FAKULTNÃM Å KOLÃM CHYBÃ PRÃVNÃ STATUS - UÄitelskÃ© noviny

More documents

Recommendations

Info

Zeptali jsme se 9 Je obtížné zachytit všechny rozdíly… Nezbytné jsou nižší počty žáků, díky kterým se dá pracovat skutečně s každým individuálně. Frontální výuka hlavně na 1. stupni v podstatě neexistuje. To je ale východisko, stejně jako jiné učebnice a nároky respektující rozumové schopnosti dětí. Podobně jako je tomu často v běžných školách, i u nás učitelky připravují pomůcky pro žáky. Rozdíl je v tom, že většinou to jsou pro každé dítě jiné pomůcky, upravené podle jeho potřeb. Průběžně podle únavy dětí se zařazují relaxační chvilky, pro nejmenší máme i relaxační místnost, kam může jít i žák samostatně spolu s asistentkou… Čtení se učí spíše globální metodou, která těmto dětem lépe vyhovuje. Samozřejmostí je strukturované učení (nejen pro žáky s poruchami autistického spektra, i když u nich je to naprosto nezbytné), při práci s dětmi s problémy v komunikaci (to je spíše záležitostí základní školy speciální) se používají alternativní způsoby komunikace. Veškerý výklad v základní škole praktické je postaven na názornosti. V učebním plánu je podstatně víc hodin pracovního vyučování, které v běžných školách často zcela absentuje. Právě díky tomu se naši žáci dobře uplatňují v praxi, pokud se jim podaří absolvovat učební obor. Někteří jsou schopni dokonce přestoupit i na střední odbornou školu. Je to výjimečné, ale stává se to. Z minulosti zaznamenáváme příběh, kdy naše absolventka postupně zvládla gymnázium a maturitu a pak vystudovala i speciální pedagogiku na vysoké škole. Neznamená to, že byla do vaší školy zařazena chybně? To jsou věci, které je vždy nutné posuzovat individuálně. K nám přišla ze základní školy, kde nezvládala kladené nároky, psychicky velmi oslabená, s minimálním sebevědomím, bez snahy a ochoty plnit školní úkoly. V našem školním prostředí se výrazně zlepšila a dosáhla až naprosto mimořádného úspěchu. Otázka je, jak by to dopadlo dnes, kdyby nedostala doporučení pro přestup do základní školy praktické. Objevují se názory, že upravené nároky ve školních vzdělávacích programech našich škol jsou vůči zdejším žákům diskriminační, protože zhoršují jejich pozici na trhu práce. To může říci pouze někdo, kdo s těmito dětmi nepracoval, kdo žije jen svými idealistickými vizemi. Realitou je, že se naši žáci nikdy nebudou živit prací, v níž je nezbytné složité teoretické myšlení. Je třeba vybudovat u nich pracovní návyky, zodpovědnost, podporovat manuální zručnost, protože to je přesně prostor, ve kterém se pak uplatní. Když hovoříme s řediteli středních odborných učilišť a škol, dozvídáme se, že naši absolventi v profilových předmětech dosahují lepších výsledků než jejich spolužáci, kteří prošli základní školou. Je to hlavně proto, že u nás se naučí pracovat s řadou nářadí, zvládají základní technologické postupy. Je to pro jejich budoucnost lepší, než aby selhávali ve dvou povinných cizích jazycích, když obtížně zvládnou ten mateřský. A co když se tedy zjistí, že by se nějaký žák mohl uplatnit v některém náročnějším oboru? Vzdělávací cestu má otevřenou. Od nás dostává vysvědčení jako každý další žák základní školy, existuje možnost doplnění základního vzdělání, pokud třeba ukončí základní školu v nižším ročníku. Záleží na jeho zájmu, schopnostech. Možnost dalšího vzdělávání ale mají i absolventi základní školy speciální. Jejich pracovní prognóza je velmi špatná, v podstatě všichni po ukončení školy čerpají sociální dávky a zůstávají doma, nebo odcházejí do sociálních zařízení. Naše škola patří mezi ty, které přivítaly projekt Aktivačních center, kam mohou tito lidé chodit, mají připravený program, úkoly přiměřené jejich schopnostem, jsou mezi lidmi, mohou s nimi komunikovat… Chodí k nám nesmírně rádi. Pro učitelky, které se projektu účastní, to je velmi náročné, ale na druhé straně – je třeba vidět i to, že jde o pomoc rodině, která se může v době, kdy jsou jejich děti v centru, zabývat něčím jiným než péčí o ně, což jinak vyplňuje všechen její čas. ● Ze zprávy PPP… Jakub se projevuje jako pomalý, spíše pasivní a nejistý chlapec. Příliš si nedůvěřuje. Často odpovídá: nevím. Zadané úkoly plní s dopomocí, pracuje po dlouhých latencích. Je potřeba jej vhodně motivovat k práci, povzbuzovat jej k výkonu. Na základě psychologické zkoušky bylo prokázáno, že celková úroveň rozumových předpokladů leží v pásmu podprůměru. Výkon dítěte není vyrovnaný. Jakub výrazně selhává v matematice. Pracuje zhruba na úrovni žáka 2. třídy (navštěvuje 7. ročník ZŠ). Čte velmi pomalým tempem, odpovídá 2. třídě ZŠ. Obtížná slova slabikuje, ale technicky je čtení správné. Porozumění čtenému je zhruba na 50 %. Reprodukce je však méně samostatná. Psaní a jazykové dovednosti jsou na úrovni učiva 3. třídy. Především je obtížné vnímání délky samohlásek. V matematice nemá vytvořenou představu desítkové soustavy. Principu násobení neporozuměl a je závislý na paměťovém osvojování spojů, což je pro něj náročné. Kvůli tomu se u něj nemohou potřebně rozvíjet další matematické představy a následně i dovednosti. Řešení slovních úloh je pro něj náročné. Oblast matematických dovedností je nejvíce školně riziková. Závěr zprávy Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a zejména nevýhodnému rozložení rozumových předpokladů mají tyto obtíže vliv na celkovou školní úspěšnost chlapce. Může následně dojít i k sekundární neurotizaci dítěte. Pro chlapce by bylo nejvhodnějším řešením vzdělávání podle programu RVP ZV-LMP. Jedná se o žáka se speciálními vzdělávacími potřebami charakteru zdravotního postižení – viz zákon č. 561/2004 Sb., vyhláška č. 73/2005 Sb.
10 Profil TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA FOTO: PETR HUSNÍK UČINIT VE VĚDĚ SKUTEČNÝ OBJEV JE VELMI OBTÍŽNÉ, říká emeritní rektor Univerzity Karlovy Jsou lidé, kteří ještě dříve, než promluví, na vás zapůsobí silou své osobnosti, svým charismatem. Takovým člověkem je IVAN WILHELM, jaderný fyzik a někdejší dlouholetý rektor Univerzity Karlovy a zároveň i předseda České konference rektorů. V té době jsem s ním pro naše <strong>noviny</strong> udělal řadu rozhovorů o univerzitě a o aktuálních problémech v našem vysokém školství. Nikdy se nevyhýbal odpovědi na jakoukoliv, byť třeba nepříjemnou otázku. A také nikdy nedával najevo význam úřadu, jenž zastává. Myslím, že mimo jiné i proto ho tak skvěle reprezentoval. Cítíte se být více Slovákem žijícím v České republice či spíše už Čechem, anebo ještě stále Čechoslovákem? Je ještě třetí možnost: neidentifikovat se. Osud tomu chtěl, že jsem navštívil všechny kontinenty a zhruba půlku států světa a díky tomu jsem poznal, že lidé mají všude velice podobné starosti. Na některých místech v zahraničí jsem strávil i delší čas – rok nebo i více. A když jsem se dobře naučil jazyk dané země, přizpůsobil jsem se také tamějšímu způsobu života. Je ale pravda, že když se v cizině v nějaké souvislosti dostanu k pozitivní informaci týkající se české vysoké školy – o Univerzitě Karlově ani nemluvě – cítím určitou hrdost. Ale nejsem si jistý, že alespoň v tomto případě jde o projev vlastenectví. Spíše bych řekl, že mě oslovuje to, že jde o místa, která dobře znám, a o lidi, kterých si velmi vážím. Základní školu a posléze jedenáctiletku jste navštěvoval v rodné Trnavě. Měl jste už tehdy nejraději matematiku a později i fyziku? Myslím, že ano. Ale nebylo to tak, že ostatní předměty by mě nezajímaly. Měl jsem štěstí například na dobrou paní učitelku dějepisu, která jeho výuku zajímavě spojovala s místopisem – Trnava je poměrně významným historickým městem. I v případě matematiky jsem měl štěstí na dobré kantory. Obzvláště rád ale vzpomínám na učitele tělocviku, který byl zároveň trenérem československého týmu házené. Takže jsem se nejdříve věnoval házené a po příchodu do Prahy jsem přesedlal na basketbal. Do metropole jste přišel koncem 50. let studovat na ČVUT Fakultu technické a jaderné fyziky. O jaderné fyzice se říká, že je to možná vůbec nejtěžší studijní obor ze všech. Můžete to potvrdit? Rozhodně ne. Být například kvalitním historikem, který je schopen nastudovat obrovské množství informací a zároveň je analyzovat, je rozhodně srovnatelné. Myslím si, že nejsou lehké a těžké obory. A pokud se některé z nich jednoduchými jeví, znamená to, že nejsou prováděny seriózně. Abych tedy ve studiu a posléze ve vědecké práci uspěl, musel jsem tvrdě pracovat. A nebyl to jenom můj případ. I ostatní studenti a studentky na naší fakultě se studiu intenzivně věnovali. Studentky? Těch tehdy asi moc nebylo… V našem kroužku jaderné fyziky byly dvě. A ve skupině jaderné chemie jich bylo pět nebo šest. Mezi nimi i moje budoucí žena. Tito studenti se však cítili být jakousi aristokracií fakulty. Celá fakulta vznikla de facto na Univerzitě Karlově, na základě tam existujících jaderných oborů na Přírodovědecké a Matematicko-fyzikální fakultě. A nedlouho před tím, než jsem začal studovat, vznikla samostatná Fakulta technické a jaderné fyziky, která byla posléze převedena na ČVUT. Ale protože nová fakulta ještě neměla pro chemiky všechno potřebné vybavení, tito studenti měli velkou část výuky na fakultě přírodovědecké. A tak se cítili, že jsou téměř posluchači Univerzity Karlovy. (V říjnu 1967 byla celá Katedra jaderné fyziky, na které jsem byl zaměstnán, převedena na Matematicko-fyzikální fakultu UK.) Inženýrem jste se stal v polovině 60. let. Krátce poté jste vstoupil do KSČ. Co vás k tomuto kroku vedlo? Bylo to proto, že vám byla její tehdejší politika vedoucí k Pražskému jaru sympatická? Dneska armáda lidí prohlašuje, že už v 60. letech věděli, že komunismus je nenapravitelný. Já jsem to tehdy nevěděl. Skutečně se mi to v té době jevilo tak, že režim se v Pražském jaru změnil. Tento pokus sice pak zkrachoval, ale pod vnějším tlakem. Netvrdím, že mi marxismus-leninismus byl jako ideologie nějak blízký, ale říkal jsem si, že v dané situaci musíme v Československu nějak rozumně žít, a to se bude dařit jedině tehdy, pokud se postaráme o přijatelná pravidla. Rozhodně nemohu říci, že bych ze svého tehdejšího jednání byl nadšen, ale ani že bych měl dnes špatné spaní. To, že rudá knížka pro vás asi nebyla výtahem ke kariéře nebo k moci, jste později dokázal tím, že jste se na počátku normalizace dostal s tehdejšími soudruhy do křížku. Ti vás nakonec ze strany vyloučili. Co je k tomu vedlo? Ovšem ještě před tím jste přes tři roky pobýval na zahraniční stáži ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v ruské Dubně… V roce 1958 dostali tři ruští fyzikové Nobelovu cenu za objev takzvaného Čerenkova záření. (Jde o elektromagnetickou interakci elektricky nabitých částic za speciálních vnějších podmínek.) Jedním z nich byl Ilja Michajlovič Frank, který tento objev teoreticky popsal. A ten byl v Dubně mým šéfem. Byl to rozhodně největší odborník, se kterým jsem kdy dlouhodoběji pracoval. Zároveň jsem začal při svém pobytu chápat, jak vypadá sovětský komunismus v praxi. Počínaje srovnáním rodinného života, když kdekdo z místních byl rozvedený, a konče třeba národnostními problémy. V Dubně tehdy pobývala asi tak stovka Čechoslováků. A lidé z naší ambasády nás průběžně hlídali a posílali hlášení na ÚV KSČ. V Dubně se pořádaly veřejné schůze a já jsem si na nich neodpustil kritizovat politické poměry, jak to u nás tehdy bylo běžné. A také mi vadily lži, které naše média o životě v Sovětském svazu uváděla. A tak si mě, jako i ostatní z Dubny, v rámci stranických prověrek pozvali přímo na naše velvyslanectví do Moskvy, a když si potvrdili, že skutečně nehodlám normalizační režim podporovat, z KSČ mě vyloučili. Po návratu do Československa jste sice už nesměl učit, ale vědecké práci jste se věnoval dál. Dokonce jste založil a vedl laboratoř van de Graaffova urychlovače iontů. Čím jste tehdejší mocipány obměkčil, že vás rovnou neposlali do kotelny?
Page 1 and 2: založeny 1883 25/2013 ročník 116
Page 3 and 4: 4 Téma týdne TEXT: JAROSLAVA ŠTE
Page 5 and 6: 6 Téma týdne ▲ kultní učitel
Page 7: 8 Zeptali jsme se TEXT: RADMIL ŠVA
Page 11 and 12: 12 Jak to vidí TEXT A FOTO: XXXXX
Page 13 and 14: 14 Reflexe TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA P
Page 15 and 16: 16 Reflexe totiž chtějí pokračo
Page 17 and 18: 18 Sonda TEXT A ILUSTRAČNÍ FOTO:
Page 19 and 20: 20 Sonda TEXT A ILUSTRAČNÍ FOTO:
Page 21 and 22: 22 Ze zahraničí HIGH SCHOOLS V US
Page 23 and 24: 24 Kaleidoskop SOUTĚŽ PŘÍBĚHY
Page 25 and 26: 26 Dopisy FESTIVAL SBOROVÉHO ZPĚV
Page 27: 28 Inzerce AKTIVAČNÍ CENTRA INFOR

FAKULTNÃM Å KOLÃM CHYBÃ PRÃVNÃ STATUS - UÄitelskÃ© noviny

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

FAKULTNÃM Å KOLÃM CHYBÃ PRÃVNÃ STATUS - UÄitelskÃ© noviny