FAKULTNÃM Å KOLÃM CHYBà PRÃVNà STATUS - UÄitelské noviny
FAKULTNÃM Å KOLÃM CHYBà PRÃVNà STATUS - UÄitelské noviny
FAKULTNÃM Å KOLÃM CHYBà PRÃVNà STATUS - UÄitelské noviny
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
založeny<br />
1883<br />
25/2013<br />
ročník 116<br />
18. červen<br />
učitelské <strong>noviny</strong><br />
týdeník pro učitele a přátele školy<br />
FAKULTNÍM<br />
ŠKOLÁM CHYBÍ<br />
PRÁVNÍ <strong>STATUS</strong><br />
Jsou sice chtěné, ale státem málo podporované<br />
7<br />
RAČTE SI<br />
PŘÁT<br />
NOVÝ ŠVP?<br />
8<br />
BĚŽNÁ PRÁCE<br />
VE „ZVLÁŠTNÍ“<br />
ŠKOLE<br />
12<br />
PROČ<br />
(NE)MATUROVAT<br />
Z MATEMATIKY<br />
21<br />
POVINNÝ<br />
DRUHÝ<br />
CIZÍ JAZYK<br />
cena 39 Kč<br />
www.ucitelske<strong>noviny</strong>.cz
Úvodník<br />
3<br />
OBSAH<br />
Sen o pravidlech<br />
4–6 Téma týdne<br />
FAKULTNÍM ŠKOLÁM CHYBÍ<br />
PRÁVNÍ <strong>STATUS</strong><br />
Jsou sice chtěné, ale státem málo<br />
podporované.<br />
7 Analýza<br />
RAČTE SI PŘÁT NOVÝ ŠVP?<br />
Proč se úpravy RVP ZV vždy nesetkávají<br />
s nadšením.<br />
8–9 Zeptali jsme se<br />
BĚŽNÁ PRÁCE VE<br />
„ZVLÁŠTNÍ“ ŠKOLE<br />
O situaci ve speciálním vzdělávání<br />
dětí s mentálním postižením.<br />
10–11 Profil<br />
UČINIT VE VĚDĚ SKUTEČNÝ<br />
OBJEV JE VELMI OBTÍŽNÉ,<br />
Říká emeritní rektor Univerzity<br />
Karlovy.<br />
12 Jak to vidí<br />
Dalibor Martišek:<br />
PROČ (NE)MATUROVAT<br />
Z MATEMATIKY<br />
13 Odborníci radí<br />
Dana Kutálková:<br />
NEJDE O PAPÍR<br />
14–16 Reflexe<br />
PTAČÍ ŘÍŠE, KTEROU<br />
PROSLAVILI TOLKIENOVI<br />
HRDINOVÉ<br />
Nový Zéland je zemí překvapení<br />
a zázraků.<br />
18–19 Sonda<br />
CHCEME STÁTNÍ MATURITU<br />
JEDNOTNOU, ANEBO<br />
PO OBORECH RŮZNOU?<br />
Odpověď odborníci zatím nenašli.<br />
20 Sonda<br />
K ČEMU BUDE ODBOROVÁ<br />
ASOCIACE ŠKOLSTVÍ?<br />
ČMOS PŠ a VOS se sdružují.<br />
21 Zrcadlo praxe<br />
POVINNÝ DRUHÝ CIZÍ JAZYK<br />
22 Ze zahraničí<br />
Ačkoli byl školský zákon od roku 2004 novelizován<br />
přibližně třicetkrát, ani v jedné z jeho<br />
novel, stejně jako v některé z novel zákona<br />
o pedagogických pracovnících, byste nenašli<br />
pojem fakultní škola ani fakultní učitel. Přitom<br />
právě na nich do značné míry záleží, jak<br />
jsou připravováni budoucí učitelé. Zákonnou<br />
normou jistíme kdeco, ale tak závažná součást<br />
systému pregraduálního vzdělávání jasně<br />
stanovená pravidla postrádá. Jistě, určuje si<br />
je každá fakulta připravující učitele v dohodě<br />
s příslušnou školou – a určitě podle svého<br />
nejlepšího vědomí a svědomí. Ale v zásadě<br />
vždycky také podle toho, co jim ekonomická<br />
situace dovolí. A to není právě mnoho. Stačí<br />
dát se do řeči s učiteli a řediteli základních<br />
škol na téma „čerství“ absolventi. První, co se<br />
dovíte, je, že jim chybí praxe. Těch pár hodin<br />
náslechů a rozborů ani měsíční souvislá praxe<br />
v závěru studia rozhodně nevytvoří pevné<br />
sepětí s profesí. A to ještě nemusí být jisté,<br />
jestli jejich první kroky skutečně povedou ti<br />
nejkvalitnější učitelé. Například souvislou praxi<br />
si někteří studenti hledají blíže svému bydlišti<br />
(často právě z ekonomických důvodů), obvykle<br />
ve škole, kterou navštěvovali jako žáci. O jejích<br />
kvalitách nemusí mít fakulta ani tušení. Je-li<br />
navíc desítky kilometrů vzdálená, je vůbec<br />
vycestování vysokoškolského učitele za praktikujícím<br />
studentem reálné?<br />
Konečně ani všechny fakultní školy nemusejí<br />
být na odpovídající úrovni. Některé mají<br />
totiž svůj titul už jen ze setrvačnosti. Stačí,<br />
aby se změnilo vedení školy a všechno může<br />
být jinak. Sborovna je rázem vzhůru nohama,<br />
co bylo dřív, už neplatí. Fakulta radši ze<br />
spolupráce tiše vycouvá, ale slůvko „fakultní“<br />
škole v názvu zůstane. Ono je zase na<br />
druhou stranu dobré mít punc, na který slyší<br />
rodiče a konečně i zřizovatel, je-li třeba. Proč<br />
toho nevyužít, když nikde není řečeno, že by<br />
měla škola přídomek fakultní obhajovat?<br />
S pojmem fakultní učitel je to podobné. Před<br />
každým kvalitním smekám. Není snadné<br />
přijmout při plném úvazku tak velkou odpovědnost.<br />
Už jenom té práce navíc. Připravit<br />
vyučovací hodinu hodnou následování, jindy<br />
pozorovat a hodnotit tu studentovu, vést<br />
reflexi… A hlavně vést studenta, debatovat<br />
s ním tak, aby rady přijal. To všechno není<br />
vůbec snadné. Měli by to být ti nejlepší z nejlepších,<br />
lidé znalí moderních trendů. Jenže<br />
nikde není řečeno, zda a jaké další vzdělávání<br />
by měl fakultní učitel absolvovat. Když vůbec<br />
nikdo neřeší ani to, jakou odměnu by měl –<br />
adekvátně vynaloženému úsilí – za svoji práci<br />
dostat. Za to, co jim dnes může fakulta za hodinu<br />
rozboru dát, by řemeslník nepracoval.<br />
Leccos by mohl vyřešit tak dlouho slibovaný<br />
kariérní řád, pokud se ho jednou opravdu<br />
dočkáme. Zatím se sice ani v něm fakultní<br />
učitel neobjevuje, ale v návrhu je alespoň pojem<br />
mentor. Není to sice přesné označení, ale<br />
některé shodné plochy bychom našli. Pokud<br />
by se podařilo pozici mentora vymezit tak, aby<br />
se do ní fakultní učitel „vešel“, vůbec by to<br />
nebylo marné. Určit, jaké dovednosti by si měl<br />
dalším vzděláváním rozvíjet, za jakých podmínek<br />
by měl pracovat. Jenže dokud nebude<br />
mít ministerstvo školství ve svém rozpočtu na<br />
dopad kariérního řádu dost peněz, můžeme si<br />
o něm nechat zdát. Škoda. Ale je to hezký sen.<br />
Ostatně školství jich má mnohem víc. Například<br />
ČMOS pracovníků školství a Vysokoškolský<br />
odborový svaz, které se sdružují v novou<br />
Odborovou asociaci školství, sní o tom, že<br />
díky spolupráci obou organizací vznikne<br />
prostor pro stabilní školskou odborovou<br />
politiku i pro lepší vyjednávání o ekonomických<br />
otázkách, jak se můžete dočíst v Sondě.<br />
Na veřejném slyšení v Senátu zase snili<br />
odborníci o takové podobě státní maturity,<br />
která by konečně našla pevné místo v systému<br />
vzdělávání. Zatím ji provázejí dohady,<br />
jestli má být společná pro všechny střední<br />
školy, nebo diferencovaná, s povinnou matematikou,<br />
nebo bez ní…<br />
Jaroslava Štefflová<br />
Kresba: Václav Hradecký<br />
24–25 Kaleidoskop<br />
26–27 Dopisy<br />
Učitelské <strong>noviny</strong>, týdeník pro učitele a přátele školy<br />
Založeny Josefem Králem v Praze roku 1883<br />
Uzávěrka čísla 14. 6. 2013
4 Téma týdne<br />
TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ<br />
FOTO: KATEŘINA MLEJNKOVÁ, KRISTÝNA VACKOVÁ<br />
FAKULTNÍM ŠKOLÁM<br />
CHYBÍ PRÁVNÍ <strong>STATUS</strong><br />
Jsou sice chtěné, ale státem málo podporované<br />
Možná si to příliš neuvědomujeme, ale na fakultních školách<br />
do značné míry záleží, jaký vztah ke svému povolání získají<br />
budoucí učitelé. Dalo by se tedy předpokládat, že to budou<br />
školy státem po všech stránkách opečovávané. Když je<br />
vzdělávání tak často zdůrazňovaná priorita. Bohužel, pravda<br />
je někde jinde. Podmínky pro praxi studentů se totiž na<br />
jednotlivých školách liší. Nezávisí jen na ekonomické situaci<br />
zúčastněné školy a konkrétní fakulty, ale také na smlouvě,<br />
kterou spolu uzavřely. V rámci svých možností, protože<br />
neexistuje závazný předpis, který by zajistil, aby praxe<br />
budoucích pedagogů probíhaly za všech okolností tak, aby<br />
připravily studentům optimální vhled do profese.<br />
V porovnání s počtem škol – od mateřských<br />
po střední – je těch fakultních<br />
jenom zlomek. Přesto se nakonec v republice<br />
sečtou do několika set. Protože<br />
neexistují jednotná pravidla, stanoví si<br />
každá vysoká škola podle svých podmínek<br />
počet i rozložení studentských<br />
praxí, kritéria pro výběr fakultních škol<br />
i fakultních učitelů. Ale vedoucí studentských<br />
praxí často sní o tom, jak by mohlo<br />
setkávání studentů se školskou realitou<br />
vypadat, kdyby…<br />
Pro vhled do problematiky jsme požádali<br />
o konkrétní zkušenosti zástupce katedry<br />
primární pedagogiky Pedagogické fakulty<br />
UK v Praze.<br />
Realita z pražské fakulty<br />
Podle Nataši Mazáčové, vedoucí Střediska<br />
pedagogické praxe PedF UK, má fakulta<br />
už řadu let nastavený systém fakultních<br />
škol a nepsaný systém spolupracujících<br />
škol. Ten je většinou založen na spolupráci<br />
jednotlivých učitelů s katedrami. Před<br />
několika lety si fakulta stanovila kritéria,<br />
která musí škola žádající o přídomek<br />
fakultní splňovat.<br />
„Být fakultní školou je prestižní záležitost,“<br />
zdůrazňuje N. Mazáčová, „Dokládá<br />
to i zvětšující se zájem škol o spolupráci<br />
s námi. Žádnou však nemůžeme zařadit<br />
do systému okamžitě, musí tu být záruka<br />
minimálně dvouletých kontaktů s fakultou.<br />
Každá fakultní škola by také měla mít<br />
garanta z některé katedry, který kvalitu<br />
spolupráce osobně zaštítí. A to nejen<br />
v oblasti svého oboru.“<br />
Stabilní síť fakultních škol Pedagogické<br />
fakulty UK v Praze tvoří<br />
celkem 88 fakultních škol a zařízení.<br />
Z toho je 6 mateřských a 47 základních<br />
škol, 6 gymnázií, pět středních<br />
odborných škol, 13 speciálních škol,<br />
jedna základní umělecká a 10 ostatních<br />
zařízení.<br />
I když se fakulta snaží nastavit svá pravidla,<br />
jak je to nejlépe možné, vnímá,<br />
že zákonné ustanovení by všem školám<br />
připravujícím učitele v mnohém pomohlo.<br />
Chybí právní zakotvení<br />
Není to formální záležitost, řeknou vám<br />
skoro všichni, kdo mají – ať z jedné či druhé<br />
strany – s fakultními školami zkušenosti.<br />
Zakotvení v zákoně by dalo zúčastněným<br />
pevnou půdu pod nohy. Měli by se<br />
o co opřít při stanovení pravidel a podmínek<br />
jak vysoké školy, tak školy v terénu.
Téma týdne<br />
5<br />
„Právní norma by vymezila jasnou pozici<br />
fakultních škol v celé republice,“ říká<br />
Anna Tomková, vedoucí oddělení 1. stupně<br />
katedry primární pedagogiky. „Mluví<br />
se o tom mnoho let – a stále nic. Také proto<br />
vznikl na naší katedře projekt Klinická<br />
škola. Jsme přesvědčeni, že jeho ověřování<br />
by zkvalitnilo nejen pregraduální přípravu<br />
studentů, ale prostřednictvím fakultních<br />
učitelů i profesionalizaci pedagogů vůbec.<br />
Třeba právě jeho výsledky by mohly<br />
přispět k vzniku statutu. Fakultní školy<br />
mohou být ostatním v určitých oblastech<br />
vzorem, v každém případě jsou příkladem<br />
dobré praxe. Proto by mělo být právně<br />
ošetřeno, že jsou oficiálními partnery vysoké<br />
školy, že přispívají ke kvalitní přípravě<br />
budoucích pedagogů. Zároveň s tím by<br />
mělo být stanoveno, jaké podmínky pro<br />
svoji práci bezpodmínečně potřebují.“<br />
Když se řekne fakultní učitel<br />
Ani tady neexistují jednoznačně pojmenované<br />
kompetence, dovednosti, které by<br />
měl fakultní učitel mít. Konkrétní fakulty,<br />
mezi nimiž je i PedF UK, mají vypracované<br />
směrnice všech typů pedagogických praxí,<br />
kde je zřetelně vyjádřeno, co se od fakultních<br />
učitelů očekává.<br />
„Fakultní učitelé by měli mít zkrácený<br />
úvazek,“ připomíná Nataša Mazáčová.<br />
„Nejde jen o to, že studentům předvedou<br />
výuku, ale měli by mít příležitost hovořit<br />
s nimi, reflektovat, co studentům ukázali.<br />
Na to v praxi zbývá čas jen málokdy. Některé<br />
fakultní školy – například pražská ZŠ<br />
ANGEL nebo ZŠ Kunratice – mají v některých<br />
třídách asistenty pedagoga. To je pro<br />
vedení praxí velká výhoda. Učitel může<br />
studentovi okamžitě poskytovat zpětnou<br />
vazbu, reagovat na jeho dotazy. Může<br />
se mu věnovat i o přestávce. Podrobné<br />
rozbory probíhají až po vyučování.“<br />
„Fakultní učitel dnes nemá nárok ani<br />
započítávat si do úvazku další aktivitu pro<br />
fakultu, pro studenty,“ připojuje se Anna<br />
Tomková. „Osvícené vedení řady fakultních<br />
škol se snaží vynaložené úsilí učitelů<br />
alespoň částečně zohlednit – podmínkami,<br />
odměnami. Pokud to situace ve škole<br />
vůbec umožňuje.“<br />
Zajímavý nápad,<br />
který nenašel využití<br />
Jsou to především učitelé z praxe, kteří už<br />
dlouho pociťují nedostatečné sepětí novopečených<br />
kolegů se školní realitou. Ve<br />
snaze přiblížit jejich přípravu co nejvíc praxi<br />
přicházejí s nejrůznějšími návrhy. Jedním<br />
z nich je nápad starý téměř dvacet let.<br />
František Tomášek, tehdy jako ředitel<br />
fakultní základní školy, sestavoval spolu<br />
s tehdejším děkanem PedF UK Zdeňkem<br />
Helusem statut fakultní školy a fakultního<br />
učitele. Fakulta v jeho rámci poskytovala<br />
škole podporu při dalším vzdělávání učitelů.<br />
Škola přijímala studenty na náslechy,<br />
cvičné hodiny i na souvislou praxi, její<br />
učitelé prováděli rozbory.<br />
Kritéria pro přijetí do sítě fakultních škol a zařízení<br />
na PedF UK Praha<br />
● kvalita výuky (personálně i materiálně zajištěná)<br />
● otevřenost školy, vstřícnost a ochota spolupracovat<br />
● dobré zkušenosti se spoluprací s fakultou (minimálně dva roky)<br />
● garance oborovou katedrou PedF<br />
● osobní garance pracovníkem této katedry, který školu/zařízení dobře zná a systematicky<br />
s ní spolupracuje<br />
● možnosti širšího rozsahu spolupráce<br />
„Bohužel, ekonomické podmínky negativně<br />
ovlivnily slibně se rozvíjející spolupráci.<br />
Peněz měla fakulta na praxe čím dál míň.<br />
Nejdéle vydržely hromadné náslechy<br />
a rozbory.“<br />
Už tehdy ale F. Tomášek uvažoval<br />
o modelu, který by přivedl studenty do<br />
školy mnohem dřív, více je spojil s jejím<br />
životem.<br />
„Přikláněl jsem se k praxi budoucích učitelů<br />
už od prvního ročníku. Předpokládal<br />
jsem, že by v něm bylo maximum teoretické<br />
výuky a minimum praxe ve školním<br />
provozu. Jak by studium pokračovalo,<br />
poměr mezi teorií a praxí by se vyrovnával.<br />
Témata diplomových prací by tak<br />
mohla vycházet z konkrétních zkušeností.<br />
V posledním roce studia by jeho praktická<br />
část silně převažovala. Studenti by mohli<br />
této příležitosti využít pro ověřování a dolaďování<br />
své práce.<br />
Vlastnímu studiu by ale předcházela roční<br />
praxe ve škole, která by byla podmínkou<br />
pro přijímací řízení na vysokou školu.<br />
Uchazeč o studium by strávil školní rok<br />
jako asistent učitele nebo pomocný učitel.<br />
Aby na vlastní kůži poznal, co každodenní<br />
kantořina obnáší.<br />
Na fakultě by mohl současně navštěvovat<br />
například základní kurzy pedagogiky<br />
a psychologie. Po roce by dostal od ředitele<br />
dobrozdání, kde by bylo jeho působení<br />
na škole ohodnoceno. Podobné hodnocení<br />
by mohl dostat i od fakulty, kde absolvoval<br />
kurzy. Pokud by uchazeč usoudil, že<br />
i nadále chce být učitelem, vstoupil by do<br />
přijímacího řízení. Už by ale nebylo o diktátu<br />
z češtiny nebo o zkoušce z matematiky.<br />
Ale: ukaž, zorganizuj, popiš, vysvětli…<br />
Záměrem bylo, aby se minimalizoval počet<br />
učitelů, kteří vystudovali fakultu jenom<br />
proto, že se jinam nedostali.“<br />
Dnes prosazuje katedra primární pedagogiky<br />
PedF UK takzvané reflektivní<br />
pojetí učitelské přípravy. Důležitou úlohu<br />
v něm má systém pedagogických praxí<br />
ve školách, kvalitní reflexe a sebereflexe<br />
studentů opíraná o současné poznání<br />
v jednotlivých oborech a pedagogicko-<br />
-psychologických disciplínách.<br />
Mentorský kurz na PedF UK<br />
Není pedagog jako pedagog. Ani ten<br />
nejlepší nemusí být vhodným typem pro<br />
fakultního učitele. Katedra primární<br />
pedagogiky se před dvěma lety rozhodla<br />
fakultním školám pomoci zorganizováním<br />
mentorského kurzu.<br />
„Jeho koncepce je založena na tom, že se<br />
chceme domluvit na jasných východiscích,<br />
jak studenty na souvislé praxi vést. Často<br />
jde už o vyjasnění kompetencí,“ říká Jana<br />
Kargerová, která má na starosti koordinaci<br />
a koncepci všech praxí, které na katedře<br />
primární pedagogiky probíhají. Znamená<br />
to zmapovat nejen, co očekává fakulta<br />
od učitelů, ale i to, co od ní očekávají<br />
pedagogové v terénu.<br />
„I když se kurz koná od odpoledne do<br />
sedmi hodin večer, zájem o něj je velký. Už<br />
teď se učitelé ptají, jestli na něj budeme<br />
příští rok navazovat. Hodně v něm pracujeme<br />
s videoukázkami ze studentských<br />
praxí, hodnotíme jejich výstupy, vytváříme<br />
pozorovací archy. Máme nahrané rozhovory<br />
po vyučovací hodině. Navazujeme na<br />
ně informacemi, jaké otázky by měl fa-<br />
Požádali jsme MŠMT o informaci, zda uvažuje o zakotvení pojmů fakultní škola<br />
a fakultní učitel v některé z připravovaných novel školského zákona. Z tiskového<br />
odboru přišla následující odpověď:<br />
MŠMT v tuto chvíli nepřipravuje žádné legislativní úpravy, které by formalizovaly<br />
pojem fakultní školy, fakultního učitele. V současné době vyjadřuje takové<br />
označení (např. Malostranská ZŠ, Praha 1 – Fakultní škola Pedagogické fakulty<br />
UK) formu spolupráce mezi školou a danou vysokou školou. Jde také o jistou<br />
známku profilace školy, přičemž díky vzájemné spolupráci dochází k potřebnému<br />
propojení mezi oběma školami, a slouží také ke zkvalitnění pregraduální přípravy<br />
budoucích učitelů. Tato spolupráce je také vítaným obohacením pro pedagogický<br />
sbor a žáky dané školy. MŠMT považuje uvedené propojení škol a jejich vzájemnou<br />
spolupráci za prospěšnou.<br />
▲
6 Téma týdne<br />
▲<br />
kultní učitel klást studentům, aby rozvíjel<br />
jejich schopnost samostatně se hodnotit.<br />
Aby nedával jen zpětnou vazbu – to bylo<br />
dobře, to bylo špatně – ale pomáhal<br />
studentovi pojmenovat, co by měl příště<br />
zlepšit.“<br />
Zatím kurzem prošla dobrovolně asi čtyřicítka<br />
pedagogů z osmi různých základních<br />
škol. V ideálním případě by ho měli absolvovat<br />
všichni učitelé, kteří vedou studenty<br />
nebo se jakkoli podílejí na koncepci<br />
pedagogické praxe.<br />
„Zrovna nedávno jsem měla u učitelek,<br />
které se zúčastnily kurzu, na souvislé praxi<br />
studentky z katedry primární pedagogiky.<br />
A musím říci, že kvalita práce se studentem<br />
byla na podstatně vyšší úrovni,“<br />
potvrdila N. Mazáčová.<br />
Zkušenosti z praxe<br />
Základní škola ANGEL v Praze – Modřanech<br />
je fakultní školou už mnoho let. Spolupracuje<br />
s Přírodovědeckou fakultou UK,<br />
na PedF UK zejména s katedrou primární<br />
pedagogiky. Přínosem pro studenty je<br />
možnost vykonávat praxi v programu Začít<br />
spolu nebo v bilingvním programu. Zajímavé<br />
je i to, že se mohou v průběhu praxe<br />
seznámit s tím, jak ve škole funguje školní<br />
poradenské pracoviště, jaká je role školního<br />
psychologa na základní škole. Na 1. stupni<br />
jsou do studentských praxí zapojeni téměř<br />
všichni učitelé, na 2. stupni to jsou především<br />
vyučující biologie a dějepisu.<br />
„Jednou z výhod studentských praxi<br />
pro školu je i to, že dobří studenti pak<br />
vzájemných náslechových hodin, předáváme<br />
si zkušenosti s jinými školami.<br />
Studenty vítáme, i my se od nich můžeme<br />
leccos přiučit. Před časem zrovna<br />
jeden předvedl hodinu matematiky podle<br />
prof. Hejného. Děti byly nadšené, učitelku<br />
způsob výuky zaujal, začala se o ni blíže<br />
zajímat, svým zájmem nadchla ostatní. Teď<br />
už máme za sebou úvodní seminář a další<br />
kolegové jsou přihlášeni na podrobný kurz.<br />
Studenti také učitelkám často přiblíží<br />
zajímavé metody práce s ICT. Dnešní mladí<br />
ji přece jen ovládají mnohem lépe. Víte,<br />
co si učitelé na praxích pochvalují nejvíc?<br />
škole. Že fakulta může přispět k jejich<br />
dalšímu vzdělávání.<br />
„Až v šíři činností začíná skutečná spolupráce.<br />
Není dobře, když má fakultní škola<br />
pocit, že od ní jenom bereme. Spolupráce<br />
musí být oboustranná.“<br />
Východiskem by mohl být projekt katedry<br />
primární pedagogiky Klinická škola. Pojem<br />
v zahraničí známý, v mnoha zemích ověřený.<br />
Úroveň klinických škol je vyšší než škol<br />
fakultních. Příprava studentů učitelství tu<br />
ještě těsněji prolíná s prací fakulty i školy.<br />
Klinická škola se vlastně stává výzkumným<br />
pracovištěm.<br />
Fakultní škola je výukovou základnou budoucích učitelů, kde se ve spolupráci<br />
s vysokoškolskými pedagogy realizují pedagogické praxe studentů učitelství. Tyto<br />
školy nabízejí náslechové hodiny jako příklady dobré praxe, podmínky pro vlastní<br />
výukovou činnost studentů, kvalitní reflexi výuky, poradenské a konzultační činnosti,<br />
případně prostředí pro pedagogický výzkum.<br />
Kvalitní fakultní škola má ujasněnou koncepci výuky svých žáků a zároveň je<br />
místem tvořivého hledání optimálních edukačních postupů pro začínající učitele.<br />
Podílí se na hledání a ověřování progresivních výukových koncepcí, realizuje nové<br />
přístupy ve výuce spolu s odborníky z fakult připravujících učitele.<br />
Fakultní škola má specifickou roli v přípravě budoucích učitelů, neboť se významně<br />
podílí na utváření a rozvíjení profesních kompetencí studentů učitelství, konstituuje<br />
jejich osobitý vyučovací styl na počátku jejich profesní dráhy a významně může<br />
ovlivňovat utváření a vyhraňování jejich pojetí výuky.<br />
u nás často zůstanou a stanou se našimi<br />
kolegy,“ říká ředitelka školy Iva Cichoňová.<br />
„Naši učitelé vedou nejen studentské<br />
praxe, ale někteří z nich také pracují<br />
v oblasti vzdělávání dospělých. Profesní<br />
růst pedagogů byl několik let podporován<br />
dalším vzděláváním. Všichni prvostupňoví<br />
pedagogové absolvovali vzdělávání směrem<br />
k programu Začít spolu, mnozí z nich<br />
mají za sebou kurz mentoringu. Vzhledem<br />
k finančním možnostem školy jsme museli<br />
DVPP omezit, vyhledáváme kvalitní vzdělávání<br />
hrazené z grantových prostředků,<br />
vzděláváme se sami mezi sebou formou<br />
Že mohou při vyučování pozorovat svoji<br />
třídu zezadu. Najednou vidí žáky jinak.<br />
Vidí situace, kterých si při hodině nemusejí<br />
všimnout. Lépe se soustředí na reakce<br />
konkrétního dítěte. Cenný je pro ně také<br />
pohled studenta na jednotlivé děti.“<br />
Projekt zatím s otazníkem<br />
„V souvislosti s fakultními školami se<br />
mluví hlavně o studentských praxích. Jistě<br />
že jsou zásadní, ale není to jediná oblast<br />
spolupráce.“ Anna Tomková upozorňuje<br />
i na další. Na to, že nejschopnější fakultní<br />
učitelé mohou externě učit na vysoké<br />
„Projekt jsme podali v rámci Evropských<br />
strukturálních fondů a čekáme na výsledek,“<br />
konstatuje N. Mazáčová. „Zatím<br />
máme vytipované čtyři základní školy,<br />
kde bychom mohli projekt ověřovat.<br />
Jsou dokonce ochotny s námi do projektu<br />
vstoupit, i kdybychom podporu ESF<br />
nezískali a museli zůstat na půli cesty, jen<br />
u dnešních ekonomických možností.“<br />
O co by měla být spolupráce výraznější?<br />
„Spolupracovat by neměli jen učitelé<br />
jednoho oboru, ale napříč školou. Obě<br />
instituce by si měly navzájem víc pomáhat.<br />
Proč by například studenti nemohli v rámci<br />
seminárních nebo dokonce diplomových<br />
prací řešit zajímavé nápady, které škola<br />
potřebuje ověřit? Začít chceme kurzem<br />
asistentské praxe, v němž budou mít<br />
studenti možnost asistovat ve vybraných<br />
třídách klinických škol u vybraných učitelů.<br />
Zatím jsme se s řediteli dohodli, že necháme<br />
na podmínkách každé školy, jestli<br />
budou asistenty žáků, nebo pedagogů.“<br />
Co dál?<br />
Fakultní školy si žijí svým vlastním životem<br />
v rámci mantinelů daných podmínkami<br />
jedné každé fakulty jedné každé školy. Ale<br />
není to škoda?<br />
●
TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ<br />
ILUSTRACE: VÁCLAV JOHANUS<br />
Analýza<br />
7<br />
RAČTE SI PŘÁT NOVÝ ŠVP?<br />
Proč se úpravy RVP ZV vždy nesetkávají s nadšením<br />
Rozzlobené učitele nebylo možné na začátku kalendářního<br />
roku přeslechnout. „To bylo pořád řečí, že máme mít<br />
čas na práci, že nás nikdo nebude zatěžovat zbytečnou<br />
administrativou – a už je to tady zase. Školní vzdělávací<br />
program musíme znova předělávat.“ Ministerstvo školství<br />
přitom ve stejné době mluvilo o pouhých úpravách RVP<br />
ZV, které začnou platit od 1. září 2013. Do té doby častěji<br />
používané slovo revize z ministerského slovníku zmizelo.<br />
Konec školního roku je už na dosah a s ním i nevítaná<br />
povinnost úprav v ŠVP. „Kdo se svým ešvépéčkem pravidelně<br />
pracuje, tomu moc starostí nepřidělá,“ oponují kolegům jiní<br />
učitelé. Tak kde je pravda?<br />
Asi jako vždycky někde uprostřed. Ačkoli<br />
v případě Rámcového vzdělávacího programu<br />
pro základní vzdělávání nejspíš<br />
úplně na začátku. Měl totiž smůlu. Před<br />
ním vznikal zcela v tichosti jen RVP pro<br />
předškolní vzdělávání. Základní školy byly<br />
první, kdo prošlapávaly cestu vzdělávacím<br />
programům, které zahrnovaly ve vzdělávacích<br />
oblastech jednotlivé vyučovací<br />
předměty. Časem se ukázalo, že za větší<br />
cenu, než by bylo žádoucí.<br />
Za co RVP ZV platil<br />
Asi nejvíc RVP ZV ublížilo, že byl vytvářen<br />
víceméně potajmu. Ministerstvo mlčelo,<br />
pilotní školy byly nabádány, aby informace<br />
nepouštěly ven ze svých zdí. Vlastně se<br />
nemůžeme divit, že se kolem něj urodilo<br />
tolik fám, že vůči němu narostla mezi<br />
učiteli nedůvěra. Bohužel, protože na<br />
začátku byly ty nejlepší úmysly. Dát každé<br />
škole možnost, aby se v rámci vytvořených<br />
mantinelů vydala svou vlastní, poctivou<br />
cestou. Úsilí, které pilotní školy na tvorbu<br />
RVP ZV a prvních ŠVP vynaložily, bylo<br />
nezměrné, navíc morálně i finančně silně<br />
podhodnocené. První verze, druhá verze,<br />
třetí verze… Úřad zasahoval do zkušeností<br />
praxe, zato s oficiální podporou váhal.<br />
Když přišlo závazné rozhodnutí, že všechny<br />
základky musí začít pracovat podle<br />
svého ŠVP, byl školský terén ostře rozdělen<br />
na příznivce a odpůrce. Od té doby se už<br />
sice mnohé hrany obrousily, přesto každý<br />
zásah nařízený shora vyvolává negativní<br />
reakce.<br />
Nešťastné bylo například i to, že ČŠI ze<br />
všeho nejdřív hodnotila školní programy<br />
„papírově“. Místo aby se podívala, co ŠVP<br />
školám přinesl, zkoumala soulad a nesoulad.<br />
„Tak vidíte, že jde jenom o formu,<br />
jak učíme, je každému putynka,“ zněly<br />
rozhořčené reakce. Zvlášť když se kvůli několika<br />
drobným nesrovnalostem zřizovatel<br />
dověděl, že jeho škola je „v nesouladu“.<br />
Škoda, přeškoda.<br />
Do hry vstupují standardy<br />
Přibližně ve stejné době se začalo šuškat,<br />
že ministerstvo ŠVP sváže. Že by na<br />
jednotné škole přece jenom něco bylo?<br />
Tentokrát se nápad dotkl pilotních škol<br />
a jejich následovníků. Copak všechna<br />
práce byla marná? Když přišlo opatření<br />
ministra ze dne 8. ledna 2012, že součástí<br />
RVP ZV budou standardy vzdělávacích<br />
oborů Český jazyk a literatura, Cizí jazyk<br />
(anglický jazyk) a Matematika a její<br />
aplikace, bylo jasné, že ešvépéčka budou<br />
muset projít ve většině škol také jinou než<br />
jejich vlastní úpravou.<br />
Také tentokrát se učitelé rozdělili – jedné<br />
části vadila už tato povinnost, druhá by<br />
uvítala, kdyby standardy obsáhly všechny<br />
vzdělávací oblasti. „Ať nás nikdo netepe,<br />
že něco neučíme!“ Jejich přání bylo vyslyšeno.<br />
Na začátku května bylo na Metodickém<br />
portálu RVP otevřeno veřejné připomínkové<br />
řízení všech vzdělávacích oborů<br />
RVP ZV a 22. května 2013 bylo ukončeno.<br />
Radost však nakonec udělalo ministerstvo<br />
školství oné první části učitelstva. Rozhodlo,<br />
že upravený RVP ZV, který byl schválen<br />
s účinností od 1. 9. 2013, bude obsahovat<br />
pouze standardy českého jazyka, cizího<br />
jazyka a matematiky. Standardy ostatních<br />
vzdělávacích oborů budou v následujícím<br />
školním roce pedagogům postupně představovány<br />
na seminářích.<br />
Úpravy, nebo revize?<br />
Zamýšlená revize RVP ZV se nakonec<br />
opravdu nekoná, místo ní přišla úprava.<br />
I tak rozladila. Všechny předcházející<br />
kolotoče, nedomyšlenosti i nešťastná rozhodnutí<br />
jako by se teď sečetly. Spadla ona<br />
pomyslná kapka. Navíc ještě násobená<br />
změnou postavení druhého cizího jazyka,<br />
kterou značná část pedagogů v dané<br />
podobě zrovna nevítá. I učitelé, kteří<br />
RVP ZV a možnost vytvořit si program<br />
přijali za vlastní, jsou v tomto bodě nejistí.<br />
Obecně jim ministerstvem nařízené úpravy<br />
nevadí, většinou je v určité podobě ve<br />
svých ŠVP mají.<br />
„Záleží na tom, jak školy se svými ŠVP<br />
od začátku pracovaly,“ říká ředitelka ZŠ<br />
v Terezíně Hana Bažantová. „Pokud si ho<br />
škola vytvořila, vytiskla a založila, budou<br />
pro ni úpravy znamenat opravdu hodně<br />
práce. Jestli s ním průběžně pracuje, takový<br />
problém to nebude. Jen ten druhý cizí<br />
jazyk může někde způsobit starosti. Každá<br />
škola má jiné podmínky, tohle není možné<br />
sjednotit.“<br />
Ať tak nebo onak, do září se s úpravou<br />
ŠVP musejí všechny základní školy vypořádat.<br />
Malér nastává v okamžiku, kdy je<br />
učitelům proti mysli a škole proti jejím<br />
záměrům. Každý pedagog přece ví, že<br />
základním předpokladem dobré práce je<br />
ztotožnění se s ní.<br />
●
8 Zeptali jsme se<br />
TEXT: RADMIL ŠVANCAR<br />
FOTO: KRISTÝNA VACKOVÁ A KATEŘINA MLEJNKOVÁ<br />
BĚŽNÁ PRÁCE<br />
VE „ZVLÁŠTNÍ“ ŠKOLE<br />
Škola rodinného typu. Škola, ač v Praze, má blízko k přírodě. Velká zahrada. Skoro v každé třídě<br />
klec, terárium, akvárium, o jejichž obyvatele se zdejší děti starají. Vysoké stropy, ale malé třídy.<br />
A problém najít místo pro žáka, který by sem chtěl přestoupit. To je jen velmi rámcový obraz<br />
Základní školy praktické a speciální, která má v Praze 9 ještě další dvě detašovaná pracoviště<br />
a která nabízí vzdělávání dětem s lehkým, středním, ale i těžkým mentálním postižením.<br />
S ředitelkou Alžbětou Cibochovou, která se po desetiletích strávených ve škole pomalu<br />
chystá do důchodu, a s její zástupkyní Pavlínou Čuřínovou jsme hovořili o současné situaci ve<br />
speciálním vzdělávání dětí s mentálním postižením.<br />
Pavlína Čuřínová<br />
Poslední měsíce doslova zuří diskuze<br />
o pojetí speciálněpedagogické péče zejména<br />
o děti s lehkou mentální retardací,<br />
o poslání a funkčnost základních škol<br />
praktických a o korektnost přijímání dětí<br />
do těchto škol. Jak toto přijímání probíhá<br />
u vás, co berete v úvahu – kromě<br />
povinných doporučení z poradenského<br />
zařízení a informovaného souhlasu<br />
rodičů?<br />
V poradenském doporučení je nezbytné,<br />
aby bylo z textu jasné, že z vyšetření<br />
vyplynula mentální retardace dítěte, tedy<br />
že odborník z PPP nebo z SPC zařazení<br />
dítěte do školy našeho typu doporučuje.<br />
Většinou je součástí rozhodování i zpráva<br />
od lékaře, který má žáka v péči. Zmínil<br />
jste informovaný souhlas rodičů – jak<br />
poradenské zařízení, tak my jim vysvětlujeme<br />
specifika práce s dítětem v naší<br />
škole, odlišnosti i profesní uplatnitelnost.<br />
Jestliže jsou tedy tyto podmínky splněny,<br />
dítě přijmeme – pokud ovšem máme<br />
místo.<br />
(Právě v okamžiku, kdy jsme o tomto problému<br />
hovořili, zvonil telefon. „Kam? Do<br />
třetí třídy? Bohužel, nemůžeme, nemáme<br />
jediné místo,“ říká do sluchátka ředitelka<br />
školy a doporučuje jinou základní školu<br />
praktickou…)<br />
Berete v těchto případech v úvahu i další<br />
kritéria? Bydliště dítěte, sociální situaci<br />
rodiny, hloubku postižení žáků?<br />
V současnosti musíme vybírat, bydliště<br />
dítěte je jedním z charakteristik, které<br />
bereme v úvahu, na druhé straně – sjíždějí<br />
se k nám žáci z celé východní části velké<br />
Prahy. Naším zřizovatelem je pražský<br />
magistrát, takže toto hledisko je bráno<br />
v úvahu jen kvůli dostupnosti školy pro<br />
dítě. Kapacitně bychom mohli teoreticky<br />
naplňovat třídy do čtrnácti žáků v základní<br />
škole praktické, ale máme velmi malé<br />
třídy, z hlediska hygienických předpisů je<br />
pro nás většinou horní hranice na dvanácti<br />
třinácti žácích. Konečně, míra postižení<br />
našich žáků se v průběhu let prohlubuje,<br />
a přestože máme ve třídách prvního<br />
stupně asistenty pedagoga, je nižší počet<br />
žáků na učitele adekvátní k individualizaci<br />
výuky.<br />
Součástí vaší školy jsou i třídy základní<br />
školy speciální i třídy rehabilitační, tedy<br />
pro žáky se středním a těžkým mentálním<br />
postižením a s kombinovanými<br />
vadami. Teď ale hovoříte o základní škole<br />
praktické a také zmiňujete větší hloubku<br />
mentálního postižení…<br />
Je to z toho důvodu, že základní školy<br />
přijímají žáky, kteří dřív přicházeli k nám.<br />
Jsou to tzv. hraniční děti, jejichž výsledky<br />
psychologické diagnostiky se pohybují na<br />
hranici mezi podprůměrem a lehkou mentální<br />
retardací. Poradenská zařízení jsou<br />
v poslední době pod tlakem politiků při<br />
vyslovování doporučení na zařazení dítěte<br />
do speciálního vzdělávání velmi opatrná.<br />
Jsme v kontaktu se základními školami<br />
v okolí. Každá má několik dětí, které ve<br />
výuce kvůli svým mentálním schopnostem<br />
nestačí. Rády by je přeřadily do naší školy<br />
– jednak ale není místo, jednak někdy<br />
nesouhlasí rodiče a někdy je nedoporučí<br />
poradenské zařízení. Základní školy se<br />
snaží, často žádají o asistenty, ale i tehdy<br />
pracovat s těmito dětmi ve velkých třídách<br />
v rámci standardních požadavků RVP ZV<br />
Alžběta Cibochová<br />
bez znalosti speciálněpedagogických metod<br />
a forem práce, bez možnosti výrazné<br />
individualizace je nesmírně obtížné. Takové<br />
děti se k nám pak dostávají ve vyšších<br />
ročnících, většinou mají horší úroveň znalostí,<br />
ale hlavně návyků než naše děti.<br />
Co říkáte názoru, že by základní školy<br />
praktické neměly mít první ročníky, že by<br />
všechny děti měly nastupovat do běžných<br />
škol, aby se zjistilo, jestli by jejich nároky<br />
nezvládly?<br />
Předloni jsme první ročník neotevírali,<br />
protože jsme neměli děti s doporučením.<br />
V jiných letech je ale situace jiná, do první<br />
třídy obvykle přijímáme děti, u kterých je<br />
rozumové oslabení evidentní a od začátku<br />
je jasné, že by běžnou školu nezvládly.<br />
Spíše se stává, že později bývají přeřazeny<br />
do základní školy speciální. Když ale<br />
třídu neotevřeme, neznamená to, že by<br />
neexistovaly děti, které by už v tomto<br />
věku nepotřebovaly speciálněpedagogickou<br />
podporu. Politický tlak na naše školy<br />
a na poradenská zařízení je však veliký.<br />
Důsledkem jsou pak rozhodnutí, která<br />
nejsou vždy ve prospěch dítěte.<br />
Jak se liší práce pedagoga ve škole pro<br />
žáky s mentálním postižením od práce<br />
v běžné škole?
Zeptali jsme se<br />
9<br />
Je obtížné zachytit všechny rozdíly… Nezbytné<br />
jsou nižší počty žáků, díky kterým<br />
se dá pracovat skutečně s každým individuálně.<br />
Frontální výuka hlavně na 1. stupni<br />
v podstatě neexistuje. To je ale východisko,<br />
stejně jako jiné učebnice a nároky respektující<br />
rozumové schopnosti dětí. Podobně<br />
jako je tomu často v běžných školách,<br />
i u nás učitelky připravují pomůcky pro<br />
žáky. Rozdíl je v tom, že většinou to jsou<br />
pro každé dítě jiné pomůcky, upravené<br />
podle jeho potřeb. Průběžně podle únavy<br />
dětí se zařazují relaxační chvilky, pro<br />
nejmenší máme i relaxační místnost, kam<br />
může jít i žák samostatně spolu s asistentkou…<br />
Čtení se učí spíše globální metodou,<br />
která těmto dětem lépe vyhovuje. Samozřejmostí<br />
je strukturované učení (nejen<br />
pro žáky s poruchami autistického spektra,<br />
i když u nich je to naprosto nezbytné), při<br />
práci s dětmi s problémy v komunikaci (to<br />
je spíše záležitostí základní školy speciální)<br />
se používají alternativní způsoby komunikace.<br />
Veškerý výklad v základní škole praktické<br />
je postaven na názornosti. V učebním<br />
plánu je podstatně víc hodin pracovního<br />
vyučování, které v běžných školách často<br />
zcela absentuje. Právě díky tomu se naši<br />
žáci dobře uplatňují v praxi, pokud se jim<br />
podaří absolvovat učební obor. Někteří<br />
jsou schopni dokonce přestoupit i na střední<br />
odbornou školu. Je to výjimečné, ale<br />
stává se to. Z minulosti zaznamenáváme<br />
příběh, kdy naše absolventka postupně<br />
zvládla gymnázium a maturitu a pak vystudovala<br />
i speciální pedagogiku na vysoké<br />
škole.<br />
Neznamená to, že byla do vaší školy zařazena<br />
chybně?<br />
To jsou věci, které je vždy nutné posuzovat<br />
individuálně. K nám přišla ze základní<br />
školy, kde nezvládala kladené nároky,<br />
psychicky velmi oslabená, s minimálním<br />
sebevědomím, bez snahy a ochoty plnit<br />
školní úkoly. V našem školním prostředí<br />
se výrazně zlepšila a dosáhla až naprosto<br />
mimořádného úspěchu. Otázka je, jak<br />
by to dopadlo dnes, kdyby nedostala<br />
doporučení pro přestup do základní školy<br />
praktické.<br />
Objevují se názory, že upravené nároky<br />
ve školních vzdělávacích programech<br />
našich škol jsou vůči zdejším žákům diskriminační,<br />
protože zhoršují jejich pozici<br />
na trhu práce.<br />
To může říci pouze někdo, kdo s těmito<br />
dětmi nepracoval, kdo žije jen svými<br />
idealistickými vizemi. Realitou je, že se<br />
naši žáci nikdy nebudou živit prací, v níž<br />
je nezbytné složité teoretické myšlení. Je<br />
třeba vybudovat u nich pracovní návyky,<br />
zodpovědnost, podporovat manuální<br />
zručnost, protože to je přesně prostor,<br />
ve kterém se pak uplatní. Když hovoříme<br />
s řediteli středních odborných učilišť<br />
a škol, dozvídáme se, že naši absolventi<br />
v profilových předmětech dosahují<br />
lepších výsledků než jejich spolužáci,<br />
kteří prošli základní školou. Je to hlavně<br />
proto, že u nás se naučí pracovat s řadou<br />
nářadí, zvládají základní technologické<br />
postupy. Je to pro jejich budoucnost lepší,<br />
než aby selhávali ve dvou povinných<br />
cizích jazycích, když obtížně zvládnou ten<br />
mateřský.<br />
A co když se tedy zjistí, že by se nějaký<br />
žák mohl uplatnit v některém náročnějším<br />
oboru?<br />
Vzdělávací cestu má otevřenou. Od nás<br />
dostává vysvědčení jako každý další žák<br />
základní školy, existuje možnost doplnění<br />
základního vzdělání, pokud třeba ukončí<br />
základní školu v nižším ročníku. Záleží<br />
na jeho zájmu, schopnostech. Možnost<br />
dalšího vzdělávání ale mají i absolventi<br />
základní školy speciální. Jejich pracovní<br />
prognóza je velmi špatná, v podstatě<br />
všichni po ukončení školy čerpají sociální<br />
dávky a zůstávají doma, nebo odcházejí<br />
do sociálních zařízení. Naše škola patří<br />
mezi ty, které přivítaly projekt Aktivačních<br />
center, kam mohou tito lidé chodit,<br />
mají připravený program, úkoly přiměřené<br />
jejich schopnostem, jsou mezi lidmi,<br />
mohou s nimi komunikovat… Chodí<br />
k nám nesmírně rádi. Pro učitelky, které<br />
se projektu účastní, to je velmi náročné,<br />
ale na druhé straně – je třeba vidět i to,<br />
že jde o pomoc rodině, která se může<br />
v době, kdy jsou jejich děti v centru,<br />
zabývat něčím jiným než péčí o ně, což<br />
jinak vyplňuje všechen její čas.<br />
●<br />
Ze zprávy PPP…<br />
Jakub se projevuje jako pomalý, spíše pasivní a nejistý chlapec.<br />
Příliš si nedůvěřuje. Často odpovídá: nevím. Zadané úkoly<br />
plní s dopomocí, pracuje po dlouhých latencích. Je potřeba<br />
jej vhodně motivovat k práci, povzbuzovat jej k výkonu. Na<br />
základě psychologické zkoušky bylo prokázáno, že celková<br />
úroveň rozumových předpokladů leží v pásmu podprůměru.<br />
Výkon dítěte není vyrovnaný. Jakub výrazně selhává v matematice.<br />
Pracuje zhruba na úrovni žáka 2. třídy (navštěvuje<br />
7. ročník ZŠ). Čte velmi pomalým tempem, odpovídá 2. třídě<br />
ZŠ. Obtížná slova slabikuje, ale technicky je čtení správné.<br />
Porozumění čtenému je zhruba na 50 %. Reprodukce je<br />
však méně samostatná. Psaní a jazykové dovednosti jsou<br />
na úrovni učiva 3. třídy. Především je obtížné vnímání délky<br />
samohlásek. V matematice nemá vytvořenou představu desítkové<br />
soustavy. Principu násobení neporozuměl a je závislý na<br />
paměťovém osvojování spojů, což je pro něj náročné. Kvůli<br />
tomu se u něj nemohou potřebně rozvíjet další matematické<br />
představy a následně i dovednosti. Řešení slovních úloh je<br />
pro něj náročné. Oblast matematických dovedností je nejvíce<br />
školně riziková.<br />
Závěr zprávy<br />
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a zejména nevýhodnému<br />
rozložení rozumových předpokladů mají tyto obtíže<br />
vliv na celkovou školní úspěšnost chlapce. Může následně dojít<br />
i k sekundární neurotizaci dítěte. Pro chlapce by bylo nejvhodnějším<br />
řešením vzdělávání podle programu RVP ZV-LMP. Jedná<br />
se o žáka se speciálními vzdělávacími potřebami charakteru<br />
zdravotního postižení – viz zákon č. 561/2004 Sb., vyhláška č.<br />
73/2005 Sb.
10 Profil<br />
TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA<br />
FOTO: PETR HUSNÍK<br />
UČINIT VE VĚDĚ SKUTEČNÝ<br />
OBJEV JE VELMI OBTÍŽNÉ,<br />
říká emeritní rektor Univerzity Karlovy<br />
Jsou lidé, kteří ještě dříve, než promluví, na vás zapůsobí silou své osobnosti, svým charismatem.<br />
Takovým člověkem je IVAN WILHELM, jaderný fyzik a někdejší dlouholetý rektor Univerzity<br />
Karlovy a zároveň i předseda České konference rektorů. V té době jsem s ním pro naše <strong>noviny</strong><br />
udělal řadu rozhovorů o univerzitě a o aktuálních problémech v našem vysokém školství. Nikdy<br />
se nevyhýbal odpovědi na jakoukoliv, byť třeba nepříjemnou otázku. A také nikdy nedával<br />
najevo význam úřadu, jenž zastává. Myslím, že mimo jiné i proto ho tak skvěle reprezentoval.<br />
Cítíte se být více Slovákem žijícím v České<br />
republice či spíše už Čechem, anebo ještě<br />
stále Čechoslovákem?<br />
Je ještě třetí možnost: neidentifikovat se.<br />
Osud tomu chtěl, že jsem navštívil všechny<br />
kontinenty a zhruba půlku států světa<br />
a díky tomu jsem poznal, že lidé mají všude<br />
velice podobné starosti. Na některých<br />
místech v zahraničí jsem strávil i delší čas –<br />
rok nebo i více. A když jsem se dobře naučil<br />
jazyk dané země, přizpůsobil jsem se také<br />
tamějšímu způsobu života. Je ale pravda,<br />
že když se v cizině v nějaké souvislosti<br />
dostanu k pozitivní informaci týkající se<br />
české vysoké školy – o Univerzitě Karlově<br />
ani nemluvě – cítím určitou hrdost. Ale<br />
nejsem si jistý, že alespoň v tomto případě<br />
jde o projev vlastenectví. Spíše bych řekl, že<br />
mě oslovuje to, že jde o místa, která dobře<br />
znám, a o lidi, kterých si velmi vážím.<br />
Základní školu a posléze jedenáctiletku<br />
jste navštěvoval v rodné Trnavě. Měl jste<br />
už tehdy nejraději matematiku a později<br />
i fyziku?<br />
Myslím, že ano. Ale nebylo to tak, že<br />
ostatní předměty by mě nezajímaly.<br />
Měl jsem štěstí například na dobrou<br />
paní učitelku dějepisu, která jeho výuku<br />
zajímavě spojovala s místopisem – Trnava<br />
je poměrně významným historickým<br />
městem. I v případě matematiky jsem měl<br />
štěstí na dobré kantory. Obzvláště rád ale<br />
vzpomínám na učitele tělocviku, který byl<br />
zároveň trenérem československého týmu<br />
házené. Takže jsem se nejdříve věnoval<br />
házené a po příchodu do Prahy jsem přesedlal<br />
na basketbal.<br />
Do metropole jste přišel koncem 50. let<br />
studovat na ČVUT Fakultu technické a jaderné<br />
fyziky. O jaderné fyzice se říká, že<br />
je to možná vůbec nejtěžší studijní obor<br />
ze všech. Můžete to potvrdit?<br />
Rozhodně ne. Být například kvalitním<br />
historikem, který je schopen nastudovat<br />
obrovské množství informací a zároveň<br />
je analyzovat, je rozhodně srovnatelné.<br />
Myslím si, že nejsou lehké a těžké obory.<br />
A pokud se některé z nich jednoduchými<br />
jeví, znamená to, že nejsou prováděny<br />
seriózně. Abych tedy ve studiu a posléze<br />
ve vědecké práci uspěl, musel jsem tvrdě<br />
pracovat. A nebyl to jenom můj případ.<br />
I ostatní studenti a studentky na naší<br />
fakultě se studiu intenzivně věnovali.<br />
Studentky? Těch tehdy asi moc nebylo…<br />
V našem kroužku jaderné fyziky byly dvě.<br />
A ve skupině jaderné chemie jich bylo<br />
pět nebo šest. Mezi nimi i moje budoucí<br />
žena. Tito studenti se však cítili být jakousi<br />
aristokracií fakulty. Celá fakulta vznikla de<br />
facto na Univerzitě Karlově, na základě<br />
tam existujících jaderných oborů na<br />
Přírodovědecké a Matematicko-fyzikální<br />
fakultě. A nedlouho před tím, než jsem<br />
začal studovat, vznikla samostatná Fakulta<br />
technické a jaderné fyziky, která byla<br />
posléze převedena na ČVUT. Ale protože<br />
nová fakulta ještě neměla pro chemiky<br />
všechno potřebné vybavení, tito studenti<br />
měli velkou část výuky na fakultě přírodovědecké.<br />
A tak se cítili, že jsou téměř<br />
posluchači Univerzity Karlovy. (V říjnu<br />
1967 byla celá Katedra jaderné fyziky, na<br />
které jsem byl zaměstnán, převedena na<br />
Matematicko-fyzikální fakultu UK.)<br />
Inženýrem jste se stal v polovině 60. let.<br />
Krátce poté jste vstoupil do KSČ. Co vás<br />
k tomuto kroku vedlo? Bylo to proto, že<br />
vám byla její tehdejší politika vedoucí<br />
k Pražskému jaru sympatická?<br />
Dneska armáda lidí prohlašuje, že už<br />
v 60. letech věděli, že komunismus je<br />
nenapravitelný. Já jsem to tehdy nevěděl.<br />
Skutečně se mi to v té době jevilo tak, že<br />
režim se v Pražském jaru změnil. Tento<br />
pokus sice pak zkrachoval, ale pod vnějším<br />
tlakem. Netvrdím, že mi marxismus-leninismus<br />
byl jako ideologie nějak blízký,<br />
ale říkal jsem si, že v dané situaci musíme<br />
v Československu nějak rozumně žít, a to<br />
se bude dařit jedině tehdy, pokud se postaráme<br />
o přijatelná pravidla. Rozhodně<br />
nemohu říci, že bych ze svého tehdejšího<br />
jednání byl nadšen, ale ani že bych měl<br />
dnes špatné spaní.<br />
To, že rudá knížka pro vás asi nebyla<br />
výtahem ke kariéře nebo k moci, jste<br />
později dokázal tím, že jste se na počátku<br />
normalizace dostal s tehdejšími soudruhy<br />
do křížku. Ti vás nakonec ze strany vyloučili.<br />
Co je k tomu vedlo? Ovšem ještě před<br />
tím jste přes tři roky pobýval na zahraniční<br />
stáži ve Spojeném ústavu jaderných<br />
výzkumů v ruské Dubně…<br />
V roce 1958 dostali tři ruští fyzikové<br />
Nobelovu cenu za objev takzvaného<br />
Čerenkova záření. (Jde o elektromagnetickou<br />
interakci elektricky nabitých částic<br />
za speciálních vnějších podmínek.) Jedním<br />
z nich byl Ilja Michajlovič Frank, který<br />
tento objev teoreticky popsal. A ten byl<br />
v Dubně mým šéfem. Byl to rozhodně největší<br />
odborník, se kterým jsem kdy dlouhodoběji<br />
pracoval. Zároveň jsem začal při<br />
svém pobytu chápat, jak vypadá sovětský<br />
komunismus v praxi. Počínaje srovnáním<br />
rodinného života, když kdekdo z místních<br />
byl rozvedený, a konče třeba národnostními<br />
problémy. V Dubně tehdy pobývala<br />
asi tak stovka Čechoslováků. A lidé z naší<br />
ambasády nás průběžně hlídali a posílali<br />
hlášení na ÚV KSČ. V Dubně se pořádaly<br />
veřejné schůze a já jsem si na nich neodpustil<br />
kritizovat politické poměry, jak to<br />
u nás tehdy bylo běžné. A také mi vadily<br />
lži, které naše média o životě v Sovětském<br />
svazu uváděla. A tak si mě, jako i ostatní<br />
z Dubny, v rámci stranických prověrek<br />
pozvali přímo na naše velvyslanectví do<br />
Moskvy, a když si potvrdili, že skutečně<br />
nehodlám normalizační režim podporovat,<br />
z KSČ mě vyloučili.<br />
Po návratu do Československa jste sice<br />
už nesměl učit, ale vědecké práci jste se<br />
věnoval dál. Dokonce jste založil a vedl<br />
laboratoř van de Graaffova urychlovače<br />
iontů. Čím jste tehdejší mocipány obměkčil,<br />
že vás rovnou neposlali do kotelny?
Profil<br />
11<br />
Po svém příjezdu jsem se nikomu nechlubil<br />
s tím, že už nejsem ve straně, takže<br />
jsem mohl dokonce ještě chvíli učit. Na<br />
kádrovém oddělení fakulty mi pak navrhli,<br />
že když z univerzity sám odejdu, dají mi<br />
dobrý posudek. V opačném případě pak<br />
nikde místo nenajdu. Trval jsem na tom,<br />
ať mě tedy vyhodí, ale že půjdu za soudruhem<br />
Husákem a zeptám se ho na to.<br />
To by byl jistě naivní nápad, já však dodal,<br />
že s mým tchánem byli na gymnáziu<br />
spolužáci a že mohu tuto známost využít.<br />
Za Husákem jsem samozřejmě nešel, ale<br />
získal jsem tím odklad. Nicméně mi řekli,<br />
že nemůžu učit. Po nějaké době došli<br />
i k tomu, že nemohu působit ani jako<br />
vědecký pracovník a že mě převedou na<br />
odborného pracovníka – pomocné práce,<br />
úklid, mytí laboratorního nádobí a podobně.<br />
Nebyl jsem proti. Ovšem ve skutečnosti<br />
jsem se dále věnoval výzkumu, byť za plat<br />
a s postavením pomocné síly. I v Praze<br />
jsem měl totiž štěstí na šéfa, kterým byl<br />
profesor Václav Petržílka. A pak za pár let<br />
přivezli dlouho plánovaný urychlovač, se<br />
kterým si nikdo nevěděl rady. Proto mi ho<br />
dali na starost. Avšak po letech jsem se<br />
dozvěděl, že stejně nevěřili, že ho uvedu<br />
do provozu, a chtěli tak získat záminku,<br />
aby mě mohli definitivně vyhodit. Mně<br />
se ho ale kupodivu během roku podařilo<br />
dát dohromady, a tak mě naopak opět<br />
museli převést zpátky na pozici vědeckého<br />
pracovníka.<br />
Vzpomínám si, že jste mi při jednom<br />
z našich tehdejších interview pro UN<br />
sdělil, že největší chybou našich politiků<br />
v oblasti vysokoškolského vzdělání bylo<br />
to, že nedali vzniknout několika veřejným<br />
neuniverzitním vysokým školám, jež se<br />
mohly poměrně jednoduše transformovat<br />
z některých vyšších odborných škol. Stále<br />
to považujete za hlavní přešlap tehdejší<br />
doby?<br />
Nevím, jestli šlo skutečně o chybu největší,<br />
ale stále to za velké pochybení považuji.<br />
Vysoká škola má mít na starost buď<br />
výzkumnou, vědeckou, uměleckou, nebo<br />
jinou tvůrčí činnost. Pořád si myslím, že<br />
tady chybí více veřejných vysokých škol<br />
zaměřených výhradně na prakticky orientovaná<br />
bakalářská studia. Univerzity jsou<br />
totiž hlavně od toho, aby připravovaly<br />
vědecky orientované absolventy, i když se<br />
vědecké práci nebudou aktivně věnovat.<br />
Pokud jde o českou vědu, někteří kritici<br />
tvrdí, že na to, kolik se do ní dává peněz,<br />
je málo výsledků…<br />
Když se měl před šesti lety novelizovat zákon<br />
o podpoře výzkumu, objevil se v něm<br />
nový paragraf zaměřený na podporu<br />
velkých infrastruktur výzkumu. Rozeslal<br />
jsem tehdy dopis s dotazníkem asi dvěma<br />
stům padesáti výzkumným institucím<br />
(vrátilo se mi jich zhruba sto osmdesát),<br />
v němž jsem se mimo jiné dotazoval na<br />
to, jakých nejdůležitějších výsledků ten<br />
který subjekt dosáhl. Kdykoliv v minulosti.<br />
A jaký význam jim sami autoři přikládají.<br />
Tím nejdůležitějším je podle mě rozhodně<br />
objev. Kolik byste řekl, že jsem v těchto<br />
odpovědích nalezl objevů?<br />
Deset?<br />
Nula! I to, co jednotliví respondenti<br />
za objev vydávali, objevem nebylo. Na to<br />
před nimi už přišel někdo jiný. Učinit skok<br />
v poznání je totiž strašně obtížné. To ale<br />
neznamená, že je to argument pro to, do<br />
vědy miliardy nedávat. Věda nejsou jen<br />
Einsteinové. K tomu, aby se cenný skok<br />
udělal, je potřeba mít invenci, ale také<br />
odvést obrovské množství práce. Velice<br />
hodnotné je také to, když někdo jako<br />
první provedený objev potvrdí. A to už se,<br />
jak z odpovědí tehdy vyplynulo, podařilo<br />
řadě našich vědců. Navíc je hodně pravděpodobné,<br />
že s větším štěstím by se tento<br />
objev podařil právě některému z nich.<br />
Před dvěma lety jste se stal náměstkem<br />
pro výzkum a vysoké školství asi nejméně<br />
oblíbeného polistopadového ministra<br />
školství Josefa Dobeše. Musím přiznat, že<br />
mě to velmi překvapilo. Ale pak jsem si<br />
řekl, že jste asi využil příležitosti zachránit,<br />
co se dá, tedy aby Dobeš nepoškodil<br />
akademickou půdu ještě více. Co vás tedy<br />
k tomuto kroku tehdy vedlo?<br />
Nebyl to sám ministr, kdo připravoval konkrétní<br />
obsah nových zákonů, ale zejména<br />
Rada pro reformu vysokého školství, jíž<br />
předsedal profesor Rudolf Haňka z Vysoké<br />
školy ekonomické v Praze a University of<br />
Cambridge. V ní byla řada dalších významných<br />
představitelů naší akademické obce.<br />
A ministr Dobeš mě požádal o pomoc.<br />
Vůbec jsem zprvu jeho nabídku na místo<br />
náměstka nechtěl přijmout. Ale pak rozhodlo<br />
to, že připravovaný obsah reformy<br />
byl opravdu dost „revoluční“, a kdybych<br />
této možnosti nevyužil, bylo velmi<br />
pravděpodobné, že by takovou představu<br />
o novém vysokoškolském zákonu schválil<br />
poměrně jednoduše parlament. V dalších<br />
bojích, jak se posléze ukázalo, nešlo ani<br />
tak o zákon, ale o to, aby ministr Dobeš<br />
odstoupil.<br />
V roce 2003 jste byl navrhován na jednoho<br />
z kandidátů na prezidenta republiky.<br />
Proč jste do toho nešel v nedávné přímé<br />
volbě?<br />
Ani mě to nenapadlo. Navíc už tehdy jsem<br />
odmítl, protože jsem nechtěl přerušit<br />
funkční období rektora Univerzity Karlovy.<br />
Rozhodně jsem nepovažoval za správné<br />
takovýto vážný úřad vyměnit za jiný, byť<br />
by šlo o možnost ucházet se o post prezidenta<br />
republiky.<br />
●
12 Jak to vidí<br />
TEXT A FOTO: XXXXX<br />
PROČ (NE)MATUROVAT<br />
Z MATEMATIKY<br />
Maturita byla kdysi ukazatelem solidní úrovně dosaženého<br />
vzdělání. Byly doby, kdy maturant derivoval, integroval, psal<br />
bezchybné úvahy a recitoval Villona. Dnes?<br />
Z matematiky se maturovat nemusí<br />
a stále více dnešních maturantů nezná<br />
pomalu ani přímou úměrnost. Z češtiny<br />
se maturovat sice musí, ale zatímco se<br />
bohemisté nad maturitními písemkami<br />
přou o to, co už je a co ještě není<br />
odklon od tématu, maturant ve svém<br />
díle vesele sází jednu hrubku za druhou.<br />
Obávám se, že taková maturita k ničemu<br />
není.<br />
Aby maturita opět k něčemu byla, je<br />
třeba si položit mimo jiné otázku, jaký<br />
je smysl středoškolského vzdělání. Jaké<br />
místo v něm mají jednotlivé předměty<br />
a čím si statut nepostradatelnosti vydobyla<br />
zrovna čeština, ze které se jako<br />
z jediného předmětu maturuje povinně.<br />
Tuto otázku si dosud, pokud vím, nikdo<br />
nepoložil. Že by o nutnosti povinné<br />
maturity z češtiny nikdo nepochyboval?<br />
Proč je maturitní čeština tak neotřesitelná,<br />
zatímco matematika se musí znovu<br />
a znovu obhajovat a ze svých otřesů se<br />
neustále vzpamatovávat? Je soustavně<br />
deptána těmi, kteří ji nikdy nechápali,<br />
ale kteří bohužel mají tu moc šířit své<br />
nekvalifikované názory vlivnými sdělovacími<br />
prostředky.<br />
„Nenuťte kadeřnice do logaritmů a rovnic,<br />
je to ptákovina!“ hřímaly nedávno<br />
největší celostátní deníky. Oč menší<br />
ptákovinou je pro tuto profesi Epos o Gilgamešovi<br />
a dílo Ivo Vodseďálka, to jsem<br />
se od novinářů dodnes nedověděl. Kdyby<br />
o češtině uvažovali stejně jako o matematice,<br />
zjistili by, že maturita z češtiny je pro<br />
kadeřnice úplně stejným nesmyslem.<br />
Maturitu z matematiky tito „odborníci“<br />
už úspěšně pohřbili, přesto dál křičí,<br />
co všechno je třeba neučit. Půjde-li to<br />
takto dál, zůstanou jen ty úměrnosti<br />
a procenta, zřejmě to jediné, co z matematiky<br />
znají oni sami. To je ale látka<br />
základní školy. Znamená to snad, že<br />
středoškolská matematika se má úplně<br />
zrušit? A co fyzika, chemie, dějepis?<br />
K čemu je kadeřnicím gravitační zákon,<br />
Sámo a nenasycené mastné kyseliny?<br />
Vytvoří snad lepší trvalou, když nad<br />
ní budou recitovat Písně kosmické?<br />
Sotva. Proč jim tedy ještě nikdo nezrušil<br />
Nerudu?<br />
Co budoucí lingvista? Potřebuje on<br />
maturitu z matematiky? Pro mnohého<br />
lingvistu hloupá otázka a jednoduchá<br />
odpověď. Samozřejmě, že ne, proto<br />
přece není povinná. Ale co budoucí<br />
matematik? Potřebuje on maturitu<br />
z češtiny? Otázka (světe, div se) stejně<br />
hloupá a odpověď stejně jednoduchá.<br />
Samozřejmě, že ne. Proč tedy čeština<br />
povinná je? Proč ta maturitní asymetrie?<br />
Podle mě by stačilo, kdyby si na střední<br />
škole každý prošel matematikou, češtinou<br />
a dalšími předměty bez maturity. Ale<br />
poctivě. Na patřičné úrovni, na které je<br />
třeba se domluvit a přes kterou nepojede<br />
vlak. Každý maturant by měl podle mě<br />
určitě vědět něco o odmocninách, rovnicích<br />
a logaritmech, i když nebude maturovat<br />
z matematiky. Každý středoškolák<br />
by měl něco vědět o Hugovi, Havlíčkovi<br />
a Čapkovi, i když nebude maturovat<br />
z češtiny. Mně osobně je milejší filozof,<br />
který nemá maturitu z matematiky, ale<br />
v případě potřeby je schopen vyřešit nějakou<br />
tu rovnici, než budoucí strojař, který<br />
ji sice má, ale neumí upravit zlomek. Co<br />
je technikovi platná maturita z češtiny,<br />
když ani po ní není schopen dát dohromady<br />
gramaticky správnou větu? Všechny<br />
maturity, které toto umožňují, bych zrušil<br />
z moci úřední a takové „maturanty“ bych<br />
na střední škole nechal co nejdřív propadnout,<br />
ať už chtějí maturovat z čehokoliv.<br />
Pokud by vše fungovalo takto, bylo by<br />
možné povinné maturitní předměty<br />
zrušit úplně a maturovat jen z oborů,<br />
kterým se chce středoškolák věnovat<br />
po maturitě. Obávám se však, že při<br />
současném tlaku na to, aby každý všude<br />
prošel, a při současné společenské<br />
poptávce po vysvědčeních, diplomech<br />
a certifikátech všeho druhu to není<br />
možné. V tom případě ovšem nezbývá,<br />
než navrátit bývalé postavení i matematice,<br />
zařadit ji zpět mezi povinné<br />
maturitní předměty a říci zcela jasně, že<br />
bez ní žádný glejt nebude. Pro nikoho.<br />
Ke středoškolskému vzdělání patří<br />
matematika naprosto stejným právem<br />
jako čeština. Vzdělání má totiž nejen<br />
informativní, ale i formativní charakter.<br />
Nelze přece učit jen to, co lze hned zítra<br />
„vyměnit za drobné“. Proto jsou diskuze<br />
o potřebnosti či nepotřebnosti matematiky<br />
a češtiny pro tu či onu konkrétní<br />
profesi bezpředmětné. Proto mají<br />
posloupnosti a derivace stejné právo na<br />
maturitní život jako sveřepí šakali, kteří<br />
zavile vyli.<br />
Téměř každý humanista se děsí toho,<br />
že budoucí filozofové mají dřít sinovou<br />
větu a exponenciální rovnice. Nikdo už<br />
se ale nepozastaví nad tím, že budoucí<br />
matematici či technici jsou nuceni<br />
papouškovat dílo Klimenta Bulharského,<br />
Petra z Mladoňovic a Marie Voříškové-<br />
-Burské. Proč to tak asi je? Pro mnohé<br />
opět jednoduchá odpověď: matematik<br />
se to nutné literární zlo prostě vždycky<br />
nějak naučí, kdežto filozofové matematiku<br />
při vší snaze prostě nezvládnou.<br />
Sečteno, podtrženo. Představme si, že<br />
na ideální střední školu přijde ideální<br />
žák z ideální školy základní. Je schopen<br />
bezchybně psát, ovládá základy větné<br />
stavby, úměrnosti, zlomky, procenta,<br />
něco málo geometrie, má všeobecný<br />
přehled o fyzice, chemii, biologii, orientuje<br />
se v historii i v současné společnosti.<br />
Na ideální střední škole bude muset každý<br />
přidat znalosti literatury a literárních<br />
útvarů, úměrnosti a zlomky přetavit<br />
v limity a komplexní čísla, proniknout<br />
hlouběji do molekulových vazeb a nitra<br />
atomu. Jinak se k maturitě nedostane.<br />
Taková škola by se obešla bez jediného<br />
povinného maturitního předmětu.<br />
K těmto ideálům však máme bohužel<br />
hodně daleko. Povinné maturitní předměty<br />
jsou za současné situace nutností<br />
a matematika mezi ně rozhodně patří.<br />
Tomu, kdo není schopen nebo ochoten<br />
se ji naučit na maturitní úrovni, maturitu<br />
nevnucujme. Bude-li chtít kadeřnice<br />
maturitu, nechť ji má. Zda ji potřebuje,<br />
nevím. Jako zákazník kadeřnictví ale<br />
nikdy nezkoumám, kolik lazebnic tam<br />
má jaké vysvědčení. Vždy mě zajímá<br />
jen to, jak tam stříhají vlasy. A když mi<br />
hlavu pokazí, příště tam už nepřijdu.<br />
Ani kdyby tam všechny kadeřnice měly<br />
červený diplom z Matematicko-fyzikální<br />
fakulty UK.<br />
Doc. Dalibor Martišek,<br />
Ústav matematiky<br />
FSI VUT v Brně<br />
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
Odborníci radí<br />
13<br />
NEJDE O PAPÍR<br />
Je dostatečnou kvalifikací pro nápravy poruch řeči<br />
u předškoláků kurz logopedické prevence?<br />
Na tom, že se řeč dětí rychle mění, se<br />
asi všichni shodneme. A jen málokdo<br />
by souhlasil s tím, že k lepšímu. Většina<br />
těch, kteří s dětmi delší dobu pracují,<br />
upozorňují nejen na nápadně se zhoršující<br />
výslovnost, ale i na změny ve slovní<br />
zásobě, na vysoké procento dětí, které<br />
neumějí vyprávět ani krátký příběh,<br />
zážitek nebo formulovat srozumitelně<br />
své přání. Schopnost (nebo spíše neschopnost)<br />
se soustředit, vydržet u jedné<br />
hry delší dobu, dokončit úkol se stává<br />
problémem už ve školkách, natož pak<br />
při výuce. Zdá se, že přibývá i vývojových<br />
poruch řeči, a velké nároky na děti zvyšují<br />
i riziko poruch plynulosti řeči.<br />
Kdybychom měli jít až na kořen problému,<br />
dostaneme se do věku kojeneckého,<br />
kdy maminky, masírované<br />
všudypřítomnou reklamou a pocitem, že<br />
pro dítě musí najít to nejlepší, nehledají<br />
řešení pomocí zdravého selského<br />
rozumu, ale na internetu, kde lze vedle<br />
věcných rad najít i pěkné nesmysly, nebo<br />
v knihách často pochybné úrovně (co<br />
si myslet o autorce, která napíše, že ve<br />
věku tří čtyř měsíců se má dítěti u zrcadla<br />
předvádět výrazné lalala a číst mu<br />
logopedické básničky…).<br />
Nicméně do tří let věku se vedle<br />
zřejmých problémů (poruchy sluchu,<br />
rozštěpy a další) obvykle řeší jen velké<br />
nápadnosti ve vývoji řeči. První, kdo na<br />
odlišnost upozorní, bývá dětský lékař<br />
při „tříleté“ preventivní prohlídce nebo<br />
učitelka v mateřské škole, která má<br />
ze zkušenosti dobrý odhad na různé<br />
odlišnosti od normy. Má obvykle taky<br />
snahu dětem pomoci, protože si často<br />
na rozdíl od rodičů uvědomuje možné<br />
důsledky „děr“ ve vývoji nejen pro řeč,<br />
ale i pro pozdější školní výuku.<br />
Nabídka logopedické péče je v mateřských<br />
školách už téměř nutností. Je<br />
jasné, že je nutné mít pro takovou péči<br />
odpovídající kvalifikaci – a nejen kvůli<br />
zvyšujícímu se zájmu právníků o různé<br />
problémy (je otázka času, kdy se jejich<br />
zájem přesune ze zdravotnictví do<br />
jiných oblastí péče).<br />
Učitelka běžné MŠ má v rámci své práce<br />
k dispozici mnoho aktivit, které rozvíjejí<br />
řečové dovednosti a které se týkají celé<br />
dětské skupiny bez rozdílu. Jde o formu<br />
nespecifické prevence – obecný rozvoj<br />
motorických dovedností, pohybové<br />
koordinace, smyslového vnímání a vyjadřovacích<br />
dovedností. Podle pokynů SPC,<br />
PPP nebo klinického logopeda může<br />
také pracovat individuálně s dětmi, které<br />
mají specifické výchovné potřeby – nejde<br />
ale o logopedickou péči, garantem je<br />
vždycky odborník. Rozšířený termín<br />
„logopedická asistentka“, pod kterým se<br />
rozuměla absolventka kurzů s kvalifikací<br />
k úpravě výslovnosti, dneska už právně<br />
neexistuje, i když v terénu přetrvává.<br />
Zahrnuje dvě úrovně kvalifikace, z nichž<br />
každá má jiné úkoly i kompetence:<br />
Absolvent/ka vysokoškolského vzdělání<br />
(Bc. speciální pedagogiky nebo pedagogické<br />
vzdělání doplněné o další vzdělávání<br />
zaměřené na speciální pedagogiku,<br />
ukončené zpravidla závěrečnou zkouškou)<br />
se může starat o děti s tzv. prostou<br />
poruchou výslovnosti a individuálně<br />
pracovat i s dětmi s jinými poruchami<br />
řeči, ale pouze podle pokynů logopeda.<br />
Absolvent/ka pedagogického vzdělání<br />
doplněného o kurzy logopedické prevence,<br />
akreditované MŠMT, se zaměřuje<br />
na cílený rozvoj schopností, které<br />
bezprostředně ovlivňují rozvoj řeči a na<br />
rozvoj komunikačních dovedností.<br />
Společné pro tyto skupiny jsou postupy,<br />
které směřují k prevenci různých poruch<br />
řeči i k prevenci poruch učení – velká<br />
část problémů s učením má totiž kořeny<br />
v nedostatcích ve smyslovém vnímání<br />
nebo v motorice. Nezastupitelná je<br />
také jejich úloha při depistáži poruch<br />
řeči – nejde o název poruchy nebo její<br />
diagnostiku, ale o zjištění, že řeč dítěte<br />
se nápadně odlišuje od normy, a o jeho<br />
předání do odborné péče. V žádném<br />
případě ale tato kvalifikace (ať už<br />
vysokoškolská nebo absolvování kurzů)<br />
neopravňuje k diagnostice nebo terapii<br />
jiných poruch řeči než prostých poruch<br />
výslovnosti – to spadá vždy do kompetence<br />
logopeda se státní zkouškou. Je<br />
tedy jasné, kdo a co může dělat, ale je<br />
třeba ještě doplnit i jak. Logopedická<br />
prevence se může prolínat s běžným<br />
programem mateřské školy, může jít<br />
i o skupiny dětí, které se vymykají<br />
běžnému průměru, ale ještě nevyžadují<br />
individuální péči. Zkušená učitelka<br />
odhadne, zda je hlavním problémem<br />
malá slovní zásoba, špatná výslovnost<br />
nebo vyjadřovací neobratnost. S jistou<br />
sumou znalostí dokáže i odhadnout, zda<br />
je na vině sociokulturní úroveň rodiny,<br />
hodiny trávené před obrazovkou nebo<br />
nedostatky v některých schopnostech,<br />
a může podle toho výběrem vhodných<br />
her vývoj řeči dětí výrazně ovlivnit.<br />
Ovšem podstatně těžší než práce s dětmi<br />
je působení na rodiče – někdy informace<br />
o možných rizicích a nabídku pomoci<br />
přijmou vděčně, ale často se diví či přehazují<br />
zodpovědnost na školku – a doma<br />
nic nedělají i nadále. Ovšem placené<br />
„zájmové kroužky“ logopedie, nabízené<br />
spolu s keramikou a angličtinou, nelze<br />
v žádném případě akceptovat.<br />
Nad skupinkami, kde se už využívají<br />
terapeutické postupy určené pro dyslálie,<br />
by měl mít vždy supervizi logoped<br />
– i dyslálie může být tvrdým oříškem,<br />
nemluvě o tom, že odlišit ji třeba<br />
od dysfatických symptomů vyžaduje<br />
už speciální znalosti. Také individuální<br />
logopedická péče má své místo – měl<br />
by ale vždy být přítomen rodič a měl<br />
by vždy dostat informace o postupech,<br />
které budou doma společně procvičovat<br />
– notýsek se slovy a pokynem “nacvičte<br />
C“ a podobné varianty, které se občas<br />
vyskytují, opravdu nelze akceptovat.<br />
Součástí individuální péče je také dokumentace,<br />
kde se stručně zaznamená<br />
situace na začátku konzultace, tedy<br />
pokrok od minula, další domluvené<br />
postupy a termín další návštěvy. Nejde<br />
o zbytečnou byrokracii, ale o možnost<br />
sledovat vývoj terapie a také o ochranu<br />
učitelky (speciální pedagožky) při<br />
případném sporu. Logoped se SZZ, který<br />
garantuje logopedickou péči v MŠ (a má<br />
zodpovědnost za volbu metodických<br />
postupů), může být pracovníkem SPC,<br />
PPP, ale může jít i o klinického logopeda<br />
– záleží na místních podmínkách.<br />
To je tedy současný stav, který odpovídá<br />
legislativě a obecně platným směrnicím.<br />
Možná by bylo dobré upozornit ještě<br />
na jednu okolnost, která s přirozeným<br />
zájmem o logopedickou prevenci<br />
souvisí – a to je poměrně velká nabídka<br />
různých kurzů s touto náplní. Mají velmi<br />
rozdílnou délku od několika hodin<br />
po několik dnů, různou náplň a samozřejmě<br />
i různou cenu. Proto doporučuji<br />
zájemcům o logopedickou prevenci pečlivě<br />
zvažovat, jaký kurz chtějí absolvovat<br />
– předpokládám totiž, že většině nejde<br />
„o papír“, ale o znalosti. Úloha učitelek<br />
v mateřských školách je totiž pro logopedickou<br />
prevenci i pro vyhledávání dětí<br />
s poruchami řeči nenahraditelná.<br />
PaedDr. Dana<br />
Kutálková,<br />
klinická logopedka
14 Reflexe<br />
TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA<br />
PTAČÍ ŘÍŠE,<br />
KTEROU PROSLAVILI<br />
TOLKIENOVI HRDINOVÉ<br />
Nový Zéland je zemí překvapení a zázraků<br />
Majestátní štíty skalistých hor, ostrovy ledu, nekonečné<br />
pobřeží a divoké pralesy. Země, která dlouho zůstávala na<br />
okraji zájmu kolonizátorů a později i turistů. Tato poslední<br />
zastávka před Antarktidou mívá však poměrně mírné zimy<br />
a ani na jednom z jejích dvou ostrovů nežije žádný člověku<br />
opravdu nebezpečný živočich. Není tedy divu, že ji někteří<br />
nazývají posledním rájem na Zemi.<br />
Nejen Austrálie, ale i Nový Zéland je<br />
domovinou tvorů, kteří na jiných místech<br />
planety ve volné přírodě nežijí. Donedávna<br />
byl jejich biologický původ zahalen<br />
tajemstvím. Avšak díky geologii, paleontologii<br />
a moderní biologii dnes vědci<br />
již rámcově znají původ těchto podivuhodných<br />
stvoření. Dlouho se badatelé<br />
přeli zejména o to, jestli se Nový Zéland<br />
kdysi ponořil na miliony let do moře celý,<br />
nebo alespoň jeho malá část zůstala nad<br />
vodou.<br />
Geologická odysea Nového Zélandu započala<br />
před třiaosmdesáti miliony let, kdy<br />
se od superkontinentu Gondwana odtrhl<br />
kus pevniny o velikosti zhruba dnešní<br />
Indie a vznikl tak kontinent Zélandie. Ten<br />
se ale skoro celý ponořil do oceánu a nad<br />
hladinou zůstaly jen malé ostrůvky. Tento<br />
stav trval až do doby před dvaceti třemi<br />
milióny let, kdy byl následkem nárazů<br />
zemských desek vyzvednut nad úroveň<br />
moře střed Zélandie – zhruba dnešní Nový<br />
Zéland. Satelitní snímky jasně dokazují, že<br />
zbytek pevniny nadále spočívá pod hladinou,<br />
a to v hloubce půl druha kilometru.<br />
Nad vodu tak ční přibližně sedm procent<br />
Zélandie. A důkazy, které svědčí o tom, že<br />
se ne úplně celý kontinent ponořil?<br />
Na většině území současného Nového<br />
Zélandu se sice nachází mořský vápenec,<br />
který potvrzuje, že Severní i Jižní ostrov<br />
byly dlouho pod vodou, avšak teprve před<br />
pár lety nalezené fosilie jasně dokládají,<br />
že i v době potopy zůstaly nad hladinou<br />
alespoň malé ostrůvky, na nichž přežívali<br />
předchůdci některých dnešních živočichů.<br />
K tomuto závěru vedla už dříve mnohé vědce<br />
odpověď na kardinální otázku: Pokud na<br />
torzech Zélandie nějaká zvířata nepřežívala<br />
ještě před zrozením Nového Zélandu, jak<br />
a odkud by se na něj tak rychle dostala?<br />
Nejen na křídlech,<br />
ale i na nohou<br />
Jedním z těchto přeživších živočichů je dozajista<br />
hatérie novozélandská. Jde nejen<br />
o nejstaršího živočicha Nového Zélandu,<br />
ale vůbec o jednoho z nejpradávnějších<br />
tvorů na celé planetě. Tato živoucí zkamenělina,<br />
která už nikde jinde ve volné<br />
přírodě nežije, je tak němým genetickým<br />
svědkem dnes zejména mezi dětmi populární<br />
éry dinosaurů. Kromě svého stáří je<br />
tento půlmetrový plaz zajímavý zejména<br />
tím, že má vzadu na hlavě třetí oko. Tímto<br />
takzvaným temenním okem sice nevidí<br />
stejně jako dvěma dalšími, dokáže jím ale<br />
alespoň vnímat světlo. Také věk, kterého<br />
se hatérie mohou dožít, je obdivuhodný:<br />
více než sto let.<br />
Jezero Lake Matheson, za nímž se tyčí nejvyšší hora Nového Zélandu Mount Cook (3764 m).<br />
Foto: autor
Reflexe<br />
15<br />
Abel Janszoon Tasman, první Evropan,<br />
který připlul k břehům Nového Zélandu.<br />
Novému Zélandu však nekralují plazi, ale<br />
jejich evoluční následovníci – ptáci. Asi<br />
nepřekvapí, že na těchto ostrovech žije<br />
řada druhů mořských ptáků, kteří sem přiletěli<br />
záhy poté, kdy souostroví vystoupalo<br />
z mořských hlubin. Ovšem najdeme zde<br />
i takové zástupce ptačí říše, kteří vypadají<br />
spíše jako výsledek nějakého divokého genetického<br />
pokusu. Tím experimentátorem<br />
však není nikdo jiný než sama příroda.<br />
Prostřednictvím evoluce došla k tomu, že<br />
na Zélandu někteří ptáci v zásadě křídla<br />
k letu nepotřebují. A nejde o tučňáky,<br />
kteří je využívají alespoň při „letu“ vodou,<br />
ani o velké rychlé běžce jako pštros, ale<br />
o neohrabaná chundelatá stvoření, která<br />
v noci pobíhají po lese.<br />
Tím nejznámějším je bezpochyby kivi (čtyři<br />
druhy). Jeho peří totiž na první pohled<br />
připomíná srst odrostlého štěněte a stejně<br />
jako pes se hodně řídí čichem. Na rozdíl<br />
od ostatních ptáků má kivi nozdry umístěné<br />
až na špičce zobáku, což mu umožňuje<br />
nalézt potravu i 15 centimetrů pod zemí.<br />
Jeho vzdálenými příbuznými byli ptáci<br />
z řádu moa. Jedním z nich byl dinornis<br />
novaezelandiae, pravděpodobně největší<br />
pták, který kdy na zemi žil. Toto monstrum<br />
bylo vysoké až tři a půl metru a vážilo<br />
čtvrt tuny. Přestože se má obecně za to,<br />
že tento obrovský pták vyhynul někdy<br />
před jedním a půl tisícem let, traduje se,<br />
že poslední kusy přežívaly v odlehlých částech<br />
ostrova ještě na přelomu osmnáctého<br />
a devatenáctého století. Jakkoliv byl pták<br />
moa gigantický, živil se zcela mírumilovně,<br />
zejména listím a ovocem. A i když kivi je<br />
oproti němu masožravec požírající larvy<br />
a červy, rozhodně nelze tohoto malého<br />
běžce považovat za predátora. Jak je tedy<br />
možné, že se nejen kivi, ale i další nelétaví<br />
ptáci Nového Zélandu projevují znaky,<br />
které poukazují na existenci nějakého<br />
dravce, byť ani na jednom z obou ostrovů<br />
žádný nežije, a to ani savec, ani pták? Jde<br />
zejména o noční život a ochranné zbarvení<br />
napovídající na nebezpečí shora…<br />
Školství na Novém Zélandu<br />
Vzdělávací systém vychází z britského modelu. Dosažená kvalifikace je kompatibilní<br />
s ostatními anglicky mluvícími zeměmi. Předškolní vzdělávání je podobné<br />
tomu našemu, oblíbené jsou obzvláště školky Waldorfského typu. Do základní<br />
školy (primary school) děti nastupují už v pěti letech. Ve třinácti, někde i ve<br />
dvanácti pak přecházejí na další stupeň (secondary school), obdobu našeho<br />
gymnázia či pokračují na střední školy. V první fázi (13–14 let) je studium zaměřeno<br />
zejména na angličtinu nebo maorštinu (2. úřední jazyk), dále společenský<br />
přehled a vědecká studia, matematiku a tělesnou výchovu. Počínaje 11. rokem<br />
(15 let) studia se studenti již orientují na dosažení jedné z množství národních<br />
kvalifikací. Tento systém se nazývá National Certificate of Educational Achievement<br />
(NCEA). V dalším roce (16 let) je možné si vybrat i z celé řady netradičních<br />
předmětů. Poslední úroveň střední školy, je obdobou naší maturity. Výsledky<br />
těchto zkoušek jsou jedním z kritérií pro přijetí na univerzitu. Nový Zéland má<br />
8 národních univerzit nabízejících všechny stupně pregraduálního i postgraduálního<br />
studia. V zemi je i 20 polytechnik a technologických institutů. Ty zajišťují<br />
vzdělání a praxi taktéž na úrovni 3. stupně a vycházejí z vysokoškolského studia<br />
nižšího stupně (obdobné našemu bakaláři).<br />
teprve nedávno na základě kosterních pozůstatků.<br />
Pták vážící 20 kilogramů, s třímetrovým<br />
rozpětím křídel a s pařáty velikosti<br />
tygřích drápů dokázal skolit i býložravého<br />
moa! Výzkum DNA jednoznačně dokazuje,<br />
že všichni výše jmenovaní opeřenci pocházejí<br />
z Austrálie a na Zéland se dostali před<br />
jedním milionem let. Prapředek budoucího<br />
veleorla ale na Zéland přiletěl v mnohem<br />
menším vydání. A když zjistil, že zde nemá<br />
žádnou konkurenci, během dalších zhruba<br />
sedmi set tisíc let vyrostl asi desetinásobně.<br />
Jeho hodování však skončilo, když domorodci<br />
vyhubili ptáka moa, hlavní zdroj<br />
orlovy potravy. Poslední gigantický orel<br />
nad Novým Zélandem přelétával možná<br />
ještě před pěti sty lety.<br />
Vraťme se ale o pár milionů let nazpátek,<br />
konkrétně do doby před osmi miliony roky.<br />
Tehdy Nový Zéland, který je i v současné<br />
době seismicky a vulkanicky nestabilní<br />
oblastí, předvedl své poslední velké geologické<br />
divadlo. Zemské desky, které do sebe<br />
opět narazily, tentokrát vyzdvihly skály Jižního<br />
ostrova až do výšky tři a půl tisíce metru<br />
a daly tak vzniknout čarokrásným Jižním<br />
Alpám. Dodnes tyto velehory každoročně<br />
povyrostou o tři centimetry. A v nich se<br />
usídlila a vyvinula další ptačí rarita – nestor<br />
kea. Jde o jediného vysokohorského papouška<br />
na světě. A pokud to snad zároveň<br />
není i opeřenec nejchytřejší, rozhodně je<br />
tím nejdrzejším! O jeho vykutálených kouscích<br />
se vyprávějí až neuvěřitelné historky.<br />
Tento všežravec si troufne nejen na menší<br />
ptáky, ale dokonce i na mladé nebo nemocné<br />
ovce, které zaživa oklovává. A bůhvíproč<br />
rád klove také gumu. Prý se jednou turisté<br />
vrátili z vysokohorské túry a našli své zaparkované<br />
auto celé zdemolované. Nikoliv<br />
však od vandalů, ale od papoušků kea, kteří<br />
ho zbavili velké části těsnění! Většinou se<br />
však kea spokojí „jen“ s (u)štípnutým zpětným<br />
zrcátkem nebo stěračem…<br />
Před Maory měli kolonizátoři<br />
respekt<br />
Až do příchodu druhu homo sapiens žádní<br />
savci kromě lachtanů nebo netopýrů na<br />
Novém Zélandu nežili. Kdy byl prvními<br />
lidmi osídlen, se přesně neví. Je ale hodně<br />
pravděpodobné, že na něm potomci<br />
Polynésanů běžně pobývali už koncem<br />
prvního tisíciletí našeho letopočtu. Původními<br />
obyvateli ovšem nejsou Maorové,<br />
ale Moriari, kteří byli Maory následně<br />
vyhlazeni.<br />
▲<br />
Největší dravec a nejdrzejší<br />
papoušek<br />
Oním tušeným predátorem byl orel Haastův<br />
nazývaný též orel novozélandský,<br />
další premiant. Šlo totiž pravděpodobně<br />
o největšího orla všech dob. Vědci to zjistili<br />
Nestor kea, nejdrzejší opeřenec na světě.<br />
Foto: Brent Barrett
16 Reflexe<br />
totiž chtějí pokračovat v podpoře zájmu<br />
turistů o jejich zemi, který se po premiéře<br />
Pána prstenů nebývale zvedl, což mělo<br />
přirozeně vliv i na ekonomiku. V letech<br />
2000 až 2006 na Novém Zélandu stoupl<br />
počet turistů z 1,5 milionu na 2,4 milionu.<br />
Řada lidí tak chtěla nejen na vlastní oči<br />
spatřit nádherné přírodní scenérie, které<br />
se zatajeným dechem sledovali na plátnech<br />
kin, ale mnozí se rozhodli vypravit<br />
přímo na konkrétní místa natáčení.<br />
▲<br />
Tolkienův filmový svět se stal lákavou vizitkou pro turisty.<br />
Jakýmsi Kryštofem Kolumbem Nového<br />
Zélandu byl holandský mořeplavec Abel<br />
Janszoon Tasman (1603–1659), který<br />
roku 1642 vplul do průlivu akorát mezi<br />
Severním a Jižním ostrovem. Jeho první<br />
kontakt s tamními domorodci však byl<br />
ale mnohem krušnější než legendární<br />
kolumbovské setkání s indiány. Maorové<br />
totiž záhy po přistání u severozápadního<br />
cípu Jižního ostrova (dnešní Zlatá zátoka)<br />
zaútočili na jeden z Tasmanových člunů,<br />
zabili čtyři námořníky a jako kanibalové<br />
si s jejich těly poradili po svém… Tasmanovi<br />
se tak vůbec nepodařilo vystoupit na<br />
pevninu. Kromě Nového Zélandu Tasman<br />
ale objevil i Van Diemenovu zemi (pojmenovanou<br />
později na jeho počest Tasmánie,<br />
navíc i moře mezi Austrálií a Novým Zélandem<br />
nese jeho jméno), dále souostroví<br />
Tonga a Fidži a také nalezl novou cestu<br />
z Indického do Tichého oceánu v pásmu<br />
příznivých západních větrů.<br />
Název Nový Zéland pochází od nizozemských<br />
kartografů, kteří ostrovy pojmenovali<br />
Nova Zeelandia po holandském regionu<br />
Zeeland. Dnešní anglickou podobu názvu<br />
začal používat další z průzkumníků nově<br />
objeveného území, a to slavný kapitán<br />
James Cook (1728–1779), objevitel<br />
Havajských ostrovů a první kolonizátor<br />
Austrálie. Ten na Zéland dorazil roku 1769<br />
a celý ho obeplul i podrobně zmapoval.<br />
(Kolonizovat ho ale Britové postupně začali<br />
až o padesát let později.) Nejenže byl tak<br />
Cook pravděpodobně prvním Evropanem,<br />
který stanul na půdě Nového Zélandu,<br />
ale měl na rozdíl od Tasmana po celou<br />
dobu své výpravy i poměrně dobré vztahy<br />
s Mao ry, které obdivoval pro jejich udatnost.<br />
Avšak s dalšími návštěvníky, zejména<br />
s piráty se Maoři rozhodně nijak nemazlili.<br />
Vztahy mezi domorodými obyvateli a Brity<br />
se i zpočátku osidlování Nového Zélandu<br />
vyvíjely relativně dobře, rozhodně o něco<br />
lépe než v Americe. Zejména díky misionářům<br />
byla Maorům zaručena rovnoprávnost.<br />
Přestože domorodci měli zaručené<br />
právo se svojí půdou obchodovat, mnoho<br />
tomuto principu nerozuměli, byli okrádáni,<br />
a tak došlo v šedesátých letech k sérii<br />
lokálních válek. Ty vedly jednotlivé kmeny<br />
Foto: MGM<br />
nejen s kolonizátory, ale často i mezi<br />
sebou. A k tomu se ještě přidala zlatá<br />
horečka na Jižním ostrově. Éra koloniálního<br />
panství se završila v roce 1907, kdy se<br />
Nový Zéland stal samostatným státem, byť<br />
i nadále s velice úzkou ekonomickou vazbou<br />
na Velkou Británii. Tu v osmdesátých<br />
letech vystřídala orientace na Austrálii.<br />
Zéland se změnil<br />
na Středozem<br />
V dějinách kinematografie bychom jistě<br />
našli řadu filmů, které nějakým způsobem<br />
přitáhly na určitou dobu pozornost<br />
diváků k určité zemi nebo regionu. Avšak<br />
těžko bychom našli mnoho snímků, které<br />
dlouhodobě zvedly zájem ostatního<br />
světa o celý jeden stát. Mezi takovéto<br />
ojedinělé případy dozajista patří veleúspěšná<br />
a americkými Oscary ověnčená<br />
adaptace ságy anglického spisovatele<br />
J. R. R. Tolkiena (1892–1973) Pán prstenů.<br />
Pro fantazijní románový svět Středozemě<br />
vybral novozélandský filmový režisér<br />
Peter Jackson právě svoji domovinu, kde<br />
na přelomu tisíciletí natočil adaptaci celé<br />
Tolkienovy trilogie. Přede dvěma lety se<br />
Jackson rozhodl na svůj úspěch navázat<br />
a natočil filmový materiál pro další trilogii,<br />
tentokrát podle Tolkienova románu Hobit,<br />
jehož první díl šel v prosinci do kin.<br />
Film Hobit: Neočekávaná cesta se stal doslova<br />
národním zájmem. Novozélanďané<br />
Nový Zéland v datech:<br />
maorský název: Aotearoa (Země dlouhého<br />
bílého oblaku)<br />
V posledních letech však počet turistů<br />
stagnuje, a Hobit má proto přinést vítané<br />
oživení. Ovšem tak velké asi už znovu<br />
nebude, protože nový film neměl takový<br />
úspěch jako předchozí série. Bez ohledu<br />
na to se Novozélanďané s fiktivní Tolkienovou<br />
Středozemí sžili, což se ukázalo i při<br />
prosincové premiéře Hobita, kdy se metropole<br />
Wellington přejmenovala na Střed<br />
Středozemě a v místním rádiu moderátoři<br />
na posluchače promlouvali elfštinou. Kulturní<br />
akce roku do ulic přilákala přes sto<br />
tisíc fanoušků. A přestože jako toho dne<br />
v metropoli jinak na Novém Zélandě elfy,<br />
trpaslíky či skřety běžně nepotkáte, jde<br />
bezpochyby o fascinující zemi obdařenou<br />
bez nadsázky pohádkovou krásou.<br />
●<br />
státní zřízení: konstituční monarchie,<br />
jejíž hlavou je britský panovník<br />
počet obyvatel: necelé 4 miliony<br />
hospodářství: dominuje zemědělství, zvláště chov ovcí, kterých je 60 milionů<br />
hlavní město: Wellington<br />
úřední jazyky: angličtina a maorština<br />
měna:<br />
novozélandský dolar (cca 15 Kč)<br />
nejslavnější Novozélanďan: Edmund Hillary (1919–2008), který s spolu šerpou<br />
Tenzingem Norgayem (1914–1986) jako první (1953)<br />
vystoupil na vrchol Mount Everestu.
Inzerce<br />
17<br />
Zelená škola<br />
ZDARMA<br />
<br />
www.zelenaskola.cz<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Jednoduché řešení pro sběr a svoz<br />
elektroodpadu, baterií, tonerů, CD<br />
a DVD přímo ve školách.<br />
Navíc získáte:<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
www.zelenaskola.cz<br />
<br />
Zpráva o průběhu realizace projektu<br />
MODERNIZACE A INOVACE<br />
VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU<br />
DIPLOMOVANÁ DENTÁLNÍ HYGIENISTKA<br />
Projekt probíhal na SZŠ a VOŠZ Merhautova<br />
15, Brno, od 22. ledna 2010 do 3. ledna<br />
2013. Byl realizován jako individuální<br />
projekt v rámci Operačního programu<br />
Vzdělávání pro konkurenceschopnost<br />
za finanční podpory Evropského sociálního<br />
fondu a státního rozpočtu ČR. V rámci projektu<br />
byl inovován a zkvalitňován vzdělávací<br />
program oboru Diplomovaná dentální<br />
hygienistka a byl vytvořen vzdělávací program<br />
dálkové formy vzdělávání v tomto<br />
oboru.<br />
Inovace vzdělávacího programu spočívala<br />
ve vytvoření e-learningových kurzů<br />
pro jednotlivé předměty. Projekt zahrnoval<br />
vzdělávání a podporu pedagogických pracovníků<br />
školy, potřebné k vytváření e-learningových<br />
kurzů. Vytvořené e-learningové<br />
kurzy byly ověřeny u studentů denního<br />
studia a budou následně inovovány a doplňovány<br />
podle potřeby.<br />
Součástí projektu byly také aktivity spočívající<br />
ve spolupráci s odbornou veřejností.<br />
Odborné firmy připravily pro studenty<br />
přednášky i praktická cvičení, která umožnila<br />
studentům vzdělávání v souladu s nejnovějšími<br />
poznatky v oboru zubního lékařství.<br />
Prostřednictvím odborných přednášek<br />
tak byl zajištěn přínos poznatků z praxe<br />
pro obor dentální hygiena.<br />
Jedenkrát ročně byl pořádán odborný<br />
seminář, který připravovali studenti spolu<br />
s odborným týmem projektu. Studenti<br />
připravenými prezentacemi zaměřenými<br />
na problematiku dentální hygieny a praktickými<br />
ukázkami výuky prezentovali své<br />
odborné teoretické znalosti a praktické<br />
dovednosti, které v rámci studia na naší<br />
škole získali.<br />
S cílem zajistit zkvalitnění vzdělávání<br />
bylo pomocí projektu doplněno vybavení<br />
odborné učebny a cvičné zubní ordinace<br />
o moderní výukové pomůcky, přístroje<br />
a o odbornou literaturu.<br />
V rámci projektu se podařilo splnit<br />
všechny plánované aktivity. Přínosem pro<br />
studenty i pedagogy je vytvořený vzdělávací<br />
materiál v e-learningové podobě.<br />
Mgr. Renáta Čechová,<br />
koordinátorka odborného týmu
18 Sonda<br />
TEXT A ILUSTRAČNÍ FOTO: PETR HUSNÍK<br />
GRAF: CERMAT<br />
CHCEME STÁTNÍ MATURITU<br />
JEDNOTNOU, ANEBO<br />
PO OBORECH RŮZNOU?<br />
Konsenzuální odpověď odborníci zatím nenašli<br />
V minulém týdnu proběhlo na půdě Senátu veřejné slyšení<br />
k přípravě nového modelu maturit. Jedním z témat byla<br />
i otázka přizpůsobení zkoušky dospělosti jednotlivým druhům<br />
středních škol, tedy něco, co mnozí odborníci považují<br />
za samozřejmé, kdežto jiní to nekompromisně odmítají.<br />
V Senátu převládl spíš názor na diferencovanou<br />
zkoušku, byť to nemusí vůbec<br />
nic znamenat. Samozřejmě, nehlasovalo<br />
se, nýbrž zatím jen diskutovalo. Například<br />
předseda školského výboru Senátu<br />
a stínový ministr školství za ČSSD Marcel<br />
Chládek, který veřejné slyšení vedl, by zvedl<br />
ruku pro tři úrovně maturity, jednu pro<br />
gymnázia, jinou pro střední odborné školy<br />
a samostatnou taky pro učiliště.<br />
Matematiku jedině povinnou<br />
Měla by být v budoucnu matematika<br />
povinná stejně, jako je dnes čeština, či nikoli?<br />
Principiální otázka, na kterou zřejmě<br />
neexistuje jednoduchá odpověď. Ministr<br />
školství Petr Fiala nedávno řekl, že k tomu<br />
může dojít nejdřív od roku 2020. Není to<br />
příliš alibistický termín? Pro Jednotu českých<br />
matematiků a fyziků je. Tento spolek,<br />
který vznikl v roce 1862, se dlouhodobě<br />
prezentuje jako tvrdý zastánce povinné<br />
matematiky, předmětu, který v současném<br />
zkouškovém modelu, jak známo, alternuje<br />
s cizím jazykem.<br />
Podle předsedy Jednoty Josefa Kubáta by<br />
povinná matematika měla být zavedena<br />
klidně i postupně. „Nejdříve na gymnáziích<br />
a následně na SOŠ. Měli bychom<br />
nejdříve upravit gymnaziální RVP, pokud<br />
je konečně nezrušíme, a to tak, že zrovnoprávníme<br />
minimální dotaci na 12 hodin ze<br />
současných 10,“ zaznělo od něj v Senátu.<br />
Má to ale háček. Postupný start by v podstatě<br />
zavedl dvojí maturitu, pro gymnázia<br />
a pro ostatní střední školy. V tom Jednota<br />
ale problém nevidí.<br />
„Jednotná maturitní zkouška pro maturanty<br />
tří různých druhů škol – gymnázia,<br />
SOŠ a SOU – je velkým omylem současné<br />
školské strategie. Mimo jiné je v rozporu<br />
s oprávněně kritizovanými RVP a ŠVP<br />
těchto škol, které mají jasně jiné vzdělávací<br />
cíle. Rozdílné typy vzdělávání, rozdílné<br />
programy vyžadují také rozdílnou maturitní<br />
zkoušku. Společnou maturitu pro<br />
všechny druhy středních škol nelze vědecky<br />
obhájit a zdůvodnit,“ uvedl J. Kubát.<br />
Obraz v zrcadle<br />
Podle Petra Piťhy, ministra školství v letech<br />
1992–1994, je současný stav státní maturity<br />
obrazem situace v našem školství. Jeho<br />
vystoupení plynule navázalo na názory<br />
J. Kubáta.<br />
„Jedinou zkouškou nelze nastavit standard<br />
pro všechny typy škol. Mnohaleté<br />
přípravy a pak změny každý rok uvedly<br />
do apatie učitelské sbory, vyděsily nebo<br />
demotivovaly žáky. Zákonem byl založen<br />
nákladný ústav, který nemá smysl dávající<br />
náplň, ale produkuje spousty zbytečných<br />
a zavádějících ukazatelů, které jsou municí<br />
v nezasvěceném informování a debatách.<br />
Otevřely se dveře firmám vzdělávacího<br />
byznysu, které využívají mediálně<br />
vyvolávané obavy rodičů a určují, co a jak<br />
je vyžadováno a zkoušeno. Politická reprezentace<br />
se hlasitě ozývá před voliči, ale<br />
věci buď nerozumí, nebo rozumět nechce,<br />
a poslouchá hlučné nátlakové skupiny namísto<br />
věcné odborníky. Důvěra občanů ve<br />
školy klesá a viněni jsou učitelé, kterým je<br />
bráněno ve výkonu jejich povolání a jsou<br />
uráženi jako odborně neschopní a mravně<br />
nespolehliví. Administrativní složitost<br />
a délka trvání maturit omezují práci škol,“<br />
glosoval důsledky zavedení státní maturity<br />
P. Piťha.<br />
Gen sebedestrukce<br />
Podle nestora českého odborného školství<br />
Bohumila Janyše (mimo jiné ředitel NÚOV<br />
v letech 1990 až 2002 a rektor SVI Kladno<br />
v letech 2004 až 2012) si státní maturita<br />
dosud nenašla své pevné místo v systému<br />
vzdělávání.<br />
„Více než deset let hledáme cestu, jak<br />
něco napravit, jak něco jiného změnit.<br />
Chceme-li najít řešení, které by skutečně<br />
odpovídalo společenskému významu<br />
jednotlivých vzdělávacích forem a typů<br />
středoškolského studia, budeme se<br />
muset vrátit na začátek. Ve stávajícím<br />
pojetí maturity je totiž zabudován gen
Sonda<br />
19<br />
sebedestrukce, protože nelze vytvořit<br />
jednotnou zkoušku pro všechny obory.<br />
Všechny formy středoškolského studia<br />
jsou si formálně, rozsahem a výstupy<br />
rovny, poskytují stejné vzdělání na úrovni<br />
4. stupně evropského kvalifikačního rámce<br />
a ve 4. stupni národní soustavy kvalifikací.<br />
Liší se však od sebe zásadně, a to cílem,<br />
obsahem, a tedy i profilem absolventa<br />
a podílem všeobecného vzdělání. Tyto odlišnosti<br />
musíme respektovat. Musíme klást<br />
větší důraz na profilovou část maturitní<br />
zkoušky,“ dodal B. Janyš.<br />
Budoucnost? Tři povinné<br />
zkoušky, říká MŠMT<br />
Náměstek ministra školství Jindřich Fryč<br />
na půdě Senátu připomněl, že letošní<br />
výsledky didaktických testů z matematiky,<br />
které nesložilo 20,6 % maturantů, jsou<br />
zneklidňující. Připomeňme, že loni bylo<br />
neúspěšných u testů v základní úrovni<br />
obtížnosti 16,3 % a u testů vyšší úrovně<br />
2,9 % maturantů.<br />
„Výsledky z matematiky odpovídají tomu,<br />
co víme z mezinárodních i národních<br />
studií. Ministerstvo školství podporuje<br />
matematiku a přírodní vědy například<br />
rozšířením metody výuky profesora Hejného<br />
prostřednictvím Národního institutu<br />
100 %<br />
90 %<br />
80 %<br />
70 %<br />
60 %<br />
50 %<br />
40 %<br />
30 %<br />
20 %<br />
10 %<br />
0<br />
Podíl volby předmětů<br />
u 2. povinné zkoušky<br />
(řádný termín)<br />
39,8 44,0 39,2<br />
60,2 56,0 60,8<br />
2011 jaro 2012 jaro 2013 jaro<br />
Matematika<br />
Cizí jazyk<br />
dalšího vzdělávání, napomáhá projektu<br />
Matematika s chutí či vyhlásilo dotační<br />
program pro nestátní neziskové organizace<br />
na podporu matematické gramotnosti,“<br />
vypočítal aktivity svého úřadu J. Fryč.<br />
Jaká by měla být maturita v budoucnu,<br />
tedy po roce 2014, kdy vyprší zákonná<br />
lhůta pro platnost současného maturitního<br />
modelu?<br />
„Měla by být pořádně prodiskutovaná,<br />
promyšlená a dobře připravená,“ zdůraznil<br />
J. Fryč. Podle něj má nyní ministerstvo<br />
školství na stole doporučení pracovní<br />
skupiny pro revizi maturitní zkoušky,<br />
kterou ministr Fiala ustavil zhruba před<br />
rokem. Co v něm stojí? Předně to, že<br />
by se měl dále rozvíjet model společné<br />
části maturity složený ze tří povinných<br />
předmětů: českého jazyka, matematiky<br />
a anglického jazyka a alespoň částečný<br />
přechod zkoušky do elektronické<br />
podoby.<br />
„Na základě těchto doporučení byly<br />
zpracovány dvě studie proveditelnosti,<br />
abychom přesně znali to, jestli a za jakých<br />
podmínek lze návrhy expertů uskutečnit.<br />
Jednak jsme ověřovali technické<br />
možnosti – ukázalo se, že přechod na<br />
elektronickou podobu maturitní zkoušky<br />
bude postupně možný, ale bude jej také<br />
samozřejmě nutné dobře otestovat. Jednak<br />
jsme ověřovali také možnosti změn<br />
obsahu zkoušky, a to jak ve vazbě na<br />
RVP, na reálný stav výuky ve školách a na<br />
data získaná v letech 2011 a 2012, tak na<br />
požadavky, které kladou vysoké školy na<br />
své uchazeče.<br />
Pokud bychom chtěli například zavést<br />
povinnou zkoušku z matematiky, bylo by<br />
to možné až od roku 2020 s ohledem na<br />
různorodost závazků, které vyplývají ze<br />
současného znění RVP, a s ohledem na<br />
některé obory, které by s tím měly velký<br />
problém kvůli svému zaměření – mám na<br />
mysli samozřejmě umělecké obory. Gymnázia<br />
by mohla nový model s třemi povinnými<br />
zkouškami aplikovat dříve, protože<br />
disponují potřebnou hodinovou dotací již<br />
dnes, možná už v roce 2016. Každopádně<br />
ale bude nutné posílit RVP v oblasti<br />
matematiky, a to minimálně na 10 hodin,<br />
případné zavedení povinného anglického<br />
jazyka nebo volby z více jazyků by muselo<br />
být zohledněno počtem disponibilních hodin.<br />
To vše bude ještě předmětem diskuze.<br />
Co se elektronizace týče, v roce 2014 jsme<br />
připraveni k integraci počítačového systému,<br />
o který se v současnosti stará Česká<br />
školní inspekce, o rok později bychom<br />
provedli pilotní ověřování na vybraném<br />
vzorku škol v jarním i podzimním zkušebním<br />
období a postupně zaváděli certifikaci<br />
škol, na nichž se bude maturovat<br />
prostřednictvím počítačů. Od roku 2016<br />
by zkouška mohla probíhat na certifikovaných<br />
školách a v letech následujících<br />
předpokládáme, pokud na tom bude<br />
shoda, postupné rozšíření elektronické<br />
metody na všechny zkoušky a všechny<br />
školy,“ uzavřel J. Fryč.<br />
V příštím čísle UN se budeme věnovat<br />
neuralgickému bodu státních maturit –<br />
objektivitě hodnocení písemek z češtiny.<br />
●
20 Sonda<br />
TEXT A ILUSTRAČNÍ FOTO: RADMIL ŠVANCAR<br />
K ČEMU BUDE ODBOROVÁ<br />
ASOCIACE ŠKOLSTVÍ?<br />
Českomoravský odborový svaz pracovníků školství (ČMOS<br />
PŠ) a Vysokoškolský odborový svaz (VOS) se sdružují v novou<br />
Odborovou asociaci školství. Rozhodl o tom mimořádný<br />
sjezd ČMOS PŠ a výroční konference VOS. Předsedové<br />
obou odborových svazů František Dobšík a František Barták<br />
podepsali dohodu o vzniku asociace na začátku června.<br />
„Co toto nové spojení přinese pedagogům<br />
a studentům? Rozšíří se provázanost<br />
mezi jednotlivými typy škol – vysokoškolští<br />
učitelé mohou působit na středních školách<br />
a naopak. Budeme více spolupracovat s pedagogickými<br />
fakultami. Chceme budoucí<br />
pedagogy seznamovat s problematikou<br />
pracovněprávních vztahů z pozice zaměstnance<br />
i s činností školských odborů. Absolventi,<br />
kteří vstupují na trh práce, nejsou<br />
o této problematice příliš dobře informováni,“<br />
tvrdí v tiskové zprávě školské odbory.<br />
Markéta Vondráčková, místopředsedkyně<br />
Českomoravského odborového svazu pracovníků<br />
školství, řekla pro UN, že o užším<br />
propojení obou odborových svazů působících<br />
ve školství se uvažovalo již zhruba dva<br />
roky, od doby, kdy probíhal odborový sjezd<br />
ČMOS pracovníků školství. Otázka začala<br />
být postupně předkládána oblastním<br />
konferencím ČMOS PŠ, které většinově vyjádřily<br />
souhlas s tímto trendem. Loňský rok<br />
byl tedy věnován přípravám pro vytvoření<br />
Odborové asociace školství.<br />
„Jsme přesvědčeni, že bychom měli vystupovat<br />
jako celek, školství je jen jedno,<br />
máme jednoho ministra, naše pozice bude<br />
silnější,“ věří M. Vondráčková. Připomíná,<br />
že na Slovensku už dlouho existuje Odborový<br />
svaz školství a vědy a toto propojení<br />
funguje velmi dobře. Svaz tam zastupuje<br />
pracovníky od mateřských škol až po školy<br />
vysoké. „Rozšiřuje se nám škála témat,<br />
která bychom mohli vyjednávat společně,“<br />
říká místopředsedkyně ČMOS PŠ.<br />
Nemají ale ČMOS PŠ a VOS z hlediska chránění<br />
zájmů zaměstnaneckých skupin přece<br />
jen rozdílné cíle – konečně, pamatujeme si<br />
přesuny financí, které v rozpočtu školství<br />
MŠMT někdy dělá? M. Vondráčková ale tvrdí,<br />
že ani při předchozích projednáváních<br />
školských rozpočtů nikdy nevystupovali<br />
odboroví zástupci regionálního a vysokého<br />
školství proti sobě, nedostatek finančních<br />
prostředků pro regionální školství ČMOS<br />
pracovníků školství nenavrhoval řešit tak,<br />
že se ubere školství vysokému. Naopak, při<br />
některých peticích postupovali společně,<br />
„…vysokoškoláci nás podporovali,“ konstatuje<br />
M. Vondráčková. Výměna informací<br />
však byla podle ní přece jen „kostrbatější“,<br />
čehož by se měli díky Odborové asociaci<br />
školství, kterou vrcholní představitelé obou<br />
odborových svazů stvrdili podpisem na<br />
konci minulého týdne, měli zbavit.<br />
Skutečnost, že vysokoškolští pedagogové<br />
jsou odměňováni „mzdou“ a v regionálním<br />
školství se používá „plat“, není podle<br />
M. Vondráčkové problém. ČMOS PŠ sdružuje<br />
už dnes různé skupiny pracovníků<br />
odměňované různým způsobem – například<br />
zaměstnance soukromých škol.<br />
Připomínám, že existuje ještě odborový<br />
svaz zastupující nepedagogy (ačkoliv<br />
nepedagogové se hlásí také k ČMOS PŠ,<br />
v němž mají svou sekci). „S tímto odborovým<br />
svazem bohužel nejsme v kontaktu,<br />
o jejich přizvání do asociace jsme neuvažovali.<br />
Soustřeďujeme se na posílení již<br />
dnes funkční spolupráce s VOS,“ konstatuje<br />
M. Vondráčková.<br />
ČMOS PŠ a VOS zatím nebudou jedním<br />
odborovým svazem – budou stále dvěma<br />
svazy, které ale budou v rámci asociace<br />
velmi úzce spolupracovat. Nicméně<br />
M. Vondráčková nevylučuje, že vývoj<br />
cestou k tomuto spojení povede. Zatím se<br />
například bude snažit při jednání „malé<br />
tripartity“ podpořit zájmy kolegů při probírání<br />
vysokoškolského zákona.<br />
František Barták, předseda VOS, říká, že<br />
hlavním cílem pracovní skupiny bylo vytvořit<br />
podmínky pro budoucí integraci obou<br />
odborových svazů. „Zatím jsme ve fázi<br />
hledání společné politiky ve školství. Naše<br />
výroční konference návrh, který připravil<br />
ČMOS PŠ, schválila. Vznikne tedy asociace,<br />
spolupracující odborové svazy, ale zatím nikoliv<br />
nová právnická osoba. Asociace bude<br />
řízena radou, do které budou oba svazy<br />
paritně delegovat své zástupce. Budoucí cíl,<br />
nikoliv lehce dosažitelný, je integrace. Není<br />
jednoduché přesvědčit lidi o smyslu tohoto<br />
kroku,“ vysvětluje F. Barták.<br />
Osud školství je podle něho jen jeden,<br />
vysoké školství je závislé na úspěchu<br />
školství regionálního. A je potřeba, aby<br />
i pracovní podmínky pro zaměstnance<br />
obou částí byly „rozumné“, jak říká. „Díky<br />
asociaci bude jednodušší hledat společné<br />
cíle a formulovat společnou odborovou<br />
politiku. Za rok práci vyhodnotíme a uvidíme<br />
jak dál. Podmínkou úspěchu budoucí<br />
integrace je také překonání obav, že dojde<br />
k ‚zastínění‘ specifických zájmů členů<br />
obou svazů a neskrývám, že u početně<br />
slabšího svazu je tato obava silnější. Najít<br />
shodu členské základny obou svazů není<br />
zcela jednoduché,“ říká F. Barták.<br />
Věří, že váha odborového svazu při<br />
jednání s exekutivou stoupne. Uvědomují<br />
si, že je rozdíl ve způsobu odměňování,<br />
ve způsobu financování, ale v základních<br />
otázkách (financování školství, státní<br />
maturita) si jsou velmi blízcí.<br />
„V současnosti velmi podrobně informujeme<br />
představitele partnerského svazu<br />
o problematice vysokoškolského zákona.<br />
Do budoucna očekáváme, že vznikne<br />
prostor pro stabilní školskou odborovou<br />
politiku i pro lepší vyjednávání o ekonomických<br />
otázkách. A pro vytvoření<br />
oboustranně výhodných podmínek pro<br />
integraci našich odborových svazů,“ konstatuje<br />
předseda VOS F. Barták.<br />
●
Zrcadlo praxe<br />
21<br />
… František Hodný,<br />
ředitel ZŠ a MŠ Slavkov, okres Opava, předseda sekce vedoucích pracovníků ČMOS Opava<br />
POVINNÝ<br />
DRUHÝ CIZÍ JAZYK<br />
Jsem překvapen, jak nepatrnou odezvu<br />
vyvolalo rozhodnutí MŠMT zavést v základních<br />
školách druhý povinný cizí jazyk.<br />
Reakce oslovených ředitelů na stránkách<br />
UN se týkala především problémů se<br />
zajištěním aprobovaných učitelů, navýšení<br />
hodin při nutném dělení, nikdo ale<br />
nezdůraznil dopad na žáky. Mám teď na<br />
mysli žáky, kteří nejsou schopni zvládnout<br />
ani požadavky na osvojení jediného cizího<br />
jazyka – většinou angličtiny. Osvojení mateřského<br />
jazyka pak raději ani nezmiňuji.<br />
Rozhodnutí ministerstva je zdůvodňováno<br />
podobnou praxí v jiných zemích EU. Ve<br />
všech evropských směrnicích je ale vždy<br />
znovu a znovu zdůrazňována autonomie<br />
vzdělávacích systémů založených na mnohaleté<br />
tradici a specifických podmínkách.<br />
Pro dánského žáka je osvojení angličtiny<br />
a němčiny obtížné asi jako pro naše žáky<br />
osvojení polštiny či slovenštiny.<br />
Znalost angličtiny u mladých lidí je podstatně<br />
lepší, než tomu bylo dříve. Zároveň<br />
ale musím z vlastních zkušeností konstatovat,<br />
že už dvě desetiletí jsem v komunikaci<br />
s cizincem prakticky jiný než anglický<br />
jazyk nepoužil. Platí to pro celou Evropu,<br />
potažmo svět. Pro obě strany je obyčejně<br />
výhodnější komunikovat v řeči Shakespearově.<br />
Nestavím se proti výuce jiných<br />
jazyků. Je krásné ovládnout francouzštinu,<br />
zřejmě perspektivní osvojit si španělštinu,<br />
v našem středoevropském prostoru<br />
je užitečná němčina. Přesto si myslím, že<br />
základní škola by měla co nejlépe vybavit<br />
žáky znalostí angličtiny jako jazyka univerzálního.<br />
Pokud tento úkol naplní, bude<br />
to slušný výsledek pro tento stupeň vzdělání.<br />
Znalost druhého jazyka pak předávat<br />
žákům, kteří jsou schopni ji přijmout.<br />
Na naší škole jsme učební plán postavili<br />
na diferenciaci právě na základě těchto<br />
schopností. Přibližně polovina až dvě<br />
třetiny žáků se učí druhý cizí jazyk, ostatní<br />
mají předmět, ve kterém je hlavní náplní<br />
tvořivá činnost, zejména dílny. Kromě<br />
některých výchov často jediná oblast, kde<br />
mohou být tito žáci s menším nadáním<br />
úspěšní. Když jsme oznámili dětem budoucí<br />
osmé třídy, že od příštího roku místo<br />
tohoto předmětu přidáme tři hodiny<br />
němčiny, přál bych si, aby u toho byli pracovníci<br />
MŠMT, jež o této změně rozhodli.<br />
Zřejmě nemají představu o možnostech<br />
žáků, kteří po základní škole obyčejně<br />
přecházejí na učební obory. Dovolím si<br />
vyslovit hypotézu, že jako absolventi víceletých<br />
gymnázií se s nimi vlastně v životě<br />
příliš nepotkávali. Jedna zprostředkovaná<br />
zkušenost kolegyně učící na SOU: Po šesti<br />
letech výuky angličtiny v základní škole<br />
byl schopen v první hodině vyčasovat<br />
sloveso to be jediný žák. Teď jim tedy<br />
přidáme ještě druhý cizí jazyk, aby se<br />
stali skutečně evropskými. Léta odolávám<br />
snahám nahradit slušně vybavenou školní<br />
dílnu učebnou pro jiný odborný předmět.<br />
Letos to asi vzdám, její využití na těch pár<br />
hodin pracovních činností už je za hranicí<br />
smysluplnosti.<br />
Možná je v Praze situace jiná a druhý cizí<br />
jazyk zvládnou všechny děti. My jsme se<br />
ve sborovně shodli. Pro významnou část<br />
žáků je povinné zavedení druhého jazyka<br />
kontraproduktivní. A není podstatné,<br />
že disponujeme dostatečným počtem<br />
aprobovaných učitelů pro oba jazyky, ani<br />
nepatrné navýšení počtu hodin. Jde nám<br />
tentokrát skutečně o ty děti.<br />
Byl bych rád, aby se k tomuto problému<br />
vyjádřili i další učitelé, popř. autoři tohoto<br />
nápadu, nečekám jen souhlasné reakce.<br />
●<br />
Z dopisu Asociace ředitelů základních škol ministrovi školství P. Fialovi<br />
Asociace ředitelů základních škol patří k těm, kdo<br />
dostávají k připomínkám návrhy dokumentů připravovaných<br />
ministerstvem školství. Jako reakce na návrh<br />
úprav RVP ZV, který změnil postavení druhého cizího<br />
jazyka z povinně volitelného na povinný, poslala AŘZŠ<br />
v lednu dopis, z něhož vyjímáme:<br />
Chápeme snahu ministerstva školství o posílení jazykové výuky,<br />
ale domníváme se, že toto není efektivní cesta. Proto se vyslovujeme<br />
pro zachování stávajícího stavu, kdy škola má povinnost<br />
nabídnout každému žákovi druhý cizí jazyk nejpozději od 8. ročníku<br />
a na něm ponechat, zda tuto nabídku přijme. Z našeho<br />
pohledu je tento stav vnímán v současné době jako optimální, je<br />
možné však akceptovat posunutí nabídky do 7. ročníku.<br />
Odůvodnění:<br />
Žáci se slabšími studijními výsledky a žáci se speciálními vzdělávacími<br />
potřebami budou další cizí jazyk velmi těžko zvládat<br />
a je nutné se u nich spíše zaměřit na to, aby zvládli na solidní<br />
úrovni český jazyk a jeden cizí jazyk.<br />
Problém uvedený v bodě jedna se ještě prohloubí s připravovanou<br />
rozsáhlejší inkluzí.<br />
Ve školách je nedostatek kvalifikovaných učitelů dalších cizích<br />
jazyků. Jejich nedostupnost se zvyšuje s klesající velikostí škol,<br />
a to mnohdy i z organizačních důvodů.<br />
Možnost, že problémoví žáci nemusejí další cizí jazyk absolvovat,<br />
je pouze teoretická, a zejména z finančních a organizačních<br />
důvodů nerealizovatelná (nutnost vytvoření dalších<br />
malých skupin je finančně náročná a školy na ni nedosáhnou<br />
ani v rámci limitu zaměstnanců).<br />
Určitě bychom byli rádi, aby se všichni žáci naučili další cizí<br />
jazyk. Některé školy mají ve svých školních vzdělávacích programech<br />
zaveden druhý cizí jazyk jako povinný. Ale tyto školy<br />
mají pro to vytvořeny podmínky (zejména velké školy, školy<br />
s malým počtem problémových žáků a dostatkem vyučujících<br />
cizích jazyků). Domníváme se, že ještě nenastal čas pro<br />
realizaci navrhovaného opatření a že by zavedení povinného<br />
druhého cizího jazyka bylo v současné době neefektivní.
22 Ze zahraničí<br />
HIGH SCHOOLS V USA<br />
Americké střední školy se dělí na nižší a vyšší stupeň. Nižšímu stupni se někdy<br />
říká junior high school a vyššímu senior high school, jindy middle school<br />
a 4-year high school, existuje i varianta Combined junior-senior high school<br />
a na 4-year high school lze přejít rovnou ze základní školy (elementary or<br />
primary school). Mluví-li se o high school bez dalšího určení, myslí se obvykle<br />
vyšší stupeň od 9. nebo 10. ročníku do 12. ročníku.<br />
Na úrovni high school si studenti vybírají<br />
ze široké řady kurzů (classes) bez zvláštního<br />
důrazu na jakýkoliv určitý předmět.<br />
Vyžaduje se od nich pouze, aby absolvovali<br />
minimální počet povinných předmětů,<br />
mohou si však vybírat další volitelné<br />
předměty tak, aby dosáhli požadovaného<br />
počtu vyučovacích hodin.<br />
Minimální počet kurzů v povinných vyučovacích<br />
předmětech, který platí téměř pro<br />
všechny high schools v USA:<br />
• přírodní vědy (obvykle tři roky: biologie,<br />
chemie a fyzika);<br />
• matematika (obvykle čtyři roky: algebra,<br />
geometrie, statistika);<br />
• angličtina (obvykle čtyři roky: literatura,<br />
humanitní předměty, sloh, hovorový<br />
jazyk atd.);<br />
• společenské vědy (obvykle tři roky:<br />
historie, správa, ekonomie);<br />
• tělesná výchova (alespoň dva roky).<br />
Mnohé státy vyžadují také zdravotnické<br />
vyučování, které obsahuje základy anatomie,<br />
zdravé výživy, první pomoci, sexuální<br />
výchovy včetně antikoncepce a protidrogové<br />
programy. V některých školách je<br />
mezi povinnými předměty též cizí jazyk<br />
a výtvarná výchova.<br />
Obvyklé volitelné předměty jsou:<br />
• počítače: zpracování textu, programování,<br />
grafický design;<br />
• sport: přespolní běh, kopaná, baseball,<br />
basketball, lehká atletika (track<br />
and field), plavání, tenis, gymnastika,<br />
vodní polo, softball, zápas, organizované<br />
povzbuzování (cheerleading),<br />
volejbal, lakros, lední hokej, pozemní<br />
hokej, veslování (crew), box, lyžování/<br />
snowboarding, golf, horská cyklistika,<br />
pochodová kapela;<br />
• profesní a odborné vzdělávání: zemědělství<br />
& agrotechnologie, business<br />
& marketing, vědy o rodině, výživě a životním<br />
prostředí (Family and Consumer<br />
Science), povolání ve zdravotnictví,<br />
technologie vzdělávání (Technology<br />
Education), včetně publikování,<br />
novinářství/studentské <strong>noviny</strong>, ročenky,<br />
literární časopis;<br />
• múzické umění & výtvarné umění:<br />
pěvecký sbor, band, orchestr, divadlo,<br />
výtvarné umění, keramika, fotografie<br />
a tanec;<br />
• cizí jazyky: obvykle španělština a francouzština;<br />
méně obvykle čínština,<br />
latina, starořečtina, němčina, italština,<br />
arabština a japonština.<br />
núv<br />
PUTIN PODEPSAL ZÁKON<br />
O PROTINARKOTICKÉ<br />
KONTROLE<br />
Ruský prezident Vladimir Putin pod epsal zákon, který umožňuje<br />
testování žáků a studentů ruských škol na požívání narkotik.<br />
Právní norma, která v květnu hladce prošla oběma komorami<br />
parlamentu, vstoupí v platnost za půl roku. Dobrovolné testy<br />
mohou absolvovat jak žáci základních a středních škol, tak<br />
i studenti odborných učilišť a vysokoškoláci.<br />
Zákon je podle moskevského<br />
rozhlasu fakticky kompromisem,<br />
během jeho projednávání zazněly<br />
návrhy na zavedení povinných<br />
„přepadových“ testů, a to nejen<br />
mezi školáky, ale například i řidiči<br />
hromadné dopravy, horníky nebo<br />
státními úředníky. Zatímco ruští<br />
lékaři by takový zákon podpořili,<br />
právní experti povinné testy<br />
označili za příliš silný zásah do<br />
osobních práv občanů.<br />
Ruské ministerstvo školství si<br />
od dobrovolného testu slibuje<br />
vyšší úspěšnost boje s drogovou<br />
epidemií, která zachvátila prakticky<br />
celé Rusko. Podle odhadů<br />
má zkušenost s drogami zhruba<br />
pětina ruských školáků. V zemi<br />
podle statistik stoupá ročně drogová<br />
závislost o dvě procenta, jen<br />
v Moskvě každoročně na předávkování<br />
umírá kolem tisíce lidí.<br />
Celostátně se počet těžkých narkomanů<br />
odhaduje na 2,5 milionu.<br />
Testování bude podle médií probíhat<br />
ve dvou etapách. Nejdříve<br />
mají mladí lidé projít speciálním<br />
psychologickým testem, po němž<br />
bude následovat lékařské vyšetření<br />
včetně analýz nezbytných<br />
k odhalení drog v organismu.<br />
Test je dobrovolný, v zákoně se<br />
výslovně praví, že nikdo nemá<br />
právo studenty ani žáky k absolvování<br />
testu nutit. Výsledky testu<br />
se nezveřejňují, informováno<br />
nesmí být ani vedení školy. V případě<br />
dětí do 15 let věku musí<br />
vydat písemný souhlas rodiče.<br />
Pokud t est přítomnost drog v těle<br />
odhalí, je pr ovinilec odeslán na<br />
léčení. I to však podléhá jeho<br />
výslovnému souhlasu.<br />
čtk<br />
OBAMA CHCE<br />
ŠKOLÁM ZAJISTIT<br />
VYSOKORYCHLOSTNÍ<br />
INTERNET<br />
Americký prezident Barack Obama nařídil<br />
vládě, aby během pěti let zajistila 99<br />
procentům amerických studentů přístup<br />
k vysokorychlostnímu internetu. Prezident<br />
uložil Federální komisi pro komunikace<br />
(FCC), aby se co nejdřív pustila do připojování<br />
škol a školních knihoven.<br />
„Co jiného můžeme chtít v zemi, kde se ke kávě<br />
očekává připojení wifi?“ prohlásil B. Obama<br />
v projevu k žákům střední školy v severokarolínském<br />
Mooresvillu. „V době, kdy se nás svět<br />
snaží ve vzdělávání předehnat, musíme dbát<br />
o to, aby všichni naši mladí lidé dostali do rukou<br />
nástroje, které potřebují,“ dodal.<br />
FCC už nyní ročně dotuje internetové připojení<br />
škol a knihoven částkou 2,3 miliardy dolarů.<br />
Struktura financování se má změnit tak, aby vysokorychlostní<br />
připojení umožnila. Plán nepodléhá<br />
schválení poslanců amerického Kongresu,<br />
což prezident označil za „tu nejlepší zprávu“.<br />
Školní internetový program má navíc dotovat<br />
speciální poplatek, který chce vláda strhávat<br />
z telefonních účtů amerických domácností. Podle<br />
průzkumů má průměrná americká škola pomalejší<br />
připojení než průměrná domácnost.<br />
čtk
Inzerce<br />
23<br />
PROČ POTŘEBUJE MÍT ŘEDITEL<br />
ŠKOLY K DISPOZICI MODERNÍ<br />
INFORMAČNÍ SYSTÉM?<br />
Naše školství prochází<br />
od roku 1990 řadou<br />
změn. Některé z nich jsou<br />
pozitivní, některé méně,<br />
a některé naopak přinášejí<br />
výsledky negativní. Ve svém<br />
článku se chci zaměřit na<br />
oblast ICT, která je dnes<br />
nedílnou součástí všech<br />
škol v republice. Nebudu se<br />
však zabývat problematikou<br />
výuky, ale především<br />
využitím informačních<br />
technologií v řízení školy.<br />
Začátky byly velmi skromné. Mnozí si pamatujeme<br />
nadšení, s jakým jsme za velké<br />
peníze pořizovali IQ 151, české mikropočítače<br />
Ondra nebo zahraniční Sinclair.<br />
Už po roce 1990 přišla firma Pachner<br />
s nabídkou prvního lokálního počítačového<br />
informačního systému Bakalář. Na<br />
svou dobu moderní a uživatelsky přívětivý<br />
systém si získal řadu příznivců.<br />
V některých školách jsme byli prvními<br />
průkopníky internetu, protože ale<br />
jiným školám začal v této oblasti „ujíždět<br />
vlak“, přišlo MŠMT s centrálním<br />
řešením v rámci projektu „Státní informační<br />
politiky ve vzdělávání“. V lednu<br />
2002 odstartoval projekt pod názvem<br />
„Internet do škol“ (tzv. INDOŠ), který za<br />
4,5 miliardy korun vybavil a připojil 3620<br />
škol. Přestože forma, rozsah a způsob<br />
realizace celého projektu vyvolává dodnes<br />
mnohé otazníky, je faktem, že pomohl<br />
nastartovat ICT ve školách.<br />
ICT v řídicí práci ředitele školy<br />
Mnozí ředitelé se chopili příležitosti a počítačové<br />
vybavení ve svých školách začali<br />
standardně využívat i pro řídicí práci. Zřídili<br />
úložiště dat na školních serverech, zavedli<br />
nejrůznější tisky (včetně vysvědčení) a postupně<br />
pokračovali ve sdílení informací,<br />
vzniku webových stránek, redakčních webů<br />
nebo předávání informací rodičům.<br />
Moderní informační systém šetří čas a dává<br />
potřebné údaje především pedagogům.<br />
Umožňuje jim provázanost informací, jejich<br />
sdílení, přehledy a mnoho dalšího. Zejména<br />
však vede ke změně myšlení celého<br />
pedagogického sboru. K posunu v náhledu<br />
na administrativu a ke zjištění, že technika<br />
mně, jako učiteli, vlastně pomůže.<br />
V „naší“ Základní škole<br />
Chotěšov používáme od roku<br />
2008 Školu OnLine<br />
Vrátím se teď ke svému rozhodnutí zavést<br />
aplikaci Škola OnLine v ZŠ Chotěšov, okres<br />
Plzeň-jih, kam jsem jako ředitel nastoupil<br />
v roce 2008. Škola tehdy používala lokální<br />
systém Bakalář s několika základními moduly.<br />
Z období INDOŠe v ní bylo asi 12 počítačů.<br />
Bakalář byl tehdy využíván pouze k tisku<br />
vysvědčení a vedení školní matriky. Se<br />
systémem pracoval ředitel, jeden učitel (pro<br />
ostatní kantory byl systém složitý) a správce<br />
sítě školy. Měli jsme problémy s předáváním<br />
dat mezi budovami školy a nastavováním<br />
aktualizací, což řešil právě správce sítě.<br />
Po jednoduché analýze jsem tak brzy zjistil,<br />
že stávající lokální systém mně i škole přinese<br />
víc problémů než užitku.<br />
Při hledání nového řešení<br />
jsme měli na mysli především<br />
splnění několika požadavků:<br />
– Hledali jsme komplexní a zároveň<br />
jednoduchý systém, se kterým by bez<br />
problému pracovali všichni učitelé.<br />
– Hledali jsme systém, který by byl bez<br />
dalších nákladů přístupný i rodičům<br />
a učitelům mimo školu.<br />
Když jsme porovnávali existující systémy,<br />
chtěli jsme, aby bylo možné zapisovat<br />
do třídní knihy i zadávat známky přímo<br />
z kalendáře (rozvrhu). Požadovali jsme dokonale<br />
zpracovaný systém školní matriky,<br />
kvalitní tiskové výstupy a jednoduché<br />
a moderní grafické prostředí. Pro zjednodušení<br />
administrativy v pololetí a na konci<br />
roku bylo nutné, aby se z uzavřených<br />
známek dalo rovnou generovat vysvědčení.<br />
Nechtěli jsme, aby se cokoli muselo<br />
instalovat na počítače uživatelů.<br />
Po podrobném prostudování několika<br />
dostupných systémů – každý z nich měl<br />
nějaké přednosti, ale i nedostatky – se<br />
nám jako nejvhodnější jevil systém Škola<br />
OnLine. Na zkušebním provozu jsme se<br />
dohodli se dvěma třídními učiteli, kteří<br />
byli po krátké době aplikací Škola OnLine<br />
přímo nadšeni. Firma nám zajistila jednoduché<br />
proškolení a všem kantorům jsem<br />
na jaře 2009 pořídil notebooky. Od dalšího<br />
školního roku jsme pracovali se Školou<br />
OnLine již naplno.<br />
Všechna data z původního systému byla<br />
bez problému převedena o prázdninách<br />
téhož roku. Od školního roku 2009–2010<br />
již nevedeme nic papírově, od dalšího<br />
školního roku jsme zrušili i papírové žákovské<br />
knížky (pouze 3 rodiče z celé školy,<br />
kteří nemají přístup k internetu, dostávají<br />
pravidelně jednou týdně výpis z klasifikačního<br />
archu svého dítěte).<br />
Po čtyřletých zkušenostech<br />
plného nasazení informačního<br />
systému Škola OnLine<br />
můžeme konstatovat:<br />
– Systém ve svém důsledku obrovsky snižuje<br />
administrativní práci našich učitelů.<br />
– Zlepšila se výrazně komunikace mezi učiteli<br />
a rodiči. Rodiče přesně vědí, jak a co<br />
škola požaduje, a pokud řeší problémy<br />
osobně ve škole, vždy mají ze systému<br />
velké množství informací, což vede<br />
ke zvýšení celkové komunikační kvality<br />
škola–rodina.<br />
– Systém sjednotil předchozí roztříštěnost<br />
ve způsobu a rozsahu hodnocení žáků<br />
(každý učitel měl původně svou škálu<br />
a formy hodnocení).<br />
– Systém přinesl celkovou otevřenost a sdílení<br />
informací mezi kantory i vedením<br />
navzájem, učitelé mají k dispozici veškeré<br />
a navíc vždy aktuální informace, které<br />
ke své práci potřebují.<br />
Uplynulo téměř 24 let od změny společenského<br />
systému v naší zemi. Lidé dnes<br />
mají rychlejší a kvalitnější automobily,<br />
většina z nich používá rychlé mobilní<br />
telefony s internetem, supermoderní počítače<br />
a další špičkovou elektroniku. Měli<br />
bychom se proto zamyslet i nad tím, jak<br />
udržet krok s dobou a jak inovovat také<br />
školství a přístup ke vzdělání a informacím.<br />
Přeji vám všem, pokud možno, klidný<br />
závěr školního roku a krásné prázdniny.<br />
Mgr. František Halada,<br />
ředitel Základní školy<br />
Chotěšov,<br />
okres Plzeň-jih
24 Kaleidoskop<br />
SOUTĚŽ PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ<br />
Navštivte své babičky, dědečky, rodiče, sousedy či známé a natočte jejich<br />
vzpomínky! Třeba o letních prázdninách. Vezměte si kameru nebo diktafon,<br />
možná bude stačit váš mobilní telefon, a nechte je vyprávět. Můžete vyhrát až<br />
50 000 Kč a k tomu nejmodernější techniku. Soutěž začíná 1. června a končí<br />
15. října 2013, organizují ji neziskové organizace Post Bellum (www.pametnaroda.cz)<br />
a Občanské sdružení PANT (www.moderni-dejiny.cz). Soutěž podporují<br />
další vzdělávací a charitativní organizace.<br />
Všichni přihlášení účastníci soutěže<br />
získávají zdarma DVD rozhlasových<br />
dokumentů Příběhy 20. století. Hlásit se<br />
můžete už teď na zmíněných soutěžních<br />
stránkách www.pribehy20stoleti.cz.<br />
Do soutěže se může zapojit každý už od 13<br />
let. Organizátoři vyzývají občany ČR, aby<br />
od 1. června do 15. října zdokumentovali<br />
příběhy například svých prarodičů, rodičů,<br />
sousedů, známých či kteréhokoliv jiného<br />
pamětníka a natočili jejich vzpomínky na<br />
video (přípustný je i zvukový formát mp3).<br />
Organizátoři pomohou zájemcům s náměty<br />
na příběhy, s technickou i odbornou<br />
konzultací. Připravují pět velkých setkání<br />
účastníků soutěže v pěti městech ČR.<br />
Vítězí nejen nejzajímavější příběh, ale<br />
také nejlépe sepsané a zdokumentované<br />
vyprávění. Vzpomínky by měly být<br />
doplněné fotografiemi, popř. deníky,<br />
archivy a podobně. Každý, jednotlivec<br />
nebo tým, si zvolí jednu ze tří soutěžních<br />
kategorií: 13–15 let, 16–18 let a dospělá<br />
veřejnost od 19 let. Přihlásit se můžete už<br />
KOMORA CHCE VRÁTIT<br />
POLYTECHNICKOU VÝUKU DO ZŠ<br />
Hospodářská komora České republiky na základě dlouhodobého šetření<br />
varuje, že ve vzdělávání narůstá ztráta manuální zručnosti, mizí vztah k reálnému<br />
světu a dochází k úpadku technického myšlení dětí v ZŠ. Není čas čekat<br />
a dlouho zkoumat příčiny nebo zavádět nové systémy. Je potřeba situaci<br />
rychle napravit a navrátit dětem manuální zručnost a vztah k reálnému světu.<br />
teď na www.pribehy20stoleti.cz, kde také<br />
najdete přesná pravidla.<br />
Soutěžící mohou vyhrát neobyčejně zajímavé<br />
ceny. Vítězové získají kromě špičkových<br />
chytrých mobilních telefonů, tabletů,<br />
vzdělávacích kurzů SCIO i finanční ceny<br />
odstupňované podle soutěžních kategorií:<br />
15 000, 20 000 a 50 000 korun. Celkem<br />
bude rozděleno deset finančních a věcných<br />
cen včetně zvláštního čestného uznání.<br />
O nejzajímavějším příběhu rozhodnou<br />
historikové, publicisté, šéfredaktoři předních<br />
deníků a rozhlasových stanic. Každé<br />
vyprávění bude postupně zpřístupněno na<br />
mezinárodním portálu Paměť (www.modernidejiny.cz).<br />
Vítězné příběhy budou publikovat<br />
přední média. Vítězům navíc neziskové<br />
sdružení Post Bellum nabídne pracovní<br />
smlouvu pro profesionální dokumentaristy.<br />
VĚŘÍME V NULU<br />
BELIEVE IN ZERO<br />
pbp<br />
Cílem nové kampaně UNICEF<br />
„Věříme v nulu – Believe in Zero“<br />
je zajistit, aby ve světě zbytečně<br />
neumíraly děti z důvodů, kterým<br />
lze jednoduše předcházet očkováním<br />
nebo běžným lékem.<br />
Nedávno HK ČR vyhlásila pilíře Kooperativního<br />
modelu spolupráce škol a firem,<br />
které prioritně cílila na střední odborné<br />
školy a jejich spolupráci s reálným<br />
světem. Ovšem je potřeba jít v řešení<br />
ještě hlouběji a podnítit zájem dětí už<br />
v základní škole a podpořit jejich:<br />
· tvořivost, iniciativu a experimentování<br />
přes konkrétní praktickou činnost;<br />
· schopnost práce podle pracovního<br />
návodu;<br />
· spojení představivosti a manuální zručnosti<br />
při konstruování;<br />
· logické myšlení a uvažování v kontextu;<br />
· rozvoj vztahu k technice.<br />
HK ČR na základě svého šetření zjistila, že<br />
v řadě základních škol byla nenávratně<br />
zrušena výuka praktického vyučování,<br />
tzv. dílen, která rozvíjela právě manuální<br />
zručnost a vztah k reálnému světu.<br />
Opětovné vybudování odborných učeben<br />
pro praktické vyučování tam, kde byly<br />
zrušeny, by bylo nákladné a zdlouhavé.<br />
Na druhou stranu je potřeba dětem dát<br />
už na ZŠ možnost seznámit se s reálným<br />
světem. Této představě a možnosti zažít<br />
radost ze hry a vzdělávání vyhovují<br />
systémy, které už nejsou jen hračkou, ale<br />
kvalitní vzdělávací pomůckou pro využití<br />
od základní až po vysokou školu.<br />
„HK ČR chce jednat se zřizovateli základních<br />
škol prostřednictvím Sdružení<br />
měst a obcí a s kraji jako zřizovateli<br />
středních škol, kteří by měli se spádovými<br />
základními školami velmi úzce<br />
spolupracovat. Vyzýváme stát, aby důsledně<br />
vyžadoval spolupráci základních<br />
a středních škol se zaměstnavateli ve<br />
spádovém regionu, aby se dětem vrátila<br />
schopnost vnímat obsah výuky v kontextu<br />
reálného světa,“ řekl viceprezident<br />
komory Zdeněk Somr.<br />
vod<br />
Že této pomoci je skutečně zapotřebí,<br />
dokládají suchá čísla: každý rok ve<br />
světě umírá 6,9 milionu dětí ve věku do<br />
šesti let. I když se počet těchto úmrtí<br />
podařilo v uplynulých 20 letech snížit<br />
(v roce 1990 zemřelo více než 12 milionů<br />
malých dětí), 19 000 dětí do šesti let,<br />
které stále ještě ve světě denně umírají,<br />
je příliš.<br />
Více než třetina úmrtí je spojena s podvýživou,<br />
pěti nejčastějšími příčinami<br />
jsou zápal plic, komplikace u dětí<br />
narozených předčasně, komplikace při<br />
porodu a po něm. Dále to jsou průjmová<br />
onemocnění, malárie a další nemoci.<br />
Všem těmto úmrtím by bylo možné<br />
předejít očkováním, užíváním léků, základní<br />
hygienou a například i používám<br />
moskytiér, které ochrání před komáry<br />
přenášejícími malárii.<br />
„S pomocí příznivců UNICEF chceme dosáhnout<br />
toho, aby v průběhu jednoho<br />
dne nezemřelo ani jedno malé dítě zbytečně,“<br />
vyzývá ředitelka UNICEF v ČR<br />
Pavla Gomba. Zapojit se do kampaně<br />
můžete pravidelným měsíčním příspěvkem<br />
zasílaným na adresu UNICEF (více<br />
na www.verimvnulu.cz).<br />
gom
Kaleidoskop<br />
25<br />
DĚTI ČTOU PRO PRAŽSKOU ZOO<br />
Zoo Praha, stejně jako celá řada míst na území naší republiky,<br />
byla silně poškozena povodněmi. Podle předběžných<br />
odhadů škody dosahují zhruba 100 milionů korun. Finanční<br />
rezervy zoologické zahrady na pokrytí škod zdaleka<br />
nestačí. Na obnovu zoo Praha přispívají i děti zapojené<br />
do projektu Čtení pomáhá. Dohromady by pro zoo měly<br />
načíst 100 tisíc korun.<br />
Celá spodní část zoologické zahrady byla těžce poškozena a zvířata<br />
musela být dočasně přemístěna jinam. Zasažen byl mimo<br />
jiné i pavilon goril. Jeho obyvatelé zatím čekají v povodňové věži.<br />
„Usilovně se snažíme připravit zázemí a venkovní výběh tak, aby<br />
rodina nemusela čelit dalšímu stresu a riziku přesunu a mohla<br />
zůstat v Praze. Alternativou stále zůstává i přesun do ZOO Dvůr<br />
Králové, kde zůstanou. Jakákoli finanční pomoc nás nesmírně těší<br />
a jsme za ni vděční. Prostředky z darů veřejnosti využijeme na<br />
obnovu zoo a vybudování nového domova pro gorily v bezpečné<br />
horní části zoo,“ říká ředitel pražské zoo Miroslav Bobek.<br />
Mladí čtenáři ze všech koutů republiky pomocí kreditů získaných<br />
za četbu knih pomáhají získat cílovou částku 100 tisíc korun, která<br />
zoologické zahradě pomůže s obnovou zničených prostor. Do<br />
projektu Čtení pomáhá je nyní zapojeno přes 134 tisíc dětí.<br />
jel<br />
NOVÁ JISTOTA<br />
PRO NIDV<br />
Dlouho a pečlivě zvažovalo MŠMT transformační<br />
kroky v rámci úsporných opatření ve státní správě.<br />
Na základě svých analýz i ohlasů ze školského<br />
terénu nakonec rozhodlo, že Národní institut pro<br />
další vzdělávání (NIDV) nebude sloučen s jinou<br />
přímo řízenou organizací MŠMT, ale zůstane zachován<br />
jako samostatná organizace, do které bude<br />
od roku 2014 včleněn Národní institut dětí a mládeže<br />
(NIDM).<br />
Jak zdůraznil při své nedávné návštěvě v NIDV ministr školství<br />
Petr Fiala, sloučení NIDV pod jinou organizaci MŠMT<br />
by negativně ovlivnilo přímou podporu učitelům i školám,<br />
kterou jim ministerstvo prostřednictvím NIDV poskytuje.<br />
Činnost a poslání NIDV nabývají na důležitosti s tím, jak<br />
se ukazují klíčové problémy a úkoly v oblasti českého<br />
školství. Díky funkční síti svých krajských pracovišť dokáže<br />
NIDV rychle, efektivně a celoplošně realizovat priority<br />
vzdělávací politiky státu a rezortní úkoly MŠMT a zároveň<br />
obratem poskytovat ministerstvu zpětnou vazbu ze<br />
školského terénu.<br />
Hlavní role NIDV spočívá do budoucna v tom, že jeho prostřednictvím<br />
bude moci MŠMT i nadále efektivně podporovat<br />
školy a učitele při prosazování kurikulárních záměrů<br />
tak, jak tomu je aktuálně např. v souvislosti s probíhajícími<br />
úpravami RVP ZV, organizací seminářů ke Standardům pro<br />
základní vzdělávání, podpoře vícejazyčnosti ve školách<br />
a při plnění dalších rezortních úkolů, které NIDV v současné<br />
době ve spolupráci s MŠMT a NÚV úspěšně realizuje.<br />
Chystané připojení NIDM od 1. 1. 2014 je pro NIDV novou<br />
výzvou, neboť do rejstříku činností NIDV přibudu i činnosti<br />
v oblasti zájmového a neformálního zdělávání. Podle<br />
vyjádření ministra je MŠMT přesvědčeno, že se i s tímto<br />
úkolem NIDV se ctí vypořádá.<br />
nidv<br />
UŽ 230 TISÍC PODPISŮ<br />
PRO WINTONA<br />
Pod peticí na podporu udělení Nobelovy ceny<br />
za mír zachránci židovských dětí Nicholasi Wintonovi<br />
se sešlo víc než 230 000 podpisů. Organizátoři<br />
z řad studentů gymnázia Open Gate předají archy<br />
v pátek v Oslu přímo tajemníkovi Nobelova výboru<br />
Geiru Lundestadovi. Winton zachránil v roce 1939<br />
před nacisty 669 dětí z tehdejšího Československa.<br />
Nominaci Wintona na ocenění podala už v lednu předsedkyně<br />
Sněmovny Miroslava Němcová. Podobně postupovala<br />
v uplynulých dvou letech. „V této věci jsem tak jako v minulosti<br />
také letos oslovila předsedu Knesetu, tedy izraelského<br />
parlamentu, se žádostí o podporu mé nominace. Oslovila<br />
jsem také předsedu britské dolní komory,“ řekla Němcová.<br />
Na obou místech se setkala s podporou. Během své nedávné<br />
návštěvy Švédska se setkala i s předsedou tamního parlamentu,<br />
který podle ní o tuto aktivitu projevil také zájem.<br />
„Ale bylo to spíše na informační bázi,“ podotkla.<br />
Připomněla, že Wintonovi bylo letos v květnu 104 let. „Nobelova<br />
cena za mír je vázána na žijící osoby, v tom jsme<br />
ještě limitováni,“ podotkla.<br />
Winton v letech 1938 a 1939 v Československu organizoval<br />
odjezdy židovských dětí do Británie a obstarával veškeré<br />
formality potřebné k jejich přepravě po železnici. Po válce<br />
se londýnský rodák živil jako makléř. Ani nejbližší příbuzní<br />
neměli tušení o válečné kapitole jeho života. Do povědomí<br />
veřejnosti se dostal až díky dojemnému setkání se svými<br />
zachráněnými „dětmi“ ve studiu BBC. Jeho polozapomenuté<br />
činy pak připomněl slovenský režisér Matej Mináč, když<br />
natočil film Všichni moji blízcí (1999). Podruhé vzdal Mináč<br />
hold britskému zachránci o tři roky později v dokumentu<br />
Síla lidskosti, potřetí v roce 2011 snímkem Nickyho rodina.<br />
Winton byl za své činy několikrát vyznamenán a povýšen do<br />
rytířského stavu. Václav Havel mu v roce 1998 udělil vysoké<br />
české státní vyznamenání – Řád Tomáše Garrigua Masaryka.<br />
čtk
26 Dopisy<br />
FESTIVAL<br />
SBOROVÉHO ZPĚVU<br />
V sobotu 25. května uspořádala Základní<br />
umělecká škola Louny ve Vrchlického<br />
divadle 7. ročník celostátního festivalu<br />
sborového zpěvu se zaměřením na využití<br />
Orffova instrumentáře.<br />
Festivalu se zúčastnilo celkem devět sborů.<br />
Předsedou odborné poroty byl hudební<br />
skladatel Pavel Jurkovič. Festival proběhl<br />
za podpory Ústeckého kraje, který škole<br />
přispěl částkou 40 000 Kč. Město Louny<br />
přispělo na pronájem divadla částkou<br />
8000 Kč.<br />
Celý festival byl velmi dobře zorganizován<br />
a všechny sbory, které na něm vystoupily,<br />
předvedly vynikající výkony, což<br />
byla zásluha nejen interpretů samotných,<br />
ale i jejich učitelů, učitelek a sbormistrů.<br />
Porota ocenila malé i velké umělce<br />
a jejich sbormistry za výborný pěvecký<br />
výkon, vedení sboru a efektivní využití<br />
Orffova instrumentáře. Cenu Laureát<br />
festivalu získal pěvecký sbor Rosnička<br />
ze Základní umělecké školy ve Stochově<br />
pod vedením Terezy Mlynaříkové. Sbor<br />
se představil ukázkou z pásma „Doteky<br />
písní“. V jeho podání zazněly skladby<br />
od Petra Ulrycha, Vlasty Redla, Jiří ho<br />
Pavlici a jiných. Všem oceněným sborům<br />
gratulujeme.<br />
Jindřiška Riedlová, ZUŠ Louny<br />
Foto: Jana Dudová Kodetová<br />
ŠKOLIČK A<br />
NANEČISTO<br />
Konec roku se nezadržitelně blíží, školáci<br />
se těší na prázdniny a co naši budoucí<br />
prvňáčci? Ti se sešli všichni společně z MŠ<br />
Tršice a MŠ Suchonice ve středu 22. května<br />
v budově 1. stupně, aby si užili svou první<br />
Školičku nanečisto.<br />
V herně si v roli diváků vyzkoušeli pozornost<br />
a soustředění. Sledovali pohádku<br />
O Sněhurce, kterou jim zahráli jejich<br />
budoucí kamarádi – žáci třetího ročníku.<br />
Po hezké pohádce se děti posilnily dobrou<br />
svačinkou a připravily se na společné hry.<br />
I počasí se nakonec umoudřilo, vykouklo<br />
sluníčko a děti se mohly pustit do<br />
soutěžení. Zkoušely obratnost, vytrvalost,<br />
rychlost i trpělivost, zkrátka všechno, co<br />
se jim bude ve škole hodit. Na správnost<br />
provedení a dodržování pravidel her<br />
dohlíželi učitelky a žáci 3. třídy, kteří také<br />
malým závodníkům ochotně pomáhali.<br />
Děti sbíraly oříšky, mrkvičky, honily myšku,<br />
koulely vajíčka, skládaly obrázky a pomalu<br />
se při hře seznamovaly. Když si děti prošly<br />
všechna stanoviště, doplnily vydanou<br />
energii ovocem, chuťovkami a oblíbeným<br />
modrým „šmoulovským“ nápojem.<br />
Za svou vytrvalost a snahu dostaly sladkou<br />
odměnu a pak se spokojeně rozešly domů<br />
a do svých mateřských škol. Snad jim společné<br />
hraní pomohlo nastartovat kamarádské<br />
vztahy, které budou ve třídě a při<br />
učení potřebovat.<br />
Eva Žundálková, vedoucí učitelka<br />
1. stupně ZŠ a MŠ Tršice<br />
TYRŠOVADLO<br />
Z FRENŠTÁTU<br />
Většina škol má něco, čím se může chlubit.<br />
Některé skvělými žáky, jiné mnoho<br />
let dobrým školním časopisem nebo třeba<br />
divadlem. S tím se to má úplně stejně<br />
jako s jinými činnostmi (nejen ve škole).<br />
Potřebujete nadšence (šílence), který<br />
se ho ujme, bude mu věnovat hodiny,<br />
dny a týdny času (bez ohledu na takové<br />
maličkosti, jako jsou odměny), sežene<br />
a přesvědčí několik (na začátku) žáků,<br />
že hrát divadlo je šance pro ty nejlepší.<br />
Pak se sehraje první hra, která se kupodivu<br />
podaří, potom další, než se zjistí,<br />
že hry jsou sice napsané, ale potřebovali<br />
bychom něco jiného (protože máme<br />
třeba hodně malých skřítků, ale princů<br />
málo). Divadelní principál vezme propisku,<br />
spoustu papírů a hru sepíše a pak<br />
další a další. Nakonec se ukáže, že to je<br />
dobré.<br />
V ZŠ na Tyršově ulici 913 ve Frenštátě<br />
pod Radhoštěm mají důvod k oslavě.<br />
Především malí i větší herci a herečky<br />
navštěvující divadelní kroužek Tyršovadlo,<br />
který oslaví své první desetiletí.<br />
Kroužek vznikl ve školním roce<br />
2002–2003 z podnětu dětí, které<br />
zhlédly amatérské představení a chtěly<br />
hrát také. Bylo jim vyhověno a od té<br />
doby Tyršovadlo žije. Z původních 12<br />
dětí má nyní 23 členů. Ti původní již<br />
dávno studují na vysokých školách<br />
nebo pracují. Tyršovadlo začínalo jako<br />
kroužek pro děti z 1. stupně, herci se<br />
však po čase nechtěli vzdát své činnosti,<br />
a tak se věkové pole rozšiřovalo.<br />
Dnes zde můžete potkat děti od čtvrté<br />
do deváté třídy. Ve svých počátcích<br />
divadlo uvádělo úpravy známých pohádek.<br />
Pak se psaní her chopila vedoucí<br />
kroužku, takže od roku 2009 hrají děti<br />
hry napsané přesnému počtu herců na<br />
tělo. Ročně nastudují dvě hry – jednu<br />
na Vánoce a druhou na závěr školního<br />
roku. Publikem jsou žáci školy a děti<br />
z frenštátských mateřských škol.<br />
Co k desátým narozeninám přeje Tyršovadlu<br />
jeho „principálka“? Stále dobrou<br />
partu dětí, kteří se dokážou nejen<br />
bavit, ale i na sobě tvrdě pracovat. A to<br />
je v době, kdy je dnešní mládež kritizována<br />
za stálé vysedávání u internetu,<br />
něco, co je třeba ocenit (pokud vás<br />
činnost divadelního kroužku zajímá,<br />
najdete nás na webových stránkách<br />
http://tyrsovadlo.webnode.cz).<br />
Pavla Novotná, vedoucí kroužku,<br />
ZŠ Tyršova, Frenštát pod Radhoštěm
Dopisy<br />
27<br />
SPOLUPRÁCE S UNIVERZITOU<br />
Naší škole se podařilo navázat partnerství<br />
s Univerzitou Palackého v Olomouci, konkrétně<br />
s katedrou geografie. Spolupráce<br />
je uskutečňována v rámci tamního projektu<br />
zaměřeného na realizaci terénní výuky<br />
pro žáky a vytváření výukových mate riálů<br />
k terénní výuce jak pro základní, tak<br />
střední školy. V této výuce jsou využívány<br />
moderní formy a metody, velký důraz je<br />
kladen na terénní složku vyučování. „Tento<br />
postup učení je velmi přínosný – žáci<br />
mají možnost pozorovat vybrané procesy<br />
a objekty v reálném prostoru přesně tak,<br />
jak skutečně fungují. Navíc mohou sledovat<br />
provázanost složek dnešního světa,<br />
čímž se překračuje problematická hranice<br />
jejich vztahů vzniklá rozdělením výuky do<br />
jednotlivých vyučovacích předmětů a dílčích<br />
oblastí,“ uvádí Jan Hercik, vedoucí<br />
projektu Centrum pro interdisciplinární<br />
terénní výuku žáků ZŠ a SŠ, a ještě dodává:<br />
„Naším cílem je poukázat na výhody<br />
výuky v terénu jakožto integrální součásti<br />
běžné výuky a zároveň také ukázat možné<br />
cesty, jak k tomuto specifickému způsobu<br />
vyučování přistupovat.“<br />
V rámci partnerství se uskutečnily první<br />
výukové bloky pro vybrané žáky sedmých<br />
a osmých tříd. Stěžejním pilířem výuky<br />
byla tvorba turistického průvodce Znojmem,<br />
při níž si žáci mimo jiné upevňovali<br />
a prohlubovali své dovednosti při práci<br />
s mapou, různými jinými informačními<br />
zdroji, výpočetní technikou a dalšími<br />
digitálními technologiemi. Velmi výraznou<br />
roli hrálo i poznávání města a práce žáků<br />
ve skupině. „Díky personálnímu zajištění<br />
olomouckými geografy byla výuka velmi<br />
efektivní – nejvýše na šest žáků připadl<br />
jeden lektor, což je přepych, který není<br />
v podmínkách běžně koncipované školy<br />
možný. Z navázání partnerství jsem nadšen<br />
stejně jako z obsahu právě realizované<br />
výuky,“ poznamenal ředitel školy Pavel<br />
Trulík.<br />
Do konce školního roku je naplánovaná<br />
pro žáky ZŠ Pražská ještě jedna vícedenní<br />
akce, která proběhne v polovině června<br />
v Olomouci. Znojemští žáci se hravým<br />
způsobem seznámí nejen s krásami hanácké<br />
metropole, ale díky vhodně voleným<br />
aktivitám budou získávat a dále rozvíjet<br />
řadu dalších dovedností. Určitým bonusem,<br />
především pro rodiče žáků, je plné<br />
financování dopravy a stravování žáků<br />
z prostředků projektu.<br />
Zmiňovanými akcemi však spolupráce<br />
mezi olomouckým Centrem pro interdisciplinární<br />
terénní výuku a ZŠ Pražská<br />
nekončí. Již dnes jsou připravovány další<br />
MISTRYNĚ ČR V HÁZENÉ<br />
Za asistence lektora měří žáci aktuální<br />
hladinu hluku na jedné z vybraných<br />
lokalit města<br />
akce pro žáky ZŠ Pražská, které budou<br />
realizovány ve školním roce 2013/2014.<br />
Marie Hošpesová, ZŠ a MŠ Pražská, Znojmo<br />
Další obrovský úspěch pro 17. ZŠ Zlín zaznamenala děvčata z 2. stupně. Stala se totiž<br />
mistryněmi České republiky v házené, když v Národním finále nejlepších základních<br />
škol z celé ČR s obrovským přehledem vyhrála. Republikové finále se konalo ve dnech<br />
22.–24. května 2013 v Karviné. Žákyně 6. a 7. A předvedly vynikající výkony a po naprosté<br />
zásluze mohly zvednout nad hlavu vítězný pohár. Strhující podívaná a skvělé výkony<br />
se musely ve vyprodané karvinské hale velmi líbit. Přestože jsme nebyli domácím týmem,<br />
diváci našim děvčatům hlasitě fandili a skandovali. Za předvedené výkony si jejich ovace<br />
rozhodně zasloužily. Je to obrovský úspěch nejen pro naši školu, ale i pro celý Zlín, který<br />
děvčata tak skvěle reprezentovala!<br />
Pavel Růžička, 17. ZŠ Zlín<br />
S RECYKLOHRANÍM K OCHRANĚ<br />
ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ<br />
Díky celostátnímu programu Recyklohraní<br />
aneb „Ukliďme si svět“ se nám podařilo<br />
nejen poučit a motivovat žáky v oblasti<br />
ekologie, ale také je aktivně zapojit do<br />
procesu ochrany životního prostředí.<br />
V rámci Recyklohraní žáci třídí již nepoužívané<br />
televizory, monitory a drobné<br />
spotřebiče. S pomocí tzv. LCA analýzy dat<br />
můžeme přesně vyčíslit, kolik elektrické<br />
energie, ropy, uhlí, primárních surovin<br />
či vody jsme našim aktivním přístupem<br />
přírodě ušetřili. Můžeme také spočítat,<br />
o kolik jsme snížili produkci skleníkových<br />
plynů nebo nebezpečného odpadu.<br />
„Z Certifikátu Environmentálního vyúčtování<br />
společnosti ASEKOL vyplývá, že<br />
žáci naší školy v loňském roce vytřídili<br />
1 televizi, 3 monitory a 93 kg drobných<br />
spotřebičů. Tím jsme uspořili 2,86 MWh<br />
elektřiny, 171,96 litrů ropy, 11,75 m 3<br />
vody a 0,08 tun primárních surovin. Navíc<br />
jsme snížili emise skleníkových plynů<br />
o 0,58 tun CO 2<br />
a produkci nebezpečných<br />
odpadů o 2,38 tun,“ popsala konkrétní<br />
úspory pro životní prostředí Eva Nováková<br />
– metodik environmentální výchovy<br />
v ZŠP Studentská v Neštěmicích.<br />
Díky zpětnému odběru jednoho kusu<br />
CRT televize dojde k úspoře elektrické<br />
energie ve výši 162,39 kWh, stejné množství<br />
spotřebuje např. 60W žárovka za čtyři<br />
měsíce sví cení. Jeden kus notebooku<br />
uspoří 6,8 l ropy = 100 km v osobním<br />
automobilu s běžnou spotřebou, 392 l<br />
pitné vody, tedy 30 cyklů myčky nádobí.<br />
Recyklací sta kusů mobilních telefonů<br />
dojde ke snížení produkce skleníkových<br />
plynů o 122 kg CO 2<br />
. Ekvivalentem jsou<br />
čtyři jízdy mezi Prahou a Brnem. Zpětný<br />
odběr 563 kg nebezpečného odpadu<br />
se rovná odpadu vyprodukovanému<br />
140 domácnostmi za rok.<br />
Jakub Novotný, Základní škola<br />
praktická, Neštěmice, Ústí nad Labem<br />
LETOS V ITÁLII<br />
Ciao a benvenuto in Italia! Takhle nás<br />
v Itálii vítali. Koho? No přece nás, žáky<br />
ZŠ v Kostelci u Holešova, kteří jsme se<br />
zúčastnili zahraničního studijního pobytu.<br />
Po noci strávené v autobusu byla celá posádka<br />
v pondělí ráno natěšená objevovat<br />
perly Itálie. Průvodce Marek měl spoustu<br />
zajímavých informací o historii i současnosti<br />
země, kde se rodilo umění. Navštívili<br />
jsme slavné město na vodě Benátky, taky<br />
místo, kam vedou všechny cesty – Řím<br />
i krásná města Toskánska Veronu a Florencii.<br />
Vyšplhali jsme se na činnou sopku<br />
Vesuv a prohlédli jsme si starořímské Pompeje.<br />
Nezapomněli jsme ani na Vatikán.<br />
Ochutnali jsme pravou italskou zmrzlinu<br />
a pizzu a jen málo věcí uniklo našim<br />
objektivům ve foťácích a mobilech. Všichni<br />
jsme si to jaksepatří užili. Byl to krásný<br />
týden plný nádherných zážitků.<br />
Kdo se s námi chystá opět příští rok vyrazit,<br />
má se na co těšit! Arrivederci!<br />
Štěpánka Zanášková,<br />
8. třída, ZŠ Kostelec u Holešova
28 Inzerce<br />
AKTIVAČNÍ CENTRA INFORMUJÍ…<br />
O individuálním projektu národním<br />
„Aktivační centra – vzdělávání pro<br />
těžce zdravotně postižené“ (dále jen:<br />
AC), který realizuje MŠMT s partnerem<br />
Národním institutem pro další vzdělávání<br />
(NIDV), byla již veřejnost informována.<br />
Vzhledem k velkému zájmu především<br />
rodičů dětí se středně těžkým a těžkým<br />
mentálním postižením, postižením více<br />
vadami a autismem, přinášíme další zprávu<br />
o tomto projektu a nabízíme několik<br />
konkrétních zkušeností.<br />
AC jsou realizována v 9 krajích České<br />
republiky při základních školách speciálních.<br />
Ke své činnosti využívají prostředí<br />
těchto škol, které mají bezbariérový přístup<br />
a vybavení odpovídá potřebám žáků<br />
s těžkým zdravotním postižením. Většina<br />
aktivit třech nabízených kurzů (kurz technických<br />
prací, lidových řemesel a poznávání<br />
světa kolem nás) se odehrává přímo<br />
v prostorách školy, pro některá AC byly<br />
vyčleněny budovy ve školních areálech,<br />
poznáváno je též nejbližší okolí.<br />
Kurs Svět kolem nás patří k nejoblíbenějším.<br />
AC v Karlových Varech, vedené<br />
ředitelkou Základní školy, Mateřské školy<br />
a Praktické školy ve Vančurově ul. 83,<br />
Mgr. Martinou Kheilovou, ho organizuje<br />
o sobotách, kdy mají žáci i jejich rodiče<br />
volno. Např. v sobotu 16. března se pro 11<br />
těžce zdravotně postižených žáků a dva<br />
rodiče uskutečnilo za dohledu 5 lektorů<br />
AC setkání v rámci kurzu Svět kolem nás<br />
s prohlídkou Alžbětinských Lázní. Cílem<br />
bylo seznámit žáky s historií a provozem<br />
této významné součásti jejich města.<br />
Vzhledem ke vstřícnosti managementu<br />
lázní, které umožnilo žákům kurzu a jejich<br />
doprovodu vstup do jednotlivých provozů,<br />
se sobotní dopoledne stalo nevšedním<br />
zážitkem pro všechny. Skupinu osobně<br />
provázela a fundovaně přizpůsobila svůj<br />
výklad těžce mentálně postiženým žákům<br />
náměstkyně lázní Jana Hornová. Vysvětlila<br />
jednotlivé lázeňské léčebné postupy<br />
tak, že žáci byli aktivní a projevovali o vše<br />
spontánní zájem. Mohli se napít vody z lázeňského<br />
pramene, vidět nejstarší lázeňské<br />
vany, bazén, solnou jeskyni, cvičební<br />
sály a léčení zmrazením. Na závěr kurzu si<br />
děti mohly vyzkoušet pobyt v solné jeskyni,<br />
nebo si zaplavat pod dozorem lektora<br />
a rodičů v bazénu. Hlavní lektorka kurzu<br />
Svět kolem nás Mgr. Libuše Kroupová<br />
v závěru s žáky zhodnotila celý program.<br />
O daný kurz je mimořádný zájem ze<br />
strany žáků i rodičů. Vzhledem k tomu, že<br />
probíhá v sobotu, kdy rodiče mohou své<br />
děti doprovázet, stala se z kurzu oblíbená<br />
činnost pro celé rodiny.<br />
AC v Turnově působí pod vedením<br />
Mgr. Jaroslavy Štoudkové, ředitelky Základní<br />
školy v Sobotecké ul. 242, v samostatné<br />
budově ve dvoře školy, kde má pro<br />
své činnosti vybavenu místnost výrazně<br />
osvětlenou velkým oknem. Celý prostor<br />
zdobí výrobky žáků, kteří se zde pravidelně<br />
scházejí. Součástí vybavení je školní<br />
dílna, ve které jsou realizovány aktivity<br />
především z kurzu Technické práce. Pokud<br />
mají žáci chuť něco dobrého si uvařit nebo<br />
upéct, využívají kuchyňku v hlavní budově<br />
školy. V zahradě na školním pozemku<br />
mají vyhrazen prostor pro pěstování<br />
jarní zeleniny a květinový záhon. Pokud<br />
chtějí objevovat „Svět kolem nás“ v dalším<br />
z nabízených kurzů, nic jim v tom nebrání,<br />
neboť město od školy mají jako na dlani.<br />
Ve středu 22. května navštívil AC v Turnově<br />
představitel MŠMT David Kolačný,<br />
v jehož gesci je i problematika AC, a zástupci<br />
NIDV. Žáci kurzu Technické práce<br />
návštěvu mile překvapili hudebně-tanečním<br />
vystoupením pod vedením lektorky<br />
J. Kadavé, které se odehrálo na školní<br />
zahradě. Po té se žáci rozdělili do dvou<br />
skupin. Jedna měla ve svém programu<br />
výrobu smirkových brousítek v dílně, druhá<br />
pěstitelské práce na zahradě – sázení<br />
rajčat, fazolí a květin.<br />
Práce na výrobě brousítek probíhala<br />
s první skupinou v pracovní dílně. Pod vedením<br />
lektorky J. Štoudkové, která žákům<br />
v úvodu velmi podrobně, vtipně a srozumitelně<br />
vysvětlila postup, začala samostatná<br />
práce. Za pomoci tří lektorů žáci<br />
na pracovních stolech se zabudovanými<br />
svěráky vyráběli svá brousítka. Kurz měl<br />
dvouhodinovou dotaci včetně vyčleněného<br />
času na svačinu, kterou si účastníci nosí<br />
z domova. Při svačince společně hodnotili<br />
průběh kurzu a úspěchy či potíže při své<br />
práci. Finálním výsledkem aktivity byla<br />
smirková brousítka, která si žáci pyšně odnesli<br />
domů jako výsledek své dovednosti<br />
a šikovnosti. Druhá skupina, kterou vedla<br />
lektorka R. Šimůnková, měla na programu<br />
pěstitelské práce. Kurz probíhal ve školní<br />
zahradě. Náplní byla výsadba květin do<br />
květináčů, které žáci vyzdobili v předchozím<br />
kurzu (barevné květináčky s nalepenou<br />
kamínkovou mozaikou), a výsadba<br />
rajčat a fazolí do záhonku, který si též<br />
sami upravili. Nenásilnou formou probíhala<br />
přednáška o rostlinách, o významu<br />
pěstitelství a o důležitosti zdravé výživy.<br />
Většina žáků se středně těžkým mentálním<br />
postižením vyžadovala neustálý<br />
trpělivý dozor a dohled při všech realizovaných<br />
činnostech. Metoda výkladu<br />
byla vždy doplněna názornými ukázkami<br />
s následnou vlastní konkrétní činností<br />
žáků. Provedeno bylo průběžné i závěrečné<br />
hodnocení. AC v Turnově pracuje v optimálních<br />
podmínkách, které mohla škola<br />
zajistit. Za mimořádnou lze považovat<br />
angažovanost lektorek, které pracovaly<br />
s profesionální jistotou, přirozenou autoritou<br />
a nevšedním entuziasmem. Za tento<br />
přístup jim patří velké poděkování.<br />
Záměrem projektu AC je opakování<br />
a rozšiřování dosažených vědomostí, dovedností,<br />
návyků a zvládnutí větší samostatnosti<br />
žáků s těžšími formami zdravotního<br />
postižení v mimoškolních aktivitách.<br />
Zkušenosti ukazují, že stanovené cíle jsou<br />
reálné a vhodný obsah kurzů s profesionálním<br />
vedením umožní jejich dosažení. Týmy<br />
lektorů AC mají plnou podporu vedení<br />
škol, při kterých byly zřízeny. V rámci integrace<br />
žáků do života regionu iniciativně<br />
vyhledávají spolupráci s místními organizacemi,<br />
úřady i jednotlivci, což se jim daří.<br />
Zkušenosti z činnosti AC v České republice<br />
byly dne 22. května konfrontovány na<br />
společném odborném semináři se speciálními<br />
pedagogy z Dánska. Akce se uskutečnila<br />
v NIDV za účasti Bente Mortensen,<br />
ředitelky speciální školy Stensangerskolen<br />
v Aarhusu, a Wiwi Hoier, ředitelky analogické<br />
školy Vesterbakkeskolen v Randers.<br />
Zástupce MŠMT David Kolačný i pracovníci<br />
AC zde získali cenné informace a sjednotili<br />
si své postoje v řešení otázky rovných<br />
příležitostí při zájmovém vzdělávání žáků<br />
s těžšími formami mentálního postižení.<br />
Popsané náměty z kurzů AC mohou být<br />
inspirativní jak pro ostatní AC z projektu,<br />
tak pro potencionální zájemce o uvedenou<br />
vzdělávací nabídku mimoškolních aktivit<br />
v budoucnosti. Jako pozitivní sdělení lze<br />
v závěru uvést příklad KÚ Jihočeského<br />
kraje, který na základě pokynu hejtmana<br />
Mgr. Jiřího Zimoly v současnosti dodatkem<br />
rozšířil zřizovací listinu Základní školy a Mateřské<br />
školy ve Strakonicích, Plánkova 430,<br />
a umožnil tak formou doplňkové činnosti<br />
(viz § 135 školského zákona) provozovat<br />
AC i mimo projekt ESF. Uvedený KÚ jako<br />
jeden z prvních pochopil význam vytváření<br />
rovných příležitostí pro celoživotní zájmové<br />
vzdělávání i mládeže s těžkým mentálním<br />
postižením. Z jejich stanoviska cituji: „Toto<br />
je nezbytným předpokladem pro úspěšný<br />
rozvoj zájmového vzdělávání osob s těžkým<br />
zdravotním postižením, které zůstávají<br />
po ukončení vzdělávání v rodině bez širšího<br />
sociálního kontaktu.“ Děkujeme.<br />
Za realizační tým projektu<br />
PhDr. Marta Teplá<br />
tepla@nidv.cz