FAKULTNÍM ŠKOLÁM CHYBÍ PRÁVNÍ STATUS - Učitelské noviny

18 Sonda
TEXT A ILUSTRAČNÍ FOTO: PETR HUSNÍK
GRAF: CERMAT
CHCEME STÁTNÍ MATURITU
JEDNOTNOU, ANEBO
PO OBORECH RŮZNOU?
Konsenzuální odpověď odborníci zatím nenašli
V minulém týdnu proběhlo na půdě Senátu veřejné slyšení
k přípravě nového modelu maturit. Jedním z témat byla
i otázka přizpůsobení zkoušky dospělosti jednotlivým druhům
středních škol, tedy něco, co mnozí odborníci považují
za samozřejmé, kdežto jiní to nekompromisně odmítají.
V Senátu převládl spíš názor na diferencovanou
zkoušku, byť to nemusí vůbec
nic znamenat. Samozřejmě, nehlasovalo
se, nýbrž zatím jen diskutovalo. Například
předseda školského výboru Senátu
a stínový ministr školství za ČSSD Marcel
Chládek, který veřejné slyšení vedl, by zvedl
ruku pro tři úrovně maturity, jednu pro
gymnázia, jinou pro střední odborné školy
a samostatnou taky pro učiliště.
Matematiku jedině povinnou
Měla by být v budoucnu matematika
povinná stejně, jako je dnes čeština, či nikoli?
Principiální otázka, na kterou zřejmě
neexistuje jednoduchá odpověď. Ministr
školství Petr Fiala nedávno řekl, že k tomu
může dojít nejdřív od roku 2020. Není to
příliš alibistický termín? Pro Jednotu českých
matematiků a fyziků je. Tento spolek,
který vznikl v roce 1862, se dlouhodobě
prezentuje jako tvrdý zastánce povinné
matematiky, předmětu, který v současném
zkouškovém modelu, jak známo, alternuje
s cizím jazykem.
Podle předsedy Jednoty Josefa Kubáta by
povinná matematika měla být zavedena
klidně i postupně. „Nejdříve na gymnáziích
a následně na SOŠ. Měli bychom
nejdříve upravit gymnaziální RVP, pokud
je konečně nezrušíme, a to tak, že zrovnoprávníme
minimální dotaci na 12 hodin ze
současných 10,“ zaznělo od něj v Senátu.
Má to ale háček. Postupný start by v podstatě
zavedl dvojí maturitu, pro gymnázia
a pro ostatní střední školy. V tom Jednota
ale problém nevidí.
„Jednotná maturitní zkouška pro maturanty
tří různých druhů škol – gymnázia,
SOŠ a SOU – je velkým omylem současné
školské strategie. Mimo jiné je v rozporu
s oprávněně kritizovanými RVP a ŠVP
těchto škol, které mají jasně jiné vzdělávací
cíle. Rozdílné typy vzdělávání, rozdílné
programy vyžadují také rozdílnou maturitní
zkoušku. Společnou maturitu pro
všechny druhy středních škol nelze vědecky
obhájit a zdůvodnit,“ uvedl J. Kubát.
Obraz v zrcadle
Podle Petra Piťhy, ministra školství v letech
1992–1994, je současný stav státní maturity
obrazem situace v našem školství. Jeho
vystoupení plynule navázalo na názory
J. Kubáta.
„Jedinou zkouškou nelze nastavit standard
pro všechny typy škol. Mnohaleté
přípravy a pak změny každý rok uvedly
do apatie učitelské sbory, vyděsily nebo
demotivovaly žáky. Zákonem byl založen
nákladný ústav, který nemá smysl dávající
náplň, ale produkuje spousty zbytečných
a zavádějících ukazatelů, které jsou municí
v nezasvěceném informování a debatách.
Otevřely se dveře firmám vzdělávacího
byznysu, které využívají mediálně
vyvolávané obavy rodičů a určují, co a jak
je vyžadováno a zkoušeno. Politická reprezentace
se hlasitě ozývá před voliči, ale
věci buď nerozumí, nebo rozumět nechce,
a poslouchá hlučné nátlakové skupiny namísto
věcné odborníky. Důvěra občanů ve
školy klesá a viněni jsou učitelé, kterým je
bráněno ve výkonu jejich povolání a jsou
uráženi jako odborně neschopní a mravně
nespolehliví. Administrativní složitost
a délka trvání maturit omezují práci škol,“
glosoval důsledky zavedení státní maturity
P. Piťha.
Gen sebedestrukce
Podle nestora českého odborného školství
Bohumila Janyše (mimo jiné ředitel NÚOV
v letech 1990 až 2002 a rektor SVI Kladno
v letech 2004 až 2012) si státní maturita
dosud nenašla své pevné místo v systému
vzdělávání.
„Více než deset let hledáme cestu, jak
něco napravit, jak něco jiného změnit.
Chceme-li najít řešení, které by skutečně
odpovídalo společenskému významu
jednotlivých vzdělávacích forem a typů
středoškolského studia, budeme se
muset vrátit na začátek. Ve stávajícím
pojetí maturity je totiž zabudován gen