Stáhněte si celé číslo ve formátu PDF - Aluze

[rozhovor]ALUZE 3/2009 – Revue pro literaturu, filozofii a jinéna černochů a část bělochů žijí v bídě,a málo tedy oceňují ony výhody demokracie.Jihoafrická revoluce proběhla víc naformální úrovni než skutečné. Lidé mohoupřijít na to, že takový režim pro ně není výhodný.Neřešení jejich situace by chudémohlo vést přímo do náruče samozvanýchdemagogů, kteří je ve jménu demokraciepovedou k nedemokracii. Systém by se takdostal do hluboké krize, ne-li revolučnísituace.Zdá se vám, že se systém změnilpouze formálně. Ale dnes se napříkladlidé mohou pohybovat po celé zemi, toje snad oproti dřívějšímu režimu výraznýrozdíl.Pohybovat se mohli i předtím. Otázkaje, jestli mohou žít, kde chtějí. A to znovunemohou, protože na to nemajíprostředky. V tom se nic nemění. Nadáletrvá geografické rozdělení chudých a bohatých.To se překrývá s rozdělením na populačnískupiny tak, jak to založilapartheid. Někteří černoši se z toho vysmeklia žijí v bývalých bílých čtvrtích.Většina obyvatel však zůstává tam, kdebyli předtím. Chudí lidé tak mají pocit, žese vůbec nic nezměnilo.Já jsem se pojmem chudoba nějakoudobu zabýval a zdá se mi pozoruhodné,co všecko jím lze rozumět. Podívejme senapříklad na poměrně chudé Rumunsko.Pokud se zaměříme na takové věci jakokojeneckou úmrtnost nebo dostupnostpitné vody, žije tato země na úrovni,která před méně než stoletím nebyladostupná ani nejbohatším lidem. Dětía rodiček umírá mnohonásobně méněnež začátkem 20. století, 99 % domů jevybaveno přinejmenším vlastní studnou,pokud nemají rovnou vodovod. Srovnejteto, prosím, s počtem studní začátkem20. století u nás. Lidé zjevně zbohatli.Jak se pojem chudoby mění v Jižní Africe?Nebude se za pár let cítit chudýčlověk, který například nevlastní soukromýbyt a musí žít v podnájmu?Máme tu problém srovnávání. Pokudmá člověk s kým srovnávat, cítí tenproblém ostřeji. Možná, že Jihoafričan byse v lecčem mohl cítit lépe než občan Rumunska.Ale on toto srovnání nemá. Zatose srovnává s boháči ze své vlastní skupinya v tomto se nic nemění.Další rozměr může být nedostupnostvzdělání a samozřejmě důležitost peněz.Máte peníze, máte zdraví, postavení, vzdělání,díky vzdělání zase peníze. Jedni takreprodukují své bohatství, většina svouchudobu.Došlo k posunu, část lidí se zrušenímapartheidu zbohatla. Pro většinu se ale nezměnilonic. Mohou hlasovat, ale pro každodenníživot to nemá žádný důsledek. Zatímsi to většina lidí neuvědomuje a dálehlasuje pro ANC. To však jednou skončí.Otázka je jak. Buď skutečnou konkurencípolitických programů, nebo zjevením falešnéhoproroka, který strhne lidi do propasti.V minulosti jste srovnával takéetnickou politiku JAR a SSSR. K čemujste došel?Oba přístupy spojuje společný vliv německéhopřemýšlení o etnických skupinách.Oba systémy se snažily „inženýrským“způsobem uměle řešit etnickou pluralitu.Vlády obou zemí přesouvaly lidi do„domovin“ a dotvářeli jim „jejich“ etnickáúzemí a oblasti.Oboje směřuje proti modernitě, protisvobodnému pohybu, nejen geografickému,ale i společenskému. K tomu patříi pohyb od chudoby k bohatství. A takéchuť svobodně se sdružovat a nebýtomezován „příslušností“ k etnické skupině.Navíc toto rozdělování lidí, klasifikaceetnik, vznikalo uměle a často neodborně.Víc času se trávilo dělením lidí než přemýšlenímo nedůležitosti takového dělení.Když všecky lidi rozškatulkujete a přidátek tomu různé druhy diskriminace, všechnyskupiny reagují sebeobranně a posilujíprvky, které si dříve ani neuvědomovaly.Studoval jste v SSSR. Kontaktovalavás tehdy sovětská tajná služba?To záleželo na pozici. Nevím, jak to bylose studenty celkově. Já jsem byl vyslánjako nejlepší student ročníku na studiumna Orientální fakultu Leningradské univerzity.Měl jsem pocit, že jsme spíš odmítáni,než že by nás kontaktovaly tajné služby.Sovětští studenti museli na brigády do kolchozů,nás tam nikdy nepustili.Existovala celá „zakázaná“ města, kamse nesmělo. Dokonce jsme měli hlásit výletyza město a sem tam jsme byli vyslýchániza nedovolené cesty.[ 24 ]