stáhnout - Národní divadlo

Barytonista Vladimír Chmelo je pravidelným hostem OperyNárodního divadla, držitelem Ceny Thálie, držitelem několikaprestižních pěveckých ocenění, častým spolupracovníkemMetropolitní opery v New Yorku a vyhledávaným interpretemitalských a francouzských oper. Pravidelně účinkujena významných evropských scénách. Pro pražského divákaje momentálně ovšem nejvíce spojen s rolí Rodriga, ve kterése 28. března 2013 představil v nové koprodukční inscenaciDon Carlo na jevišti Státní opery.imDo premiéry Dona Carla nám momentálně zbývajízhruba dva týdny, ovšem diváci budou mít možnostrozhovor číst až pár dní po premiéře. Jakým vývojemmyslíte, že mezitím projdete ve svém vztahuk práci na této nové inscenaci?Myslím, že to nebude žádný zásadní rozdíl, pracuje semi výborně, protože s panem dirigentem Kyzlinkem sedobře známe z Brna a jsme na sebe zvyklí. Já ho považujiza našeho předního českého odborníka na italskouhudbu, takže s ním spolupracuji velmi rád. S panemrežisérem Schweigkoflerem jsem se zatím setkávalméně, v úvodu března byl indisponovaný kvůli problémůms páteří, ale dělal jsem s jeho asistenty, kteří majídobře nastudovaný jeho koncept už z Finska, a tak jeto práce plnohodnotná. Řekl bych, že vzniká krásná inscenaceve shodě s libretem a Verdim. A také ve shoděs mojí představou, takže jsem hodně spokojený.Ovlivňuje práci nějak fakt, že koprodukční inscenaceuž byla v říjnu uvedena v Helsinkách, a vy takmáte možnost se třeba podívat na videonahrávku?My při podobných příležitostech nestudujeme záznamnijak podrobně. Spíš si ho prohlédneme, abychom siudělali předběžný přehled o scéně a také představuo tom, jak na nás bude inscenace působit jako celek.Jaká je z vašeho pohledu nová inscenace DonaCarla? Je klasická, nebo provokuje?Pro mě provokativní není. Pro diváka možná malinko,ale je nutné pochopit, že dnes se režisér musí přizpůsobitdobě. Musí vždy přinést nějaké ozvláštnění a vidětjinýma očima. Mně se koncept Dona Carla ve Státníopeře líbí především v tom, že je všeobjímající, myslímčasově. Není úplně přesně určená doba ani místo,a možná proto je v kostýmech poněkud odvážnější.Snaží se propojit vlivy různých dob. Ale inscenace jevelmi schůdná a srozumitelná. Není sice úplně konzervativní,ale je v rámci dobrého vkusu. Podstatné je,že v mizanscéně nebo v režii a ve vedení postav vůbecnejde proti smyslu díla.Vy jste v kariéře ztvárnil postavu Rodriga jižv několika různých inscenacích, mění se nějak vášpřístup k ní?V podstatě se držím při různých nastudováních DonaCarla stále stejné představy svojí role. Snad jediněv případě, že by režisérova vize a koncepce byla úplnějiná, musel bych se nějak snažit přizpůsobit. Ale zatímjsem měl to štěstí, že ve všech větších inscenacích,které jsem doposud dělal, šli režiséři opravdu pečlivěv intencích Verdiho myšlenky, takže koncepce této rolebyly hodně podobné.Je vám myšlení této postavy blízké?Rodrigo je mi velmi blízký jako člověk. Je to takovýnadšenec pro věc. Je upřímný, i když si musí dávatpozor na jazyk. Je mi sympatická jeho spontánnost,obětavost, odvaha a zápal. Dokážu se s ním dobřeztotožnit, doufám, že kdybych byl skutečně Rodrigo,chovali bychom se hodně podobně.Jaký je váš vztah k Verdiho dílu obecně?Miluji u Verdiho, že dokáže skloubit politiku, vztahy,lásku a nenávist. Jeho opery nejsou o jednom příběhu,ale jsou dílem, které obsahuje mnoho navzájem seovlivňujících témat. To dává člověku spoustu možností.Verdi se vždy opíral o skvělé literární předlohy a umělje dokonale a srozumitelně podat, takže i když jdeo komplikované příběhy, on to dokáže neuvěřitelnějednoduše vystihnout.15