stáhnout - Národní divadlo

Opera > Z jiného pohleduDobrý andělKateřina KněžíkováJednu z předníchsólistek první tuzemskéscény Kateřinu Kněžíkovouvídáme na jevištijako Zuzanku, Zerlinu,Despinu,Terinku, Rosinua také v mnohajiných dalších postaváchna scénách Národníhodivadla, Stavovského divadlanebo Státní opery.Její život ovšem nejsoujen role na jevišti, a protojsme se s mladou sopranistkousešli, abychom seblíže seznámili s jednouz jejích nejnovějších rolí,která se ovšem netýká jejíhodomovského divadla.Tou rolí je Dobrý anděl.>Kateřina Kněžíková s Adamem PlachetkouFoto: H. SmejkalováJak se člověk stane Dobrým andělem?Status vychází z pravidelné spolupráce s nadací tohotojména, která se věnuje pomoci rodinám s dětmi,kde otec, matka nebo některé z dětí trpí rakovinou,důsledkem čehož se rodina dostala do finančnínouze. Na konci března jsme s Davidem Švecem(dirigent Opery ND – pozn. aut.) pro tuto nadaciuspořádali benefiční koncert v kostele sv. Šimonaa Judy, a protože Dobrý anděl se snaží ve své pomocipředevším o pravidelnost, rozhodla jsem se zapojiti jinak. Ale v první řadě bychom rádi tradici těchto benefičníchkoncertů pro lidi s onkologickým onemocněnímudrželi i do budoucna. Je to něco, co se můžetýkat každého z nás.Jak jste vybrala spolupráci s touto konkrétní nadací?Po jednom představení jsem se náhodou potkalas Pavlem Malinou, který se angažuje v různých charitativníchoblastech a povídali jsme si o jeho práci.Tenkrát jsem se mu svěřila se svojí myšlenkou,že bych ráda každý rok udělala benefiční koncert,jehož výdělek by směřoval na nějakou charitativníčinnost. Už delší dobu jsem uvažovala o zapojeníse do charitativní činnosti jako například pomocidětem v Africe, zdravotně postiženým či seniorům,a tak jsme se dohodli, že bychom mohli zahájit spolupráci,a po pečlivém výběru jsme zvolili nadaciDobrý anděl.Setkala jste se už s plody svojí práce, kterými tentokrátnení potlesk diváků?Jsem vlastně teprve na začátku svojí benefiční činnosti,takže zatím žádnou zkušenost nemám, ale přiznámse, že toto poslání je mým snem. Někomu svojí pracípomoci a pak mít možnost na vlastní oči vidět třebapokroky v jeho léčbě nebo u starého člověka, že jev domově seniorů spokojený, zdravý … tohle mě prostěsobecky blaží.Dobrý anděl není vaší jedinou zkušeností s donátorskoučinností. Nedávno jste se stala tváří Opery proMecenášský klub Národního divadla.Mecenášský klub Národního divadla, to je zase úplněspecifická věc, protože sehnat v dnešní době sponzorana cokoliv je velmi obtížné. Takže vložit tolik energiea práce do něčeho podobného je z mého pohleduneskutečné záslužné.Váš manžel Adam Plachetka je stálým členem ansámbluWiener Staatsoper a s charitativní činnostímá také svoje zkušenosti. Liší se možnosti a přístupu nás a v Rakousku?Všechno se odvíjí od stavu publika a společnosti. Napojenína divadlo je daleko provázanější a i ten přístupk jednotlivým umělcům – skutečným celebritám – jehodně odlišný. Společnost u nich mnohem víc respektuje,když někdo něco umí, a zapojit se do benefičníchakcí nebo donátorství je ze strany okolí vnímánoprestižněji než u nás.Co pro vás znamená pomoc lidem?Nejspíš jsem to jednání zdědila po mamince, kteráse stará o všechny a o všechno. Někdy až moc. Jakopříklad postačí příběh z dětství. Když jsem bylamalá, vyrůstala jsem na vesnici a jednou jsem bylau výlovu rybníka, při kterém na dně vždycky nějakéryby zůstanou. Cachtala jsem se tenkrát v gumákáchv blátě a ve všech možných kýblech, co jsem našla,jsem nosila kapry k sousedům a „zachraňovala je“.Bylo mi asi devět, netušila jsem, že přemisťovánímdo van jim moc nepomáhám, ale asi jsem to měla taknějak v sobě. Žáby, ptáci, všemu jsem chtěla pomáhat.Rodiče si se mnou v tomhle směru užili. Ale zase jsmedíky tomu měli doma moc hodného kocoura, kteréhojsem našla zuboženého v příkopu a už u nás zůstal.Původně se jmenovala Micka, ale po zevrubnější prohlídcebyl přejmenován na Micáka.>Na Adventním koncertu s Michaelou KapustovouFoto: H. Smejkalová