stáhnout - Národní divadlo

Opera > PředstavujemeMichaela KapustováFoto: P. DlouhýJako lyžařský slalom působíněkdy profesionálníkariéra mezzosopranistkyMichaely Kapustové,která je momentálněsólistkou Opery Národníhodivadla. Neustálezrychluje a její klíčovézvraty i důležité mezníkyse pokaždé odehrávajína jiném místě. Rodačkaz Brna začala studovatkonzervatoř v jihomoravskémetropoli, aleabsolvovala již v Praze.Svůj divadelní debutprožila v Plzni, ale prvníangažmá získala v hlavnímměstě. Jednu zesvých největších profesníchzkušeností ovšempodle svých slov nabralav Anglii.Při pohledu na váš životopis to skoro vypadá, jakobyste se pokoušela, aby byl co nejpestřejší. Je tozáměr?Všechno má samozřejmě svůj důvod. Začala jsemstudovat zpěv v Brně na konzervatoři, ale v Praze jepřece jenom více možností, takže na absolutoriumjsem odešla do ročníku paní Yvony Škvárové. A tamjsem také dostala svoji první profesionální nabídku,když pan režisér z Plzně hledal Rosinu a dostalna mě tip.Vaše kariéra tedy začínala Rossiniho Lazebníkem sevillskýma za Angelinu v Popelce od stejného autorajste v roce 2010 získala nominaci na Cenu Thálie.Vyhovují vám Rossiniho díla?Já mám u Rossiniho někdy pocit, že skládal pro mě.Angelina byla vždy moje vysněná role a Rossinihohudba je balzám pro hlas. Koloratury, kompoziční styl,je to prostě můj skladatel.Výraznou profesionální zkušeností pro vás bylo takéGlyndebourne Tour, na které jste si z angažmá v OpeřeND odskočila v minulém roce jako Druhá žínkav Dvořákově Rusalce. Jak na něj vzpomínáte?Tyhle tři měsíce byly plné nových zkušeností a silnýchzážitků. Jako první mě napadne jeden tragický, kdy sepři cestě na představení do Norwiche zabil jeden z našichmístních kolegů v autě. Člověk si díky takovýmtověcem uvědomí rozdíl mezi operou a reálným životem,pozná, co je důležité. Ale samozřejmě to byl jinak předevšímprofesní přínos. Během tour pracujete s umělcize všech koutů světa, musíte se v cizí zemi staratsám o sebe, o bydlení nebo o cestování na jednotlivápředstavení. Divadelní zkušenost to byla obrovská třebai v tom, že jsem byla 18 představení bez alternace,takže jsem si nemohla dovolit sebemenší prohřešekvůči zdraví, pořád jsem musela být stoprocentně fit.Bylo výjimečné zpívat dílo Antonína Dvořáka jakoČeška v cizině mezi zahraničními kolegy?Bylo to hodně zvláštní. I když při té dlouhé šňůře, kdynezpíváte nic jiného, máte někdy dojem, že už vámto leze krkem, na konci každého představení jsemvždycky byla hrozně moc hrdá. Když princ umírá, takangličtí kolegové skoro slzeli, jak je hudba dojala. A jáměla v tu chvíli pokaždé velmi hezký pocit, hrozně měto nabíjelo energií. Ale samozřejmě to bylo specifickéi v tom, že jsem ostatním mohla pomáhat s výslovností,protože čeština je pro ně opravdu komplikovaná.V minulém měsíci jste se představila poprvé jakoDorabella v inscenaci Così fan tutte ve Stavovskémdivadle. Jak jste se v roli zabydlela?Z počátku jsem z ní měla docela strach, protože mámpřece jenom radši Rossiniho než Mozarta. Ale koneckonců, je to můj obor a mě až překvapilo, jak mocdobře jsem se cítila už při prvním představení. Mezikolegy jsem si připadala, jako kdybych u inscenacebyla od počátku. Byli skvělí.Così fan tutte je opera o lásce, citech a také o žárlivosti.Jak nese váš partner Bledar Zajmi, který jekoncertním mistrem violoncell v Orchestru Národníhodivadla, vaše milostné výstupy na jevišti?Lhala bych, kdybych říkala, že nežárlí, ale samozřejmědivadlo zná a ví, jak to chodí. Pro mě je hrozně důležité,že je výborný muzikant, hudbě rozumí a můžemi kdykoliv poradit. Na jeho názor stoprocentně dáma když mě v nějaké roli vidí, může mi vždy poradit covylepšit nebo změnit. Je příjemné vědět, že mi našesoužití přináší pozitiva nejen v soukromí, ale takév profesním životě.Petr Kozlíček>Glyndebourne TourFoto: Archiv>V Così fan tutte s Pavlou VykopalovouFoto: H. Smejkalová21