Bytheway - Pedagogická fakulta MU - Masarykova univerzita

Y EVA KALIČINSKÁ
EVA KALIČINSKÁ
BÍLÝ ČTVEREC NA BÍLÉM POZADÍ
OZZY, 21 LET, NIGÉRIE
Výtvarné ateliery v azylových domech pro cizince jsou místem,
kde se potkávají děti a dospělí rozdílných církví a různých světadílů,
kteří většinou vůbec nemají výtvarné ambice. Návštěva atelieru
je činnost dobrovolná a doufat, že na připravený program
přijdou ti samí klienti co třeba včera, je pošetilost. Stává se,
že někteří žadatelé o mezinárodní ochranu odejdou náhle, bez
rozloučení, takže po nich zůstane na stole rozdělaný grafi cký
list nebo na věšáku zapomenutá bunda. Málokteré zařízení jako
uprchlický tábor je tak naplněno bezmocí a pasivním čekáním
na zázrak. Azyl nezískají ani dvě procenta lidí.
Výtvarný artefakt se tak často stává jediným prostředkem ke
sdělení nebo pochopení.
— 23. 3. 2008 Ozzy z Nigérie (21 let) poprvé navštěvuje výtvarnou
dílnu. Ozzy, který do pobytového střediska přišel ze
záchytného zařízení pro zajištění cizinců, nemluví.
— 24. 4. 2008 Ozzy nemluví s ostatními uprchlíky, se sociální
službou, s psychologem, s nikým. Nikdo o něm nic neví.
— 27. 3. 2008. Ozzy sedí, mlčí, ve výtvarném ateliéru pozoruje
jiné klienty, do jakékoli činnosti se odmítá zapojit.
— 30. 3. 2008. Ozzy na dotaz, jestli by pomohl nachystat plátno
na rám, kývá souhlasně (!!!) hlavou.
— 31. 3. 2008. Ozzy stlouká rám. Odpoledne se do dílny vrací,
v práci pokračuje.
— 1. 4. 2008 Ukazuje se, že Ozzy není němý. S kladívkem v ruce
se, jako by MIMOCHODEM, začne výtvarníka, kterého si
pamatuje ještě ze záchytu, ptát na jinou dívku z Nigérie. Že
by přítelkyně?
— 2. 4. 2008 Ozzy stloukl rám. Začíná pokládat různé dotazy týkající
se běžného života v uprchlickém táboře a života v České
republice. Nadále nekomunikuje ani se sociální službou
ani s jinými klienty.
— 3. 4. 2008 Začíná šepsovat. Dojde i k malbě?
— 4. 4. 2008 Začít malovat na plátno bývá někdy po čertech
těžký úkol. Námětem se stává vzkaz. Ostatní klienti se chopí
* 1980 porodnice Vyškov
sameta@post.cz
Absolventka PdF MU, obor český jazyk a výtvarná výchova. Od 2004 do 2007 vedla výtvarnou dílnu v PoS Zastávka,
2007–2008 PR manažerka ve Sdružení Podané ruce, od července 2008 sociální poradenství v Organizaci pro
pomoc uprchlíkům. V budoucnosti by se chtěla specializovat na sázení bonsají, nepracovat, tančit, dobře jíst a pít.
činu a pojednávají papíry se vzkazem pro Ozzyho. Na jeden,
světe drž se, Ozzy reaguje úsměvem. Ozzy, dávej pozor, obraz
může spadnout.
— 5. 4. 2008 Ozzy sedí před bílým napnutým a našepsovaným
plátnem.
— 6. 4. 2008. Máčí prst do vody a maluje. Je tam něco? Napsal
něco? Na plátně nic není. Oprava, není tam nic vidět.
— 7. 4. 2008 Ozzy odešel z azylového zařízení. Náhle. Bez
osobních věcí a rozloučení. Mimochodem, už se nevrátil.
Odešel ze své vůle? Nestalo se mu něco? Přestože nemluví
stejným jazykem, nechtěl svým obrazem něco sdělit? Krajní
bod, za který už nelze jít? Absolutní bezpředmětnost? Prázdnotu?
Je to šifra? Nesmysl? Jaká je role člověka pracujícího ve
výtvarné dílně v podobném typu zařízení? Jak lehce může otevřít
Pandořinu skříňku? A dokáže ji potom zavřít? Jaká volit témata,
aby byla tzv. bezpečná pro všechny a zároveň nebyla vyčpělá
a prázdná? Jak udělat dílnu každodenně atraktivní i pro ty, které
umění a jakákoli výtvarná činnost vůbec nezajímá, ale chtějí prostor
jenom sdílet? Jak lze nejlépe prostor uchopit a jaká by měla
být pravidla? Nastavit pravidla? Pravidla a hranice? Jak by dílna
měla vypadat, aby byla inspirativní a motivující pro děti i dospělé,
které spojuje jen to, že odešli navždy ze své země? Kde na
to vzít peníze? Má taková dílna na takovém místě smysl? Má
smysl o těch lidech vůbec přemýšlet, když se jeden ani neohřeje
a druhý zůstane roky? A jak se v tom vyznat? Jak se stane, že se
začnete sami cítit uprchlíkem? Jde to jinak? Náhoda?
37 P
TEXTY_01_VESMIRY_finale.indd 37 30.3.2009 23:11:36