Památky archeologické XCV (95) / 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Recenze – Rezensionen – Reviews
D. Dreslerová: Ein Modell zur Umweltrekonstruktion anhand
archäologischer Daten, 55–61. Autorka na příkladě výzkumů
v povodí Vinořského potoka ve středních Čechách
z období Ha D/LT A stanovuje rozsah sídlišť, jejich polí
a rozsah osídlené krajiny a dále i vlastní plochu vsi, počet
usedlých rodin, celkový počet obyvatel, rozlohu obdélníkových
polí, letních pastvin, využívaných lesů atd.
O. Büchsenschütz: Die Entstehung von Wirtschaftszentren
in Gallien, 63–76. V průběhu stupně LT C dochází ke
změnám v hospodářství. To se projevilo především
v chovu dobytka (prase, ovce, skot) a v masové produkci
(výrobě). Došlo i ke změně kvantity i kvality (zejména výroba
keramiky a produkce kovových předmětů). Rozvinutý
obchod přinesl četné importy a rozvíjelo se i mincovnictví
(ražba potinové mince). Od LT C se specializuje také ruční
výroba, ale jsou známa a vyvíjí se i produkční centra. Od
2. stol. jsou zakládána otevřená sídliště (dvorce). Poté, od
konce 2. století, jsou budována i oppida, a rozvíjí se produkce
a obchodní vztahy. Tato oppida po obsazení Galie
nahradila podle římského vzoru města. To vše platí především
pro oblast pánve Loiry, stejně jako pro střední
i východní Francii. Autor zevrubně rozebírá rozvoj řemesla
ve dvorcích, vesnicích a na oppidech, opevněných hradbami
typu „murus gallicus“; těch je dnes známo již asi
50 (např. Bibracte, Besançon, Villeneuve-Saint-Germain)
a tento počet daleko převyšuje počet galo-římských měst.
Také písemné prameny umožňují poznání momentu, kdy
se zlepšují práva řemeslníků, na hospodářském rozvoji se
podílí i aristokratická vrstva, a tak se Galie od svého začlenění
do římské říše výrazně rozvíjí, což také posiluje její
hospodářský růst a rozvoj.
Následující blok otištěných referátů se z nejrůznějších
pohledů zabývá výzkumy v širším prostoru Dürrnbergu
u Halleinu v Horním Rakousku.
Th. Stöllner: Der Dürrnberg, sein Salzwesen und das
Inn-Salzach-Gebiet als Wirtschaftsraum, 77–94. Autor se
zabývá dobýváním soli v tomto prostoru (tj. v „Salzkammer“)
a tzv. hospodářským centrem v okolí Dürrnbergu.
Sleduje vývoj osídlení od počátků (Ha D1/D2), přes Ha D
2/3, LT A/B a dále až do LTC. K jasnějšímu obrazu pravěké
těžby soli bude třeba řešit ještě mnoho otázek.
W. Lobisser – K. Löcker: Latènezeitliches Handwerk im
Ramsautal am Dürrnberg bei Hallein, 95–105. Výsledky
výzkumů sídliště z období LT A – LT B2/C1 s četnými
doklady rozvinuté řemeslné výroby, zejména zpracovávání
dřeva a skla, dílen na zpracování kovů, zpracování a výroby
kůží, sapropelitové a gagátové výrobky, zpracování masa
i produkce keramiky. Velmi významné jsou zdejší nálezy
dřeva, které přinášejí důležité poznatky o konstrukci
a stavbě domů: LT A patří podle autora domy 1a, 6a, 2a
a 6b, LT B dům 5a i 5b (přestavba), LT B2/C1 dům 5,
dílna – dům 4 a dům 3. V průběhu stupně LT C došlo
k opuštění sídliště.
C. Brand: Graphitton und Glas: Studien zur keltischen
Keramik- und Armringproduktion vor dem Hintergrund
Dürrnberger Siedlungsfunde, 107–116. Významné nálezy
a doklady řemeslné výroby. Tentokráte jsou zmiňovány
keramika a lokální výroba hliněných konvic „typu Dürrnberg“,
čočkovitých lahví s kolkovanou výzdobou, totéž
platí i o keramice tuhové (hrncích) – podle I. Kappelové
skupina „Dürrnberg“ – srov. obr. 1. Rovněž u skla se uvažuje
o místní produkci (známo je zde asi 20 nalezišť), chybí
však stále chemické analýzy. Z Dürrnbergu pochází asi
295 skleněných náramků (to je po Manchingu s 616 kusy
druhá největší kolekce) nejméně 25 typů z období LT C až
D. V příloze příspěvku nalezneme soupis 30 největších
kolekcí skleněných náramků z Evropy (str. 114–115),
jejichž počet se pohybuje od 19 do 616 kusů (z českých
jsou uvedeny Mšec, Stradonice a Staré Hradisko; k tématu
např. Michálek – Venclová 1994).
W. Groenman-van Waatering: Haut- und Fellreste vom Dürrnberg,
117–122. Zhodnocení více než 500 kusů nálezů kůže
265–298
a kožešin, zahrnujících široké spektrum druhů, od svazečků
vlasů až po celé kožené boty. Nálezy z Dürrnbergu
v rámci pravěké obuvní tvorby. Kůže pochází většinou
z ovcí a telat.
H. Aspöck – H. Auer – O. Picher – Th. Stöllner: Parasitologische
Untersuchungen von im Salz konservierten Exkrementen:
Zur Gesundheit der Dürrnberger Bergleute,
123–132. Příspěvek k poznání zdravotního stavu pravěkých
horníků z Dürrnbergu.
E. Pucher: Archäozoologische Ergebnisse vom Dürrnberg,
133–146. Zkoumání osteologických nálezů: určeno bylo
celkem 15 589 zvířecích kostí a zubů. Z toho asi 12 223
(tj. 78,4 %) pochází z hovězího dobytka (skotu), zastoupeny
jsou dále i ovce, ovce/koza, koza, prase a v malé míře
(pod 1 %) kůň, pes, kohout, jelen, daněk, srnec, divoké
prase, medvěd, bobr ad. Tab. 1 předvádí určené druhy
z časových horizontů LT A, LT B1, LT B2, LT C1 a LT
A–C1; tab. 2 potom počet kostí, nejmenší počet jedinců
a procentuální zastoupení. Autor si všímá i stáří a pohlaví
porážených kusů, vzhledu (morfologie) a velikosti domácích
(tj. chovaných) zvířat.
I. Swidrak – A. Schmidl: Pflanzengroßreste aus der latènezeitlichen
Gewerbesiedlung im Ramsautal am Dürrnberg,
147–155. Z dlouholetých výzkumů na Dürrnbergu je dnes
k dispozici řada analýz půdy a paleobotanické analýzy.
Autor pojednává o doložených kulturních rostlinách
a jejich druzích.
N. Boenke: Die Nahrungsmittelversorgung, Umwelt und
Holzwirtschaft des Dürrnberger Bergbaues, 157–162. Reference
o výsledcích projektu, který se zabýval obživou,
životním prostředím a dřevařstvím, resp. těžbou dřeva
v hornické oblasti Dürrnbergu v posledních deseti letech
(použita i paleobotanika).
Další obsáhlá část jednání kolokvia, věnovaná oppidu
Manching a jeho hospodářství, tj. oppidu jako produkčnímu
a distribučnímu centru, byla doplněná o nejnovější
poznatky výzkumů celé řady neopevněných otevřených
sídlišť v jižním Bavorsku a jihozápadním Německu.
S. Sievers: Manching als Wirtschaftsraum, 163–171.
S. Sievers: Wirtschaftliche Strukturen anhand des Fundstoffes
von Manching, 173–182. V obou příspěvcích je
Manching představován jako výrobní místo, situované
v centru intenzívně hospodářsky využívané oblasti (jsou
zde i výskyty železa), napojené na dálkovou síť komunikací.
Produkce v zástavbách dvorcového typu je oddělena
a vyrábí bronzové a železné předměty, sklo (náramky),
keramiku a v neposlední řadě i mince. Následuje vyhodnocení
všech dosud výzkumem odkrytých částí oppida
a jejich vývoj v období LT C1 až LT D1a–1b.
M. Leicht: Wirtschaftliche Strukturen im Spiegel der Baubefunde
von Manching, 183–191. Zhodnocení a rozbor
zástavby městského typu na tomto velkosídlišti. Autor
vypočítává jednotlivé kategorie staveb, tj. nadzemní kůlové
stavby (kůlové jamky a žlábky), zahloubené domy, další
zahloubené objekty nejrůznějších funkcí a posléze i jejich
technická zařízení. Prezentovány jsou i modely zástavby,
mj. i studny.
C.-M. Hüssen: Keltische und germanische Funde im Umland
von Manching, 193–206. Zveřejnění nálezů z lokalit Großmehring,
Bergheim, Geisenfeld-Ilmendorf a Burgheim,
dokládajících osídlení údolí Dunaje mezi Lechem a Ilmem
v době zániku oppida, ještě před římskou okupací alpského
podhůří. Řešena je i otázka etnické interpretace nálezů
– má se jednat o keltské etnikum pozdní doby laténské až
doby římské s germánskými elementy, tj. Kelty s kontakty
na germánské prostředí.
M. Peters: Entwicklung und Veränderung der Flußlandschaft
im Bereich Ingolstadt/Manching seit der letzten
Eiszeit, 207–218. Vývoj a změny povodí dunajské nížiny
v oblasti mezi Ingolstadtem a Manchingem od poslední
doby ledové, tj. v posledních 10 000 letech. Geologické
výzkumy, výsledky a změny meandru od pozdního glaciálu
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ XCV, 2004 273