Památky archeologické XCV (95) / 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Recenze – Rezensionen – Reviews
Recenze - Rezensionen - Reviews
Marek Gedl
Die Halsringe und Halskragen in Polen I
(Frühe bis jüngere Bronzezeit)
Prähistorische Bronzefunde, Abteilung
XI, 6. Band. Franz Steiner Verlag. Stuttgart
2002.
VIII + 70 stran textu, 79 tabulek, 2
obrázky v textu.
ISBN 3-515-08239-5
Recenzoval
Lubor Smejtek
Ústav archeologické památkové péãe
stfiedních âech, Nad Ol‰inami 3/448,
CZ 100 00 Praha 10, smejtek@volny.cz
V rámci XI. oddílu edice PBF, zahrnujícího závěsky
a ozdoby krku, vyšlo od konce 70. do začátku 90. let
minulého století pouze pět svazků, zabývajících se tímto
druhem bronzové industrie na území tří současných
evropských států. Byly zpracovány závěsky a nákrčníky
z jihozápadního Německa a severního Bavorska (Wels-
Weyrauch 1978), závěsky z Řecka (Kilian-Dirlmeier 1979),
Slovenska (Furmánek 1980) a jižního Bavorska (Wels-Weyrauch
1991) i slovenské nákrčníky a diadémy (Novotná
1984). Zatím poslední, šestý svazek se zabývá nákrčníky
a límcovitými nákrčníky z poměrně rozsáhlé oblasti
dnešního polského státu a jeho pomocné označení
římským číslem jedna ukazuje, že tento druh bronzových
předmětů bude tématem ještě dalších dílů.
Materiál pro tuto práci, předloženou redakci PBF v roce
1997, shromažďoval M. Gedl v polských muzeích a archeologických
sbírkách již od roku 1974, přičemž neopomněl
ani sbírkové fondy rakouských či německých institucí.
O značně širokém heuristickém a následně analytickém
záběru M. Gedla na poli bronzové industrie svědčí jeho
monografie o polských dýkách (Gedl 1980), břitvách (Gedl
1981), starobronzových jehlicích (Gedl 1983), nožích
(Gedl 1984), toaletních potřebách (Gedl 1988), srpech
(Gedl 1995) či bronzových nádobách (Gedl 2001), které
byly publikovány právě v edici PBF. Autorovo nejnovější
pojednání o sekerách (Gedl 2004), tvořící mimochodem již
čtvrtý díl týkající se tohoto druhu bronzových předmětů
z Polska, bude představeno v příštím ročníku Památek
archeologických.
Recenzovaná práce obsahuje soupis 372 nákrčníků
objevených na polském území, z nichž je však v současnosti
dostupných jen 154 exemplářů. Řada náhodných
nálezů z 19. století se dostala do soukromých či školních
sbírek a později se ztratila nebo byla spolu s dalšími
muzejními exponáty zničena ve víru bojových operací
druhé světové války. Díky starším publikacím a archivním
pramenům však máme o řadě z těchto 218 dnes nezvěstných
nákrčníků alespoň nějaké údaje. Vyobrazení
či fotografie chybí u 83 kusů a 18 exemplářů můžeme
k nákrčníkům přiřadit jen podle kontextu.
V úvodní části vymezuje autor také některé terminologické
problémy související s tím, co vše zahrnout do uve-
265–298
dené skupiny předmětů. K nákrčníkům obecně („Halsringe“)
přiřazuje rovněž nákrčníky s očky („Ösenhalsringe“),
označované občas jako hřivny nebo nákrčníkovité hřivny
(„Barren“, „Barrenringe“) a považované za formu měděné,
případně bronzové suroviny. Za nákrčníky má kruhy
o průměru větším než 12 cm, přičemž nákrčníky s očky
menší velikosti, kterých se v souboru vyskytlo 17, označuje
jako miniatury.
Metrika má základní význam také pro odlišení nákrčníků
se ztenčenými konci od podobných otevřených náramků
(„Armringen“) a nánožníků („Beinringen“). Jednotná,
všeobecně akceptovaná dělící linie mezi těmito ozdobami
však neexistuje. Některé kruhy se ztenčenými konci o průměru
přesahujícím 12 cm, které starší badatelé popisovali
jako náramky, byly přiřazeny k nákrčníkům. K těm však
naopak nebyly v této práci počítány některé poměrně
velké a těžké kruhy s přesahujícími i rozevřenými konci,
označované v literatuře také obecně za náramky, a to přesto,
že by svým průměrem nákrčníkům mohly odpovídat.
Shromážděný soubor obsahuje nálezy z období od
počátku starší doby bronzové (Bz A; Per. I) do konce mladší
doby bronzové (Ha A; Per. IV). Nákrčníky z pozdní doby
bronzové (Ha B; Per. V) a časné doby železné budou publikovány
zvlášť v dalších dvou připravovaných svazcích.
Jistou odchylku od tohoto časového ohraničení představují
dvojité a trojité tordované nákrčníky, které se sice
v jižním Polsku objevují patrně již na konci periody III (Ha
A1), ale v hornoslezsko-malopolské skupině lužické kultury
se vyskytují i během pozdní doby bronzové.
Z hlediska složení pramenné základny pochází většina
nákrčníků z depotů bronzových předmětů, avšak mnoho
jich také bylo nalezeno ojediněle. Některé exempláře pak
tvořily inventář žárových hrobů nebo byly výbavou kostrových
pohřbů, kde se jedině objevují v původním funkčním
kontextu na krku zemřelých. Jen velmi málo nákrčníků se
podařilo odkrýt při řádném archeologickém výzkumu.
Součástí úvodní partie Gedlovy práce je tradičně
i nástin použitých chronologických systémů, doplněný
přehlednou synchronizační tabulkou. Orientaci v prostorovém
rozložení jednotlivých kultur a kulturních skupin
na rozsáhlém polském území vhodně usnadňuje mapka
s tradičním geografickým rozdělením. K vyjádření relativně
chronologických vztahů je v Polsku pro dobu bronzovou
běžně používán systém pěti period (Per. I–V), vycházející ze
severského třídění O. Montelia. Toto polské datování lze
poměrně dobře navázat na podunajskou oblast i území
Čech, kde se v praxi nejčastěji aplikuje relativně chronologický
systém P. Reinecka a jeho pokračovatelů (Bz A – Ha B).
Určitá obezřetnost je však na místě při používání slovního
označení jednotlivých etap doby bronzové, které je
odlišné od českých zvyklostí. V polském pojetí střední
doba bronzová („Mittlere Bronzezeit“) odpovídá periodě III
(tj. Bz D – Ha A1), přičemž časnou („Frühe Bronzezeit“;
Per. I) a starší dobu bronzovou („Ältere Bronzezeit“; Per. II)
můžeme synchronizovat s naším stupněm Bz A, resp.
Bz B – Bz C (cf. Abb. 2).
Závěrem úvodní části je věnována stručná pozornost
také otázkám výroby tohoto druhu bronzových předmětů.
Přestože byly nákrčníky hlavně odlévány, nenašel se doposud
na území Polska žádný kadlub ani zlomek ztracené
formy, který by byl zařaditelný do sledovaného časového
rozmezí. Četné fragmenty licích forem na výrobu nákrčníků
jsou však odtud známy z halštatského období a budou
jistě zařazeny do některého z dalších připravovaných dílů.
Časně bronzové nákrčníky byly odlévány prakticky
z čisté mědi nebo obsahovaly jen relativně malou příměs
cínu, zatímco v mladší době bronzové (Per. III–IV) dosaho-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ XCV, 2004 265