Památky archeologické XCV (95) / 2004 - Archeologický ústav AV ČR
Památky archeologické XCV (95) / 2004 - Archeologický ústav AV ČR
Památky archeologické XCV (95) / 2004 - Archeologický ústav AV ČR
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Recenze – Rezensionen – Reviews<br />
Na zhruba polovině plochy pokryté objekty (prostor<br />
200 x 150 m) bylo provedeno i měření cesiovým magnetometrem<br />
(W. Neubaer, VIAS, Wien), a to velmi kvalitním<br />
přístrojem se čtyřmi senzory (tři v odstupech 0,5 m<br />
a výšce 35 cm nad zemí, čtvrtý, referenční, ve výšce 2,85 m<br />
nad terénem). Magnetometrické měření bylo vyhodnoceno<br />
podle intenzity a hodnoty anomálií, přičemž polozemnice<br />
se zpravidla projevovaly jako slabě kladné či slabě záporné<br />
magnetické anomálie. Magnetometrie v této podobě je<br />
schopna zachytit i objekty o velikosti kůlové jamky, existuje<br />
však nebezpečí záměny těchto malých objektů s anomáliemi,<br />
které vznikají přítomností drobných železných<br />
předmětů v ornici. Velmi zajímavé bylo srovnání výsledků<br />
letecké a magnetometrické prospekce. Prolnutím obou<br />
podrobně zpracovaných a interpretovaných plánů se ukázalo,<br />
že plán získaný leteckou prospekcí zachycuje více<br />
větších objektů, avšak především v centrální, nejvyšší<br />
části terénní vlny. Naproti tomu magnetometrie zachytila<br />
z těchto objektů jen některé, avšak sledovala výskyt<br />
podobných objektů na celkově větší ploše, včetně míst<br />
položených poněkud níže po svahu. Ukazuje se tedy, že<br />
pro získání plánu podpovrchových objektů je zřejmě optimálním<br />
postupem kombinace obou metod.<br />
Povrchové sběry proběhly na lokalitě ve dvou etapách,<br />
které se lišily v některých parametrech metodiky. V obou<br />
případech šlo o analytický postup, konkrétně sběr v odstupech<br />
5 a 10 m a úsecích 10 a 20 m. Výsledky obou<br />
sezón byly následně přepočteny na stejného jmenovatele<br />
a v GIS (ArcView) byly vypočteny trendové povrchy pro jednotlivé<br />
kategorie nálezů. Terénní data byla před těmito<br />
operacemi ještě kvantitativně upravována podle indexu<br />
povrchové viditelnosti v konkrétní části plochy (viditelnost<br />
byla ohodnocena indexem 1–10, tím pak byl násoben<br />
počet získaných nálezů). Je škoda, že v práci nelze nalézt<br />
přesnější popis použité metody a ani vstupní data v podobě<br />
počtů skutečně nalezených artefaktů. Prezentované<br />
výsledné mapy tak nelze nijak revidovat a nelze je snadno<br />
použít ani pro srovnání s jinými lokalitami. V zásadě je<br />
však zřejmé, že celkový rozsah povrchových nálezů velmi<br />
dobře odpovídá zjištěním letecké prospekce a geofyziky<br />
a jejich největší koncentraci nalézáme v nejvyšším bodě<br />
terénní vlny; to může souviset s nejsilnější erozí terénu<br />
a největším naoráváním podpovrchových objektů. Při<br />
detailním pohledu se dále ukazuje, že místa s největší<br />
hustotou povrchových nálezů nejsou bezprostředně závislá<br />
na výskytu větších sídlištních objektů pod povrchem<br />
(Taf. 88); toto pozorování by ovšem bylo třeba doplnit<br />
podrobnějším rozborem, což na základě publikovaných<br />
dat provést nelze.<br />
V ohledu chronologickém dokládají povrchové nálezy<br />
osídlení z konce eneolitu až starší doby bronzové, doby<br />
laténské, doby římské, stěhování národů a raného středověku.<br />
Nejpočetněji zastoupeno je období stěhování národů.<br />
Nálezy tohoto období ukazují několik (cca 7) dílčích koncentrací,<br />
rozmístěných po celé ploše lokality ve vzájemných<br />
odstupech cca 50 m, což je interpretováno jako svědectví<br />
existence prostorově samostatných dvorců. Autorka<br />
dále vidí rozdíl mezi touto situací a obrazem povrchových<br />
nálezů raného středověku, které vytvářejí jen dva, avšak<br />
podstatně větší shluky. Rozdíl mezi oběma obrazy však<br />
není zcela nesporný a bylo by jej možné interpretovat<br />
i jinak. Důležité však je, že povrchový obraz obou nejpočetněji<br />
zastoupených období má prostorově různé lokální<br />
vrcholy hustoty nálezů, takže s největší pravděpodobností<br />
jde o obraz skutečně odrážející podpovrchové situace,<br />
nikoliv pouze sekundární transformace. Možnost spojení<br />
povrchových nálezů, zejména např. nálezů keramiky s čerstvými<br />
lomy apod., s polohou větších podpovrchových<br />
objektů nebyla v práci sledována.<br />
Práce N. Doneusové si neklade velké teoretické cíle, ale<br />
předvádí velmi precizní dokumentaci výzkumu pravěké<br />
lokality nedestruktivními postupy. Třebaže k některým<br />
aspektům publikovaných metod lze mít výhrady (např.<br />
265–298<br />
k absenci vstupních dat v případě povrchových sběrů), jde<br />
o práci metodicky inspirativní. Zpracování pravěké lokality<br />
podobným způsobem představuje vynikající základ pro její<br />
památkovou ochranu a přináší zásadní podklady pro<br />
každý budoucí terénní výzkum.<br />
Martin Kuna<br />
Susanne Klemm<br />
Montanarchäologie in den Eisenerzer Alpen, Steiermark<br />
Archäologische und naturwissenschaftliche Untersuchungen<br />
zum prähistorischen Kupferbergbau in der Eisenerzer<br />
Ramsau<br />
Wien 2003. 205 str., obrazové pfiílohy v textu. ISBN 3-7001-3147-X<br />
Monografie osmičlenného kolektivu archeologů a enviromentalistů<br />
pod vedením archeoložky Susanne Klemm je<br />
jedním z výstupů pětiletého projektu, podporovaného<br />
spolkovým ministerstvem pro vzdělání, vědu a umění<br />
a štýrskou zemskou vládou. Nejednalo se ovšem o vysloveně<br />
vědecký projekt z oblasti montánní či krajinné archeologie,<br />
jeho cíle byly obecnější a souvisely se snahou o oživení<br />
odlehlého alpského regionu, který se již delší dobu potýká<br />
s ekonomickými a strukturálními problémy. Region Železnorudných<br />
Alp je charakteristický několik tisíc let trvající<br />
hornicko–hutnickou činností, spojenou s odlesňováním,<br />
změnami terénního reliéfu a ukládáním hornického a hutnického<br />
odpadu. Výsledky průzkumu tohoto svérázného<br />
typu pravěké a středověké montánní krajiny („Bergbaufolgelandschaft“)<br />
mají tvořit jeden z podkladů pro územní<br />
plánování a pro kvalifikované rozhodování o zásazích do<br />
kulturního a přírodního bohatství při revitalizaci této<br />
oblasti.<br />
Železnorudné Alpy, pohoří v horním Štýrsku, v optickém<br />
středu Rakouska, byly, přes svou odlehlost a výšku,<br />
významnou oblastí těžby a zpracování měděných a železných<br />
rud. Nejstarší indicie těžby mědi pocházejí již z eneolitické<br />
kultury Lasinja z 1. poloviny 4. tisíciletí před n. l.,<br />
průzkumy horského masivu dosud poskytly doklady kontinuálního<br />
osídlení od střední doby bronzové do časného<br />
laténu, v době římské a od konce 8. století do novověku.<br />
Exkavaci a studiu pravěké a středověké metalurgie v této<br />
oblasti se více než dvacet let věnoval archeolog prof. Clemens<br />
Eibner a archeometalurgové Hubert Presslinger<br />
a Gerhard Sperl, jejichž práce nejsou našemu bádání<br />
neznámé. Do současné doby se z celé oblasti uvádí kolem<br />
dvou stovek archeomontánních nalezišť. Zhruba 150 připadá<br />
na hutniště a struskové haldy, z nichž většina (74) je<br />
připisována pravěkému období bez bližší datace, čtyři hutnické<br />
areály pocházejí prokazatelně ze střední a mladší<br />
doby bronzové (bronz C, D), jeden je halštatský a čtyři<br />
novověké. V letech 1992–2000 odkryla S. Klemm v Eisenerzer<br />
Ramsau, v nadmořské výšce 1045 m, dosud největší<br />
hutnickou dílnu ze střední doby bronzové ve východních<br />
Alpách, sestávající ze čtyř pecí, nejméně devíti pražicích<br />
výhní na rudu a dalších objektů. Poté následoval částečný<br />
odkryv novověké huti na zpracování měděných rud ve St.<br />
Lorenzen, kde se nalezly dvě ságrovací výhně, technická<br />
keramika a charakteristická deskovitá struska. Tyto starší<br />
výsledky vedly k volbě mikroregionu Eisenerzer Ramsau<br />
jako modelového území pro detailní archeologickou<br />
a paleoenvironmentální prospekci.<br />
Archeologická část monografie má převážně soupisový<br />
charakter. Více než polovinu knihy zabírá katalog pravěkých<br />
až novověkých archeologických areálů z celé oblasti<br />
Železnorudných Alp (kapitola 3), samostatně je vyčleněn<br />
inventář 49 nalezišť z detailně zkoumaného mikroregionu<br />
Ramsau (kapitola 4), jež jsou podrobně dokumentována<br />
fotografiemi a vrstevnicovými plány v příloze. Z 22 zaměřovaných<br />
hutnišť autorka označuje jediné za spolehlivě<br />
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ <strong>XCV</strong>, <strong>2004</strong> 293
Change language