Památky archeologické XCV (95) / 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Recenze – Rezensionen – Reviews
F. de A. Escudero: Mosaico con Musas de la „Casa de las
Murallas“ de Zaragoza, 109–132 (8 fotografických a kresebných
tabulek, z toho 2 barevné). V roce 1989 byla
v Zaragoze prozkoumána část velkého domu, kde byly
zjištěny zbytky řady mozaik. Nejkrásnější a nejlépe dochovaná,
již bylo možno v chybějících částech rekonstruovat,
měla rozměry 8,30 x 5,90 m. Tvořily ji dvě plochy vedle
sebe položené, provedené ve dvou velmi odlišných stylech:
jeden styl „květinový“, s předměty vztahujícími se k dionýsovským
thiasos, druhý se schématem na sebe navazujících
hexagonů doplněných vyobrazeními dvou Mús a satyra.
Toto schéma (známé také v Casa del Planetario v Italica) lze
datovat na konec 2. nebo začátek 3. stol. n. l. Článek je
doplněn krátkým výčtem dalších mozaik z téhož domu
objevených v roce 1992.
M. C. García-Hoz Rosales: Los mosaicos de la villa romana
del „Olivar del Centeno“ (Millanes de la Mata, Cáceres): un
repertorio iconográfico bajoimperial, 133–144 (4 kresebné
a fotografické tabulky, z toho 3 barevné). Villa Olivar del
Centeno se nachází v severovýchodní části provincie Cáceres,
v blízkosti města Augustobriga (Talavera la Vieja).
Postavena byla koncem I. nebo počátkem II. stol. Čtyři
z místností villy jsou vyzdobeny mozaikami, které náleží
k rekonstrukci villy ve IV. století. Na jedné z nich (ve velké
místnosti – 97 m 2 ) je vyobrazena dionýsovská pompa triumphalis
s nápisy (viz příspěvek J. Lanchy v následujícím
čísle ANAS), z nichž jeden označuje jméno dílny, která
mozaiku realizovala: Valerianus. Na další mozaice v menší
místnosti (16,5 m 2 ) je vyobrazena série ženských portrétů,
členek rodiny vlastníka; mezi nimi i portrét manželky
majitele, který se liší od ostatních věncem z vavřínu. Třetí
mozaika, v galerii A, zobrazuje loveckou scénu. Autorka
na závěr příspěvku vyjadřuje názor o úzkém vztahu mezi
těmito náměty, vybranými vlastníkem, a jeho osobními
touhami.
T. Mañanes: El mosaico de Pegaso y las ninfas de la villa
romana de Almenara de Adaja-Puras (Valladolid), 145–154
(1 fotografická tabulka). Na mozaice odkryté v oktogonální
místnosti villy je zobrazena toaleta Pegasa bez křídel,
prováděná dvěma Nymfami. Autor se zabývá stylistickým
studiem vyobrazení v jeho kontextu iberském a mediteránním;
klade tuto mozaiku do paralely s mozaikou z Villa
del Nilo v Laptis Magna. Na základě stratigrafických kritérií
předpokládá autor vznik mozaiky v průběhu 5. stol.
J. Arce: Los mosaicos de la cúpula de la villa romana de
Centcelles: iconografía de la liturgia episcopal, 155–165 (4
kresebné a fotografické tabulky). Na mozaice v kopuli římské
villy z Centelles (Constanti, Tarragona) jsou vyobrazeny
čtyři osoby sedící na cathedrae, obklopené společníky
a služebníky, kteří jim podávají oděvy, nádoby a jiné předměty.
Oproti starší (H. Schlunk 1988) interpretaci osob na
mozaice jako čtyř císařů (zakladatel mausolea Constans,
Constantius II., Decencius, Vetranius) autor považuje za
velmi pravděpodobné, že jde o vyobrazení jediné osoby
biskupa při vykonávání různých aktivit jeho církevního
úřadu: čtení Písma Svatého, mytí rukou, presentace liturgických
oděvů etc. Další scény mozaiky kopule podporují
toto chápání námětu a opravňují tuto interpretaci.
Jana âiÏmáfiová
ANAS 13/2000
Museo Nacional de Arte Romano de Mérida. 160 stran, obrazové pfiílohy v textu.
ISSN 1130-1929
José María Álvarez Martínez: En el Centenario de su muerte.
Pedro María Plano y su obra arqueológica en Mérida, 7–22
(4 fotografické tabulky). Bibliografická studie a vzpomínka
na jednu z nejvýznamnějších postav novodobé historie
města Méridy (jsou zmiňovány jeho neúnavné aktivity pro
povznesení města, činnost kulturních institucí, ochranu
265–298
architektonických památek, stejně jako jeho působení
charitativní); největší pozornost je věnována činnosti spojené
s poznáním antické Augusty Emerity. Kromě menších
lokálních nalezišť je jméno P. M. Plany spojeno především
s výzkumem Římského divadla (v němž navázal na
výzkumy z konce 18. stol. iniciované Carlosem IV.)
i s dalšími nalezišti („Palacio de los Pretores“), a s dílem,
věnovaným archeologické historiografii Koridy, resp.
Augusty Emerity), nazvaným „Ampliaciones“.
J. M. Blázques Martínez: Oficios de la vida cotidiana en los
Mosaicos del Oriente, 23–56 (18 fotografických tabulek).
Studie se zabývá všemi mozaikami zobrazujícími zemědělské
práce z území Jordánska, Palestiny, Libanonu a Sýrie;
téměř všechny pocházejí z křesťanských kostelů. Že jde
o křesťanské pojetí ráje vyvozuje autor na základě místa,
kde se tyto religiozní stavby nacházejí, a také na základě
některých vyobrazení na mozaikách (čtyři řeky ráje).
Podobné pojetí měli mnichové Orientu, stejně jako Mohamed,
a jeho původ je kladen do syrského Efrenu; tato koncepce
je pozorovatelná rovněž na mozaikách mešity
v Damašku.
Leonarda A. Curchin: Epigrafía familiar de Lusitania:
Algunas rectificaciones, 57–58. V krátkém příspěvku jsou
prezentovány opravy šesti náhrobních latinských nápisů
vypovídajících o rodinných vztazích v provincii Lusitania.
J. Hernández Ramírez: Las Termas de la calle Reyes Huertas
(Mérida), 59–88 (10 fotografických a kresebných tabulek).
Studie je pokusem o určení charakteru a funkce
budovy, jejíž pozůstatky byly odkryty v Méridě již v roce
1920 a jejíž interpretace prošla do současnosti mnoha
změnami. Třebaže během těchto osmdesáti let od objevení
byl nález uváděn v řadě publikací, monograficky však
byl publikován pouze jedenkrát, a to v roce 1963 (Broëns,
Cithonia 2); zde mu byl přiřčen religiózní charakter. Ostatní
autoři se k funkci budovy nevyjadřovali, vyjma autora
výzkumu, José Ramóna Mélidy, který ji označil za lázně.
Dnes je (díky výzkumům v 80. a 90. letech) k dispozici více
údajů, než měl svého času Mélida, a přestože nedovolují
zcela jednoznačně stanovit účel užití stavby, lze se odvážit
některých hypotéz, které by její funkci mohly přiblížit. Na
základě podrobného rozboru a analogických nálezů autor
interpretuje budovu jako lázně; její počátky dává do souvislosti
se vznikem kolonie Augusta Emerita (I. stol. před n. l.),
zánik pak klade ke konci IV. nebo na počátek V. stol. n. l.
José Manuel Jerez Linde: Eros y Psique en un fragmento
de T. S. Aretina del Museo Nacional de Arte Romano de
Mérida, 89–100 (2 kresebné tabulky). V předložené studii
jsou analyzovány různé aspekty jednoho z mála zdobených
fragmentů aretinské sigillaty uložených v Národním
muzeu římského umění v Méridě. Pohár, vyrobený Marcem
Perenniem Tigranem kolem roku 10 př. n. l. (typologicky
Dragendorf XI; R 2.1.1), nese vyobrazení milenců Eróta
a Psyché. Tento motiv je inspirací i mnoha jiných vyobrazení,
která kladou důraz na znázornění sexu.
Maja Kramer: A Season in Transition. The Picture of Winter
in Roman mosaics in Hispania: Interpretation and
changes in expresion and meaning, 101–123 (8 fotografických
tabulek). Studie se zabývá vyobrazeními Zimy na
římských mozaikách v Hispanii (soupis obsahuje 15
vyobrazení z 12 lokalit) a jejich porovnáním s motivy Zimy
u ženských bust. Významné jsou atributy (závoj či rouška,
olivová ratolest, mísa, rašící snítka, holub či kachna),
stejně jako určení věku zobrazené postavy (většinou jde
o vyobrazení mladých žen, méně žen ve středním věku).
Většina vyobrazení různými způsoby znázorňuje stáří,
zimu, hlad, nouzi, způsobené přírodními podmínkami;
jsou označována jako starší. Několik však je zcela jiného
charakteru, prezentujíce Zimu jako jedno z období úspěšného
roku; ta jsou spojována s mladším obdobím „nového
věku“, 4.–5. stol.
J. Lancha: À propos de la mosaïque dionysiaque d’El
Olivar del Centeno, (Milanes de la Mata, Cáceres),
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ XCV, 2004 295