Památky archeologické XCV (95) / 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Recenze – Rezensionen – Reviews 265–298
(ca 11 000 BP) přes časný postglaciál, střední holocén
a subatlantikum (ca 3 000 BP) až do doby laténské. V závěru
jsou prezentovány výsledky pylových analýz.
A. Schäfer: Manching – Kelheim – Berching-Pollanten. Eisen
als Wirtschaftsfaktor, 219–241. Příspěvek, zabývající se
železem jako významným hospodářským faktorem. Otázky
dobývání (Kelheim) a zpracování železa (analýzy strusek),
zmiňovány jsou železářské pece a další zpracování kovu,
otázky obchodu (železné hřivny) a srovnání produkce železa
(kategorie: doložena, výrazně zastoupena a velmi častá):
oppida Manching – Kelheim („Mitterfeld“) a výrobně-produkční
sídliště Berching-Pollanten. Poznání produkce
železa společně s jinými hospodářskými aktivitami
(výroba keramiky a mincí) může výrazně přispět k objasnění
složitých a rozvinutých hospodářských struktur
doby laténské v Bavorsku.
R. Gebhard – U. Wagner: Das wirtschaftliche Umfeld von
Manching: Möglichkeiten von Keramik-Untersuchungen,
243–252. K hospodářské geografii pozdně keltských oppid
přispívají výrazně i nálezy keramiky – zde se dá zkoumat,
zda byla vyrobena na místě, nebo zda jde o import. S tím
je spojen i obchod. Celý příspěvek zkoumá keramiku z hlediska
lokálních nálezových skupin. V rámci mezinárodního
projektu (od r. 1989) byla prozkoumána mladolaténská
keramika z Manchingu a posléze srovnána s dalšími
kolekcemi z východo- i západokeltské oblasti. Vyhodnoceno
bylo více než 1 000 vzorků keramiky, z toho 465 z Manchingu,
110 z Berching-Pollantenu, 83 z Bopfingenu, 120
z Kelheimu, 130 z Schmiedorf-Osterhofenu a konečně i 75
střepů z jihočeských Modlešovic. Analyzována byla keramika
malovaná, šedá vyráběná na kruhu, tuhová, i hrubá.
Získané výsledky (pomocí neutronové aktivační analýzy –
určení obsahu prvků a určitých materiálových skupin
a poté i určení oblasti původu) umožnily klasifikaci lokální
i importované keramiky v bližší či větší vzdálenosti od
oppida Manching. Podle autorů sotva docházelo k dálkovému
transportu a obchodu s keramickým zbožím; to platí
zejména o keramice tuhové, kdy byl transportován grafit
(resp. grafitická zemina) pro výrobu a ne celé nádoby.
Ostatní typy se podobají. Byly obecně známy jak techniky,
tak znalosti výroby keramiky, jako např. rychle rotující
hrnčířský kruh, příprava hlíny a její ostření, používání
pigmentů při malbě a kontrola teploty ve vypalovacích
pecích. Keramika z Manchingu je značně podobná nálezům
ze sídliště Berching-Pollanten, část patří potom produkci
lokální. Zcela odlišné jsou prozkoumané vzorky z českých
Modlešovic (a to na základě hlavních složek a prvků
zastoupených v keramickém těstě). Jeden tuhový střep
z Modlešovic náleží podle výsledků analýz skupině Manching
a autoři tak usuzují, že jde v tomto případě o výrobek
z Manchingu, který se odtud dostal až do vzdálené
jihočeské oblasti (k tomu srov. Abb. 6). Vyčleněny byly
následující charakteristické skupiny keramiky: Manching
1 a 2, Schmiedorf a Osterhofen, Berching-Pollanten (tedy
skupiny lokální) a Modlešovice (Tabelle 1, Abb. 2, 5 a 6).
Následují dva příspěvky, sledující jihoněmecká a jihobavorská
neopevněná sídliště (v německé terminologii tzv.
„Landsiedlungen“), jejich hospodářskou produkci (zejména
výrobu keramiky), soběstačnost a začlenění do obchodní sítě.
W. Irlinger: Bemerkungen zur Verbreitung und wirtschaftlichen
Struktur der offenen latènezeitlichen Siedlungen in
Südbayern, 253–264. Autor se zabývá sídlišti v Sallmansbergu
a Künzingu, dále i územím tzv. „Münchner Schotterebene“
a jihovýchodní částí Horního Bavorska (Abb. 1).
Na těchto příkladech zkoumá funkci jednotlivých sídlišť,
jejich kulturní kontakty a také vztah sídlišť a pohřebišť.
Analýza těchto středo- až pozdnělaténských lokalit poskytuje
zatím jen velmi omezené údaje k jejich sídelní interpretaci.
Některá poskytla doklady určitých funkcí, kdy
jsou známy lokality s hrnčířskými pecemi (Sallmansberg,
Künzing). Jsou však doložena i rozlehlá sídliště s nadregionálními
vztahy (zcela prokazatelný je jejich těsný vztah
k blízkým komunikacím). Nálezy samotné dokládají vlastní
274
řemeslnou produkci a také čilé kontakty jak se severem,
tak i s jihem (např. sídliště Stöffling).
G. Wieland: Wirtschaftliche Strukturen in den ländlichen
Spätlatènesiedlungen Südwestdeutschlands, 265–271.
Pozdně laténská sídliště a „Viereckschanzen“, římské
dvorce (kamenné i dřevěné) a jejich výzkum v sídelní
komoře o velikosti asi 4 x 4 km nedaleko Dornstadtu-
Tomerdingenu, sz. od Ulmu. Zkoumána jejich struktura:
zemědělství, hospodářství, specializovaná řemesla a dálkový
obchod.
Níže zmiňované příspěvky informovaly o sídlištích,
opevněných polohách a jejich hospodářské struktuře
v Čechách (P. Drda na příkladě oppida Závist, příp. i Hrazan
a Stradonic), na Moravě (M. Čižmář na příkladě hospodářské
struktury oppida Staré Hradisko), Slovensku (K. Pieta
– sídlištní struktury a hospodářství centrálních sídlišť, tj.
oppid Bratislava, Liptovská Mara, Trenčianské Bohuslavice,
menších opevněných sídlišť se stopami hospodářské
produkce – např. keltsko-dácké hradiště Nitrianský Hrádok,
jakož i vesnických sídlišť na Slovensku – např. Nitra,
Šaštín ad.) a také v Dolním Rakousku (P. C. Ramsl),
o jejich rozdílné hospodářské prosperitě, a to také i
v závislosti na klimatu (J. Waldhauser), o úpadku a ztrátě
hospodářského potenciálu českých oppid během 2. pol. 1.
stol. př. n. l.
J. Waldhauser: Wirtschaftliche Strukturen in offenen Siedlungen
und Verkehrswege der Latènezeit in Böhmen,
273–286. V Čechách je dnes známo asi 1 100 neopevněných
sídlišť z pozdní doby halštatské až pozdní doby
laténské (Waldhauser 2000). Autor zkoumá jejich hospodářský
potenciál (výroba potravin, získávání surovin,
řemeslná produkce, domácká výroba, další aktivity jako
obchod/výměna, export/import, transport), a to i v souvislosti
s vlivem klimatu na intenzitu osídlení a průběhu
dálkových komunikací. Stupně LT A–C znamenají podle
něho hospodářskou prosperitu. LT B a LT D1 období
stagnujícího hospodářství a 1. pol. 1. stol. př. n. l. potom
úplnou hospodářskou agónii českých oppid.
P. Drda: Wirtschaftliche Strukturen am Beispiel böhmischer
Oppida (Závist), 287–296. Důkladnou analýzou hospodářské
struktury oppid v Čechách dochází autor
k závěru, že v 2. pol. 1. stol. př. n. l. dochází k útlumu
a ztrátě vlastní hospodářské produkce (potenciálu) –
k tomu viz dále: Drda – Rybová 1995; 1997).
M. Čižmář: Ökonomische Struktur des Oppidums Staré Hradisko,
297–313. Příspěvek, zabývající se zemědělstvím
a produkcí potravin, železářskou výrobou nejrůznějších
nástrojů a zbraní, kovolitectvím, výrobou jantarových
korálů, hrnčířstvím atd., které by měly detailněji poznat
výrobní techniky jednotlivých řemesel a následně i jejich
postavení v hospodářském životě oppida (Čižmář 1995;
2002; Čižmářová 1996; k tématu např i Fröhlich – Waldhauser
1989; Meduna 1995).
K. Pieta: Wirtschaftliche Strukturen der spätlatènezeitlichen
Siedlungen in der Slowakei, 315–323. Hospodářské struktury
na příkladě oppida Bratislava (depoty mincí, železářské
pece, dílny na výrobu kovů, mincovní dílny) a další
výzkumy v oblasti rozšíření púchovské kultury. Zkoumána
a sledována jsou i menší opevněná sídla a otevřená sídliště
v zázemí větších center, poskytující nejen doklady
zemědělské výroby, ale i intenzivní výrobní aktivity, jako
např. kovářství. Autor si všímá i organizace obchodu.
P. C. Ramsl: Wirtschaftliche Grundlagen und soziale Struktur
der latènezeitlichen Bewohner des Traisentales – Ziele,
Ansätze und erste Ergebnisse, 325–329. Příspěvek
k hospodářství a sociální struktuře laténské (LT A) populace
v tzv. „Traisental“ v Dolním Rakousku. Projekt je zatím
ve stadiu sběru dat a konečné výsledky budou následovat
až po plánovaném komplexním vyhodnocení. Zkoumáno je
v tomto případě pohřebiště Pottenbrunn: analýzy antropologické,
následují typologicko-chronologické vyhodnocení
hrobových celků, analýza keramiky, rentgenové a metalogra-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ XCV, 2004