Informační brožura v češtině - Asociace manažerů absolventů

estonského politického a finančního centra Tallinnu je Tartu často považováno za
centrum vzdělanosti a kultury. Ve městě sídlí nejstarší a nejslavnější estonská
univerzita. Město se nachází ve vnitrozemí Estonska, přibližně 180 km na
jihozápad od Tallinnu a je považováno za centrum celého jihozápadního
Estonska. Město protíná řeka Emajõgi, která spojuje dvě největší estonská
jezera.
HISTORIE
Archeologické nálezy datují první osídlení v oblasti nynějšího Tartu do 5. století
našeho letopočtu. V 7. století je doložena existence dřevěného opevnění na
východní straně centrálního návrší Toomemägi. První písemná zmínka týkající se
tohoto sídliště se objevila v roce 1030 v kronikách Kyjevské Rusi. V tomto roce
byla kyjevským knížetem Jaroslavem I. Moudrým vypálena původní dřevěná
pevnost Estů, která nesla jméno Tarbatu a na jejím místě vystavěna kamenná
pevnost, která byla nazvána Jurjev. Stala ruským opěrným bodem v kraj Ugandi a
střediskem výběru daní. Estové a Rusové sváděli dále o toto strategicky důležité
místo časté boje, během nichž pevnost změnila několikrát svého vlastníka. Roku
1061 byl Jurjev podle dochovalých záznamů vypálen Estonci (v ruských
pramenech označováni jako Čuď).
V roce 1224 dobyli Jurjev rytíři Řádu mečových bratří, kteří expandovali ve
východním Pobaltí. Původní staroestonský název města Tarbatu byl v němčině
adaptován jako Dorpat, případně též Derpt. Pod vládou křižáků se Tartu v
pozdním středověku stalo důležitým obchodním centrem. Bylo členem hanzy a
sídlem biskupství. Tak jako v celém Livonsku, byla městská elita převážně
německá. Tito tzv. literati dominovali městské kultuře, náboženskému životu,
školství a politice až do konce 19. století. Německého původu bylo mnoho, ne-li
většina studentů a 90 % učitelů tarbatských škol.
V 16. století přešlo Livonsko a s ním i Tartu pod nadvládu Polska. V roce 1583
byla ve městě ustavena jezuitské akademické gymnázium. Kromě toho v Tartu
vznikl i překladatelský seminář a město obdrželo od polského krále Štěpána
Bátoryho i svou červenobílou zástavu. Po vypuknutí švédsko-polské války byla
činnost akademického gymnázia a semináře roku 1601 pozastavena. Vzhledem k
porážce Polska připadlo Tartu Švédsku. Činnost akademického gymnázia byla
obnovena v roce 1630, ovšem už v roce bylo gymnázium 1632 výnosem
švédského krále Gustafa II. Adolfa přeměněno na univerzitu.
Po podpisu Nystadské smlouvy v roce 1721 město připadlo carskému Rusku a
bylo dále oficiálně označováno poruštěným německým jménem Děrpt. Během 18.
století padlo mnoho středověkých památek za oběť požárům a město bylo
obnoveno v pozdně barokním a neoklasickém stylu. Během druhé poloviny 19.
století v době národního obrození se Tartu stalo významným estonským
kulturním centrem. Město bylo v roce 1869 dějištěm První estonské všeobecné
pěvecké slavnosti (Esimene eesti üldlaulupidu). Roku 1870 zde bylo založeno
divadlo Vanemuine, první divadelní soubor hrající v estonštině, a 1872 se zde
sešlo i ustavující shromáždění estonského svazu spisovatelů.
168