Informační brožura v češtině - Asociace manažerů absolventů

Poškození města a jeho památek během druhé světové války naštěstí není tak
rozsáhlé jako v případě některých jiných estonských měst; největší škody byly
způsobeny rozsáhlým sovětským náletem v březnu 1944.
S opětovným obsazením města sovětskými vojsky 23. září 1944 se Tallinn stal
opět de facto hlavním městem Estonské sovětské socialistické republiky. Růst
města byl urychlen stavbou rozsáhlých panelových sídlišť a řízeným
přistěhováváním ruskojazyčného obyvatelstva z jiných oblastí Sovětského svazu.
Z necelých 130 tisíc na konci války vyrostl počet obyvatel do roku 1956 na 267 a
do roku 1976 na 408 tisíc, z nichž tvořili Rusové více než polovinu. Roku 1960
bylo navíc k Tallinnu připojeno Saue a roku 1963 též Maardu. Na tváři města se
sovětská doba vedle nového věnce sídlišť (Mustamäe, Lasnamäe, Õismäe)
podepsala též několika jednotlivými urbanisticky kontroverzními projekty (Městská
hala v přístavu, mrakodrap hotelu Viru aj.).
Výraznou změnu pro život i vzhled města znamenalo obnovení estonské
nezávislosti roku 1991. Tallinn se stal opět hlavním městem suverénní Estonské
republiky. Prvním výrazným důsledkem byl poměrně rozsáhlý úbytek obyvatelstva
(z téměř 500 tisíc na necelých 400 tisíc), vzniklý především odchodem části
ruskojazyčného obyvatelstva do Ruska, částečně pak znovuosamostatněním
některých sídel (Saue, Maardu). Ruku v ruce s touto změnou se měnilo též
národnostní složení obyvatelstva, takže k 1. dubnu 2004 bylo v Tallinnu již 53,7 %
Estonců a jen 36,5% Rusů.
PAMÁTKY
Tallinn patří k turisticky nejnavštěvovanějším evropským městům. Hlavním
turistickým cílem je Staré Město s hradním vrchem Toompea. Právě toto
historické jádro města bylo v roce 1997 zapsáno na listinu světového dědictví
UNESCO.
• Vanalinn - historicky a architektonicky nejcennější částí Tallinnu je
Vanalinn (estonsky staré město), do značné míry zachovalé středověké
hanzovní město – udává se, že v hranicích Starého Města si přibližně dvě
třetiny budov zachovaly svůj vzhled, vytvořený ve 13. až 17. století.
Dochována je též více než polovina městského opevnění s věžemi a
branami a později dobudovanými předsunutými bastiony. Nejstarší
dochované části hradeb pocházejí ze 13. století, většina věží ze 14. a 16.
století, dnes dochované brány z 15. století. Nejznámější jsou věže Kiek in
de Kök (1475, přestavba na počátku 16. století) a Paks Margareeta
(Tlustá Markéta, 1510-1529)
• Toompea - dnes zpravidla za součást Starého Města počítaný hradní
vrch Toompea (estonsky Chrámová hlava) žil po staletí vlastním životem
jako samostatně spravované sídlo, na „dolním městě“ Tallinnu nezávislé
a s ním i soutěžící a soupeřící
• Suur linnus - tedy Velký hrad, vlastně celá hradní čtvrť, zahrnující řadu
architektonicky cenných církevních a správních objektů a obehnaná
opevněním, navazujícím na opevnění Malého hradu. Srdcem této čtvrti je
183