stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
��<br />
festivaly, koncerty<br />
takřka vytratily) a potvrdila dojem z televizního dokumentu.<br />
Průchod svému temperamentu dala Janková při děkovačce,<br />
kdy oznámila, že její doprovazeč právě slaví narozeniny<br />
a přiměla auditorium zazpívat Happy Birthday To You. Prostě<br />
free nenucené chování, které k současné image mladých<br />
umělců patří, jak u nás nejspíš známe od Petra Šporcla.<br />
Výběr z písňových cyklů však nebyl příbuzenský jen geneticky,<br />
ale i stylově, a nakonec na mě působil trochu monotónně.<br />
Mimo jiné proto, že pěvkyně nedokázala jemněji odlišit<br />
jednotlivé písně a pohybovala se převážně ve dvou základních<br />
rovinách – lyrické a veselé. V té druhé se cítila lépe. Její<br />
partner u klavíru osvědčil cit pro nevtíravý doprovod, výtečnou<br />
prstovou techniku, myslím však, že příliš mlžil zvuk<br />
pedalizací.<br />
Problém však shledávám v tom nejdůležitějším, v samotném<br />
hlasovém projevu Jankové. Jejímu nevelkému, leč hybnému<br />
a uvolněnému sopránu patrně lépe vyhovuje jiný repertoár,<br />
možná mozartovský, pro romantický je, myslím, tento hlas<br />
i málo barvitý. Janková má potíže s čistou intonací a trochu<br />
jí chybí i provázanost tónů a tudíž spolehlivější legato, což<br />
se zvláště rušivě projevilo ve volných melodických pasážích.<br />
A nakonec mám značné pochybnosti o preciznosti artikulace<br />
zpívaného slova, a to jak v němčině, tak zejména v češtině,<br />
tedy v přidaných lidových písních. Nesdílím tedy nadšení,<br />
které koncert doprovázelo. •<br />
ve�er s cembalem<br />
a kladívkovým klavírem<br />
Brno, Besední dům<br />
� Alena Borková<br />
V úterý 4. 12. vystoupila v rámci fi lharmonických komorních<br />
koncertů v brněnském Besedním domě pražská cembalistka,<br />
profesorka AMU, Giedré Lukšaité-Mrázková. Úroveň<br />
její hry posluchače tak nadchla, že si zaslouží samostatné<br />
pojednání.<br />
Svůj program stylově rozdělila na barokní a klasickou část<br />
a v souvislosti s touto skutečností také použila dvě nástrojové<br />
kopie – cembalo vlámského typu podle Andrease Ruckerse<br />
z roku 1640 a kladívkový klavír z doby kolem roku 1795<br />
vídeňského nástrojaře Waltera. Její interpretace vycházela<br />
z technicky precizního základu a navíc okouzlovala mimořádně<br />
jemně propracovaným výrazem. Jak sama interpretka<br />
úvodem sdělila, cítí v historických kompozicích střídání<br />
světla a stínu, jasu a temnoty do jisté míry v souvislosti<br />
s užitím durového a mollového tónorodu. Tyto odstíny se<br />
jí podařilo vystihnout s malířskou přesvědčivostí. Toccata<br />
i slavná Fantasia chromatica holandského mistra Johanna<br />
Pieterszona Sweelincka stejně jako vícedílná Toccata fi s moll<br />
Johanna Sebastiana Bacha fascinovala výrazovými hlubinami<br />
– mezi nimi se zatřpytilo Preludium a fuga Fis dur z Dobře<br />
temperovaného klavíru. Cembalového zvuku využila ještě<br />
i Sonáta D dur českého předklasika Josefa Antonína Štěpána<br />
– v ní umělkyně zdůraznila galantní křehkost jeho stylu<br />
i momenty hravé a radostné.<br />
Druhou polovinu večera vyplnily sonáty dalšího Čecha ve<br />
Vídni – Leopolda Koželuha, jež promlouvaly zvukem dobového<br />
kladívkového klavíru. Koželuhův již zrale klasický<br />
styl málokdy slyšíme ve ztvárnění tak zdravě muzikantském<br />
a současně jemně dynamicky odstíněném. Interpretka vydobyla<br />
z ještě nedokonalého nástroje lahodné barevné tóny<br />
a ovládla jej s oslnivou virtuozitou. Respektovala obsahovou<br />
svébytnost jednotlivých sonát i vět. Okouzlující večer. •<br />
skv�lý jaroslav kyzlink<br />
Olomouc, Reduta<br />
� Jiří Kopecký<br />
Poslední předvánoční koncert Moravské fi lharmonie Olomouc<br />
se konal v rámci abonentního cyklu C (20. 12.) a Redutu<br />
zaplnily síly, kterými vládne oratorně-kantátový repertoár.<br />
Sbor byl navíc složen ze dvou samostatných souborů,<br />
olomoucký koncertní sál však netrpěl – jak to bývá v podobných<br />
situacích obvyklé – pod náporem zvuku, protože hostující<br />
dirigent Jaroslav Kyzlink ovládal všechny složky s dokonalým<br />
smyslem pro vyváženost.<br />
V méně známé Mši C dur Ludwiga van Beethovena Jaroslav<br />
Kyzlink zredukoval počet členů Brněnského akademického<br />
sboru a Akademického sboru Žerotín, obsazení malého<br />
klasického orchestru pak s přehledem stačilo na potřebné<br />
výrazové polohy, aniž by se hráči museli nutit do neustálého<br />
kontrolování dynamiky (čtrnácti houslím toto obnažení patrně<br />
přineslo důvod k novoročnímu předsevzetí: „Cvičit!“,<br />
zato sólově vystupující dřeva si svou úlohu vychutnala). Dirigent<br />
si vytvořil prostor k maximálnímu využití lidského hlasu<br />
a vytáhl z Beethovenovy partitury velmi účinné plochy:<br />
měkkou prosbu Kyrie, výbušné vpády a části Gloria, rychlá<br />
a plynulá crescenda a decrescenda (sbor od slov „qui sedes“),<br />
neuspěchaná fugata i v rychlém tempu bez upadnutí do nudné<br />
mechaničnosti. Credo jen potvrdilo, že Kyzlink vstupoval<br />
do hudebního proudu s jasnou představou o stavbě díla. Na<br />
náhlé změny výkřiků a jemného stažení reagovaly sbor i orchestr<br />
disciplinovaně, působivě proběhla gradace od tajemného<br />
pianissima na „Pilátovi“ k těžkému fortissimu v bolestech<br />
ukřižování. Kyzlink vytvořil dramatickou scénu, která<br />
se skvěle přimkla k Beethovenovu způsobu čtení liturgického<br />
textu. Drobné poznámky si zaslouží hra s dynamickými<br />
vlnami v Amen Creda, potlačená „s“ v oddíle Sanctus, svěží<br />
polyfonie na zvolání Hosana, lkavé a na jiném místě jen v allegru<br />
zmíněné Miserere v závěrečné frázi Agnus. Kvarteto<br />
sólistů dirigent zvolil – nepřekvapivě – s neomylným citem.<br />
Každý hlas disponoval výraznou kvalitou a dohromady souzněly<br />
v něčem, co staří Řekové velebili výrazem „symfonia“.<br />
Ohebný soprán Evy Dřízgové-Jirušové doplňoval barevně<br />
bohatý alt Jitky Zerhauové, lehký tenor Tomáše Černého<br />
a hladký, nikoli zatěžkaný bas Martina Gurbaľa.<br />
Ve druhé půli večera zazněla Gloria Françise Poulenka. Nad<br />
plně obsazeným orchestrem i sborem se nesl hlas Evy Dřízgové-Jirušové,<br />
i když tento soprán poněkud studí, dokázal<br />
se dobře probarvit ve spodním rejstříku a piana ve výškách<br />
byla nasazována s jistotou. Kyzlink vyhmátl v instrumentačně<br />
pestré faktuře francouzský smysl pro průzračný zvuk,<br />
sbormistr Pavel Koňárek posílil tenorovou sekci zpěváky ze<br />
sboru Národního divadla v Brně a úspěch byl zaručen (neprůrazné<br />
alty nemohly oslabit výsledný zážitek). Dramaturgická<br />
nápaditost, špičkoví hosté a náležitá příprava se v Olomouci<br />
vyplatily. •<br />
musica nova ����<br />
Praha, Lichtenštejnský palác, České muzeum<br />
výtvarných umění<br />
� Lenka Dohnalová<br />
Mezinárodní kompoziční soutěž elektroakustické hudby<br />
(dále EA hudby) se každoročně koná v Praze od<br />
r. 1969 (s přerušením v letech 1970 až 1993). Mezinárodní<br />
porota za předsednictví R. Růžičky zasedá už několik<br />
let pravidelně začátkem listopadu ve Zvukovém studiu na<br />
FAMU. Soutěž je svého druhu jedna z nejstarších a díky<br />
svému zaměření, délce trvání, míře účasti i v delší perspek-
Change language