09.02.2013 Views

stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

��<br />

zahrani�í<br />

lisabon a hudba<br />

� Oldřich Kašpar<br />

<strong>Hudební</strong> tradice Lisabonu má hluboké kořeny sahající do<br />

historie velmi vzdálené. Jedním z míst, které jsou s ní nedílně<br />

spjaty, je dominanta města Castelo de São Jorge (Hrad svatého<br />

Jiří) od dvanáctého století (1147) sídlo portugalských<br />

králů, jež bylo od roku 1511, kdy král Manuel I. (1469–1521)<br />

vybudoval nový palác na místě dnešního náměstí Praca do<br />

Comércio, využíváno – mimo jiné – i jako divadlo. Po zemětřesení<br />

v roce 1755 zůstal původní symbol portugalské královské<br />

moci v troskách a byl obnoven až v roce 1938 diktátorem<br />

Antóniem de Oliveira Salazarem (1889–1970), který<br />

nechal vybudovat kopie středověkých hradeb a založil nové<br />

zahrady. I když hrad má dnes pseudohistorickou podobu, přesto<br />

doposud vyzařuje zvláštní atmosféru a snad právě proto<br />

jsou některá jeho nádvoří v létě využívána k divadelním<br />

a operním představením. V červenci a srpnu roku 2006 zde<br />

pravidelně v sobotu a v neděli vpodvečer zněly tóny Mozartovy<br />

Kouzelné fl étny a jedinečná přírodní i architektonická<br />

scenérie v kombinaci s hudbou poskytovala stejný zážitek<br />

jako například pravidelná letní představení opery v římské<br />

Ville Borghese či prezentace klasické hudby v impresivních<br />

prostorách českokrumlovského zámku.<br />

Dalším zajímavým místem v Lisabonu, v němž znějí tóny děl<br />

mistrů vážné hudby, je bývalý palác Azurara pocházející ze<br />

17. století, dnes sídlo Museu de Artes Decorativas (Muzeum<br />

dekorativních umění). Dalším muzeem spjatým s hudbou,<br />

tentokráte ovšem lidovou je Museu de Arte Popular (Muzeum<br />

lidového umění) na nábřeží Teja nedaleko od proslulé<br />

lisabonské dominanty Torre de Belém nebo-li Betlémské věže,<br />

nádherné stavby ve stylu tzv. manuelské gotiky, od níž se<br />

v 16. století vypravovali na své dlouhé zámořské plavby portugalští<br />

mořeplavci a objevitelé.<br />

Lisabon se ovšem pyšní také dvěma stánky, v nichž je domovem<br />

hudba od okamžiku jejich založení – historickým divadlem<br />

São Carlos a Kulturním střediskem Betlém.<br />

Dnešní Teatro Nacional de São Carlos postavil pod jménem<br />

Teatro São Carlos (Divadlo svatého Karla) v letech 1792–1795<br />

architekt José da Costa e Silva ve stylu, jenž kombinuje prvky<br />

milánské La Scaly a neapolského San Carlo. Příkaz k vybudování<br />

nového divadla na místě dřívější opery, jež se zřítila při<br />

ničivém zemětřesení v roce 1755, vydala první žena na portugalském<br />

trůně, královna Marie I. (1734–1816), vládnoucí od<br />

roku 1777 až do své smrti. Od samého počátku fungování nové<br />

scény měla na jejích prknech vždy čestné místo opera, od roku<br />

1800 byl dokonce ředitelem Teatro São Carlos operní skladatel<br />

Marcos Antonio da Fonseca-Portugal (1762–1830). Dnes<br />

trvá operní sezona v portugalském Národním divadle od září<br />

do června, ale balety a koncerty jsou uváděny po celý rok.<br />

Autograf díla Marcose de Portugal „Smrt Semiramidina“<br />

Lze říci, že jakýmsi jeho protikladem, i když jen zdánlivým<br />

a to ještě spíše vnějškově, je budova moderního komplexu<br />

Centro Cultural de Belém, která se nachází v historické části<br />

města mezi klášterem jeronymitů a řekou Tejo. Dnešní<br />

Kulturní středisko, jehož stavba vyprovokovala v době svého<br />

vzniku mnoho sporů (veskrze moderní architektura byla<br />

totiž zasazena do historického jádra města), bylo vybudováno<br />

v roce 1991 jako hlavní sídlo portugalského předsedy Evropské<br />

unie a jako kulturní středisko pak otevřeno až v roce<br />

1993. V jeho náplni se klade hlavní důraz na hudbu, divadelní<br />

umění a fotografi i. Středisko působí trochu neosobně, ale<br />

o víkendech zde zpříjemňují atmosféru pouliční umělci.<br />

Konečně velmi důležitou roli v hudebním životě portugalského<br />

hlavního města a nejenom jeho hraje i Národní knihovna<br />

(Biblioteca Nacional).<br />

Stejně jako v řadě dalších centrálních knihoven evropských<br />

i mimoevropských, najdeme také v portugalské Národní<br />

knihovně specializované hudební oddělení. Ačkoliv sama<br />

knihovna oslavila v loňském roce 210 let svého trvání, organizovaný<br />

hudební fond je nepoměrně mladšího data, jeho<br />

počátky spadají do roku 1991, kdy byla poprvé otevřena<br />

Studovna hudby (Sala de Leitura de Música).<br />

Dekretem již zmíněné královny Marie I. (1734–1816) datovaným<br />

29. února 1796 byla zřízena Královská dvorská veřejná<br />

knihovna (Real Biblioteca Pública da Corte) jako kulturní<br />

instituce, jež měla zpřístupnit, po vzoru jiných velkých<br />

evropských knihoven zájemcům z řad badatelů a vzdělanců<br />

bohaté fondy rukopisů a tisků, které shromažďovala<br />

původní Královská knihovna, jež byla významně obohacena<br />

přísunem knih z kolejí tehdy nedávno zrušeného (1759) jezuitského<br />

řádu. Královna Marie ovšem ve svých kulturních<br />

aktivitách nezůstala pouze u knihovny, z jejího podnětu se<br />

zrodily i další důležité vědecké a kulturní instituce jako například<br />

Královská akademie věd (Real Academia das Ciencias),<br />

a kromě již zmíněného divadla Teatro de São Carlos<br />

v Lisabonu také Divadlo svatého Josefa (Teatro de São<br />

José) v Portu.<br />

Úkolem připravit otevření nové osvícenské instituce v portugalském<br />

hlavním městě byl pověřen Antonio Ribeiro dos<br />

Santos (1796–1816), jenž měl za sebou dvacetileté zkušenosti<br />

z vedení Univerzitní knihovny v Coimbře (Biblioteca da<br />

Universidade de Coimbra).<br />

Knihovnu zasáhla během jejího vývoje celá řada příznivých<br />

i nepříznivých událostí politických, ekonomických aj., přesto<br />

však dospěla až do současnosti jako moderní knihovní<br />

instituce.<br />

Její hudební fond čítá přes 50 000 položek pocházejících<br />

z dlouhého časového období od 12. do 21. století. Je rozdělen<br />

do šesti sekcí a jedenácti sbírek rukopisů a tisků. Nezastupitelnou<br />

hodnotu pro sledování dějin vývoje portugalské hudby<br />

má Sbírka knih liturgické hudby (Coleccão de Livros de<br />

Repro archiv

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!