stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
��<br />
zahrani�í<br />
nová valkýra neurazí,<br />
ale ani neohromí<br />
Vídeň, Vídeňská státní opera<br />
� Vít Dvořák<br />
Ještě loňskou sezonu byl v rakouské metropoli k vidění celý<br />
Wagnerův Ring v inscenaci Adolfa Dresena. Valkýra měla<br />
za sebou patnáct let (kdy se hrála bezmála padesátkrát)<br />
a podobné to bylo i s ostatními díly. Čas byl už na nich docela<br />
dost znát a tak rozhodnutí celou tetralogii nastudovat<br />
znovu nebylo až tak překvapivé. První přišla na řadu počátkem<br />
prosince právě Valkýra. (Siegfrieda chystají ve Vídni<br />
na duben a do další sezony je pak naplánován Soumrak<br />
bohů a Zlato Rýna.) Realizací nového Prstenu byl pověřen<br />
známý curyšský tandem: režisér Sven-Eric Bechtolf a dirigent<br />
Franz Welser-Möst (designovaný hudební šéf Wiener<br />
Staatsoper). Aktuální zprávy z příprav jsou už delší dobu<br />
k dispozici na speciálně zřízené webové stránce www.derneuering.at.<br />
Komorní. Introvertní. Ale třeba taky střídmá. I tak by se nová<br />
vídeňská Valkýra dala s trochou nadsázky jedním slovem<br />
charakterizovat. Což ale rozhodně neznamená nepovedená.<br />
Žádné samoúčelné aktualizace, žádné rádoby neotřelé efekty,<br />
prakticky žádné za každou cenu nové pohledy. Místo toho<br />
soustředění se na detail (Sieglinda je do Sigmunda natolik<br />
zahleděná, že jeho pohár přelije), střídmé použití jednoduchých<br />
symbolů (Hundingovo obydlí obhlíží vlčice, ve druhém<br />
jednání ji Wotan přinese mrtvou), oproštění se od zbytečného<br />
patosu (poražení rekové nezůstávají chtivým valkýrám<br />
lhostejní), vzdání se jakýchkoli oslňujících technických<br />
vymožeností (závěrečný oheň je jednoduše promítán). V zásadě<br />
jednotná scéna (dřevem obložené jeviště jen s několika<br />
dveřmi), v jednotlivých dějstvích doplněná reáliemi (třeba<br />
ve třetím maketami koňů v životní velikosti).<br />
O to větší důraz (a pochopitelně i pozornost) soustřeďují<br />
ve Vídni na hudební podobu nové Valkýry. Welser-Möstova<br />
interpretace Wagnerovy partitury hlavně zaujme místy dost<br />
osobitými tempy a jejich nečekanými zvraty, dokáže přitom<br />
ale také udržet tah a jednotlivé scény působivě vygradovat.<br />
I přesto však měla (na vídeňské poměry docela překvapivě)<br />
místy nádech určité rutiny, jakkoli po technické stránce nelze<br />
Vídeňským fi lharmonikům prakticky nic vytknout. Pěvecké<br />
hvězdy nové produkce byly hned dvě: Rozhodně Sieglinda<br />
Niny Stemme a rozhodně Siegmund Johana Bothy<br />
(proč ale jen ti dobří tenoři musejí být tak často při těle!).<br />
Není to tak dlouho, co Nina Stemme okouzlila rakouskou<br />
metropoli svým Wagnerem – Sentou v novém Bludném Holanďanovi.<br />
Také její Sieglinda tu už byla (tuším před čtyřmi<br />
pěti lety) k vidění, navíc mezitím triumfovala v Bayreuthu<br />
jako Isolda. Její nynější obsazení proto bylo sázkou takřka<br />
na jistotu a vyšlo beze zbytku. Jakoby hebce sametový, příjemně<br />
vláčný a přitom plný, znělý a ve všech polohách obdivuhodně<br />
vyrovnaný soprán Niny Stemme je schopný vyjádřit<br />
snad i ty sebemenší záchvěvy lidské duše. A i pro Sieglindu<br />
je skutečně ideální. Také Johan Botha exceloval nejen nezbytnou<br />
hlasovou výdrží, příkladným frázováním a výrazovým<br />
odstíněním exponovaného partu, ale i kovovou barvou<br />
svého průrazného tenoru. I díky Hundingovi osvědčeného<br />
Waltra Finka (při jedné z pěti prosincových repríz pohotově<br />
zaskočil za premiérového Aina Angera) tak právě první<br />
třetina nové vídeňské Valkýry asi zaujala nejvíc. To s Wotanem<br />
a hlavně pak s Brünnhildou už vídeňští tolik štěstí<br />
tentokrát neměli. Fin Juha Uusitalo sice může být dobrým<br />
Donem Magnifi cem v Rossiniho Popelce či Pucciniho Scarpiou,<br />
ale na Wotana jeho basbaryton prostě nemá ten patřičný<br />
objem. A i po herecké stránce mu schází – alespoň zatím<br />
– potřebná přesvědčivost a vyzrálost. Ani příliš světlý soprán<br />
Eva Johansson (Brünnhilde)<br />
Evy Johansson se na Brünnhildu po mém soudu příliš nehodí.<br />
A co víc – nejvyšší tóny extrémně náročné úlohy už nezvládá,<br />
ty většinou vyznívají spíš jako výkřiky, než jako zpěv.<br />
S podobnými problémy se Johansson v téhle roli potýkala<br />
už v létě v Aix-en-Provence. Teď ve Vídni ale byla zřetelnější<br />
i její hlasová únava – nejspíš kvůli jistě náročným zkouškám<br />
nové inscenace, ale i první sérii šesti představení s pouhými<br />
dvoudenními odstupy. (Zatímco s Uusitalem coby Wotanem,<br />
resp. Poutníkem počítají ve Vídni i pro další chystané<br />
díly Ringu, novou Brünnhildou má být na jaře v Siegfriedovi<br />
Deborah Voigt.) Za zmínku v nové vídeňské Valkýře,<br />
která ve výsledném dojmu ničím neurazí, ale ani neohromí,<br />
rozhodně ještě stojí úlisná Fricka Michaely Schuster a taky<br />
báječně sezpívaná osmička sester.<br />
Wien, Wiener Staatsoper – Richard Wagner: Die Walküre.<br />
Dirigent Franz Welser-Möst, režie Sven-Eric Bechtolf,<br />
scéna Rolf Glittenberg, kostýmy Marianne Glittenberg.<br />
Premiéra 2. 12. 2007, psáno z reprízy 16. 12. 2007 •<br />
Foto archiv