Aristofanes: Jezdci

Jezdci, komoedie. Přeložil Augustin Krejčí. Úvod (s. 5-9). Praha, Česká akademie 

císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1910. 92 s. (Bibliotéka klassiků 

řeckých a římských sv. 18, Komoedie Aristofanovy sv. 1) 

BIBLIOTÉKA 

KLASSIKŮ ŘECKÝCH A ŘÍMSKÝCH 

VYDÁVANÁ 

III. TŘÍDOU ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 

PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 

ČÍSLO 18. 

KOMOEDIE ARISTOFANOVY. 

PŘELOŽIL 

AUGUSTIN KREJČÍ. 

I. 

JEZDCI. 

V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 

PRO VĚDY, SLOVESNOST á UMĚNÍ. 

1910.

JEZDCI. 

KOMOEDIE ARISTOFANOVA. 

PŘELOŽIL 

AUGUSTIN KREJČÍ, 

PROFESSOR C. K. GYMNASIA V ŽITNÉ ULICI V PRAZE. 

V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 

PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 

1910. 

TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, 

KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO 

VĚDY, 

SLOVESNOST A UMĚNÍ A C. K. ČESKÉ VYSOKÉ ŠKOLY TECHNICKÉ.

ÚVOD. 

Komoedie „Jezdci“ ΙΠΠΗΣ) (ΙΠΠΗΣ ΙΠΠΗΣ ΙΠΠΗΣ byla provozována o Lenajich 

r. 424 a odměněna první cenou. Druhou cenu dostal Kratinos 

komoedií „Satyrové“, třetí Aristomenes komoedií „Dřevaři“. 

Děj komoedie spadá do sedmého roku války peloponneské, 

do doby, kdy Kleon po šťastných výsledcích bojů u Pyla1 ) stál 

---------- 

Když pluli Atheňané r. 425 (asi začátkem května) na Sikelii, 

Demosthenes obsadil Pylos na západním pobřeží Messenska a opevnil 

jej. Sparťané poznavše nebezpečenství odtud jim hrozící, uzavřeli přístav, 

a ačkoliv obsadili ostrov Sfakterii, ležící proti přístavu pylskému, marně 

útočili na Atheňany. V námořní bitvě byli poraženi a posádka jejich na 

Sfakterii (420 mužů, mezi nimi asi 180 Sparťanů z předních rodin) obklíčena 

(asi v polovici června). Sparta žádala v Athenách o mír, který byl pro 

Atheny velice výhodný; neboť jím byla by se uskutečnila společná vláda 

Athen a Sparty nad Řeckem. Avšak to zmařil Kleon (Thuk. IV, 21, 3: 

ΜΑΛΙΣΤΑ ΜΑΛΙΣΤΑ ΜΑΛΙΣΤΑ ΜΑΛΙΣΤΑ ΔΕ ΔΕ ΔΕ ΔΕ ΑΥΤΟΥΣ ΑΥΤΟΥΣ ΑΥΤΟΥΣ ΑΥΤΟΥΣ ΕΝΗΓΕ ΕΝΗΓΕ ΕΝΗΓΕ ΕΝΗΓΕ ΚΛΕΩΝ ΚΛΕΩΝ ΚΛΕΩΝ ΚΛΕΩΝ Ο Ο Ο Ο ΚΛΕΑΙΝΕΤΟΥ, ΚΛΕΑΙΝΕΤΟΥ, ΚΛΕΑΙΝΕΤΟΥ, ΚΛΕΑΙΝΕΤΟΥ, ΑΝΗΡ ΑΝΗΡ ΑΝΗΡ ΑΝΗΡ ΔΗΜΑΓΟΓΟΣ ΔΗΜΑΓΟΓΟΣ ΔΗΜΑΓΟΓΟΣ ΔΗΜΑΓΟΓΟΣ ΚΑΤ´ ΚΑΤ ΚΑΤ ΚΑΤ 

ΕΚΕΙΝΟΝ ΕΚΕΙΝΟΝ ΕΚΕΙΝΟΝ ΕΚΕΙΝΟΝ ΤΟΝ ΤΟΝ ΤΟΝ ΤΟΝ ΧΡΟΝΟΝ ΧΡΟΝΟΝ ΧΡΟΝΟΝ ΧΡΟΝΟΝ ΩΝ ΩΝ ΩΝ ΩΝ ΚΑΙ ΚΑΙ ΚΑΙ ΚΑΙ ΤΩ ΤΩ ΤΩ ΤΩ ΠΛΗΘΕΙ ΠΛΗΘΕΙ ΠΛΗΘΕΙ ΠΛΗΘΕΙ ΠΙΘΑΝΩΤΑΤΟΣ). ΠΙΘΑΝΩΤΑΤΟΣ 

ΠΙΘΑΝΩΤΑΤΟΣ 

ΠΙΘΑΝΩΤΑΤΟΣ Uzavřeno pouze příměří (asi 

počátkem července) na dobu, než se vrátí spartské poselstvo z Athen domů. 

Po ten čas dovoleno dovážeti denně obklíčeným Sparťanům potraviny. 

Když pak příměří zrušeno a nepřátelství začalo na novo a i Atheňané se 

octli v tísni, Demosthenes žádal v Athenách o posilu. Lid athenský začal 

litovati, že uposlechl tehdy rady Kleonovy, a tu Kleon jal se podezřívati 

poslů pylských, že nemluví pravdu. I usneseno poslati tam Kleona 

a Theagenem, aby shlédli postavení Atheňanů. Kleon obávaje se, že by 

vyšetřování dopadlo v jeho neprospěch, navrhl vyslati do Pyla novou

6 

na vrcholu moci, a kdy nebylo nejmenší naděje, že by lid athén- 

ský, maje zajatce spartské, přistoupil na mír; neboť třikrát již 

byly zamítnuty návrhy Sparťanů, by byl uzavřen mír. A proti 

tomuto všemocnému Kleonovi obrací se v této komoedii Aristo- 

fanes s podivuhodnou neohrožeností a předvádí jej na jeviště 

v úloze prohnaného paflagonského otroka, otroci totiž malo- 

asijští a zvláště paflagonští byli pokládáni za nejhorší. 

A právě jako Paflagonem je představen v komoedii K 1 e o n , 

tak otrokem prvním a druhým jsou představeni stratégové 

athénští D e m o s t h e n e s a N i k i a s , jichž povaha dobře 

je vystižena charakteristikou obou otroků. Proti bojovnějšímu, 

ráznějšímu Demosthenovi postaven nerozhodný, váhavý Nikias. 

D e m e m je představen lid athénský. 

Měly-li zavládnouti v obci poměry jiné a vrátiti se doby 

dřívějších bojovníků marathonských, tedy takové, jaké byly za 

válek perských, bylo potřebí dle mínění básníkova odstraniti 

Kleona a nahraditi někým jiným. Aby ukázal ničemnost Kleonovu, 

předvádí básník člověka ještě ničemnějšího a nevzdělanějšího, 

uzenáře A g o r a k r i t a , jenž má dle božských věšteb na 

hraditi Kleona. Uzenáři se podaří překonati Kleona před radou 

-------------------- 

moc a zajmouti Sparťany. Zároveň vytkl stratégu Nikiovi, svému od- 

půrci, nečinnost; snadno prý by bylo lze zvítěziti, kdyby vůdcové byli 

muži; on prý by věc provedl, kdyby měl velení (Thuk. IV, 27). Nikias 

odevzdal vrchní velení Kleonovi, a tu Kleon se vychloubal, že posádku 

lakedaimonskou na Sfakterii ve dvaceti dnech buď zajme nebo pobije. Ob- 

držev žádané posily a dav si k službě přikázati Demosthena, vyplul Kleon. 

A vskutku podařilo se mu dle plánu Demosthenova přistáti a obklíčiti po- 

sádku lakedaimonskou, která se po hrdinném odporu vzdala (asi koncem 

srpna 425). Ze 420 mužů vzdalo se zbylých 292 hoplitů, mezi nimi 120 

Sparťanů z předních rodin. U vítězoslávě přivedl je Kleon do Athen. Za 

odměnu dána mu výživa v prytaneiu a proedria (čestné místo při slav- 

nostních shromážděních a při veřejných hrách). Vítězství Kleonovo těžce 

nesli jeho protivníci, kteří toužili, aby zhoubná válka byla co nejdříve 

ukončena. Tak líčí událost Thukydides, ale pravdě podobným zdá se náhled 

Holmův (Gr. Gesch. II, 414 nn.), že celá věc byla tajně předem smluvena 

mezi Kleonem a Demosthenem. Nepopěrnou zásluhou Kleonovou bylo, 

že přemluvil lid, aby povolil posily a že pak jednal rychle.

athénskou a před samým Demem pomocí jezdců, kteří tvoří 

sbor komoedie a podle nichž také komoedie pojmenována. 2) A po- 

divným způsobem proti vší pravděpodobnosti stane se najednou 

z uzenáře ničemy člověk řádný, který omladí Dema i stát. 

Je tedy komoedie „Jezdci” komoedie čistě politická, jako 

byla většina komoedii Aristofanových. 

Aristofanes vystupuje zde s velikou prudkostí proti Kleonovi, 

vůdci strany demokratické a nástupci Perikleovu. Po Perikleovi 

totiž nějakou dobu největší vliv v obci měli E u k r a t e s , 

majetník mlýna a provazárny, a L y s i k l e s , obchodník ovcemi. 

Po nich nabyl největšího významu a stal se skutečným vůdcem 

lidu K l e o n jirchář a obchodník kožemi. Vynikal lidovou 

výmluvností, vystupoval vždy jako prostý občan, pohrdající 

moderním tehdy sofistickým vzděláním, a tak, ježto nebylo 

jiných vynikajících státníků, dovedl si získati plnou důvěru lidu 

athenského. Aristofanes líčí jej jako člověka nejhoršího rázu, 

nevzdělance, křiklouna, a velmi často mu vytýká zvláště úplat- 

nost. To však jsou výtky, kterých lid v divadle jistě nebral vážně. 

Ani Thukydides nelíčí Kleona příznivě, vytýká mu mnoho, 

avšak úplatnost nikde. Vedle toho zase nelze neuznati zásluh 

Kleonových. Poctivě se staral zvláště o zlepšení financí, aby 

bylo možno válku vésti dále s úspěchem. Po událostech na 

Sfakterii na příklad zvýšeny jeho přičiněním poplatky 

spojenců. A že chabá, mírumilovná politika athénská nebyla 

------- 2) Jezdci byli stálou válečnou mocí athénskou, kteří i v míru konali 

pravidelná cvičení ve zbrani. Počet jich původně malý zvětšen znenáhla 

až na tisíc. Byla to nejčestnější služba vojenská; věnovalť stát na jich 

vydržování velmi málo (každý dostával měsíčně asi dvacet drachem), tak že 

pouze bohatší občané mohli býti zařazeni mezi jezdce. Zásluhy jejich 

vojenské byly nemalé; zvláště činně zakročovaly čety jezdců proti ná- 

jezdům Peloponnesanů do Attiky. Veliké slávy dosáhli jezdci r. 425, když 

se zúčastnili výpravy Nikiovy proti Korinthu, při čemž 200 jezdců roz- 

hodlo boj ve prospěch Atheňanů (viz verš 595 nn.). 

Jezdci byli dávnými odpůrci Kleonovými, a nepřátelství to zvětšeno 

zvláště žalobou ΛΕΙΠΟΤΑΞΙΟΥ, kterou proti ním podal Kleon, že při čtvrtém 

vpádu Lakedaimoňanů do Attiky (r. 427) neplnili náležitě vojenské 

povinnosti. 

7

8 

Athenám na prospěch, je patrno z celého výsledku války. Jisto 

jest ovšem, že Kleon se nikterak nerovnal Perikleovi; bylť prudký, 

vášnivý, řeč jeho neklidná (srv. verš 137), avšak takový, jakým 

jej líčí Aristofanes, zajisté nebyl. 

Všecko to lze vysvětliti pouze z podstaty komoedie, jejíž 

hlavní snahou bylo pobaviti obecenstvo. Že však vedle toho 

bylo i osobní nepřátelství mezi Aristofanem a Kleonem, jest 

jisto. Příčinou toho byla žaloba, kterou podal Kleon na Aristofana 

po provozování „Babyloňanů”. Aristofanes byl totiž 

tehdy pohnán na soud pro urážku lidu, že předvedl na jeviště 

drasticky v přítomnosti spojenců (komoedie ta byla provozována 

o velikých Dionysiích, kdy přicházeli spojenci do Athen odváděti 

poplatky) jak nepěkně zacházejí Atheňané se spojenci. Proto již 

v komoedii „Acharňané”pohrozil Aristofanes Kleonovi (v. 300 n.), 

že jej „rozřeže na podešve pro jezdce”(ΜΕΜΙΣΗΚΑ ΜΕΜΙΣΗΚΑ ΜΕΜΙΣΗΚΑ ΜΕΜΙΣΗΚΑ ΣΕ ΣΕ ΣΕ ΣΕ ΚΛΕΩΝΟΣ ΚΛΕΩΝΟΣ ΚΛΕΩΝΟΣ ΚΛΕΩΝΟΣ ΕΤΙ ΕΤΙ ΕΤΙ ΕΤΙ 

ΜΑΛΛΟΝ,ΟΝ ΜΑΛΛΟΝ,ΟΝ ΜΑΛΛΟΝ,ΟΝ ΜΑΛΛΟΝ,ΟΝ ΚΑΤΑΤΕΜΩ ΚΑΤΑΤΕΜΩ ΚΑΤΑΤΕΜΩ ΚΑΤΑΤΕΜΩ ΤΟΙΣΙΝ ΤΟΙΣΙΝ ΤΟΙΣΙΝ ΤΟΙΣΙΝ ΙΠΠΕΥΣΙ ΙΠΠΕΥΣΙ ΙΠΠΕΥΣΙ ΙΠΠΕΥΣΙ ΚΑΤΤΥΜΑΤΑ). ΚΑΤΤΥΜΑΤΑ 

ΚΑΤΤΥΜΑΤΑ 

ΚΑΤΤΥΜΑΤΑ A v Oblacích 

v. 549 n. se chlubí, jak jej porazil. 

Komoedie „Jezdci” je první, kterou Aristofanes dal provozo- 

vati svým jménem (ΕΠ´ ΙΔΙΩ ΟΝΟΜΑΤΙ). Neboť první jeho komoedie 

„Hodovníci” z r. 427, „Babyloňané” z r. 426 a „Acharňané” 

z r. 425 byly uvedeny na jeviště Kallistratem. Důvody toho 

básník pěkně uvádí v parabasi „Jezdců”. 

Dle starých zpráv pomáhal Aristofanovi při skládání této 

komoedie básník Eupolis. Zvláště část druhé parabase (verše 

1288-1315) pochází prý od Eupolida. Eupolis sám v komoedíi 

„Potápěči” se chlubí, že pomáhal Aristofanovi (ΚΑΚΕΙΝΟΥΣ ΚΑΚΕΙΝΟΥΣ ΚΑΚΕΙΝΟΥΣ ΚΑΚΕΙΝΟΥΣ ΤΟΥΣ ΤΟΥΣ ΤΟΥΣ ΤΟΥΣ 

ΙΠΠΕΑΣ ΙΠΠΕΑΣ ΙΠΠΕΑΣ ΙΠΠΕΑΣ ΣΥΝΕΠΟΙΗΣΑ ΣΥΝΕΠΟΙΗΣΑ ΣΥΝΕΠΟΙΗΣΑ ΣΥΝΕΠΟΙΗΣΑ ΤΩ ΤΩ ΤΩ ΤΩ ΦΑΛΑΚΡΩ ΦΑΛΑΚΡΩ ΦΑΛΑΚΡΩ ΦΑΛΑΚΡΩ ΚΑΔΩΡΗΣΑΜΗΝ), ΚΑΔΩΡΗΣΑΜΗΝ 

ΚΑΔΩΡΗΣΑΜΗΝ 

ΚΑΔΩΡΗΣΑΜΗΝ a Kratinos posmíval 

se v komoedi „Láhev” Aristofanovi, že mluví to, co 

napsal Eupolis. Pravdě podobno je, že zprvu oba tito básníci 

pracovali společně, ale později se znepřátelili a potom si na 

vzájem vyčítali plagiáty.

Poznamenání. 

Překládáno jest dle textu Kockova (3. vy d., Berlín 1882), 

s nímž srovnána vydání novější (zvláště Blaydesovo, Leeuwenovo, 

Dielsovo). Vedle toho užil jsem na mnohých místech i pro výklad 

i pro překlad akademických čtení p. univ, prof. Dra Fr. Groha, 

jenž mně je zapůjčil s nevšední ochotou, začež buďtež mu povinné 

díky. 

Překlad tento uveřejněn byl z části ve výročních zprávách 

gymnasia v Praze v Žitné ulici roku 1903, 1904. 

---------------- 

9

OSOBY: 

P r v n í o t r o k (Demosthenes). 

D r u h ý o t r o k (Nikias). 

U z e n á ř , jménem Agorakritos. 

P a f l a g o n (Kleon). 

D e m o s (Lid) . 

S b o r j e z d c ů . 

Děj koná se nejprve před obydlím Demovým, později na sněmo- 

višti pyknu. 

První herec hrál úlohu uzenáře. 

Druhý herec hrál úlohu druhého otroka a Paflagona. 

Třetí herec hrál úlohu prvního otroka a Dema.

P r v n í o t r o k (naznačuje, že jej bolí záda). 

Ach, běda, běda, jak to bolí! Běda! Ach! 

Nechť Paflagona koupeného nedávno 

i se zámysly jeho zničí bohové! 

Neb od těch časů, v náš co vpadl příbytek 

jen bití stále dostává se otrokům. 5 

D r u h ý o t r o k (přiběhne z domu). 

Co nejhůř zahyň tento Arcipaflagon 

i se vší lží svou! 

Tak bídně jako ty. 

P r v n í o t r o k . 

Ubožáku, jak se máš? 

D r u h ý o t r o k . 


Nuž blíže ke mně pojď, 

ať spolu vyjem v Olympových toninách! 1 ) 

P r v n í i d r u h ý o t r o k . 

Ach! Achich, achich, achich, achich, achich, ach! 10 

------------- 

1 ) Mythický pěvec Olympos zdokonalil prý hru na flétnu a vynalezl 

toninu lydskou a fryžskou. Otroci chtějí užiti melodií Olympových, 

poněvadž mají ráz smuteční.

12 


Co kňouráme tu marně? Nemáme-li spíš 

si jiné hledat spásy, ne však naříkat? 

Jak bylo by to možno? 

neb nechci svár mít. 



Pověz! 


Spíše ty; 


U Apollona, ani já! 


16 J a k m o h l b y s m n ě ř í c i , c o m á m ř í c i j á ? 2 ) 


15 Jen pověz chutě, potom já se vyjádřím. 


Však nedostává se mi „hurá”! Kterak as 

to po euripidovsku chytře vyslovit? 


Ach ne, jen, probůh, nezkapusť 3 ) to nadobro! 

20 Však hleď, bys našel, kterak pánu odskočit! 


Nuž pověz „ně” „me”, spoje tyto slabiky. 

------- 2) Verš z Euripidova Hippolyta 345, kde Faidra se nechce přiznati, že 

miluje nevlastního syna, a žádá, by to uhodla její chůva. - Parodie básníků 

jsou tištěny proloženě. 

3 ) Komikové často se smáli Euripidovi, že jeho matka byla hoky- 

nářkou; proto Aristofanes utvořil toto slovo.

-------- 

Již pravím „něme”. 



K tomu přidej do předu 

„u” „prch” k těm „něme”. 


„U” „prch” 


Dobře, dobře tak. 

Tak jako samomilec napřed pomalu 

rci ,„něme”, potom „uprch ”, na to zčerstva rci - 25 


Nuž „něme” „uprch” „něme” „uprchněme”. 

to není sladké? 



U Dia, však znamení 

to špatné bude pro mou kůži. 


Kterak to? 


Že kůže samomilců vždy se stahuje. 


N u ž z a t ě c h o k o l n o s t í b u d e n e j l e p š í 4) 30 

jít pokleknouti k bohů soše některé. 


A k jaké soše? Věřiš v bohy opravdu? 

4 ) Parodie Aischylova Prom. 2I6. 

Aj, 

13

14 

Nu ovšem. 5) 



Jaké pak máš pro to důvody? 


Že nemilý jsem bohům. Nemám pravdu snad? 


35 Jdeš na mne s dobrou. Jiný nutno najít plán. 

Zda celou věc mám pověděti divákům? 

D r u h ý o t r o k a 

To není zlé! Však za jedno jich poprosme, 

ať obličeji svými jasně ukáží, 

zda líbí se jim naše řeč i jednání. 


40 Již povím tedy. Pána máme sprostého 

a selských mravů, bobojídka, 6 ) prchlého. 

Je na pyknu 7) to Demos, dědek mrzutý 

a špatně slyší. Koupil v trhu posledním 

si za otroka Paflagona jircháře, 

45 jenž chlap je jakýs pomlouvačný, šibalský. 

Ten brzo poznav slabé stránky starcovy, 

ten paflagonský jirchář, pána podskočiv, 

se lísal k němu, pochleboval, podváděl 

jej koženými řízky, takto říkaje: 

50 „Ó Deme, jednu rozsuď při a v lázeň jdi 

----------- 

5 ) Nikias, jenž představován druhým otrokem, byl pověrečně ná- 

božný. Jeho pověrčivost způsobila zničení athenského loďstva u Sikelie. 

6 ) Boby byly oblíbenou stravou Atheňanů; přikusovány i pečené 

k vínu. 7) Na návrší pyknu, jižně od areiopagu, kde v polokruhu vytesána 

ve skále sedadla a kde bylo kamenné řečniště, konána za starší doby shro- 

máždění lidu.

a jez a pij, co můžeš, za svůj trojobol.” 8 ) 

„Mám večeři ti přinést?” Když pak uchvátí, 

co některý z nás pánu svému připraví, 

je Paflagonu vděčen za to. Onehdy 

když uhnětl jsem v Pylu koláč lakonský, 9 ) 55 

tu přiběhl hned lstivě, potom popad jej 

sám dal mu koláč, který já jsem uhnětl. 

Nás odhání a nikdo jiný sloužiti 

mu nesmí, nýbrž, maje v ruce karabáč, 10 ) 

vždy při hostině odhání mu - řečníky. 60 

A věštby 11) zpívá; starý pak je všecek pryč. 

A když již vidí, že je zcela zpitomen, 

tu kuje svoje plány. Zjevně pomlouvá 

lid v domě; nám pak výprasku se dostává. 

I po všech čeledínech běhá Paflagon 65 

a žádá, bouří, dary béře, říkaje 

„Zda zříte, kterak Hylas 12 ) pro mne bičován? 

Když mne si nezískáte, dnes vás čeká smrt.” 

A musíme mu dávat. Ne-li, pošlape 

nás stařec tak, až poděláme se osmkrát. 70 

Nuž rychle nyní vymyšleme, příteli, 

kam as se máme obrátit a ke komu. 


As nejlíp bude k tomu „něme”, příteli! 


Však Paflagonu tajit nelze nic, neb on 

vše vidí tak, jak slunce. Jednu nohu má 75 

-------- 

8 ) Denní soudcovský plat byl ještě na začátku peloponneské války 

dva oboly; r. 425 zvýšen nejspíš působením Kleonovým na tři oboly. 

9 ) Viz úvod pozn. 1. 

10 ) Kdo řečnil ve shromáždění lidu, ověnčil se věncem myrtovým 

ΜΥΡΣΙΝΗ). (ΜΥΡΣΙΝΗ ΜΥΡΣΙΝΗ ΜΥΡΣΙΝΗ Kleon jakožto jirchář má stále věnec kožený ΒΥΡΣΙΝΗ), (ΒΥΡΣΙΝΗ ΒΥΡΣΙΝΗ ΒΥΡΣΙΝΗ totiž 

karabáč. 

11 ) Důvěra ve věštby se nesmírně rozmohla za války peloponneské, 

kdy lid často si nevěděl rady; proto ti, kdož chtěli něčeho dosíci, rádi se 

dovolávali domnělých starých věšteb (srv. Thuk. I I, 21). 

12 ) Libovolně volené jméno otroka. 

15

16 

on v Pylu, druhou v sněmovišti pokaždé. 

A takovýmto rozkrokem jsa rozkročen, 

má zadnici svou brzo v samém Děrově, 

a ruce na Žadově, mysl v Zlodějně. 13 ) 


T u u m ř í t b u d e p r o n á s n e j l í p . 14 ) 


80 Ale hleď, 

ať můžem nějak přesrdnatě umříti. 


Jen kterak, kterak přesrdnatě umřeme? 

Snad nejlépe je pro nás vypít býčí krev. 15 ) 

J e ť l é p e z v o l i t T h e m i s t o k l e o v u s m r t . 16) 


85 Spíš čisté víno k poctě boha dobrého; 17 ) 

neb tak snad vymyslíme něco kloudného. 


Aj! Čisté! Pití tedy vším jest u tebe! 

Jak může zpitý smyslit něco kloudného? 


Aj, opravdu? Tys vododžbánožvástomil. 

90 Ty sobě troufáš bystrost vína tupiti? 

--------------- 

13 ) V originále ΧΑΟΝΕΣ ΧΑΟΝΕΣ ΧΑΟΝΕΣ 

že prokazoval služby paederastům: ΑΙΤΩΛΟΙ, ΑΙΤΩΛΟΙ ΑΙΤΩΛΟΙ ΑΙΤΩΛΟΙ uvedeno ve spojení s ΑΙΤΕΙΝ ΑΙΤΕΙΝ ΑΙΤΕΙΝ ΑΙΤΕΙΝ 

ΧΑΟΝΕΣ (národ v Epeiru), zároveň narážka na Kleona, 

(žádati), ΚΛΩΠΙΔΑΙ ΚΛΩΠΙΔΑΙ ΚΛΩΠΙΔΑΙ ΚΛΩΠΙΔΑΙ místo ΚΡΩΠΙΔΑΙ ΚΡΩΠΙΔΑΙ ΚΡΩΠΙΔΑΙ ΚΡΩΠΙΔΑΙ (obyvatelé attického demu ΚΡΩΠΙΑ). ΚΡΩΠΙΑ ΚΡΩΠΙΑ ΚΡΩΠΙΑ 

14 ) Narážka na Eur. Hipp. 401. 

15 ) Změněný poněkud verš Sofokleův. - Býčí krev pokládána za 

jedovatou (Herod. III, 15). 

16 ) Pověst, že se Themistokles otrávil, byla dosti rozšířena. Uvádí 

ji také Thuk. I, 138. 

17 ) Po ukončení hostiny podávalo se nejprve čisté víno, jehož upíjeli 

na počest „dobrého boha” (ΑΓΑΘΟΥ ΑΓΑΘΟΥ ΑΓΑΘΟΥ ΑΓΑΘΟΥ ΔΑΙΜΟΝΟΣ). ΔΑΙΜΟΝΟΣ 

ΔΑΙΜΟΝΟΣ 

ΔΑΙΜΟΝΟΣ Pak teprve se pilo víno 

s vodou.

Což může něco víc než víno vykonat? 

Vždyť zříš, když lidé pijí, kterak bohatnou, 

a všecko podnikají, v soudech vítězí 

i mají jmění, pomáhají přátelům. 

Však přines jenom rychle vína konvici; 

když svlažím mysl, potom vtipně promluvím. 95 


Ó běda! Co nám tím svým pitím způsobíš! 


Jen dobro. Avšak přines, já se natáhnu. 

(Druhý otrok odejde do domu.) 

Neb když se zpiji, všecko tady posypu 

vám průpovědmi, nápady a radami. 100 

(Natáhne se na zemi.) 

D r u h ý o t r o k (přinášeje z domu džbán a číši.) 

Ó jaké štěstí, že mne uvnitř nechytli, 

když bral jsem víno! 


Rci, co dělá Paflagon? 


On slízav zabavený koláč solený, l8) 

teď chrápe zpit a leží naznak na kožích. 


Nuž mnoho čistého mně vína k oběti 105 

hned nalij! 

Tu máš, ulij bohu dobrému! 


------------------ 

18 ) K vínu pojídáno zvláštních koláčů sypaných solí. Kleonovi jsou 

zvláště milé, že je má z peněz, získaných konfiskací statků odsouzených 

občanů. 

17

18 


A vypij, vypij boha pramenského 19) číš! 

(Pije.) 

Ó d o b r ý b o ž e , t v ů j t o n á p a d , n e v š a k m ů j ! 

Co jest to, prosím? 


P r v n i o t r o k . 

Věštby, jež má Paflagon 

110 tam uvnitř, ihned ukradni a přines sem, 

co zatím spí tam! 


Dobrá, avšak bojím se, 

by bůh ten zatím nestal se mně zlobohem. 

(Odejde do domu.) 


Nuž já si nyní řádně přihnu z konvice; 

když svlažím mysl, potom vtipně promluvím. 

D r u h ý o t r o k (vraceje se se svitkem věšteb). 

115 Jak hlasně tam teď bzdí a chrápe Paflagon, 

že nezřel, kterak bral jsem věštbu posvátnou, 

již nejvíc hlídal! 


Ó ty nejmoudřejší všech, 

jen sem s ní, ať ji přečtu! A ty konečně 

mně jednou nalij! (Dívá se do svitku.) Co pak je tam 

napsáno? 

120 Ó věštby božské! Podej, podej pohár hned! 

---------------- 

19 ) Trpké červeně víno pramenské zváno podle hory Pramnu na 

ostrově lkaru.

Zde máš. - A co dí věštba? 


P r v n í . o t r o k . 

Znova nalij mi! 


To ve věštbách je psáno „znova nalij mi”? 

Ó Bakide! 20 ) 



Nu co pak? 


Podej číši hned! 


Ten Bakis mnohokráte užil slova „číš”! 


Ó bídný Paflagone, proto hlídals ji, 125 

žes o svou kůži strach měl pro tu věštbu! 



Zde stojí psáno, kterak jednou zahyne. 

A kterak? 


Jak? 


Kterak? Věštba zřejmě povídá, 

že nejdřív narodí se tady provazář, 

jenž celou obec první bude říditi. 130 

------- 

20 ) Jménem Bakis (vlastně „mluvčí”) nazýváni původně proroci 

vůbec. Nejslavnější z nich byl Bakis boiotský, v němž prorocké nadšení 

prý roznítily nymfy. Jemu připisována sbírka věšteb. 

19

20 


To jeden kramář. Co je potom? Pověz mi! 


A po něm zase následuje dobytkář. 21) 


Dva kramáře to máme. A čím ten má být? 


Má vládnout, než se zrodí ještě horší muž 

135 než byl ten první. Potom musí zahynout. 

Neb potom paflagonský jirchář vyvstane, 

jak dravec, křikloun, řvoucí jako dravý proud. 


Tak tomu dobytkáři musí vyrvat moc 

zas jakýs jirchář? 


Ano. 


Ach, já nebožák! 

140 Kde seženeme ještě toho kramáře? 


Jest ještě jeden, nádherného řemesla. 

Kdo je to, prosím? 



Mám to říci? 


Prosím tě. 

---------------- 

21 )Provazářem a dobytkářem míněni demagogové Eukrates a Lysikles, 

o nichž viz úvod str. 7.


Jen uzenář ho může odtud vyhnati. 


Že uzenář? Ó bože, toho řemesla! 

A kde pak asi toho muže najdeme? 145 


Jen hledat třeba. 

(Uzenář se stolkem a nářadím vstupuje do orchestry.) 

Právě na trh kráčí sem 

a jistě jakýs bůh jej vede. Blažený 

ty uzenáři, pospěš, pospěš, rozmilý, 

sem vystup 22 ) k nám, jenž´s nás i města spasitel! 

Co jest? Proč voláte mě? 

U z e n á ř . 


Sem pojď, abys znal, 150 

jak šťasten jsi a přenesmírně blažený! 

(Uzenář přistoupí blíže.) 


Nuž odejmi mu stolek a pak vylož mu 

tu božskou věštbu, jež se jeho dotýká; 

já zatím půjdu k Paflagonu na hlídku. (Odejde.) 


A ty slož nejdřív na zem svoje nářadí! 155 

Pak poctu zemi vzdej a bohům veškerým! 

Již je to. Dále! 


----------- 

22 ) Vystup k nám, t. j, na jeviště, které bylo vyvýšeno. 

21

22 


Blaženče ty, boháči! 

Jenž´s nyní nic, však zítra budeš velikán; 

ó náčelníku Athen velmi blažených! 


160 Proč, příteli, mě nenecháváš střeva prát 

a uzenky prodávati? Nechej posměchu! 


Ó bloude! Jaká střeva? Popatř jenom sem! 

(Ukazuje na obecenstvo.) 

Zda vidíš tyto řady lidí? 


Ovšem že. 


Ty panovníkem budeš nad tím lidem vším 

165 i nad tržištěm, přístavy i nad pyknem! 23 ) 

Ty radu skopáš, huby zacpeš předákům, 

a spoutáš je, pak v prytaneiu 24) - znásilníš! 

Že já? 



Nu ovšem. Ještě všecko nevidíš. 

Však ještě vzhůru vystup tady na svůj stůl 

170 a popatř na ostrovy kolem do kola! 

U z e n á ř . (Vystoupí na stůl.) 

Již zřím je. 

--------- 23) Jmenována nejdůležitější místa v Athenách, kde se soustřeďoval 

všechen život veřejný i soukromý. 

24 ) Výživou v prytaneiu, veřejné to posvátné budově, kde zasedal 

výbor rady (prytanové), odměňováni v Athenách mužové zasloužilí.

Nu ovšem. 


Nuže! Skladiště a lodi též? 


P r v n í o t r o k 

Kterak tedy nejsi blažený? 

A ještě pravým okem na Karii tam 

si zašilhej a druhým do Karchedona. 25 ) 


A budu blažen, když si oči vykroutím? 175 


To ne, však - zašantročit můžeš toto vše. 

Neb, jak dí tato věštba, pánem největším 

se staneš. 

U z e n á ř . (Sestoupí se stolu.) 

To mi pověz, kterak mohu já 

se vůbec státi pánem, když jsem uzenář? 


Ty právě jenom proto budeš veliký, 180 

že sprosťák jsi a bídný člověk z tržiště. 


Mít velkou moc se neuznávám za hodna. 


Ó běda, proč se neuznáváš za hodna? 

-------- 25) Již za Periklea Atheňané snili, že opanují celé moře středozemní 

od Karie (v Malé Asii) až po Karchedon. Pozdější výprava Alkibiadova 

na Sikelii měla býti pouze prostředkem k dobytí Karchedonu. Dle verše 

1303 žádal před provozováním Jezdců Hyperbolos sto lodí proti Karche- 

donu. - Básník zde ovšem komicky přehání, jakoby fantastické plány 

Atheňanů byly již uskutečněny. 

23

24 

Ty, trvám, něčeho sis vědom dobrého. 

Přec nejsi z rodu vznešeného? 


185 Chraniž bůh. 

jen ze sprostého. 


Blahoslavím osud tvůj, 

jak dobře se to hodí k práci veřejné. 


Však neznám ani vědomostí nejprostších, 

leč číst a psát, a vše to jenom drobátko. 


190 Jen to ti škodí, že to znáš i drobátko. 

Neb vládnout lidu nehodí se pro muže, 

jenž vzdělán jest a ušlechtilých způsobů, 

než hlupáku a nestydovi. Nepropas, 

co bohové ti podávají ve věštbách! 

Co tedy praví věštba? 



195 Dobře, u bohů, 

a pěkně chytře zkroucena je v hádanku. 

(Čte.) 

„Avšak kožený orel až uchvátí ohnutodrápý 

tlamou svou draka, jenž hloupý je ničema krvopijácký, 

všecka jirchářská zhyne pak omáčka u Paflagonů: 

200 uzenářům již tehdy bůh velikou opatří slávu, 

ač-li snad nebudou chtít spíš uzenky prodávat v trhu.” 


Jak toto všecko mne se týká? Pouč mne! 


Tím koženým orlem míněn tento Paflagon.

A ohnuté ty drápy? 



To přec znamená, 

že všecko loupí ohnutýma rukama. 205 

A k čemu drak ten? 



Totě nejjasnější věc. 

Jeť dlouhý drak a dlouhá je též uzenka, 

a krvopijácký jest i drak i uzenka. 

A drak ten, dí se tam, si orla podrobí, 

a č n e d á - l i s e j a k o u s ř e č í o m á m i t . 210 


Ten božský výrok lichotí mi; divím se, 

jak dovedl bych poručníkem lidu být. 


Toť pouhá hračka; to, co děláš, dělej dál, 

jen míchej, rozsekávej věci obecní 

a všecko v jedno; přízeň lidu získej si, 215 

a oslazuj jej svými žvásty z kuchyně. 

Máš jinak vše, co potřebuje z lidu muž 

i hrozný hlas i nízký rod, jsi živnostník; 

máš všecko, čeho k správě obce potřebí, 

i doba shoduje se s delfskou věštírnou. 26) 220 

Však vezmi věnec, ulij bohu hlouposti 

a odrazit hleď toho muže! 


Spojencem 

však kdo mně bude? Neboť lidé bohatí 

se bojí ho, a chudý lid, ten strachem bzdí. 

--------------- 

26 ) Přeloženo dle konjektury Leeuwenovy. 

25

26 


225 Však je tu tisíc čackých mužů jezdeckých, 27) 

již z nenávisti k němu tobě pomohou, 

i všichni muži dokonalí z občanstva 

a z obecenstva každý, kdo je vzdělaný, 

a s nimi já; též bůh ti bude pomáhat. 28) 

230 Jen žádné strachy! Neníť vypodoben zde; 

neb pro strach nikdo nechtěl jeho škrabošky 

mi zhotoviti. 29) Avšak proto poznají 

jej snadno; jestiť obecenstvo rozumné. 

(Vystoupí Paflagon.) 


Já přešťastný! Paflagon již vychází! 

P a f l a g o n . 

235 Vám, u dvanácti bohů, 30 ) zle se povede, 

že proti lidu obmýšlíte spiknutí! 31 ) 

Co dělá tady tento pohár chalkidský? 32 ) 

Vy jistě chcete, aby Chalkis odpadla! 

Vy, ničemové, zahynete, zemřete! 

(Uzenář utíká, aby přivolal jezdce.) 


240 Ha, kam pak běžíš? Počkej přece, šlechetný 

ty uzenáři, obec nesmíš zraditi! 

------------ 

27 ) Viz Úvod pozn. 2. 

28 ) Slova z věštby, o níž se zmiňuje Thuk. I, 118. 

29 ) Slova básníkova, že Kleon není vypodoben podle skutečnosti, jsou 

nejspíš pouhý vtip. 

30 ) Dvanáct bohů často jmenováno místo bohů všech vůbec. 

31 ) Básník naráží patrně na politické kluby (hetairie) mužů aristo- 

kraticky smýšlejících, které byly zakládány na vzájemnou podporu při 

soudech a volbách (Thuk. VIII, 54). 

32 ) Kleon vida stříbrný pohár chalkidský (bývaly hotoveny v Chalkidě 

na ostrově Euboii), z něhož pil otrok, hned soudí, že jde o odpadnutí 

Chalkiďanů, kteří podrobeni byvše r. 446 odpadli od Atheňanů teprve r. 411.


Jezdci, ku pomoci spějte! Nyní čas je! Simone, 

Panaitie, 33 ) zatočte se v pravo! Honem pospěšte! 

(Na orchestru vystoupí s pravé strany sbor jezdců.) 


Muži jsou již blízko; avšak braň se, obrat učiň zas! 

Mračna prachu označují, že již blízko tady jsou. 245 

Avšak braň se, žeň se za ním; hleď jej zahnat na útěk! 

(Uzenář a první otrok vrhnou se na Paflagona.) 

N á č e l n í k s b o r u . 

Bij jen, bij jen toho chlapa, který sbor náš očernil, 34) 

jenž je celník 35) nenasytný, dravý jako Charybdis, 

chlap ten špatný, chlap ten špatný, znova zase řeknu to; 

neboť tento chlap byl špatný několikrát každý den. 250 

Jenom bij jej, pronásleduj, zmítej, řádně zatoč jím, 

proklínej ho, jako my též; s křikem na něj dorážej! 

Pozor měj pak, aby tobě neunikl; dobřeť zná 

cesty, jimiž Eukrates 36 ) kdys prchal zrovna do otrub! 

P a f 1 a g o n (k divákům.) 

Porotcové, starci milí, trojobolu druhové, 255 

jež já tuto křikem živím, ať to správno nebo ne, 

pomozte mi, vždyť mě tady tepou spiklí občané! 


Právem, ježto jmění obce - sžíráš, než se losuje, 37) 

úředníky ohmatáváš, je jak fíky mačkaje, 

------------------ 

33 ) Simon a Panaitios, jména dvou členů sboru; možná že tak se 

jmenovali tehdejší hipparchové. 

34 ) Viz Úvod pozn. 2. 

35 ) Nájemci cel byli neoblíbeni pro svou hrabivost. - Charybdis, 

mythická obluda mořská sídlící u Sikelie proti Skylle. 

36 ) Srv. pozn. 9. 

37 ) Podezřívá Kleona, že po dobytí Mytileny (r. 427) obohatil se 

dříve než lid ustanovil, co má býti rozděleno losem mezi občany. 

27

28 

260 který nezralý je, který zralý nebo na polo. 38 ) 

264 Také pátráš, který občan jest jak ovce pitomý, 

265 kdo je boháč, řádný člověk, jenž se bojí tahanic. 

261 Spojence-li poznáš, který jenom čumí nečinně, 

262 dáš jej přivést z Chersonnesu, 39 ) popadneš a povalíš, 

263 potom obrátě jej na znak, zašlápneš ho nadobro. 


Také vy mne napadáte? Pro vás, mužové, jsem bit, 

já, jenž chtěl jsem dáti návrh, že by se měl na hradě 

vaší velké statečnosti řádný pomník postavit? 40) 


To je řečí! To je lstivost! Vidíš, jak chce podskočit 

270 nás jak nerozumné dědky, jak si blázny dělá z nás? 

Avšak to-li se mu zdaří, tímto zase bude bit; 

(Ukazuje pěsti.) 

neboť zpřerážím mu nohy, neuhne-li se mi sem. 


Obci! Lide! Jaká sběř to bije mě tu do břicha! 


Ještě křičíš, jako vždycky křikem obec ovládáš? 


275 Však tě musím tímto křikem nejdřív zahnat na útěk! 


Přemůžeš-li jej však křikem, potom zvolám „Sláva ti!” 

Předčí-li tě nestoudností, potom my jsme vítězi! 

------- 38) Úředníci, ukončivše svou činnost úřední, byli zavázáni k zod- 

povědnosti, a Kleon zkoumá, koho by bylo lze obrati. - Fíky ΣΥΚΟΝ) (ΣΥΚΟΝ ΣΥΚΟΝ ΣΥΚΟΝ 

naráží na udavače ΣΥΚΟΦΑΝΤΑΙ). 

(ΣΥΚΟΦΑΝΤΑΙ 

ΣΥΚΟΦΑΝΤΑΙ 

ΣΥΚΟΦΑΝΤΑΙ 

39 ) Míněn bohatý Chersonnes Thracký. 

40 ) Kleon slibuje jezdcům pomník za jich rekovnou výpravu do 

Korintha (viz Úvod pozn. 2.), tak jako nedávno postavena na hradě zlatá 

socha Vítězství na památku dobytí Sfakterie.

29 


Muže toho obviňuji, tvrdím, on že vyváží 

pro lakonské trojveslice všelijaké - omáčky. 41) 


Přisám bohu, já zas jeho, že vždy prázdný maje břich, 280 

v prytaneion vbíhá, potom s plným běží nazpátek. 42) 


Ba i zakázané zboží vozí, chleby, masa též, 

ryby, čehož nikdy nebyl uznán hodným Perikles. 

Ihned umřete vy oba! 



Třikrát na tebe to křiknu. 285 


Překřičet tě musím křikem! 

Přeřvati tě musím řevem! 

Pomluvím tě jako vůdce. 

Jako psu ti záda zmlátím. 





Zaskočím tě samým žvástem. 290 


Rozříznu ti tvoje plány. 

--------- 41) Místo lanoví (ΥΠΟΖΩΜΑΤΑ 

ΥΠΟΖΩΜΑΤΑ) ΥΠΟΖΩΜΑΤΑ 

ΥΠΟΖΩΜΑΤΑ jmenovány neočekávaně omáčky 

ΖΩΜΕΥΜΑΤΑ). 

(ΖΩΜΕΥΜΑΤΑ 

ΖΩΜΕΥΜΑΤΑ 

ΖΩΜΕΥΜΑΤΑ 

42 ) Narážka, že se Kleonovi dostalo po vítězství u Pyla výživy 

v prytaneiu.

30 


Pohleď na mne bez mrknutí! 


Také já jsem v trhu zrozen! 


Roztrhám tě, jak jen mukneš. 


295 Podělám tě, jak jen hlesneš. 

P a f l a g o n , 

Dím, že kradu; to ty sotva. 


Slyš mě Herme, bože trhu! 

Zjevně chci to odpřisáhnout. 


Tedy cizím ty se zdobíš 

300 peřím; prytanům tě udám, 

že máš střeva, z nichž jsi nedal 

bohům žádný desátek! 

S b o r . 

Hloupý´s chlap! Křičet jen dobře znáš, drzost tvá bezmezná 

305 plní nám celou zem, plní nám celý sněm, úřední 

místnost, též soudní dvůr! Hrozný tys rýpal, vždyť 

rozmíchals 

celý stát, všechen lid, zvrátils vše na ruby, 

který´s celé město naše 

310 ohlušoval křikem svým, 

po poplatcích se skal číháš 

jako lovci tuňáků! 43) 

----------- 

43 ) Jako lovci tuňáků ΘΥΝΝΟΣ, (ΘΥΝΝΟΣ ΘΥΝΝΟΣ ΘΥΝΝΟΣ thunnus) čekají na vysokých lešeních, 

až spatří tah ryb, tak Kleon číhá na pyknu po poplatcích (poplatky spojenců 

tehdy zdvoj- ba i ztrojnásobeny. Srv. Úvod str. 7).

31 


Vím, jak celé toto dílo dávno již je sešito! 


Jako ty se vyznáš v šití, já se vyznám ve střevech! 315 

Vždyť tys kůže špatných býků šikmo řezal, prodával 

je tak lstivě venkovanům, že se zdály tlustší být; 

když pak sotva den je měli, rozšlapány byly hned. 


Přisám Diu, také mně to učinil, že velký smích 

utržil jsem od sousedů, také od všech přátel svých; 320 

než jsem došel do Pergasy, 44 ) již jsem ploval v střevících. 

S b o r . 

Zprvu hned bylo tvou velkou zřít nestoudnost, 

jaká nám nad vše víc chrání vždy řečníky. 325 

Na ni spoléhaje, zralé 

vymačkáváš cizince, 

že máš moc; a Hippodamův 

syn 45 ) se v slzách rozplývá. 

Ale tu zjevil se jiný muž, který tě 

překoná v špatnosti, takže mám radost. 

Ten to ukončí as brzo 330 

- patrno to ze všeho - 

jak chytráctvím a zpupností, 

tak i šmejdy různými. 


Však ty, jenž´s vzdělán tam, kde ti, kdož pravými jsou muži, 46) 

to ukaž teď, že není nic m í t v y c h o v á n í ř á d n é ! 


Nuž slyšte nyní, jakého je rázu tento občan! 335 

------------------ 

44 ) Pergase byl attický demos fyly Erechtheidy, blízko města. 

45 ) Muž vzácného rodu Archeptolemos, syn Hippodamův, byl ari- 

stokrat a tudíž odpůrce Kleonův. 

46 ) Totiž na ulici a v trhu.

32 

Ty nedáš pokoj? 



Věru ne; neb také já jsem sprostý. 


A nechce-li se poddat v tom, rci, z rodičů že´s sprostých. 

Zas nedáš pokoj? 

Ne! 




Ba dáš! (Uchopí uzenáře.) 


Ba ne, slyš Poseidone! 

Však to si musím vymoci, bych mohl mluvit dřfve. 


Ach běda! Zlostí puknu hned! 


340 A přec to nepřipustím. 


Jen dovol, dovol, u bohů, ať tady pukne zlostí! 


Nač spoléháš, že troufáš si mně přímo v oči patřit? 


Že také mluvit dovedu a uvařiti jíchu 47 ) 


Ha! Hleďme! Mluvit! Pěkně bys ty nějakou věc chopil, 

345 ji za syrova rozsekal a naložil, jak patří! 

------------ 

47 ) Uvařením jíchy myslí uzenář složení řeči, která by byla lidu po 

chuti.

Zda víš, co soudím o tobě? Tys jako lid ten sprostý. 

Když nad nějakým cizincem jsi v malém sporu vyhrál, 

sám s sebou v noci hovoříš a po ulicích žvaníš 

a vodu piješ, řečí svou pak trápíš svoje druhy 48 ) 

a myslíš, že jsi řečník již. Ó nerozumný bloude! 350 


Co piješ ty, žes dovedl nám obec v ten stav uvést, 

že mlčí nyní, ježto tys ji umluvil svým žvástem? 


Ty proti mně chceš někoho snad postaviti? Věru, 

když pojím horkých tuňáků a vypiji džbán vína 

- a bez vody -, pak znásilním i ony vůdce z Pyla. 355 


A já když shltnu volský drob a celé svinské břicho 

a na to navrch vychlastám jsa nemyt mnoho jíchy, 

tu přeřvu všecky řečníky a Nikia pak - spletu. 49 ) 


Mně vše se líbí, co jsi děl. Však jedno nelze chválit, 

že sám chceš věcí obecních nám vychlastati jíchu. 360 


Však Mileťanů nezmateš, když pojíš mořskou štiku! 50 ) 


Však já sním kýtu hovězí a najmu důchod z dolů! 51) 


Já vskočím prudce do rady a rozmíchám ji v kaši! 

----------- 

48 ) Líčí chlubivost muže z lidu, který mluvili na soudě. 

49 ) Nikias byl znám jako úzkostlivý a bojácný. 

50 )Labužníkům byly nejmilejší mořské štiky chycené u Mileta, 

města maloasijského. - Nač se vztahuje narážka na Mileťany, kteří byli 

tehdy spojeni s Atheňany, není známo. 

51 ) Nájem z dolů attických byl velmi výnosný. 

33

34 


A já ti nacpu zadnici, že bude z ní pak krvák! 


365 Já popadnu tě u řiti a vyhodím tě z domu! 


Slyš, Poseidone, také mne, až vyhodíš jej z domu 

Jak sváži tebe v kozelec! 

Já z bojácnosti nařknu tě! 

Já vydělám zas kůži tvou! 





370 Já sedru tě v měch zlodějský! 52 ) 

Tvou kůži na zem přibiji! 



Já rozsekám tě v uzenky! 


Já vytrhám ti obrví! 


Já vole tobě vyříznu! 


375 A věru kolík do huby 

mu vrazíme jak praseti 

------------- 

52 ) Uzenář myslí, že kůže ze zloděje se nejlépe hodí na měch pro 

zloděje.

a jeho jazyk vytáhnem; 

až hubu hezky statečně 

pak otevřenou bude mít, 

tu prohlédnem 380 

mu - řiť, zda nemá uhry! 

S b o r . 

Oheň zdaž může mít větší žár? Může být něčí řeč, 

třeba stud mnohý muž nechce znát, ještě víc nestoudná? 385 

Není nic hrozné tak, jakož zřít! Doraz naň, zakruť jím, 

nečiň nic na polo! Teď je přec zkrušen dost; 

tak že zmeleš-li jej nyní 

při útoku pořádně, 

shledáš, že je velký sketa. 

Známť já jeho povahu. 390 


Ale přece, ačkoli byl v celém žití takový, 

činil aspoň dojem muže; sklízelť s pole cizího. 

Avšak nyní ony klasy, které svezl odtamtud, 

suší, v kozelec je svázav, ba chce je i prodati! 53 ) 


Vás já nebojím se pranic, dokud rada žije nám, 395 

lid pak všechen blbě sedí, celý ještě zpitomen. 

S b o r . 

Žádný stud při tom všem nemá chlap nestoudná, 

barvu má stále touž, kterou měl dosavad! 

Mám-li rád tě, chci být spíše 

Kratinovým 54) polštářem, 400 

v Morsimově 55 ) tragoedii 

ve sboru chci zpívati! 

--------------- 

53 ) Narážka na spartské zajatce. Viz Úvod str. 6. 

54 ) Tepá slavného básníka komoedií Kratina jakožto pijáka, jehož 

polštář často byl pomočen. Kratinos sám napsal verše: 

„Víno libému pěvci je rychlým ořem. však vodu 

kdo pije, neporodí pranic kloudného.” 

55 ) Morsimos, špatný básník tragoedií. 

35

36 

Ó ty, jenž při každém skutku svém z květin chceš 

vysávat úplatků sladkého medu 

Kéž to sousto, jak´s ho nabyl, 

honem zase vyvrhneš! 

405 Neb potom chtěl bych zpívat jen: 

„ P i j j e n , p i j j e n v š ť a s t n ý d e n ! ” 56) 


Syn Buliův 57 ) by, tuším, pak, jenž rád má hezké hochy, 

si s chutí paian 58) zazpíval a jásal: „hejsa, Bakchu!” 


Však v nestoudnosti, u bohů, mne překonáte sotva; 

410 sic ať již nikdy obětí se nezúčastním tržních! 


Já, u pohlavků, které jsem až příliš často tržil 

hned od chlapectví pro leccos, a u ran nožem častých, 

si troufám tebe překonat i v tomto. Sice marně 

bych býval takto vyrostl, jen odpadky se živě! 


415 Jak pes ses živil odpadky? Ó ničemníku, když jsi 

se živil psovskou potravou, chceš s psohlavcem 59 ) se v boj dát? 


A věru, vím já ledacos, co provedl jsem v mládí. 

Neb častokráte kuchaře jsem klamal, pravě takto: 

„Ó hleďte, hoši, vidíte? Již vlaštovky jsou tady!” 60 ) 

420 Ti dívali se, zatím já jsem ukradl jim maso. 

---------- 

56 ) Začátek jedné písně Simonidovy. 

57 ) Bulios (tak dle konjektury Meinekovy), neznámý. 

58 ) Paian, zpěv na oslavu boha Apollona. 

59 ) Jako Perikles u komických básníků jmenován mužem s hlavou 

jako cibule ΣΧΙΝΟΚΕΦΑΛΟΣ), (ΣΧΙΝΟΚΕΦΑΛΟΣ 

ΣΧΙΝΟΚΕΦΑΛΟΣ 

ΣΧΙΝΟΚΕΦΑΛΟΣ tak zde zván Kleon mužem s psí hlavou 

ΚΥΝΟΚΕΦΑΛΟΣ) (ΚΥΝΟΚΕΦΑΛΟΣ 

ΚΥΝΟΚΕΦΑΛΟΣ 

ΚΥΝΟΚΕΦΑΛΟΣ s narážkou na druh opic zvaných ΚΥΝΟΚΕΦΑΛΟΙ. 

ΚΥΝΟΚΕΦΑΛΟΙ 



60 ) Řekové čekávali toužebně na příchod vlaštovek, a děti zpívávaly 

písně „vlaštovčí” ΧΕΛΙΔΟΝΙΣΜΑ). (ΧΕΛΙΔΟΝΙΣΜΑ 

ΧΕΛΙΔΟΝΙΣΜΑ 

ΧΕΛΙΔΟΝΙΣΜΑ - Salát z mladých kopřiv byl u Řeků 

velmi oblíben, Kleonovi se vyčítá, že krade ještě dřív, než přijdou vlaštovky.


Tys chlapík, dobrý nápad měls! Než vlaštovky k nám přišly, 

jsi kradl, jako jiní zas chtí salát z ranných kopřiv. 


A to jsem tajně činil vždy; a spatřil-li to někdo, 

hned mezi nohy jsem to skryl a dokládal se bohů. 

A když mě někdo z řečníků tam spatřil, že to činím, 425 

děl: „Jistě jednou tento hoch se stane vládcem lidu!” 


A dobře uhodl to, však je zřejmo, jak to poznal, 

žes kradl, křivě přísahal a v rozkroku měls maso. 


Však zamezím já drzost tvou, ba ještě spíš vás obou. 

Neb jako vítr vyrazím a vyřítím se prudce, 430 

a dohromady zamíchám i zem i moře v jedno. 


Já stáhnu svoje - uzenky, pak na moře se spustím 

a maje vítr příznivý, výt strašlivě tě nechám. 


A vnikne-li kde voda v loď, kal vodní budu čerpat. 


Však zle se tobě vyplatí, že peněz mnoho nabral 435 

jsi Atheňanům! 


Pozor měj a popusť rychle lano; 

neb zlý teď vane východní či udavačský vítr! 


Že z Poteidaje 61 ) talentů máš deset, to vím dobře. 

---------- 

61 ) Poteidaia, korinthská osada v Makedonii, odpadla před válkou 

od Atheňanů; poražena r. 429. - Básník schválně nechává odpůrce vy- 

čítati si nemožné věci. 

37

38 


Co na tom? Budeš mlčeti, když dám ti jeden talent? 

P r v n í o t r o k . (K Paflagonovi.) 

440 To s chutí as by vzal ten muž. Teď propusť provaz ráhnům! 

Již vane vítr slaběji. 


Pře čtyři po stu talentech 62 ) 

ti pro zbabělost 63) navalím! 

Já tobě dvacet pro útěk 

a víc než tisíc pro krádež! 



445 Ty, pravím, z rodu pocházíš, 

jenž kdys se rouhal bohyni! 64 ) 


Tvůj dědek z oněch zbrojnošů 

byl jeden - 

Kterých? Jen to rci! 

té Hippiovy Byrsiny. 65 ) 




Tys bídák! 

------------ 

62 ) Doplněno dle konjektury Meinekovy. 

63 ) Hrozba velmi směšná, ježto se Kleon právě vrátil z Pyla. 

64 ) Kleon obviňuje dokonce uzenáře, že pochází z rodu Alkmaiono- 

viců, který kdysi (r. 612) znesvětil vraždou chrám Athenin a z něhož po 

cházel i Perikles. Sparťané ještě před vypuknutím války žádali za jejich 

vydání (Thuk. I, 127). 

65 ) Uzenář vyčítá Kleonovi, že jeho děd sloužil manželce Hippia, 

syna tyrana Peisistrata, a že tudíž touží po tyranidě. Pravé jméno Myrsine 

zkrucuje ovšem Aristofanes v Byrsine narážkou na živnost Kleonovu 

ΒΥΡΣΑ= (ΒΥΡΣΑ ΒΥΡΣΑ ΒΥΡΣΑ kůže).

Jen bij jej statně! 


Ty jsi ničema! 450 

Běda! Ach! 

Mne tady bijí spiklenci! 




Jen bij ho velmi udatně 

a střevy tluc ho do břicha 

i vnitřnostmi 455 

a hleď ho řádně zmazat! 


Ó maso velmi statečné a velestatná duše, 

tys spasitelem obci vší i občanům se zjevil, 

jak velmi chytře, obratně jsi dorážel naň řečí! 

Zda pochválit tě můžeme, jak káže naše radost? 460 


Mně, u Demetry, nezůstalo ukryto, 

že všecko to se chystá; dobře věděl jsem, 

že všecko to se nýtkuje a slepuje. 


Též já vím, on co v Argu 66 ) hledí nastrojit. 465 

Neb na oko nám nakloňuje Argejské 

a pro sebe se zase schází s Lakony. 467 


Ach! Pranic neznáš ze slov, rčení kolařských 464 

----------- 66) Argejští na Peloponnesu se zprvu neúčastnili války podle smlouvy, 

kterou r. 449 uzavřeli se Sparťany na třicet let. 

39

40 


468 Já vím, proč všecko dmýchá měchem kovářským. 

Chceť toto všecko pro zajatce ukovat! 


470 Nu dobře, dobře, kovej místo lepení! 


A tam s ním za to jiní zase kovají. 

A ani zlatem ani stříbrem podplatit 

se nedém ani přímluvčími přemluvit, 

bych toto všecko Atheňanům neřekl. 


475 Já tedy půjdu ihned odtud do rady 

a všecko povím o tom vašem spiknutí 

a o těch vašich nočních schůzkách po městě, 

jak s perským králem chcete spolek uzavřít 67 ) 

a co je všecko sesýřeno v Boiotsku. 68) 


480 Jak as je nyní drahý v Boiotii sýr? 


Já, u Heraklea, tebe na zem povalím. (Odejde.) 


Nuž pověz, jaký úmysl a záměr máš? 

Teď povíš nám to, ač jsi vskutku uschoval 

to maso tehdy mezi nohy, jakož díš. 

485 Nuž do radnice nyní rychle skokem běž! 

------------ 

67 ) V zimě před provozováním „Jezdců” učiněn pokus vyjednávati 

s perským králem Artaxerxem II. Smlouva uzavřena teprve na podzim 

r. 424 s Dareiem II. 

68 ) Brzo po provozování „Jezdců” (v zimě 425-4) vyjednávali boiotští 

demokraté s Demosthenem a Hippokratem, jak svrhnouti oligarchii. - 

Boiotie slynula výrobou sýrů.

Neb jak se ten tam vřítí, bude pomlouvat 

nás všecky, křičet bude křikem náramným. 


Však půjde, ale musím dříve složiti 

zde střeva svá i nože, které s sebou mám. (Odkládá nářadí .) 

P r v n í o t r o k (podávaje mu lůj z uzenářových zásob). 

Zde vezmi, tím si můžeš šíji namazat, 490 

bys mohl uklouznouti jeho pomluvám. 


To dobře díš a jako těla cvičitel. (Maže se.) 


Zde vezmi, zhltni ještě toto. (Podá mu česnek.) 


K čemu to? 


Bys lépe mohl zčesnekován 69 ) bojovat. 

A pospěš! 


Již to činím. 495 


Nuže silně hleď 

jej kousat, k zemi srazit, sníst mu hřebínek 

a vrať se teprv, až mu lalok ukousneš! 

(Uzenář odejde do města a první otrok do domu). 

----------- 

69 ) V Athenách pořádány kohoutí zápasy a před nimi dáván kohoutům 

česnek. 

41

42 

N á č e 1 n í k s b o r u . I. parabasis. 

Však s bohem již kráčej, kéž vykonáš vše, 

jak duše má touží, a ochraňujž tě 

500 Zeus, ochránce trhu; jak vítěz se vrať 

hned odtamtud zase k nám nazpátek sem, 

jsa zasypán samými věnci! 

A k anapaistům svůj obraťte sluch 

vy, prosíme vás, 

505 vy, kteří jste různé již způsoby Mus 70 ) 

kdys zkusili na sobě samých! 

By z dřívějších komických básníků nás byl který chtěl při- 

měti, bychom 

zde za parabase vkročili k vám a mluvili k diváctvu všemu, 

to byla by bývala nemožná věc; než básník náš hoden je toho. 

510 Neb nenávist k týmž lidem chová co my a dovede povědět pravdu 

a na Tyfoea 71) jde v statečný boj a troufá si na bouřný vichr. 

Že mnozí z vás -- praví on - k němu když jdou, se zpravidla 

velice diví 

a pátrají, kterak jen mohlo se stát, že svůj sbor nežádal dávno. 72) 

Nuž o tom nám přikázal, abychom vám vše řekli. Neb příčinou 

toho, 

515 že váhá, prý není nerozum snad, než o komoedii prý myslí, 

že psáti pořádnou veselou hru a provádět velmi je těžko. 

Vždyť mnozí prý přízeň její chtí mít, však ona jí každému nedá. 

A mimo to dobře prý poznal váš mrav, jak vrtkavá povaha vaše, 

že dřívější básníky necháte být, hned jakmile stárnouti začnou. 

520 Víť dobře, co Magneta 73 ) potkalo zde, když začínal šedivět k stáru, 

ač nejvíce vítězství nad soky vždy si dobýval se svými sbory. 

Ač zvuky všeliké předváděl vám i loutnu a cvrlikot ptačí, 

------- 70) Musy, ochránkyně všech umění. 

71 ) Kleon srovnáván s báječným obrem Tyfoeem. 

72 ) t. j. nevystoupil svým jménem; srv. Úvod str, 8. 

73 ) Magnes, jeden z nejstarších básníků komických před Aristofanem. 

Zvítězil prý jedenáctkrát. V době, kdy provozováni Jezdci, byl již mrtev. 

Vynikal velikou vynalézavostí. Dle starého výkladu naráží zde básník na 

Magnetovy komoedie nadepsané ΒΑΡΒΙΤΙΣΤΑΙ, ΒΑΡΒΙΤΙΣΤΑΙ, ΒΑΡΒΙΤΙΣΤΑΙ, ΒΑΡΒΙΤΙΣΤΑΙ, ΟΡΝΙΘΕΣ, ΟΡΝΙΘΕΣ, ΟΡΝΙΘΕΣ, ΟΡΝΙΘΕΣ, ΛΥΔΟΙ, ΛΥΔΟΙ, ΛΥΔΟΙ, ΛΥΔΟΙ, ΨΗΝΕΣ, ΨΗΝΕΣ, ΨΗΝΕΣ, ΨΗΝΕΣ, 

ΒΑΤΡΑΧΟΙ. 

ΒΑΤΡΑΧΟΙ 

ΒΑΤΡΑΧΟΙ 

ΒΑΤΡΑΧΟΙ

a lydské tance, vosy pak též a natřel se zelení žabí, 

přec vám se již nelíbil. Konečně však, když starcem byl - jiný 

než v mládí! -, 

tu na stará kolena vypískán byl, že ustal již v dravých svých 

žertech. 525 

Též Kratina 74) musí prý pamětliv být, jenž velikou slynul kdys 

slávou. 

Ten rovinou širou zde proudíval dřív a trhaje základy její 

i duby i platany unášel pryč a soky své vyvracel z kořen. 

A při hodech tehdy se pělo jen to: ” Ó Ú p 1 a t k u f í k o - 

p o d e š v ý ! ” 

a „ T v ů r c o v é u m ě l ý c h , s l a v n o s t n í c h ó d . ” 75 ) Tak 

tehdy v plném byl květu. 530 

A teď když ho vidíte žvaniti žvást, tu není vám pranic ho líto, 

když kolíčky z lyry mu vypadly již a bývalé unikly zvuky, 

a lyry jeho již zborcen je tón; však sestárnuv vrávorá nyní 

jak Konnas 76 ) a v ě n e c s u c h ý j e n m á a ž í z n í j e 

u m o ř e n s t r a š n ě , 

ač v odměnu dřívějších vítězství svých by v prytaneiu měl - 

píti 535 

a nežvástat, v divadle měl by se skvít hned u kněze Dionysova 77 ) 

A jaké rozmary snášíval prý a všeliké potupy Krates, 78) 

jenž s maličkým nákladem předkládal vám jen lacinou snídani, 

vás pak 

pryč posílal, v ústech žvýkaje vám své nejlepší nápady často. 

A jediný držel se statečně zde, hned padaje, hned zas jsa vítěz. 540 

--------------- 

74 ) Kratinos (zemřel r. 423), nejslavnější básník komoedie vedle 

Aristofana. Proti výtkám, které mu zde činí Aristofanes, obhájil se příštího 

roku (423) poslední svou komoedií „Láhev” ΠΥΤΙΝΗ), (ΠΥΤΙΝΗ ΠΥΤΙΝΗ ΠΥΤΙΝΗ kterou dobyl první 

ceny, závodě s Aristofanovými „Oblaky”. 

75 ) Začátek písní z Kratinovy komoedie „Euneovici”. 

76 ) Konnos (zde opovržlivě Konnas), slavný citerník, který k stáru 

zchudl a byl úplně zapomenut. Slovy, která zde básník pronáší o Kratinovi, 

Kratinos sám kdysi tepal Konna, paroduje Hesioda (Díla a dnové 299). 

77 ) Kněží vůbec měli v divadle vyhrazena přední místa; nejlepší měl 

kněz Dionysův. 

78 ) Krates, vrstevník Kratinův. Aristoteles ho jmenuje vlastním 

tvůrcem komoedie jakožto díla uměleckého. 

43

44 

Nuž toho se lekaje básník náš vždy tak dlouhý čas váhal a říkal, 

že nejprve třeba je veslařem být, kdo umět chce kormidlem 

vládnout, 

a potom teprve kormidlo vzít a zkoumati vanutí větrů: 

pak teprv prý vlastní lze říditi loď. A pro tyto důvody všechny, 

že se skromnou myslí a s rozumem vždy k vám vstupoval bez 

545 hloupých vtipů, 

mu zdvihněte velikou pochvaly bouř, a provázejž v lodnický 

pozdrav 

jej lenajský 79) statný a slavnostní křik, 

by vesele odtud se básník náš bral 

a úspěchu pln 

550 by jít mohl s planoucí tváří! 

P r v n í p o l o s b o r . 

Jezdecký moře vladaři, 80) 

jemuž se líbí ořové 

se ržáním půdu tepoucí, 

rychlá i temnozobá loď, 

555 která nám nosí platy; 81 ) 

jemuž se líbí junáků 

zápas, když vozmo závodí, 

bůh však je stíhá pádem 

k nám sem račiž zavítat v rej, třímaje svůj trojzub, 

560 přijď ó ty, jejž Sunion 82 ) ctí; jehož moc zná delfín, 

Kronův Geraistský potomku, 83) 

ty, jejž Formion 84 ) nejvíc ctí 

ze všech bohů, i Atheny 

celé v nynější době. 

------------- 

79 ) „Jezdci” provozováni o Lenajích. 

80 ) Vzýván Poseidon, bůh moře a koní. 

81 ) Míněny lodi, které posílány ke spojencům pro dlužné poplatky 

(ΝΗΕΣ ΝΗΕΣ ΝΗΕΣ ΝΗΕΣ ΑΡΓΥΡΟΛΟΓΟΙ). 

ΑΡΓΥΡΟΛΟΓΟΙ 



82 ) U mysu Sunia v Attice plavci vzývali Poseidona, vydávajíce se 

na moře. 

83) Poseidon, syn Kronův. - Geraistos, jižní mys eubojský. 

84 ) Formion, jeden z nejslavnějších athenských vůdců námořních.


Oslavovat chceme svoje předky, ježto byli vždy 565 

muži hodní této země, hodní roucha svatého, 85 ) 

kteří v pěších bojích jako v řadách loďstva sražených 

všude vždycky vítězíce proslavili obec svou. 

Neboť nikdo nepřítele, jakmile se ukázal, 

nepočítal, avšak jeho mysl byla štítem hned; 570 

upadl-li někdy na bok někdo v bitvě některé, 

střásl prach a potom zapřel, že by snad byl upadl, 

hned však v boj se dával znova. Žádný z vůdců nebyl by 

o výživu v prytaneiu Kleaineta 86 ) poprosil: 

avšak teď, když nedostanou čestných míst a výživy, 575 

praví: „nejdem bojovati”. My však chceme zadarmo 

statně ochraňovat obec a i bohy domácí. 

K tomu nežádáme pranic, jenom toto jediné: 

mír až jednou uzavře se, útrap až se zbavíme, 

přejte nám jak dlouhé vlasy, tak i tělo mazati. 87 ) 580 

D r u h ý p o l o s b o r . 

Pallado, města vládkyně, 

která vždy chráníš naši zem 

svatou, jež předčí ostatní 

země i slávou básníků, 

válkou i velkou mocí, 585 

zavítej k nám sem, vezmi též 

s sebou i družku našich všech 

válek a slavných bojů, 

mocnou Niku, 88 ) která náš sbor provází v boj stále, 

která v každém doposud vždy zápase nám přála! 590 

--------------- 

85 ) Vrcholem slavnosti Panathenají byl slavnostní průvod městem 

na akropoli, při němž přinášeno Atheně, ochránkyni města, nádherné, 

mnohými obrazy protkávané roucho ΠΕΠΛΟΣ), (ΠΕΠΛΟΣ ΠΕΠΛΟΣ ΠΕΠΛΟΣ jež zhotovovaly attické ženy. 

Lesk toho průvodu zvětšovali hlavně jezdci v plné zbroji. 

86 ) Kleainetos, otec Kleonův. 

87 ) Atheňané nosili sice dlouhé vlasy (pouze otroci chodili krátce 

ostříhaní), avšak příliš dlouhé vlasy aristokratické mládeže pokládány 

za známku hejskovství. 

88 ) Nike, bohyně vítězství. 

45

46 

Nyní objev se, patříť se, 

abys vítězství skytla nám, 

mužům přestatným, právě tak 

jaks již pomohla jindy! 


595 Nyní chceme pochváliti též, co víme o koních. 89 ) 

Zasluhujíť této chvály; neboť s námi provedli 

velmi mnohá dobrodružství, útoky i zápasy. 

Avšak není divno to jen, na zemi co provedli, 

jako v převozní když lodi uskakovali zmužile, 

600 nakoupivše číší, ba i česneku a cibule; 

potom chopivše se vesel, jak my lidé smrtelní, 

vnořili je s bujným ržáním „Hurá! hurá! ku předu! 

Rychle k dílu! Co to děláš? Vesluj přece, vraníku!” 

Vyskočili do Korintha. Potom koně nejmladší 

605 kopyty si vyhrabavše lože, snesli stelivo. 

Nemajíce medský jetel, 90 ) mořské raky jídali, 

chytali je, jak jen mohli, z hloubi nebo na břehu; 

tak že z korinthských těch raků 91 ) jeden, jak dí Theoros, 92 ) 

zvolal: „Totě, bože, hrůza, když ni v hloubi nemohu 

610 ani na zemi ni v moři uniknouti před jezdci!” 

(Uzenář vrací se z radnice.) 

------------- 


Ó nejmilejší z lidí, statný junáku, 

jak velkou působils nám starost, kdyžs byl pryč! 

A nyní, když se nazpět vracíš zachráněn, 

již oznam., jak jsi vybojoval celou věc! 

------------ 

89 ) O výpravě jezdců do Korintha viz Úvod pozn. 2. - Aby se sbor 

vyhnul výtce sebechvály, přičítá veškeru zásluhu koním. 

90 ) Medský jetel (medicago sativa) platil za nejlepší. 

91 ) Zdá se, že se Korinťanům přezdívalo „mořští raci”. 

92 ) Theoros byl snad jeden z jezdců, který učinil tento výrok.


Jak jinak než že vítězem jsem nad radou? 615 


Nyní tedy slušno, bychom 

všichni plesně výskli. 

Muži, znáš mluviti, 

avšak víc skutek tvůj 

nežli řeč dokázal. 

Teď mi jasně pověz vše. 

Myslímť já, že bych chtěl 620 

dlouhou vykonati cestu, 

abych tebe slyšel. Proto, 

milý, mluv jen směle, bychom 

mohli z tebe radost mít! 


A věru hodno poslechnouti celou věc. 

Hned v patách za ním odtud rychle jsem se hnal. 625 

On vypouštěje uvnitř slova hromová, 

se strašně jezdcům vzpíral s chloubou náramnou 

a válel celé skály, přesvědčivě řka, 

že spiklenci jsou. Celá rada slyšíc to, 

se dala nacpat jeho lživou kapustou 93 ) 630 

a tvářila se hrozně, čelo svrašťujíc. 

Já, když jsem viděl, kterak řeč tu přijímá 

a jeho šalbou nechává se klamati, 

jsem řekl: „Božstva, která hlupství chráníte, 

ó Nestoudnosti, Lstivosti a Drzosti, 635 

ó trhu, v němž jsem jako hoch byl vychován, 

teď hbitý jazyk dejte mně a odvahu 

a nestydatou mluvu!” Na ta slova má 

tam s prava hromem zabzděl jakýs vilný muž. 

I pokloním se; pak se opřev zadnicí, 640 

---------------- 

93 ) Viz pozn. 4. 

47

48 

mříž vyrazím 94 ) a ústa strašně otevru 

a vzkřiknu: „Rado, dobré řeči přináším 

a vám chci nejdřív oznámiti šťastnou zvěst: 

již od té doby, co nám válka vypukla, 

645 jsem nikdy nezřel lacinějších sardelí!” 

Tu rada ihned vyjasnila obličej. 

Pak za zvěst šťastnou ověnčit mě hodlali; 

a já jsem tajně poradil jim, chtějí-li 

co nejvíc koupit po obolu sardelí, 

650 by u hrnčířů všecky hrnce sebrali. 95) 

Tu zatleskali, huby měli dokořán. 

A chápaje to Paflagon a věda též, 

co asi rada nejraději slýchává, 

dal ihned návrh: „Myslím, bychom, občané, 

655 když takto šťastné zvěsti nám jsou hlášeny, 

sto býků za to dali v obět bohyni.” 

A na ten návrh rada ihned přikývla. 

I poznav, že jsem překonáván kravinci, 

hned překonám ho, dvě stě býků navrhnuv, 

660 a též jsem radil zaslíbiti Lovkyni, 96 ) 

že tisíc koz jí dáme v obět nazítří, 

když dostaneme za obol sto sardelí. 

Tu rada zase honem na mne patřila. 

On na ta slova pozbyv mysli, žvanil dál 

665 a prytani 97) ho táhli ven a strážníci. 

I povstávali s hlukem pro ty sardele. 

On prosil však, by malou chvíli počkali 

a vyposlechli hlasatele spartského, 

jenž přišel, maje vyjednávat příměří. 

670 Tu všichni vzkřikli jako ústy jedněmi: 

------------------- 

94 ) Ve své nestoudnosti uzenář vrazil k radě za zábradlí, které za 

braňovalo přístupu. 

95 ) Nebude-li totiž v trhu již dosti nádob, do nichž by se sardele 

naložily, rybáři budou je dávati ještě laciněji. 

96 ) Lovkyní jest bohyně lovu Artemis. Narážka na slib, jejž Atheňané 

učinili Artemidě za válek perských. 

97 ) Prytanové byli stálý padesátičlenný výbor rady.

„Že o příměří? Teď, když vědí, bláhovče, 

že lacino lze u nás dostat sardele? 

My nechcem míru, válka ať se vleče dál!” 

A křičeli, by schůze byla skončena; 

pak přes zábradlí na vše strany skákali. 675 

Já předběh všechny, koriandr skoupil jsem 

a všecko, co jen bylo v trhu koření. 

Pak k sardelím jsem dával všecko zdarma, těm, 

kdož nic již nedostali, chtě se zavděčit. 

I chválili mě s přenesmírným obdivem 680 

a všichni tak, že celou radu v rukou mám, 

jí za obolos koriandru nakoupiv. 


Všecko vykonal jsi, co jen 

může šťastný člověk. 

Onen chlap jiného 

našel tam chytráka, 

který zná mnohou lest, 685 

který umí hladce mluvit, 

řeči zná úskoky. 

Jenom mysli, kterak by sis 

v dalším boji nejlíp vedl; 

v nás že dobré najdeš druhy, 

to víš jistě od dávna. 690 


Tu právě sem již kráčí ten náš Paflagon 

a valí vlny, hřímá, všude víří prach, 

jak zdá se, chce mne zhltnout. Hu! Ta zuřivost! 

P a f l a g o n (přichází z rady ověnčen). 

Když nezhubím tě, ač-li ještě umím lhát, 

jak dřív jsem lhával, raději chci propadnout! 695 


Tvé hrozby radost, chvást tvůj smích mi působí; 

chci tančit tanec bujný, chutě zakukat. 

49

50 


Ba, u Demetry, nebudeš. Když - nevyjím 

tě z této země, ani nechci déle žít. 


700 Mě vyjíst! Já pak zase tebe vypiji, 

i kdybych, až tě spolknu, třeba puknout měl! 


Já, u pylského předsednictva, 98) zhubím tě. 


Hle! Předsednictva! Však já ještě uzřím tě, 

jak z předsednictva sedíš v řadách posledních.! 


705 Já do klády tě sevru, nebe svědkem buď! 


Ha! Jaká prudkost! Co pak mám ti dáti žrát? 

Co asi by mu přišlo k chuti? Měšec snad? 


Já nehty vytrhnu ti z těla vnitřnosti. 


Já od huby ti vezmu jídlo prytanské. 


710 Já povleku tě k Demu, by tě potrestal. 


To já spíš tebe, pomluvím tě ještě víc. 


Však, ničemníku, tobě pranic nevěří, 

leč já s ním mohu pohrávati po chuti. 

-------------- 

98 ) O odměnách, jichž se dostalo Kleonovi za Pylos. viz Úvod pozn. 1.


Jak můžeš myslit, že je Demos cele tvůj! 


Vímť velmi dobře, čím se rád dá krmiti. 715 


A potom jako chůvy špatně krmíš jej; 

neb žvýkaje mu jídlo, málo mu ho dáš, 

sám třikrát víc, než jemu podáš, pohltíš. 


A věru touto dovedností umím hned 

jej udělati úzkým, hned zas širokým. 720 


V tom umění se vyzná též má zadnice! 


Ó brachu, slávy nezískáš, žes potupil 

mne v radě! Pojďme k Demu! 

Nuž pojď již! 

Pojď již! 

Ó Deme, sem k nám vyjdi! 


Nic nás nedrží. 



Nic nás nesmí zdržeti. 

(Tlukou na dvéře.) 



Věru, tatíčku, 725 

jen vyjdi sem, náš nejmilejší Demíčku! 

51

52 

D e m o s (vyhlížeje z okna). 

728 Kdo tady křičí? Nepůjdete od dveří? 

Vždyť strhli jste mi s dveří věnec svěcený! 99 ) 


727 Jen vyjdi, abys viděl, kterak tupen jsem. 

Ach, kdo ti, Paflagone, křivdí? 

D e m o s (vycházeje z domu). 


730 Pro tebe mě tento a i oni mladíci bijí. 

D e m o s . 


Že mám tě rád a tvůj jsem, Deme, miláček. 

A kdo pak ty jsi? 

D e m o s . 


Proč? 

Já jsem sokem tohoto, 

již dávno mám tě rád a chci ti prospívat 

735 a mnozí jiní pěkní, statní chlapíci. 

Však nemůžeme pro tohoto. Neboť ty 

jsi právě jako milovaní mladíci: 

těch, kdož jsou řádní, nechceš nikdy připustit, 

než všelijakým lampářům a strunařům? 100) 

740 a ševcům nebo jirchářům se poddáváš. 

---------------- 

99 ) O slavnosti Pyanepsiích nošena do chrámu olivová větev ověšená fíky, koláči, 

miskami s medem, olejem a vínem. Takové ratolístky nosili i jiní, kteří si je pak zavěsili na 

domovních dveřích, kdež je nechávali viseti až do příští slavnosti. 

100 ) Lampářem míněn Hyperbolos, strunařem obchodník ovcemi Lysikles (viz pozn. 21.)

Vždyť dobře činím Demu. 



Pověz, kterak pak? 


Že když se v Pylu strachem třásli vůdcové, 

jsem vyplul tam a přivedl sem Sparťany. 


A já, že na procházce z dílny druhému 

jsem s uvařeným jídlem hrnec ukradl. 745 


Jen svolej, Deme, na sněm rychle všechen lid, 

bys mohl poznat, který z nás ti přeje víc, 

a učiň rozhodnutí, mne že miluješ! 


Ba, učiň rozhodnutí, ne však na pykně. 

D e m o s . 

Já na jiné si místo nikde nesednu, 750 

však podle zvyku předků na pnyx přijděte! 

( Demos a Paflagon odejdou. ) 


Ach běda! Veta po mně! Neboť stařec ten 

má doma ze všech lidí nejvíc rozumu; 

však jak si jenom na tu skálu usedne, 

tu čumí vždycky, jakby fíky navlékal. 101 ) 755 

(Demos se objeví sedě na kamenném sedadle. 102 ) 

---------------- 

101 ) t. j, jako stařec, který již není k ničemu, leč aby navlékal fíky. 

102 ) Zvláštní proměny sceny v pnyx zde není, pouze asi postaveno 

ven Sedadlo, mající značiti kamenné řečniště na sněmovišti, 

53

54 

Teď ovšem všecky plachty své 

již musíš spustit dolů 

a sílu míti ohnivou 

i řečí všecky kličky, 

bys jimi nad ním zvítězil! 

Neb on je velmi lstivý 

a z největších i nesnází 

se umí vy kroutiti. 

760 A proto hleď, bys prudký byl 

a rázný proti němu! 



Však pozor měj! Dříve než udeří sám on na tebe, delfíny 103 ) 

na loď 

hleď pozdvihnout, mimo to ochranný člun též spustiti k ochraně 

vlastní. 


Ó Atheno, přemocná paní, jež vždy jsi ochranou pro naši obec, 

ó prosím, získal-li záluhy jsem si o obec athenskou velké, 

765 jak dovedl kdysi jen Lysikles sám a Salabakcho a Kynna, 104 ) 

bych za to, že nedělám dočista nic, byl v prytaneiu dál živen. 

(K Demu.) 

Však mám-li jediný na tebe zlost, a nedávám v boj se v tvůj 

prospěch, 

ať zhynu, a na kusy rozřezej mne a v řemeny rozkrájej samé. 


Když j á tě, ó Deme, nectím a rád té nemám, hned v malinké 

kousky 

I70 se rozřezán v hrnci uvařit dám; a nechceš-li tomu snad věřit. 

---------- 

103 ) Delfínem zván kus olova v podobě delfína, zaostřený, který 

upevněn na laně byl spouštěn proti nepřátelské lodi, by ji rozbil. 

104 ) Mimo očekávání jmenuje místo vynikajících mužů obchodníka 

Lysiklea a dvě pověstné hetairy.

zde na tomto stole se rozetřít dám, a přidejte česnek i sýra. 

Pak kleštěmi uchopte varlata má a vlecte mne - do Kerameika 105) 


A kterak by mohl jen nade mne víc tě, Deme můj, milovat 

občan? 

Vždyť dokud jsem v radě byl, nejvíce vždy jsem v pokladně 

chovával peněz; 

neb jedny jsem mučit neb škrtiti dal a od jiných peníze žádal, 775 

a z občanů nikoho nedbal jsem nic, jen abych se zavděčil tobě. 


To, Deme, přec není zvláštního nic, to mohu ti dělati také. 

Neb cizí chci ukrádat pro tebe chléb, bych mohl jej předkládat 

tobě. 

Jak nepřeje tobě a nemá tě rád, to nejprve dokázat mohu, 

že proto jen činí to, poněvadž chce se u tvého ohřívat krbu. 780 

Neb tebe, jenž u Marathona 106 ) jsi boj kdys s Peršany bojoval 

mečem 

a zvítěziv slavně vymohl nám, že můžeme mlátiti hubou, 

on nedbá, i musíš na skále zde tak na tvrdém seděti stále: 

však já za to nesu ti podušku, hle, již ušil jsem. Nuže již povstaň 

a sedni si měkce; vždyť naseděl dost se zadek tvůj u Salaminy 107 ) 785 

(Dá pod něj polštář.) 

D e m o s . 

Kdo jsi, ó člověče? Nejsi-li snad ty z potomstva Harmodiova? 108 ) 

Toť věru je od tebe šlechetný čin a svědčí, žes lidumil velký. 

---------- 105) Místo do propasti, kam házeni odsouzenci, žádá uzenář, aby jej 

odvlekli do Kerameika, nejkrásnějšího to předměstí athenského, kde byli 

pohřbíváni ti, kdož padli v boji za vlast. 

106 ) Na poli marathonském Atheňané r. 490 dobyli skvělého vítězství 

nad Peršany. 

107 ) U ostrova Salaminy zvítězili Řekové r. 480 v námořní bitvě nad 

Peršany. 

108) Demos považuje dar polštáře za tak znamenitý čin, že jej dovede 

provésti pouze potomek Harmodia, který s Aristogeitonem usmrtil tyrana 

Hipparcha, syna Peisistratova. 

55

56 


Jak pro malou lichotku mohl jsi hned se státi mu příznivcem 

velkým! 

U z e n á ř (k Paflagonovi.) 

Ty častokrát mnohem menším jsi jej již vnaděním pro sebe získal. 


790 A věru když který se vyskytl muž, jenž více se ujímal lidu 

neb rád tě měl nade mne, do sázky dát chci věru vlastní svou 

hlavu! 


A kterak jej miluješ, vidíš-li jej, že osm 109 ) let přebývá v sudech 

a v jestřábích hnízdech a na vížkách jen, 110 ) a přece ti není ho 

líto? 

Však zavřev jej, mačkáš ho tak jako med, a Archeptolemos 111) 

když přišel 

sem s mírem, jej zahnals a poselstva pryč vždy ženeš napořád 

795 z města, 

a do zadnic kopáš je, aby jen šli, když přijdou sem vyzývat 

k míru. 


By mohl mít u všech Hellenů moc. Neb ve věštbách stojí to 

psáno, 

že v Arkadsku 112 ) může obolů pět on dostávat za úkon soudce, 

---------------- 

109 ) Válka trvala dosud vlastně teprve sedm let ale poněvadž 

v sedmém roce neuzavřen mír hlavně působením Kleonovým, válka bude 

trvati dále. 

110 ) Pro vpády Sparťanů do Attiky uchýlilo se venkovské obyvatel- 

stvo k radě Perikleově do Athen. Pouze malá část uchýlila se k přátelům 

a příbuzným; ostatní bydleli v barácích na nezastavených místech města 

a v okresích svatyň. 

111 ) Archeptolemos (viz pozn. 45) vyjednával nejspíš sám v zájmu 

strany míru ve Spartě o mír, avšak vrátiv se nemohl přemluviti lidu. 

112 ) V Arkadii, krajině na Peloponnesu, bylo podobné soudní zřízení 

jako v Athenách ΑΛΙΑΣΤΑΙ), (ΑΛΙΑΣΤΑΙ ΑΛΙΑΣΤΑΙ ΑΛΙΑΣΤΑΙ Tam souditi bylo by ovšem možno teprve po 

podmanění celého Peloponnesu. - O soudcovském platě v Athenách 

viz pozn. 8.

ač jestliže vytrvá. Všemožně chci jej živit a ošetřit dobře, 

chci pátrat - ať dobře již anebo zle - by trojobol mohl mít stále. 800 


Ty nedbáš, by arkadským vládcem se stal, než abys ty sám mohl 

spíše 

i loupit a od obcí úplatky brát, a lid aby pro samou válku 

a zvířený nemohl viděti prach, co špatného sám zatím tropíš, 

však z nutnosti, z nouze a žold že chce brát, by stále jen na tebe 

čuměl. 

Však bude-li jednou na venku zas a za míru tráviti život 805 

a po kaši nových zas nabere sil a s hrozny se seznámí znova, 

tu pozná, o jaké výhody tys jej připravil žoldnéřskou službou. 

Pak přikvačí na tebe venkovan zlý a na tebe shledá si hlasy. 113) 

To víš sic dobře, však klameš jej přec a o sobě vylhaně věštíš. 


Zda není to hrozné, že takovou řeč zde mluvíš a osočit tím chceš 810 

mě u athenského lidu, ač já jsem rozhodně mnohem víc dobra 

než Themistokles, 114) věz Demeter, vám i athenské prokázal obci. 


Ó o b č a n é A r g u , ó s l y š t e , c o d í ! 115 ) Ty s Themisto- 

kleem se rovnáš? 

Ten zalidnil naši nám obec již dřív a opevnil, rozšířil k moři, 

a nad to když snídala, ještě jí sám i Peiraieus uhnětl k snědku, 815 

a pranic jí neubrav z dřívějších ryb, i nové jí předložil k jídlu. 

Než tys chtěl z athenských občanů mít vždy maloměštáky jen 

samé, 

i hradby kdyžs stavěl a věštby kdyžs pěl! Ty s Themistokleem 

se rovnáš? 

A kdežto on vyhnán byl, achillským sám si chlebíčkem 116) utíráš 

ruce! 

---------------- 

113 ) t. j, buď jako soudce nebo při ostrakismu. 

114 ) Vynikající státník Themistokles, jenž první se staral o zvětšení 

námořní moci athenské a spojil přístav v Peiraieu s městem dlouhými 

hradbami. 

115 ) Verš z Euripidovy tragoedie Telefa. 

116 ) Výborný druh ječmene slul „Achilleův ječmen” ; chléb z něho 

57

58 


Zda není to hrozné, že takovou řeč, ó Deme, mám od něho 

820 slyšet, 

že tebe jen miluji? 

D e m o s . 

Ustaň přec již a neštěkej na něj tak bídně! 

To věru jsem nevěděl po dlouhý čas, žes šálil mě, jaks jenom 

mohl! 


Ten ničema, rozmilý Demíčku můj, ten nejvíc se nastrojí kousků! 

Jak zívati začneš, i nejlepší list 

825 si vyloupna z účtů a zhltna jej hned. 

I z obecních peněz si nabírá rád 

vždy obojí rukou, jak z mísy by bral! 


Jen nejásej příliš! Neb usvědčím tě, 

že myriad tré jsi ukradl sám. 


830 Proč nadarmo třískáš tu veslem tím svým, 

ač pro Atheňany jsi nejhůře jen 

vždy jednal? Já udám tě, Demeter věz, 

- sic raději nechci ni na světě být -, 

že od Mytilenských 117 ) jsi na darech vzal 

835 as čtyřicet min 118 ) neb i více. 

---------------------- 

pečený podáván prý v prytaneiu. Kleon však je tak zpupný, že si jím 

utírá ruce. Staří totiž při jídle, neužívajíce ubrousků, utírali si ruce chlebem. 

Město Mytilene na ostrově Lesbu odpadlo od Atheňanů, při 

nuceno pak vzdáti se (r. 427), a v Athenách přijat návrh Kleonův, aby 

všecko mužské obyvatelstvo bylo usmrceno, ženy a dítky prodány do 

otroctví. Druhého však dne přes odpor Kleonův změněno usnesení to 

a odhlasováno popraviti ty Mytileňany, které vojevůdce athenský poslal 

do Athen jakožto původce odboje. - Zde básník ovšem vtipkuje, že se 

Kleon dal podplatiti. 

118 ) Talent měl 60 min.

59 

D r u h ý p o l o s b o r 

t y , j e n ž v š e m u l i d s t v u t e ď 

s e s z j e v i l v e l k o u s p á s o u , 119) 

tvou chválím řeči obratnost. 

Jen útoč takto dále, 

a budeš z Řeků největší 

a sám pak budeš vládnout 

jak obci, tak i spojencům, 

když budeš držet trojzub, 120 ) 

jímž mnoho peněz vyděláš, 

vším třesa, ve všem ryje! 840 


A napusť muže tohoto, když dal se ti zač chytit: 

tyť přemůžeš jej zajisté, když takové máš svaly. 


Tak daleko to, rozmilí, ó probůh, ještě není! 

Neb vykonal jsem takové vám velikánské dílo, 

že všechněm nepřátelům svým jím mohu huby zacpat, 845 

jen dokud ještě ze štítů těch pylských něco zbývá. 


Buď hezky zticha o štítech! Neb tím tě můžem chytit! 

Vždyť nemusil jsi schválně dát, když tak svůj lid máš v lásce, 

je zavěsiti do chrámu i se řemeny všemi. 121 ) 

Však to je; Deme, léčka jen, by, až bys někdy hodlal 850 

snad toho muže potrestat, to nebylo ti možno. 

Neb vidíš, jaký velký dav má obchodníků kožních, 

a v jejich bydlí blízkostí zas prodavači medu 

a sýrařově, zajedno je sebranka ta všecka. 

Že kdybys jednou zabručel a střepinově 122 ) vzhlédl, 855 

---------------------- 

119 ) Parodie Aisch. Prom. 613. 

120 ) Trojzub, odznak moci Poseidonovy. 

121 ) Ukořistěné štíty bývaly zavěšeny v chrámě Athenině b e z rukojetí. 

122 ) Narážka na střepinový soud (ostrakismos), jímž vypovídáni 

mužové svobodě občanské domněle nebezpeční.

60 

by ony štíty za noci hned strhli, potom rychle 

pak obsadili každý vchod, jenž na tržiště vede! 

D e m o s . 

Ach běda! Tedy řemeny že mají? Ničemníku, 

jak dlouho jsi mne odíral a takto bouřil lidi! 


860 Ó bloude, nesmíš věřit mu a rozvaž, zdali lepším 

by někdo byl ti přítelem než já, jenž sám jsem v obci 

vše spiklenectva potlačil, i nezůstalo tajno 

mne žádné v obci srocení; hned začal jsem vždy křičet. 


Tys činil to jak rybáři, když úhoře chtí lovit. 

865 Neb dokud voda klidná je, tu nepolapí pranic; 

však rozvíří-li nahoru i dolů všecko bláto, 

pak lapí něco. Také ty, když bouříš obec, béřeš. 

Jen tohle jedno pověz mně: ač´s prodal tolik koží, 

zda tomuto kdy podrážku dals na střevíce, třeba 

vždy říkáš, jak jej miluješ? 

D e m o s . 

870 Ba, chraniž bůh, to nedal! 


Teď tedy vidíš, jaký jest! Však za to já jsem tobě 

zde tyto koupil střevíce a dávám ti je darem. (Dá mu střevíce.) 

D e m o s . 

Ty, myslím, jistě z lidí všech, jež znám, jsi nejen lidu 

i obce přítel největší, než nad to i mých nohou. 


875 Ach, zda to není hrozná věc, co střevíce dva zmohou! 

A co jsem já ti učinil, tos zapomněl, jenž konec 

jsem lásce k hochům učinil a Grytta 123) škrtl z listin? 

----------------- 

123 ) Gryttos, jinak neznámý. - Podle zákona ten, kdo se účastnil 

tajných klubů politických (Ο Ο Ο Ο ΗΤΑΙΡΙΚΩΣ), ΗΤΑΙΡΙΚΩΣ 

ΗΤΑΙΡΙΚΩΣ 

ΗΤΑΙΡΙΚΩΣ propadal atimii, ačkoliv asi 

ten zákon prováděn zřídka.


A není to též hrozná věc, že prohledáváš zadky 

a lásku k hochům zamezils? Tys jistě jenom proto 

to zamezil, žes nepřál jim, by řečníky se stali. 880 

A ač jsi viděl tohoto, že stár jsa nemá roucha, 

přec hodným jsi ho neuznal mu darovati roucho, 

ač zima krutá! (K Demu.) Avšak já ti dávám toto roucho. (Dá 

mu chiton.) 

D e m o s . 

Cos takového nesmyslil si ani Themistokles! 

A přece chytrým výmyslem je Peiraieus! Než myslím, 885 

že mnohem lepším nápadem je darovat mi roucho. 


Ach běda! Jarým zaskočit mě myslíš opičáctvím! 


To ne; však jako spitý muž, když potřeba ho nutká, 

si vezme cizí střevíce, 124 ) já jednám po tvém mravu. 


Však lichocením nikterak mne nepřekonáš; jáť naň 890 

zde plášť ten hodím, ničemo, a ty pak vyj. (Klade na Dema svůj 

pláš.) 

D e m o s (odhodí plášť.) 

Ó hrůza! 

Hned táhni odtud na kolo! Vždyť smrdí strašně koží! 


On schválně dal jej na tebe, by zadusit tě mohl. 

Již dřív se snažil zničit tě. Víš o čuřidle 125 ) onom, 

jak jednou kleslo na ceně? 

D e m o s . 

Ba ovšem, vím to dobře. 895 

----------------------- 

124 ) Při hostinách hosté odkládali střevíce v předsíni. 

125 ) Čuřidla (thapsia gummifera) užíváno jako koření a léčiva, zvláště 

jako projímadla. 

61

62 


On schválně přál si nižších cen, by kupoval je každý 

a hojně jedl; neboť chtěl, až zasednete k soudu, 

by soudci celí ubzdění se usmrtili sami. 

D e m o s . 

Věz Poseidon, to z Hnojova 126) mi nějaký muž řekl. 


900 Zda při tom bzdění velikém jste nesežloutli celí? 

D e m o s . 

A přisám Diu, vymyslil to tehdy jistě Barvíř! 127) 


Ach, kterakými úskoky, ó ničemo, jdeš na mne! 


Vždyť bohyně mně kázala, bych překonal tě žvástem. 


Však nepřekonáš! Slibuji, ó, Deme, bez lopoty 

905 že vychlastnouti každý den vždy můžeš misku - platu. 


A já ti tady krabičku a lék v ní dávám, kterým 

si můžeš mazat puchýře, jež na holeních míváš. 

P a f l a g o n (odstrčí uzenáře.) 

Já šediny ti vytrhám, a omladím tě znova. 

U z e n á ř (dávaje Demu zaječí ocásek.) 

Na! Ze zajíce ocásek, je k vytírání očí! 


910 Když vysmrkneš se, Deme, pak se o mou hlavu otři! 

---------- 

126 ) Jeden demos attický fyly Hippothontidy slul ΚΟΠΡΟΣ ΚΟΠΡΟΣ ΚΟΠΡΟΣ ΚΟΠΡΟΣ (hnůj). 

127 ) V originále Pyrrandros, komicky tvořené slovo podle ΠΥΡΡΟΣ ΠΥΡΡΟΣ ΠΥΡΡΟΣ ΠΥΡΡΟΣ 

(žlutý) v předchozím verši.

To o mou spíš! 



To o mou spíš! 

Já provedu, že dostaneš 

jsa trierarchem 128 ) starou loď, 

bys musil platit napořád 915 

a neustále spravovat; 

a zařídím, že dostaneš 

v ní hlavní plachtu prohnilou! 


Vře tento muž. Již dosti, dost, 

sic přetečeš; hleď odtáhnout 920 

ty tříštky, potom sebrati 

ty jeho hrozby touto zde. (Ukazuje na lžíci.) 


Já překrásně tě potrestám, 

a budeš tísněn daněmi; 

neb přičiním se, abys byl 925 

hned zapsán mezi boháče. 129 ) 


Já vyhrožovat nebudu, 

však přeji tobě toto jen: 

kéž s ploticemi na stole 

ti stojí pánev syčící, 930 

až o Miletských 130) budeš chtít 

dát návrh! Ježto při tom lze 

ti získat talent, pospíchej, 

------------------ 

128 ) Vystrojení trojveslic (trier) patřilo k mimořádným leiturgiím. 

Velitele trojveslic (trierarchy) vybírali athenští vůdcové z nejbohatších 

občanů. Každý dostal pak od státu loď, již musil vystrojiti a udržovati. 

129 ) Mimořádnou daň válečnou, vyměřovanou podle jmění, obnovil 

Kleon r, 428, když již nestačily poplatky spojenců. 

130 ) Nač se vztahuje tato narážka, nevíme; neboť Mileťané stáli věrně 

k Atheňanům až do r. 412. 

63

64 

bys rychle snědl plotice 

935 a přišel na sněm ještě v čas! 

Však než se pustíš do jídla, 

kéž přijde někdo pro tebe; 

a ty chtě talent vydělat, 

až budeš jíst, 

940 kéž udávíš se honem! 


Dobře to je, přisám Diu, Apollonu, Demetře! 

D e m o s . 

Já také myslím, že muž tento patrně 

jest občan dobrý, jaký dávná léta již 

945 se v tomto obolovém 131) davu nezjevil. 

Ty, Paflagone, říkaje, že máš mě rád, 

jsi hněval mne. Teď prsten navrať, nebudeš 

již správcem u mne. 

P a f l a g o n (dávaje mu prsten.) 

Tu máš, avšak rozvaž to, 

že nenecháš-li mne svým správcem, jiný zas 

950 se zjeví tobě šibal větší než jsem já. 

D e m o s (prohlíží prsten.) 

Ten prsten asi, myslím, není prsten můj; 

neb pečet na něm vidím zcela rozdílnou, 

ač slep-li nejsem. 


Ukaž, jakous pečet měl! 

D e m o s . 

List s volským lojem 132) upečený fíkový. 

To není na něm. 

-------------- 

131 ) Srovnej pozn. 8. 

132 ) Slovní hříčka mezi ΔΗΜΟΣ 


ΔΗΜΟΣ ΔΗΜΟΣ ΔΗΜΟΣ (lid) a ΔΗΜΟΣ ΔΗΜΟΣ ΔΗΜΟΣ ΔΗΜΟΣ (lůj).

D e m o s . 

List tam není? Tedy co? 955 


Pták racek řeční se skály 133) tam chňapavý. . 

Ó hrůza! 

Co pak? 

D e m o s . 


D e m o s . 

Honem ať jej odneseš! 

On místo mého Kleonymův 134 ) prsten měl! 

(Dá uzenáři jiný prsten.) 

Zde tento vezma, budiž u mne správcem teď. 


Jen to mi nečiň, pane, prosím pokorně, 960 

dřív nežli všecky moje věštby vyslechneš. 

I moje ovšem. 



Jeho-li však poslechneš, 

pak vytrhám ti vlasy. 


Pakli tohoto, 

až na kořen ti stáhnu celou předkožku. 


Mé věštby praví, ty že jednou vládnouti 965 

máš celé zemi, ověnčen jsa růžemi. 

------------ 

133 ) Skalou míněno kamenné řečniště na pykně. 

134 ) S narážkou na podobnost se jménem Kleonovým jmenuje demagoga 

Kleonyma, jenž byl stoupencem Kleonovým. - Kleonymos často tepán 

od komiků jako chuďas a zbabělec. 

65

66 


A moje dí, že maje roucho nachové 

a vyšívané, s věncem, v zlatý sedna vůz, 

že stíhat budeš - Smikythu 135 ) a manžela. 


970 Však sám je rychle přines, aby tento hned 

je vyposlechl. 

D e m o s . 

Dobře. (K Paflagonovi.) Ty je přines též! 

Hned přijdu. (Odejde do domu.) 



Ovšem, brzo přijdu nazpátek. (Odejde na pravo 

do města ) 


Světlo nejpříjemnější dne 

svitne všechněm tu přítomným, 

975 všem též, kdožkoli přijdou sem, 

Kleon bude-li zničen. 

Ovšem slyšel jsem některé 

lidi starší a přehrozné, 

kterak na trhu sudičském 136 ) 

980 tomu odporovali: 

prý by, kdyby se nebyl stal 

v obci přemocným, věci dvé 

------------- 

135 ) Smikythos byl snad písař v Athenách, nevynikající mravným 

životem; proto básník mění jeho jméno v ženské „Smikythe.” - Žena. 

v Athenách musila býti vždy na soudě zastoupena nejbližším příbuzným 

(otcem nebo mužem), jenž vždy byl jmenován, když na soudě volány 

strany. 

136 ) V Peiraieu zvláštní místo, kde ukazovány vzorky zboží, tedy 

jakýsi bazar (ΔΔΔΔΕΙΓΜΑ ΕΙΓΜΑ). ΕΙΓΜΑ ΕΙΓΜΑ Podle toho zváno i místo na tržišti, kde vystaveny 

seznamy pří, které se budou projednávati.

dobrých nebylo: měchaček 

ani z hmoždířů palic. 137) 


Avšak také se divívám 985 

jeho svinskému vzděláni. 

Neboť říkají školáci, 

již s ním ve škole byli, 

jenom Dory prý v hudbě znal, 

pouze v tonině dorské 138 ) hrál, 990 

jiné nechtěl se naučit. 

Proto citerník v zlosti 

prý jej rozkázal odvést pryč, 

ježto nemůže chlapec ten 

harmonii se naučit, 995 

ve všem zná prý jen - dary. 

P a f l a g o n (přináší mnoho svitků věšteb.) 

Hle, popatř, a to ještě všechněch nenesu! 

U z e n á ř (vleče ještě více svitků.) 

Ach, podělám se, a to všechněch nenesu! 

Co je to? 

Věštby. 

D e m o s . 


D e m o s . 

Samé věštby? 


Jaký div? 

A mám jich, věru, doma ještě plnou skříň. 1000 

------------ 

137) Kleonovi přičítá se za zásluhu, že měchaček a palic, věcí potřeb- 

ných a všedních v domácnostech, užíváno k rozmíchávání svárů a vybíjení 

jmění. 

138) Dorská tonina byla vážná, mužná. Je zde slovní hříčka mezi 

„dorský" a ΔΩΡΟΝ (dar); proto se Kleon nechtěl učiti jiné tonině. 

67

68 


Já plnou půdu a dva plné příbytky. 

D e m o s . 

Chci vidět, od koho jsou vlastně věštby ty. 

Mé od Bakida. 139) 


D e m o s . 

Od koho pak tvoje jsou? 


Mé věštil Glanis, 140) starší bratr Bakidův. 

Nač vztahují se? 

D e m o s . 


1005 Na Atheny, na Pylos 

a na tebe a na mne, vůbec na všechno. 

A tvé jsou o čem? 

D e m o s . 


O Athenách, o kaši 

a o Sparťanech, o mlaďoučkých makrelách 

i o těch, kteří špatně měří obilí, 

a o tobě a o mně, vůbec o všem 141 ) jsou 

a mnohém jiném. (Obraceje se k Paflagonovi.) Ať se tento 

1010 kouše v pyj ! 

D e m o s . 

Nuž přečtěte mi nyní oba věštby své 

i onu věštbu o mně, kterou tak mám rád, 

jak jako orel povznesu se do mraků! 142) 

---------------- 

139 ) O Bakidovi viz pozn. 20. 

140 ) Glanis, jméno smyšlené. 

141 ) Přeloženo dle návrhu Kockova. 

142 ) Nejslavnější z Bakidových věšteb byla věštba o „orlu a oblacích” 

tohoto znění:


Nuž tedy slyš a obrať ke mně mysl svou! 

„Erechtheovče, 143 ) ať dbáš té věštby, jíž Apollon tobě 1015 

ozval se ze svého chrámu kdys s trojnožky veleposvátné! 

Kázal ti vydržovati psa velkého ostrozubého, 

který by pro tebe štěkal a za tebe strašlivě křiče, 

výdělku poskytl tobě; ten zhyne však, neposlechneš-li. 

Velikéť množství již kavek jej oblétá s krákotem zlostným.” 1020 

D e m o s . 

To, u Demetry, nevím, co má znamenat. 

Co Erechtheus má činit s kavkami a psem? 


Ten pes jsem jistě já; neb štěkám za tebe, 

a bys mne choval za psa, Foibos rozkázal. 


To neznačí ta věštba, avšak tento pes 1025 

tak jako kaši užírá ti věštby tvé. 

Neb já mám o psu tomto věštbu pravdivou. 

D e m o s . 

Nuž mluv, a já si nejdřív kámen popadnu, 

by mne ta psovská věštba kousnout nemohla. 


„Erechtheovče, ať dbáš vždy Kerbera otrokářského, 1030 

který ohonem mrská, když stoluješ, při tom však číhá, 

kterak by vyrval ti sousto, když ospalost na tebe padne; 

------------------------ 

„Blažené athenské město, jež kořistná Athena chrání, 

jež již mnoho jsi zřelo a strádalo, mnoho i sneslo, 

vysoko v oblacích orlem nám budeš po všechny časy.” 

Následuje parodie temných věšteb; některé verše jsou z nich snad vzaty 

doslovně. 

143 ) Erechtheovici sluli Atheňané po svém králi Erechtheovi, mythi- 

ckém to herou. 

69

70 

v noci pak do kuchyně se tajně vkrádá a psovským 

způsobem hledí mísy - a ostrovy 144) vylízat tobě.” 

D e m o s . 

1035 Věz Poseidon, to lepší věštba, Glanide! 


Ó brachu, slyš a potom teprv rozsuzuj! 

„Žena jest jedna, která lva porodí v Athenách svatých, 

který pro obec v zápas se pustí s komárů hejnem, 

jakoby mláďata chránil; ty dobře ho chrániti musíš, 

1040 dřevěnou vystavě zeď a veliké železné věže.” 145 ) 

Víš, co to značí? 

D e m o s . 

U Apollona, nikterak. 


Tím zřejmě bůh ti kázal, abys chránil mne; 

neb pro tebe jsem lvím já jaksi zástupcem. 

D e m o s . 

A proč to nevím, ty že lvím jsi zástupcem? 


1045 Věc jedna sama poučí tě z věštby té, 

co železnou je zdí a dřevem míněno, 

v němž kázal tobě chránit jeho Loxias. 146) 

A kterak asi bůh to myslil? 

D e m o s . 

--------------- 

144 ) Z ostrovů měli Atheňané nejvíce příjmů. 

145 ) Narážka na známou věštbu, již dostali Atheňané, když Xerxes 

chystal výpravu proti Řecku (Herod. VII, 141; VIII, 51). 

146 ) Loxias, příjmí boha Apollona.

71 


Poručil 

dát v pětiděrné dřevo 147) chlapa tohoto. 

D e m o s . 

Ta věštba, myslím, dochází již splnění. 1050 


Tomu věřiti nesmíš; neb závistné krákají vrány. 

Avšak jestřába miluj a pamatuj v mysli, že tobě 

krkavce mladé zajal a v pouta dal lakedaimonské. 


Toho se Paflagon pouze, když opil se, odvážit mohl. 

„Zloradný Kekropovici, 148 ) ty mníš, že to veliké dílo? 1055 

U n e s e ť b ř í m ě t é ž ž e n a , k d y ž n a b e d r a m u ž j í 

j e v l o ž í , 

v b o j s e v š a k n e p u s t í , 149 ) spíš cos vypustí, než se v boj 

pustí.” 


Ale toto i rozvaž, co znamená „před Pylem Pylos.” 150 ) 

P ř e d P y l e m P y l o s j e d r u h ý - 

D e m o s . 

Co „před Pylem” znamená asi? 


Do pylské vany 151 ) tu dí, že vstoupí, až do lázně půjde. 1060 

----------- 

147) Otroci trestáni sevřením v kládu, jež měla pět otvorů pro krk, 

ruce a nohy. 

148) Kekrops byl dle attické báje první osadník Athen a první král. 

Po něm Atheňané nazýváni Kekropovici. 

149) Verše z kyklického eposu Malé Iliady. 

150) Kleon omílá událost pylskou až do omrzení. - Měst jména Pylos 

bylo v Řecku tré. Básník míní verš: „Před Pylem Pylos je druhý a ještě 

i jiný je Pylos. ” 

151) Hříčka ve slovech ΠΥΛΟΣ ΠΥΛΟΣ ΠΥΛΟΣ ΠΥΛΟΣ a ΠΥΕΛΟΣ ΠΥΕΛΟΣ ΠΥΕΛΟΣ ΠΥΕΛΟΣ (vana).

72 

D e m o s . 

A já snad mám dnes nevykoupán zůstati? 


Vždyť on nám tajně všecky vany ukradl. 152) 

Však mám tu ještě jednu věštbu o loďstvu, 

a k té hleď nyní pozornost svou obrátit! 

D e m o s . 

1065 Již obracím, a přečti, kterak především 

mým plavcům možno zaplatiti všechnu mzdu. 


„Aigeiovici, l53 ) ty hleď, by tě nepřelstil Psolišák 154 ) onen 

podskočný, rychlonohý a zchytralý, zkušený ve všem!” 

Rozumíš tomu? 

D e m o s . 

Tím jasně je Filostratos jen míněn. 


1070 To neznamená. Avšak rychlé dostati 

chce tento lodi vyběračské 155) pokaždé. (Ukazuje na Paflagona.) 

A ty ti zapovídá dávat Loxias. 

Jak psolišák je trojveslicí? 

D e m o s . 


„Jak” se ptáš? 

Že trojveslice rychlá jest a taktéž pes. 

-------- 

152) Narážka na událost nám neznámou. 

153) Aigeiovici slují Atheňané po králi Aigeiovi, otci Theseově. 

154) Filostratos, pověstný kuplíř, měl přezdívku Psolišák ΚΥΝΑΛΩΠΗΞ). 

(ΚΥΝΑΛΩΠΗΞ 

ΚΥΝΑΛΩΠΗΞ 

ΚΥΝΑΛΩΠΗΞ 

155) Nastal-li v státní pokladně nedostatek peněz, vysílány od začátku 

peloponneské války lodi, obstarávající nejspíš námořní službu policejní, 

které vybíraly od spojenců mimořádné poplatky. Tím velice trpěly 

ostrovy a pobřeží.

D e m o s . 

A kterak byla liška ke psu přidána? 1075 


On k liškám jenom připodobil vojáky, 

že pojídají hrozny všude v cizině. 156) 

D e m o s . 

Nu budiž! 

A kde pak, kde pak pro ty lišky vezmu mzdu? 


Tu já chci obstarati, a to na tři dni. 

Ještě však vyslechni věštbu, jíž Letoovici 157 ) ti kázal 1080 

stříti se, aby ses nedal kdy obelstít Kyllenou 158) dutou. 

Jakou to Kyllenu myslí? 

D e m o s . 


On patrně tohoto ruku 

Kyllenou nazývá; neboť on říkává: „v dutou vhoď ruku!” 


Takto to vyložit nelze; neb Kyllenou Apollon pranic 

jiného nemohl myslit než pravici Diopeithovu 159 ) 1085 

Avšak o tobě tady mám ještě perutnou věštbu, 

orlem kterak ty budeš a nad celou kralovat zemí 160) 

--------------- 

156 ) Athenské vojsko, nedostávajíc vždy pořádné mzdy, opatřovalo 

si výživu samo násilím. - Také narážka na známou bajku o lišce a hroznech. 

157 ) Letoovic jest Apollon, syn Letoin. 

158 ) Kyllene, přístavní město v Elidě. Hříčka slovní; neboť ΚΥΛΛΟΣ ΚΥΛΛΟΣ 

ΚΥΛΛΟΣ ΚΥΛΛΟΣ 

značí také dutý. 

159 ) Věštec Diopeithes, jenž měl zmrzačenou ruku, líčen zde jako 

podvodník. 

160 ) Viz pozn. 142. 

73

74 


Já pak, že nad celou zemí i nad celým červeným mořem, 

v Ekbatanech 161 ) že soudit a koláče lízati budeš. 


1090 Mně však zdálo se ve snu, že zřel jsem, jak bohyně sama 

lila z konve své zdraví a bohatství na hlavu Demu. 


Mně pak zase se zdálo, že zřel jsem, jak bohyně sama 

nestoupla s hradu a sova že seděla na její hlavě; 

napotom ambrosii jsem zřel jak na hlavu tobě 

1095 z plného vylila džbánu, a tomuto solený oukrop. 

D e m o s . 

Ó hejsa! Hej! 

Ba nad Glanida nikdo nebyl moudřejší! 

A nyní tobě svěřím sebe, tak jak jsem, 

b y s s t a r c e v e d l , n o v o u d a l m u v ý c h o v u . 162 ) 


1100 To, prosím, ne; však sečkej, abych mohl dát 

ti ječmen, tvou to každodenní výživu 163 ) 

D e m o s . 

Nic o ječmeni nechci slyšet; tebou již 

a Theofanem 164 ) často byl jsem oklamán! 


Však poskytnu ti mouky pěkně umleté. 


1105 Já řádně uhnětené dám ti koláčky 

a upečené maso, potom jenom jez! 

------------- 

161 ) Ekbatana, hlavní město Medie. 

162 ) Parodie verše ze Sofokleova Pelea. 

163 ) V Athenách časem rozdáváno lidu obilí. 

164 ) Theofanes, dle scholií přívrženec Kleonúv, byl písařem úřadu, 

opatřujícího prostředky na mimořádná vydání.

D e m o s . 

Nuž spěšte s tím, co teď mi chcete udělat! 

Neb tomu, kdo z vás teď mě lépe obslouží, 

chci přenechati všechny pyknu otěže. 


Já dříve půjdu dovnitř. (Chce vkročiti do domu.) 

U z e n á ř . (Odstrčí Paf lagona.) 

Ne, to spíše já. 1110 

(Odejde, za ním Paflagon.) 


Máš, Deme, teď krásnou moc, 

když před tebou všechen lid 

se koří a strachem chví 

jak před samovládcem! 

Než snadno se svádět dáš 1115 

a z lichotek radost máš 

a klamat se necháváš. 

Když mluví kdo, na toho 

jen čumíš, a všechen um 

tvůj daleko bloudí. 1120 

D e m o s . 

Um z vašich je vlasů 165 ) pryč, 

když máte mne za hlupce, 

a já přece schválně v tom 

tak hloupě si vedu. 

Neb rád se dám krmiti 1125 

jak maličké děťátko, 

a zloděje jednoho 

si za pána chovám vždy; 

a toho, když již je pln, 

pak zdvihnu a sbiji. l 130 

----------- 

165 ) Viz pozn. 87. 

75

76 


A dobře tak činíváš, 

když takovou chytrost máš 

v svém jednání, jakož díš 

tak náramně velkou: 

1135 když lidi ty 166) na pyknu 

jak žertvy si vykrmíš, 

a potom když náhodou 

ti chybí snad zákusek, 

tu kdo je z nich nejtlustší, 

1140 jej zabije slupneš. 

A hleďte, zda obratně 

je dovedu zaskočit, 

ač myslí, že moudří jsou 

a znají mne šálit. 

1145 Neb dívám se na ně vždy, 

jak kradou, ač tvářím se, 

že nevidím. Musí pak 

zas vyvrhnout všecko to, 

co ukradli, sic jim soud 

1150 hned do jícnu vrazím. 

D e m o s . 

(Paflagon přijde se židlí a plným košem. Za ním uzenář 

s prázdnem.) 

Jdi na zelenou louku! 

P a f 1 a g o n (k uzenáři.) 


Ty spíš, ničemo! (Srazí jej k zemi.) 

P a f l a g o n (tváře se, jakoby byl schválně usedl.) 

Ó Deme, třikrát dávno tady připraven 

již sedím, abych tobě dobro prokázal. 

--------------- 

166 ) Ukazuje na diváky v předních řadách.

U z e n á ř (taktéž sedaje.) 

Já desetkrát již dávno, ba i dvanáctkrát 

a tisíckrát a dávnodávnodávnokrát! 1155 

D e m o s . 

Já třistatisíckrát již dávno čekám tu, 

mně protivní jste dávnodávnodávnokrát! 

Zda víš, co činit? 


D e m o s . 

Budu vědět, povíš-li. 


Nás oba, mne i tohoto, pust z ohrady, 

ať můžem stejně obsloužit tě! 

D e m o s . 

Staň se tak! 

Tak jděte! 1160 

P a f l a g o n a u z e n á ř . 

Jdeme! (Předbíhajíce se nedostanou s místa.) 

D e m o s . 

Běžte! 

U z e n á ř (k Paflagonovi.) 

D e m o s . 

Však od milovníků buď se velmi dobře mít 

dnes budu nebo budu od nich umačkán! 

Nesmíš předbíhat! 

P a f 1 a g o n (nabízeje Demu židli.) 

Zda vidíš? Já ti dříve křeslo přináším? 167 ) 

-------- 167) Při jídle se za starších dob sedělo. 

77

78 

U z e n á ř (nesa stolek.) 

1165 Však žádný stolek, ten já nesu ještě dřív. 


Hle, tu ti nesu tento pěkný koláček, 

jenž uhněten je z pylské tluči obětní. 


Já nesu vydlabané kůrky chlebové, 168 ) 

jež urobila bohyně rukou sloňovou. 169) 

D e m o s . 

1170 Jak velký asi, Velebená, byl tvůj prst! 


Zde krásnou zlatožlutou kaši hrachovou, 

již zamíchala pylská Pallas Bojovná. 


Ó Deme, jistě bohyně zří na tebe 

a drží - hrnec plný jíchy nad tebou. 170 ) 

D e m o s . 

1175 Což mohla by snad naše obec obcí být, 

ten hrnec kdyby nedržela nad námi? 

Zde Vojeděsivá posílá ti rybičku. 



A Silnorodá dává maso s omáčkou 

a bachor, droby, k tomu řízek uzence. 

------------- 

168 ) Lid užíval místo lžíce kůrky chlebové. 

169 ) Naráží na sochu Atheny na Parthenonu, kterou vytvořil Feidias 

ze zlata a slonové kosti. 

170 ) Parodie verše Solonova (4, 4).

D e m o s . 

To krásně jedná, vděčna jsouc mně za roucho! 171) 1180 


A Strašnohelmá tento koláč tažený, 

ať můžem vždycky dobře táhnout lodi své. 

Též toto přijmi! 

mám učiniti? 

U z e n á ř (podávaje Demu uzenky.) 

D e m o s . 

Co pak s těmi vnitřnostmi 


K trojveslicím bohyně 

je schválně za žebroví 172) nové posílá; 1185 

neb patrně jí loďstvo leží na srdci. 

(Podávaje mu pohár.) 

A k pití přijmi smíšeninu tří a dvou! 173 ) 

D e m o s . 

Jak dobré víno, které snese díly tři! 


Neb mísila je Tritonovna 174 ) samotná. 


Zde přijmi kousek máslového koláče! 1190 

A já ti tady celý koláč podávám. 


----------------- 

171 ) O peplu viz pozn. 85. 

172 ) V originále hříčka ve slovech ΕΝΤΕΡΑ ΕΝΤΕΡΑ ΕΝΤΕΡΑ ΕΝΤΕΡΑ (vnitřnosti) a ΕΝΤΕΡΟΝΕΙΑ 

ΕΝΤΕΡΟΝΕΙΑ 



(vnitřní dřevěné zařízení lodí). 

173 ) Obyčejně míšeny 2 /5 vody na 3 /5 vína; víno tedy, které snese 

3 /5 vody, jest dobré. 

174 ) Tritonovna jest pojmenování Athenino podle jezera Tritonidy 

v Libyi, kdež prý se zrodila. 

79

80 


Však zaječí mu nedáš maso, já však dám. 


Ach běda, kde pak honem sebrat zajíce? 

Ó duchu, teď hleď smyslit úskok nějaký! 175) 

Ó proklatče, zda zříš jej? 

P a f l a g o n (vyndá z koše zajíce.) 


1195 To mně lhostejno; 

tam právě ke mně přicházejí - 


Kdo pak jde? 


a vaky plné stříbra nesou vyslanci. 

Kde jsou? Kde jsou? 

P a f l a g o n (odkládaje mísu.) 


Co tobě po tom? Toho nech! 

(Paflagon běží vstříc domnělým vyslancům; uzenář zatím vezme 

pečeni, kterou odložil Paflagon, a podává ji Demovi.) 

Ó popatř, zajíce ti nesu, Demíčku. 

P a f l a g o n (vraceje se.) 

1200 Já přeubohý! Tys mně mou věc ukradl! 


A, u Poseidona, ty zas onen pylský lup! 

D e m o s . 

A pověz, prosím, jak tě krásti napadlo? 

------------- 

175 ) Patrně parodie Euripida.


T o b o h y n i n j e n á p a d ; k r á d e ž v š a k j e m á . 


Však já jej chytil, já jsem sám jej upekl! 

D e m o s . 

Již táhni! Díků hoden ten, kdo předloží. 1205 


Já přeubohý! V drzosti jsem překonán! 


Proč váháš, Deme, rozhodnouti, který z nás 

má více zásluh o tebe a - břicho tvé? 

D e m o s . 

A kterak mohu rozhodnouti, má-li zdát 

se obecenstvu, že znám dobře souditi? 1210 


Nuž to ti povím. Vezmi hezky potichu 

můj koš a podívej se, co v něm ještě jest, 

i Paflagonův; jistě dobře rozhodneš. 

Nuž co jest uvnitř? 

D e m o s 

(prohlíží koš uzenářův.) 


Nevidíš, že prázdný jest, 

ó tatíčku? Vždy všecko jsem ti předložil. 1215 

D e m o s . 

Ba tento košík smýšlí s lidem poctivě. 


A nyní popatř na koš, jejž má Paflagon! 

Zda vidíš? 

81

82 

D e m o s . 

Běda! Ten je dobrých věcí pln! 

Jak hroznou spoustu koláče si odložil, 

1220 a pro mne skrojil malilinký kousíček! 


Však takhle s tebou jednal dříve pokaždé; 

neb málo dával tobě z toho, co bral sám, 

a sobě vždycky větší díly předkládal. 

D e m o s . 

Ty, chlape, tedy klamals mě a okrádal, 

1225 a č j á j s e m t o b ě v ě n e c d a l a m n o h ý d a r ? 176 ) 


Já vždy jsem kradl jenom obci na prospěch. 

D e m o s . 

Hned dolů s věncem, abych mohl tohoto 

jím ověnčiti! 177 ) 


Rychle dolů, otroku! 


To nejde; mámť já ještě věštbu pythickou, 

1230 jež praví, od koho mám býti překonán. 


Ta věštba jistě moje jméno uvádí! 


Však nejdřív hodlám vyzkoumati znamení, 

zda božský výrok ten se hodí na tebe. 

A na toto se nejprv tebe otáži: 

1235 když byl jsi chlapec, do čí školy chodívals? 

---------------- 

176 ) Verš ze satyrského dramatu neznámého básníka. 

177 ) Ověnčiti znamenalo dosaditi v úřad a odníti věnec sesaditi s úřadu.


Mně byly školou na porážkách pohlavky. 


Cos pravil? T a t o v ě š t b a j í m á s r d c e m é ! 

Nu budiž! 

A který kousek v závodišti pochytils? 


J e n l h á t a d r z e h l e d ě t , k ř i v ě p ř í s a h a t ! 178) 


Ó F o i b e A p o l l o n e , c o m i u č i n í š ? 179 ) 1240 

A čím ses živil, když jsi dospěl mužných let? 


Já uzenařil, dával jsem se milovat. 


Já přenešťastný člověk! J i ž j s e m p o u h é n i c ! 

N á s d r ž í j i ž j e n s l a b ý z á k m i t n a d ě j e ! 

Jen to mi ještě pověz, zdali řemeslo 1245 

jsi provozoval v branách nebo na trhu. 


Jen v branách, kde lze tresky levně kupovat. 


Ó b ě d a ! B o ž s k á v ě š t b a j i ž j e s p l n ě n a ! 

M n e n e š ť a s t n í k a r y c h l e d o v n i t ř v e v a l t e ! 180 ) 

B u ď s b o h e m , věnci, třeba nerad s tebou teď 1250 

------------- 

178 ) Asi napodobení Eur. Med. 469 n. 

179 ) Verš z Euripidova Telefa. 

180 ) Kleon volá jako rek tragoedie. Podobně volá Bellerofon u Eur. 

(frg. 312), aby jej dopravili dovnitř na divadelním stroji ΕΚΚΥΚΛΗΜΑ), (ΕΚΚΥΚΛΗΜΑ 

ΕΚΚΥΚΛΗΜΑ 

ΕΚΚΥΚΛΗΜΑ na 

němž posunovány na jeviště obyčejně mrtvoly osob zavražděných. 

83

84 

se loučím, avšak jiný tebe získá zas, 

snad sotva větší zloděj, a1e šťastnější! 181) 

(Sejme věnec s hlavy; jím se hned ověnčí uzenář.) 


Ó D i e , s p á s o Ř e k ů , t v é j e v í t ě z s t v í ! 


Buď vítán, vítězi ty slavný! Pamatuj, 

1255 že mnou jsi se stal mužem; krátce prosím tě, 

bych tajemníkem Fanem 182 ) tvým byl při soudech. 

D e m o s . 

A m n ě r c i , j a k s e z o v e š . 


Agorakritos; 

neb na agoře křiče jsem se živíval. 

D e m o s . 

Tak Agorakritovi teď se svěřuji 

1260 a toho Paflagona dávám v jeho moc. 


A já tě, Deme, jistě krásně obsloužím, 

že řekneš: „Nad tohoto nikdy nezřel jsem, 

by někdo obci - Otevřhubů 183) prospěl víc.“ 

(Všichni odejdou.) 

------------ 

P r v n í p o l o s b o r . II. parabasis. 

Č í m m ů ž e m e k r á s n ě j i z a č í t , 

1265 k r á s n ě j i z a k o n č i t p í s e ň , 

----------------- 

181 ) Parodie Eurip. Alkestidy 177 nn. 

182 ) Fanos byl asi Kleonův tajemník. 

183 ) v originále řečeno ΚΕΧΗΝΑΙΟΙ (odΚΕΧΗΝΑ) místo ΑΘΗΝΑΙΟΙ.

85 

n e ž l i p ě t i o v l á d c í c h k o m o ň ů r y c h l ý c h , 184 ) 

o Lysistratovi 185) nic, 

ani pranic chuďasa Thumanta 186) trápit, 

při tom radost v srdci mít? 

Neb on hlad má, rozmilý Pythie, 187 ) stále; 1270 

hojnými slzami skrápí 

v tvých posvátných Delfech tvůj toulec, prose, 

aby neměl kruté nouze. 


Tupit špatné lidi nejen velice je záslužno, 

nýbrž čestno v očích lidí řádných, když to rozváží. 1275 

Kdyby člověk, který má mít pověst ze všech nejhorší, 

sám byl znám, tu na přítele jistě bych si nevzpomněl. 

Nyní Arignota 188 ) jistě velmi dobře znají ti, 

kteří vědí, co je bílé nebo - rázná tonina. 189) 

Ten má tedy bratra, jenž s ním není mravy příbuzen, 1280 

ničemného Arifrada; avšak tím i býti chce. 

Jest pak nejen ničemníkem - toho bych si nevšiml -, 

avšak arciničemníkem. Ještě k tomu smyslil cos. 

Poskvrňujeť vlastní jazyk chtíčem velmi hanebným: 

v nevěstincích olizuje rosu čerstvě vyplitou, 1285 

pomazává svoje vousy; hrabaje se v hanbách žen; 

podle Polymnesta 190 ) básní, Oionicha miluje. 

Tedy kdo by takovýmto mužem nechtěl pohrdat, 

ten se nikdy z jedné číše nesmí se mnou napiti! 

------------------------ 

184 ) Začátek Pindarova prosodia (frg. 89). 

185 ) Lysistratos, ničemný hladovec. 

186 ) Thumantis, jinak neznámý. 

187 ) Pythios, příjmí Apollona delfského. 

188 ) Arignotos, přítel Aristofanův, byl oblíbený citerník. Bratr jeho 

Arifrades byl člověk ničemný. 

189 ) Ráznou toninou míněna bojovná melodie, kterou prý již pěl 

Anion, než se vrhl do moře. 

190 ) Polymnestos, skladatel necudných písní. - Oionichos, jinak 

neznámý.

86 


1290 Již často jsem -nemoha spáti - 

v myšlenky pohřížen temné, 

rozvažoval, 191 ) kterak je možno, že může 

Kleonymos 192) strašně žrát. 

Povídáť se o něm, že někde když žere 

1295 u boháčů nestoudně, 

ani nelze dostat ho od stolu, ti pak 

musí ho prositi snažně: 

„Jdi, pane, již, prosíme, pane, jdi již, 

nad naším se smiluj stolem!“ 193 ) 


1300 Trojveslice prý se sešly kdysi spolu promluvit. 

Jedna starší mezi nimi takto potom mluvila: 

„Nevíte-li, panny milé, co se v městě hovoří? 

Povídá se, na sto lodí proti Karchedonu mít 

žádá jeden bídný občan, Hyperbolos 194) ničemný.“ 

1305 Jim prý se to zdálo hrozné, prý to nelze vydržet. 

Jedna prý pak řekla, která muže ještě nenesla: 

„Bůh nás chraniž, já se nedám; jest-li mně však souzeno, 

zde chci spíše sestárnouti, dát se červy sežrati.“ 

„Též se nedám, Naufanta 195 ) já Nausonovna, u bohů, 

1310 byla-li jsem urobena vůbec z dřev a ze smůly. 

Přistoupí-li Atheňané na to, radím odplouti 

do Theseia nebo k vážným bohyním 196 ) se uchýlit. 

Nesmíť naším vůdcem být a celé obci vysmát se; 

nýbrž sám ať ke krkavcům pluje, má-li na to chut, 

1315 necky spustě, ve kterých kdys svoje svícny prodával.“ 

-------- 

------------------- 

191 ) Parodie Euripidova Hippolyta 375 n. 

192 ) p Kleonymovi viz pozn. 134. 

193 ) Verš z Euripidova Alkmaiona (se změněnými snad slovy). 

194 ) Od komiků často tepaný Hyperbolos nabyl jmění jako výrobce 

lamp (srv. verš 1315) a již za Kleona nabyl v obci značného vlivu. - 

O plánech Atheňanů viz pozn. 25. 

195 ) Jména ta utvořena od ΝΑΥΣ ΝΑΥΣ ΝΑΥΣ ΝΑΥΣ (loď). 

196 ) Chrám Thesea a Eumenid („vážné bohyně“) byl asylem.

A g o r a k r t o s (přichází ověnčen.) 

Buď posvátné ticho, zavřete svá teď ústa a výslechu svědků 

se zdržte a všecken zavřete soud, jejž v oblibě tato má obec, 

a nad novým štěstím vítězný zpěv ať zapěje divadlo celé! 


Ó ty, jenž posvátným Athenám teď jsi světlem a ostrovům spásou, 

rci, jakou nám dobrou přinášíš zvěst, proč plnit jest ulice dýmem? 1320 

A g o r a k r i t o s . 

Já Dema jsem převařil, tak že se stal zas z ošklivce krasavcem 

velkým. 


A kde pak je nyní, ó pověz nám ty, jenžs nových nám myšlenek 

tvůrcem! 


On v starodávných zas Athenách dlí, jichž zdobou je z fialek 

věnec . 197 ) 


A možno jej viděti? Jaký má šat? A jaký je na pohled nyní? 


Tak jako když s Aristeidem se kdys a s Miltiadem 198 ) bral k hodům. 1325 

A brzo jej spatříte; slyšte, jak již se s vrzotem otvírá brána. 

Však plesejte, že se vám zjevují zas ty bývalé Atheny slavné 

a obdivu hodné, jež velebí zpěv, v nichž slavný teď přebývá 

Demos! 

(Dvéře se otevrou.) 


Ó Atheny, fialkou věnčené zas, ó skvělé a závisti hodné, 

již přijměte toho, jenž Hellenů všech a této země je pánem! 1330 

(Objeví se Demos omlazený, v starodávném rouše slavnostním.) 

------------------------ 

197 ) Pindaros (frg. 47) první pojmenoval Atheny „fialkou zdobe- 

nými“ ΙΟΣΤΕΦΑΝΟΙ). 

(ΙΟΣΤΕΦΑΝΟΙ 

ΙΟΣΤΕΦΑΝΟΙ 

ΙΟΣΤΕΦΑΝΟΙ 

198 ) Slavní vítězové athenští nad Peršany. 

87

88 


Zde cvrčkonosného 199) jej vidíte již, jak skvěje se pradávným 

rázem 

a nepáchne škeblemi, 200 ) jedině mír a myrrhu je cítiti z něho. 


Buď zdráv, ó Hellenů králi, buď zdráv! My s tebou se radujem 

všichni; 

neb nyní města se hoden zdáš i pomníku marathonského! 201) 

D e m o s . 

1335 Ó nejmilejší Agorakrite, přistup sem! 

Jaks dobře se mnou jednal, žes mě převařil! 


Však ani nevíš, ubožáku, jaký dřív 

jsi býval, jak jsi jednal; zbožňovalť bys mne! 

D e m o s . 

Jak dřív jsem jednal, pověz, jaký dřív jsem byl? 


1340 Tak nejprv, jak jen někdo řekl na sněmu: 

„Ó Deme, já jsem přítel tvůj a mám tě rád 

a o tebe se starám, tobě radím sám”, 

. jak jenom někdo užil toho úvodu, 

hned rozpials křídla, rohy vzhůru zvedl. 

D e m o s . 

Já? 


1345 A za to potom oklamav tě odešel. 

--------------- 

199 ) Cvrček byl Řekům obrazem dávnověku a tudíž Atheňanům 

obrazem domácího původu ΑΥΤΟΧΘΟΝΕΣ). (ΑΥΤΟΧΘΟΝΕΣ 

ΑΥΤΟΧΘΟΝΕΣ 

ΑΥΤΟΧΘΟΝΕΣ Zlaté cvrčky nosili jako ozdobu 

vetknuté ve vlasy. 

200 ) Škeblí užíváno při soudech místo hlasovacích kaménků. 

201 ) Na památku vítězství na poli marathonském postaven vítězný 

pomník.

--------------- 

D e m o s . 

Co pravíš? 

Že to se dálo, to že já jsem nevěděl? 


Tvé uši věru dovedly se přílišně 

i roztáhnout i stáhnout jako slunečník. 

D e m o s . 

Že jen jsem mohl takto v stáří zpitomět! 


A kdykolivěk mluvili dva řečníci. 1350 

z nichž jeden radil stavět lodi, druhý pak 

vše na mzdu dát chtěl, vždycky onen předběhl, 

jenž mzdu chtěl dávat, toho, kdo chtěl lodi mít. 

(Demos zakrývá tvář.) 

He, proč pak skláníš hlavu? Jenom pěkně stůj! 

D e m o s . 

Teď stydím se, že v tom jsem dříve chyboval. 1355 


Však nejsi ty tím vinen, bez starosti buď, 

než ti, kdož klamali tě. Nyní pověz mi: 

když řekl by ti praničemný žalobník: 

„Již nedostanete, soudci, chleba ječného, 

když neuznáte v tomto soudě na vinu,” 1360 

co učinil bys, pověz, tomu žalobci? 

D e m o s . 

Jej vzhůru zdvihnu, Hyperbola 202 ) pověsím 

mu na krk, potom oba - v propast 203) uvrhnu. 

202 ) O Hyperboloví viz pozn. 194. 

203 ) O propasti zločinců viz pozn. 105. 

89

90 


To řeč je zcela správná, zcela rozumná. 

1365 A pověz, jak chceš jinak obec spravovat? 

D e m o s . 

Chci nejdřív námořníkům lodí válečných 

dát plné platy, jak jen k břehu přistanou. 


Tím vděk si získáš mnohých zadnic odřených. 

D e m o s . 

A potom, kdo je zapsán v seznam oděnců, 

1370 ten nebude již přepsán ničí přímluvou, 

však bude zapsán tam, kde býval s počátku. 


To jistě bude pálit Kleonymův 204 ) - štít. 

D e m o s . 

A holobrádek nesmí řečnit na sněmě. 205 ) 


Jak bude řečnit Straton nebo Kleisthenes? 

D e m o s . 

1375 Já o mladících mluvím, kteří po krámech 

se potloukají, takto jenom žvaníce; 

„Je moudrý Faiax, 206 ) všecko dobře pochopil; 

onť mluví plynně, v závěrech je určitý, 

------------ 

204 ) O Kleonymovi viz pozn. 134. - Štít řečeno neočekávaně místo 

srdce. 

205 ) Za starých dob bývalo jinochům chválou stříci se agory, ale za 

války peloponneské mnozí se domýšleli, že rozumějí všemu. Příkladem 

uvádí básník Stratona, jinak neznámého, a Kleisthena, který pro hýřivý 

život neměl dobré pověsti. 

206 ) Faiax, řečník a vůdce oligarchické skupiny. Alkibiades ve spojení 

s ním provedl, že byl Hyperbolos ostrakisován. --- Jeho způsoby řečnění

řeč jeho pěkná, jasná, důvod pádný vždy, 

a umí lomozící zástup uchvátit.” 1380 


Ty po žvanilu nedovedeš hmatati? 

D e m o s . 

Ó ne, však tyto všecky spíše přinutím 

jít na hon nežli přednášeti návrhy. 


Když tak je tomu, přijmi tuto židlici 

a hocha nekleštěnce, jenž ji ponese; 1385 

chut dostaneš-li, židlí si jej udělej. 

D e m o s (usedne na židli.) 

Jsem blažen, že se vracím v starý život svůj! 


To teprv řekneš, až ti na třicet let já 

dám smlouvy míru? 207 ) Rychle, Smlouvy, pojďte sem! 

(Vystoupí dívky.) 

D e m o s . 

Ó mocný Die, jak jsou krásné, u bohů! 1390 

Zda hned je mohu načít na těch třicet let? 

Jak k nim jsi přišel? 


Neskrýval-li Paflagon 

je dlouho uvnitř, bys jich dostat nemohl? 

---------------- 

posmívá se Aristofanes následujícími přídavnými jmény (jsou to adjektiva 

na −ΙΚΟΣ, tehdy oblíbená, z nichž mnohá měla význam neslušný); jakých 

asi rád užíval. Komik Eupolis praví o něm: „Znal velmi dobře žvanit, 

mluvit neuměl.” 

207 ) Demos měl sice smlouvy na třicet let od r. 445, ale ty byly zrušeny 

již čtrnáct let po jich uzavření, a Kleon skryl je úplně (verš 1393). -Na je- 

višti se objeví zosobněné smlouvy v podobě krásných dívek. 

91

92 

Tak já ti je teď dávám, můžeš na venek 

již s nimi jíti. 

D e m o s . 

Jaké zlo pak Paflagon, 

1395 jenž vše to zrobil, jaké zlo má vytrpět? 


I pro něj stačí míti moje řemeslo: 

ať před branami uzenaří samoten 

a maso ze psů míchá s masem osličím 

1440 a ať se hádá, spit jsa, venku s děvkami, 

a voda z lázní ať jest jeho nápojem! 

D e m o s . 

Tos dobře smyslil, čeho právem zaslouží, 

ať s lázeňskými se křičí nebo s děvkami. 

A tebe za to v prytaneion nyní zvu 

1405 a na to místo, kde byl dřív ten darebák. 

(Podává mu nádherné roucho.) 

Pojď se mnou, vezma tento brčálový šat; 

a toho někdo odveď k jeho řemeslu, 

by cizinci 208 ) ho zřeli, které odíral! 

(Otroci odějí Paflagona rouchem uzenářovým a vlekou jej pryč. 

Agorakritos ubírá se s Demem v slavnostním průvodě k hostině do 

prytaneia.) 

------------------ 

208 ) Míněni cizinci, kteří přijdou asi za půl druhého měsíce o velkých 

Dionysiích do Athen.

Aristofanes: Jezdci

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?