Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

Vliv geomorfologie terénu, nadmořské výšky a klimatu
Vliv těchto faktorů (a samozřejmě mnohých dalších) na květenu cévnatých rostlin
vedl k rozlišení tří základních fytogeografických oblastí dnešní ČR – termofytika,
mezofytika a oreofytika (SKALICKÝ 1988). Houby na tyto faktory v přírodě reagují
velmi podobně. Některé druhy makromycetů jsou vyloženě teplomilné a jejich
výskyt v ČR je vázán na oblast teplomilné květeny – termofytika. Existuje řada
druhů, které mají centrum rozšíření ve Středozemí (např. muchomůrka císařka –
Amanita caesarea) a Českou republikou probíhá severní hranice jejich souvislého
rozšíření v této části Evropy. Jde většinou o druhy, které v ČR rostou na výslunných
skalních stepích s vápencovým nebo vulkanickým podložím (Český kras, České
středohoří, Moravský kras, Pálava apod.). Jiné druhy hub jsou naopak vysloveně
chladnomilné. Ty rostou buď v montánním, supramontánním, subalpinském nebo
alpinském stupni (definice těchto stupňů viz KOTLABA 1984) nebo na místech
s malou nadmořskou výškou, ale inverzním charakterem klimatu (hluboká údolí
a kaňony potoků a řek). V horském stupni mohou být naopak nalezeny i poměrně
teplomilné druhy hub, a to opět díky klimatické inverzi – na slunných jižních a západních
svazích některých hor, které vyčnívají nad okolní údolí, v nichž se hromadí
studený vzduch (např. hory v Boubínsko-stožecké hornatině na Šumavě,
které vyčnívají nad Vltavickou brázdu). Chladnomilné druhy je třeba odlišovat od
druhů vysloveně horských, které jsou většinou vázány na vegetaci supramontánního,
subalpinského a alpinského stupně (tedy na horské smrčiny, horská vrchoviště,
porosty borovice kleče a na společenstva alpinského bezlesí) a nesestupují
do nižších poloh, kde má vegetace jiný charakter. Vysloveně nížinné druhy hub jsou
poměrně vzácné (většina hub rostoucích v nížinách roste i v pahorkatinách) a jedná
se zejména o druhy vázané na úvalové lužní lesy podél velkých řek.
Na houby a jejich výskyt v přírodě má velký vliv nejen makroklima oblasti,
ve které rostou, ale i mezoklima konkrétního biotopu a mikroklima přímo v místě
jejich výskytu. Některé druhy vyžadují vyrovnané vlhké mezoklima zapojeného
lesního porostu, jiné preferují výslunné a větrem vysoušené okraje lesů, jiné otevřená
stanoviště jako louky apod. Z hlediska mikroklimatu je pak nejdůležitější to,
zda na daném místě substrát vysychá nebo je trvale vlhký (např. vnější a vnitřní
strana dutého pařezu, rozdíl mezi osluněnou a neosluněnou stranou údolí potoka,
rozdíl mezi padlým kmenem ležícím nad povrchem půdy a kmenem přitisklým
na povrchu půdy). Houby na tyto rozdíly velmi citlivě reagují a jakékoli změny
v mezoklimatu nebo mikroklimatu mají za následek změnu druhového spektra
hub na dané lokalitě.
Vliv stupně přirozenosti biotopu a kontinuity vegetace
Jednotlivé druhy hub se výrazně liší tím, zda preferují přirozené nebo naopak
člověkem ovlivněné až uměle vytvořené ekosystémy. Známe vyloženě synantropní
druhy hub, rostoucí např. v centrech měst a vesnic (dvorky, zahrádky, záhony,
skleníky, zbořeniště apod.), na rumištích, skládkách, hornických haldách,
13