Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

Úbytek hub a jeho příčiny (Miroslav Beran)
Začátek ústupu hub v ČR a jeho hlavní příčina
Od sedmdesátých let 20. století byl v mnoha evropských zemích včetně tehdejšího
Československa zaznamenán výrazný úbytek řady druhů i celých systematických
skupin hub. Tímto ústupem byly postiženy lesní i nelesní biotopy. Pocítili ho nejen
mykologové, ale v mnohých oblastech i houbaři. Postihl totiž i některé jedlé,
do té doby běžně a ve velkých množstvích sbírané druhy, jako jsou např. ryzec
syrovinka (Lactarius volemus), liška obecná (Cantharellus cibarius), stročkovec
kyjovitý (Gomphus clavatus), lošák jelení (Sarcodon imbricatus), hřib borový
(Boletus pinophilus), klouzek obecný (Suillus luteus) a kuřátka květáková (Ramaria
botrytis) (ANTONÍN & BIEBEROVÁ 1995, KOTLABA et al. 1995). V některých oblastech,
v ČR např. v Krušných horách a Krkonoších, došlo k vymizení většiny druhů hub
tvořících ektomykorhizy, přičemž tam přetrvaly jen druhy vyznačující se širokou
ekologickou amplitudou, např. čechratka podvinutá (Paxillus involutus), hřib hnědý
(Xerocomus badius), hřib žlučový (Tylopilus felleus), holubinka hlínožlutá
(Russula ochroleuca) a ryzec šeredný (Lactarius turpis) (FELLNER 1988). Druhová
diverzita ektomykorhizních hub byla silně zredukována a jejich podíl na celkové
diverzitě hub významně klesl. Rozšíření a intenzita tohoto úbytku nápadně korespondovaly
s mapou imisního zatížení, které v České republice kulminovalo
v osmdesátých letech 20. století.
Vliv průmyslových imisí, zejména tzv. kyselých dešťů, se stal nepochybně
nejdůležitějším činitelem způsobivším ústup mnoha druhů hub. Vyvolal zájem
o studium reakce hub na škodlivé faktory působící na ně v jejich životním prostředí.
Tomuto problému byla věnována řada prací v ČR i v zahraničí (FELLNER 1988,
GULDEN et al. 1992) a byl také tématem několika velkých mezinárodních projektů,
kterých se zúčastnili i čeští mykologové, kteří monitorovali plochy lesních porostů
vytyčené v různých částech tehdejšího Československa. Z původně předpokládaných
příčin ústupu hub se některé postupně ukázaly jako vysoce relevantní,
jiné jako čistě spekulativní.
Obecně lze příčiny úbytku hub rozdělit jednak na přirozené, jednak člověkem
způsobené (s vědomím, že v termínu „přirozené“ se také někdy může skrývat vliv
lidské civilizace).
Přirozené příčiny úbytku hub
Jednou z přirozených příčin úbytku hub jsou klimatické změny, jimž je v poslední
době vystaven evropský kontinent: extrémní průběh počasí, vyznačující se
prudkými teplotními změnami na jaře a na podzim, nevyrovnaným průběhem srážek
s dlouhými obdobími suchého a teplého počasí a přívalovými dešti způsobujícími
povodně, popř. vysušujícími větry. Tyto změny, často shrnované pod termín
kontinentalizace klimatu, houbám celkově nesvědčí – extrémy mají za následek
stres a snížení vitality mycelií mnoha citlivějších druhů hub s užší ekologickou
17