19.06.2013 Views

Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

Členění <strong>seznam</strong>u<br />

Z praktických důvodů bylo použito rozdělení druhů pouze do dvou základních taxonomických<br />

skupin, tj. oddělení Ascomycota (vřeckovýtrusné houby) a Basidiomycota<br />

(stopkovýtrusné houby). V každé z nich jsou pak druhy řazeny abecedně<br />

podle latinského rodového a druhového jména. Usnadní to hledání v <strong>seznam</strong>u,<br />

který tak částečně plní i roli rodového rejstříku. Údaje o zařazení druhů do řádů<br />

a čeledí nejsou v <strong>seznam</strong>u uvedeny, protože pro ochranu <strong>hub</strong> nejsou významné;<br />

kromě toho je jejich systém v současné době neustálený a prochází bouřlivým<br />

vývojem (v češtině to obecně popisují např. KALINA & VÁŇA 2005).<br />

Struktura textů o jednotlivých druzích<br />

Každý z druhů v Červeném <strong>seznam</strong>u je zpracován stejným způsobem. Text obsahuje<br />

následující informace:<br />

1. Latinské jméno druhu s autorskými zkratkami<br />

Zařazení druhů do rodů bylo ponecháno na jednotlivých autorech, kteří současné<br />

vymezení rodů ve svých skupinách dobře znají. Vzhledem k neustálým změnám<br />

v rodové systematice, které jsou důsledkem masového využívání metod molekulární<br />

fylogenetiky, může být někdy problém vědět, v jakém rodu je daný druh v<br />

<strong>seznam</strong>u uveden. V takovém případě je třeba využít druhový rejstřík.<br />

Autorské zkratky jsou sjednoceny podle publikace BRUMMITT & POWELL (1992),<br />

která je v podobě databáze dostupná i na internetu (http://www.ipni.org/ipni/query<br />

_ author.html).<br />

2. Synonymum<br />

Synonyma nejsou uvedena u všech druhů, ale pouze tehdy, když byl druh velkým<br />

počtem autorů a po dlouhou dobu pod nimi uváděn.<br />

3. <strong>České</strong> jméno<br />

Česká jména byla přednostně čerpána z těchto publikací: HAGARA et al. (1999,<br />

2006), PAPOUŠEK (2004), VESELÝ et al. (1972) a PILÁT (1951). Autoři použili i jména<br />

publikovaná v jiných knihách nebo česky psaných odborných článcích. Přesto<br />

bylo nutné okolo stovky jmen vytvořit zcela nově, protože v Červeném <strong>seznam</strong>u<br />

je řada vzácných druhů, které dosud české jméno neměly. Jména navrhovali sami<br />

autoři a poté prošla schválením nomenklatorickou komisí, která byla pro tento<br />

účel sestavena (složení: F. Kotlaba, Z. Pouzar, J. Holec, M. Beran). Komise také<br />

vybírala jméno v případech, kdy pro jeden druh existuje v české literatuře jmen<br />

více.<br />

<strong>Červený</strong> <strong>seznam</strong> je tedy dílem, které jednak přináší řadu nových českých<br />

jmen, jednak sjednocuje českou nomenklaturu v případech, kdy pro jeden druh<br />

existuje více jmen. Žádáme proto všechny mykology i další uživatele <strong>seznam</strong>u, aby<br />

39

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!