Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

Metodika (Jan Holec)
Specifika hub při studiu jejich výskytu a rozšíření
Biologickou funkci makromycetů v ekosystémech vykonává zejména podhoubí
(mycelium), zatímco plodnice představují jen reprodukční orgán, ve kterém nebo
na kterém se tvoří rozmnožovací částice – výtrusy (spory). To je třeba mít neustále
na paměti, protože publikace typu Červeného seznamu je založena výhradně na
pozorování výskytu plodnic v přírodě. Přítomnost plodnic je jasným důkazem
přítomnosti daného druhu houby na lokalitě – je důkazem toho, že mycelium v půdě
žije a je schopno tvořit plodnice (fruktifikovat). Opačně to ale neplatí – nepřítomnost
plodnic určitého druhu houby na lokalitě nemusí nutně znamenat nepřítomnost
mycelia. Druh může v substrátu žít skrytě v podobě podhoubí řadu let, aniž by
plodnice tvořil. Protože téměř vůbec neznáme fruktifikační strategii jednotlivých
druhů makromycetů, tedy za jakých podmínek a v jakém biorytmu tvoří plodnice,
nelze na základě krátkodobých pozorování určité lokality (zhruba do pěti let) říci,
zda na ní daná houba stále ještě žije, nebo už tam vyhynula (tj. podhoubí v substrátu
definitivně zaniklo) jen podle toho, zda tam nacházíme její plodnice. V současné
doby už je sice možné k identifikaci podhoubí v substrátu využít molekulární
metody (viz např. GRYNDLER et al. 2004), ale v terénní mykologii a praktické
ochraně přírody to zatím není ve větším měřítku reálné. Pokud ovšem daný druh
na dané lokalitě plodnice netvoří už po několik desetiletí, lze s vysokou pravděpodobností
prohlásit, že tam vymizel.
Metodika tvorby červených seznamů podle IUCN
Kritéria pro zařazování ohrožených druhů do červených seznamů stanovila IUCN
(International Union for Conservation of Nature and Natural Resources), která je
zveřejnila v tištěné podobě i na internetu (IUCN 2001) a později upřesnila (IUCN
2005). Materiály IUCN používají ve svých definicích pojem taxon, i když je jasné,
že jde v drtivé většině případů o druhy, méně často o vnitrodruhové taxony. V dalším
textu tedy budeme používat termín druh (zahrnující i vnitrodruhové taxony)
místo termínu taxon.
Základní myšlenky materiálů IUCN jsou tyto: definice pojmů a kritéria ohrožení
se týkají druhu a nižších taxonomických jednotek; kritéria je obecně možné
použít pro jakoukoli oblast, ale musí se pro ni přizpůsobit (s ohledem na její velikost
a přírodní poměry); druhy je třeba konfrontovat s jednotlivými kritérii; často
jde o numerická kritéria (např. počet jedinců, plocha areálu); pokud nejsou přesné
údaje známy, neznamená to, že druh nelze do seznamu zařadit (musí se využít jiné
metody, např. analýza jeho rozšíření); pro zařazení druhu do seznamu není důležité,
jaký stupeň zákonné ochrany má; v červeném seznamu by měly být přesně
uvedeny důvody, proč byl do něj druh zařazen (která kritéria pro zařazení splňuje);
pro druhy, kde přesné údaje chybí, existuje kategorie „data deficient: DD“; druhy
málo známé se nemusí vždy zařazovat do kategorie DD, jejich ohrožení lze
31