Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

mykorhizního partnera (u mykorhizních hub) a hostitele (u parazitů a endofytů).
Důležité a mnohdy určující jsou ovšem i další faktory, jimiž se budeme zabývat
v následujícím textu (viz též PILÁT 1969, WINTERHOFF 1992, MUELLER et al. 2004).
Je třeba mít na paměti, že nejen u různých ekologických skupin hub, ale také
u konkrétních druhů mají tyto faktory různou váhu. V neposlední řadě pak vstupuje
do hry i náhoda – např. to, zda se výtrusy dané houby na jinak zcela vhodnou
lokalitu dostaly nebo zda měly možnost se tam dostat (většinou vzdušnými proudy,
dále i vodou, pomocí živočichů nebo díky lidské činnosti).
Geologický podklad a půdy
Fyzikální a chemické vlastnosti geologického podkladu jsou důležité hlavně pro
pozemní (terestrické) houby, tj. pro pozemní saprotrofní a mykorhizní houby.
Vliv podloží se většinou odráží ve fyzikálních a chemických vlastnostech půdy –
u ní samotné jsou ale velmi významné a často v konečném efektu dokonce převažující
vlastnosti biologické.
Pro houby je velmi důležitý chemismus podloží a půdy a pH substrátu.
Existují bazifilní druhy rostoucí v oblastech s podložím tvořeným vápencem,
dolomitem nebo bazickými či alkalickými horninami (čedič, hadec, znělec), dále
kalcifilní druhy vyžadující zvýšenou přítomnost vápenatých iontů (rostou na vápenci,
dolomitu, opuce, vápnité spraši, na flyši v místech výchozů vápnitých jílovců
a pískovců apod.) a naopak acidofilní druhy rostoucí v oblastech s podložím
tvořených např. žulami, rulami, svorem nebo pískovcem. Zejména mykorhizní
houby velmi ostře rozlišují vápnité a nevápnité podloží a mykoflóra se na každém
z nich výrazně liší. V některých případech však může být chemismus podloží zcela
změněn vlivem půdy a vegetace. Ve smrčině na vápencovém podloží se např.
může vytvořit silná vrstva opadaného jehličí, jejímž tlením vzniká kyselý humus
hostící nikoli kalcifilní nebo bazifilní druhy hub, ale houby neutrofilní až slabě
acidofilní. Naopak i na podloží tvořeném kyselými horninami může vlivem vegetace
a příznivého mikroklimatu vznikat živinami bohatý humus typu mull s neutrální
až slabě zásaditou reakcí, který pak umožňuje výskyt druhů považovaných
za vyloženě bazifilní (dochází k tomu např. v květnatých bučinách pod buky
a jedlemi).
Vlivem umělého vápnění (např. na hrázích rybníků, na loukách) nebo zpevňování
cest vápnitým štěrkem (např. v horských oblastech s kyselým podložím) se
někdy šíří kalcifilní druhy hub do míst, kde bychom je nečekali (např. do údolí
Vydry na Šumavě, kde podloží tvoří žuly a ruly). Některé kalcifilní druhy také
rostou na zbořeništích, kde byla použita klasická vápenná malta.
Obsah živin v půdě je také velmi důležitý. Mykorhizní houby se obecně vyhýbají
místům s vyšším obsahem dusíku v půdě. To platí také pro některé druhy
saprotrofních hub, zejména lučních.
Pro výskyt hub mají velký význam i fyzikální vlastnosti podloží a půdy. Půdy
lehčí a zrnitější bývají např. pro mykorhizní houby mnohem příznivější než těžké
11