Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

humus, jemný humus), stáří (mladý vs. starý kmen apod.), chemismus, fyzikální
vlastnosti a množství vody v substrátu. V poslední době se stále více ukazuje, že
klíčové je i celkové složení společenstva organismů v substrátu (např. uvnitř padlého
kmenu), jejich mezidruhové vztahy a stadium sukcese organismů (určitý druh
houby může nastoupit až po jiném apod.). Další faktory (klima, biotop, expozice
apod.) jsou rovněž velmi důležité a jsou shrnuty v závěru této kapitoly.
Mykorhizní houby
Mykorhizní makromycety žijí v ektomykorhizní symbióze se stromy nebo keři.
Na kořenech rostlin kolonizovaných myceliem houby se vytvářejí speciální orgány,
tzv. mykorhizy, v nichž dochází k oboustranně prospěšné výměně látek mezi
oběma partnery. Houba získává hotové organické látky a rostlinný partner jejím
prostřednictvím zejména dusík, fosfor a vodu. Mykorhizní symbióza houbám
usnadňuje výživu a významně podporuje tvorbu plodnic (fruktifikaci), rostlinným
partnerům, zejména stromům, umožňuje růst na živinami chudých půdách (hlavně
tam, kde je nedostatek dusíku), na místech s biologicky nepříznivou formou humusu
(např. typu mor) a na různých extrémních stanovištích (rašeliniště, hory,
písčité půdy, výsypky, haldy, apod.). Základní údaje o mykorhizní symbióze
v češtině nedávno shrnuli GRYNDLER et al. (2004).
Vazba mykorhizních hub na hostitele je různě široká. Některé druhy tvoří
mykorhizu s jehličnany i listnáči, jiné jen s jehličnany nebo jen s listnáči, další
např. jen s jehličnany čeledi Pinaceae (klouzek – Suillus). Existuje i řada druhů
vázaných výlučně na jeden rod (např. na olši) nebo dokonce jeden druh dřeviny
(např. na modřín opadavý, borovici vejmutovku apod.).
Prvotním faktorem určujícím výskyt mykorhizních hub je tedy přítomnost jejich
hostitelské dřeviny na dané lokalitě, její stáří (stupeň ontogenetického vývoje)
a zdravotní stav. Další faktory (fyzikální a chemické vlastnosti podloží a půdy,
množství a forma humusu, obsah vody, klima, sklon a expozice svahu, z biotických
faktorů např. typ vegetace, stupeň jejího ovlivnění člověkem, poměry v rhizosféře
a mezidruhové vztahy v půdě apod.) jsou také velmi důležité a jsou shrnuty
v závěru této kapitoly.
Parazitické houby
Parazitické houby získávají organické látky ze živých buněk organismů (biotrofní
paraziti) nebo z odumřelých částí těl živých organismů, přičemž toto odumření
sami způsobují (nekrotrofní paraziti). Hranice mezi těmito typy parazitismu bývá
často neostrá a u konkrétních druhů hub může biotrofní způsob výživy později
přecházet v nekrotrofní. Houby, které rostou na odumírajících částech těl živých
organismů (a toto odumírání je způsobeno jinými vlivy než těmito houbami), lze
označit za saproparazity.
U makromycetů jsou známi především paraziti rostlin, zejména stromů, keřů,
bylin, trav a mechorostů. Mnohem méně častí jsou paraziti živočichů – rostou
9