Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

situace nastala také v případě jilmů (Ulmus), když všechny tři v ČR rostoucí druhy
byly do značné míry zdecimovány tracheomykózním onemocněním, takže na většině
lokalit jsou dnes přítomny jen tlející padlé kmeny. Například hlívovec ostnovýtrusý
(Rhodotus palmatus), vázaný dosti striktně na tlející dřevo jilmů, roste
v ČR jen na několika málo místech v lužních a horských suťových lesích. Jeho
přirozené přetrvání v horizontu několika desetiletí je tam z důvodu rozložení substrátu
a nemožnosti přirozené obnovy jilmů prakticky vyloučeno.
Většina faktorů způsobujících úbytek hub je spojena s působením člověka.
Lze je rozdělit na globální, působící ve velkém měřítku a na velkou vzdálenost,
a lokální. Obojí mohou mít na houby významný vliv. Jejich vzájemné působení,
popř. ve spojení s výše jmenovanými přirozenými faktory, rozšíření jednotlivých
druhů hub v přírodě významně ovlivňuje.
Globální příčiny
Velmi devastující účinek na mykoflóru mají imise oxidu siřičitého a oxidů dusíku
postihující lesy i bezlesí ve formě tzv. kyselých dešťů. Ty jsou jednou z hlavních
příčin úbytku bazických kationtů z lesních půd. Zásobení sorpčního komplexu
půdy klesá, pH rovněž, což má za následek mj. uvolňování kationtů toxických
prvků, např. hliníku a kadmia, do půdního roztoku (SCHLECHTE 1991). Tyto faktory
snižují diverzitu půdních organismů včetně hub. Nejvíce jsou takto postiženy
houby tvořící ektomykorhizy, jejichž diverzita se na územích silně zatížených
imisemi snížila až o jeden řád (FELLNER 1988). Okyselování půdy postihuje mycelia
ektomykorhizních hub jednak přímo, jednak tím, že oslabuje lesní dřeviny,
jejich mykorhizní partnery. Ukazuje se, že tyto negativní změny mají do jisté míry
vratný charakter. Po masivním snížení imisí oxidu siřičitého a oxidů dusíku
v devadesátých letech 20. století nastalo během několika let zjevné zlepšení stavu
mykoflóry v dříve postižených oblastech, např. v Krkonoších. Poměr ektomykorhizních
druhů ku terestrickým saprotrofům, jejichž diverzita se vlivem kyselých
dešťů nijak zásadně nezměnila, se v takových územích postupně vrací k hodnotám
blízkým jedné, což je hodnota standardní pro lesní společenstva mírného pásma.
Průmyslové imise obsahují kromě plynné složky také složku pevnou – do životního
prostředí se dostává popílek obsahující různé škodliviny, zejména tzv.
těžké kovy. Škodlivý vliv tohoto druhu spadů na mykoflóru ve smyslu ústupu
hub byl prokázán jen na značně exponovaných lokalitách nacházejících se v blízkosti
hutí na neželezné kovy, nikoli na rozlehlých územích, zatížených pouze
„běžnými“ dávkami těchto imisí (SCHLECHTE 1991).
V dnešní době v ČR i jinde v Evropě vystupují do popředí jiné škodlivé faktory.
Přímo souvisejí s rozvojem lidské civilizace a s její kulturou v širším slova smyslu.
Mají víceméně lokální charakter, protože jsou však často odrazem rozhodnutí
učiněných na úrovni státní nebo i vyšší, jejich působení je globální.
Mezi tyto faktory patří zejména eutrofizace přírodního prostředí, mající za důsledek
snížení druhové diverzity a posunutí jejího těžiště od druhů oligotrofních ke
19