Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

změněným podmínkám. V některých případech (např. smrčiny na vápencovém
podloží v Českém krasu, tzv. borůvkové smrčiny v jižních Čechách a na Českomoravské
vrchovině apod.) však došlo v nově vzniklých lesních biotopech k ustavení
sekundární ekologické rovnováhy charakteristické vysokým počtem druhů
makromycetů. Necitlivé zásahy v takovýchto lesních porostech nebo dokonce
jejich velkoplošné kácení pak nutně vedou k ústupu některých druhů hub.
Odvážení naprosté většiny odumřelých a padlých kmenů a větví z lesa nejenom
znemožňuje usídlení, popř. přežití lignikolních saprotrofů na ně vázaných, ale
navíc prohlubuje postižení lesa suchem. Tlející dřevo totiž velmi účinně zadržuje
vodu a ta se pak během období sucha postupně odpařuje do prostředí. V pralesních
rezervacích je nahromadění mrtvého dřeva v různých stadiích rozpadu rozhodujícím
faktorem pro vytvoření stabilního vlhkého mikroklimatu, tak příznivého
pro mnohé druhy hub a umožňujícího výskyt citlivých druhů hub. Velkoplošná
těžba dřeva významně narušuje vodní režim, zvláště když je prováděna
těžkými mechanismy na svazích, kde následně probíhá vodní eroze. Má za následek
také fragmentaci lesních porostů (průseky, paseky, lesní cesty, sjezdovky),
která ohrožuje přetrvávání vzácnějších druhů hub v dané oblasti, protože zmenšené
a rozdrobené lesní celky snadněji vysychají, a houby v nich pak obtížně
hledají další substrát nebo ektomykorhizního partnera. Holosečné hospodaření
je spojeno se stejnověkostí porostů, obvykle i s jejich druhovou monotónností,
které nejsou příznivými faktory nejen pro diverzitu hub, ale ani pro samotný vývoj
lesa.
Velmi specifickou mykoflóru hostí mokřadní biotopy, zejména rašeliniště a jejich
lesní lemy, vlhké louky, břehy rybníků, prameniště a nivy v údolích potoků
a řek. Jakékoliv narušování vodního režimu těchto biotopů má pak nepříznivý
vliv na jejich mykoflóru. V minulosti byla zničena nebo poškozena řada velmi
cenných mokřadních lokalit následkem velkoplošných meliorací a narovnáváním
vodních toků.
Řada druhů hub je vázána na určité sukcesní stadium lesa. Ty, které preferují
mladší stadia, nachází vhodná stanoviště na lesních okrajích, podél cest apod.
Na takových místech jsou houby ohroženy průjezdem těžkých lesních strojů strhávajících
půdní kryt a ničících náletové dřeviny. Řada hub roste ve starých alejích
nebo parcích, kde nachází buď odpovídající ektomykorhizní partnery nebo mrtvé
dřevo jakožto substrát. Necitlivý management takových stanovišť, zejména kácení
starých stromů a odvoz nebo pálení mrtvého dřeva, má nutně za následek
mizení řady druhů hub.
Vliv houbaření na úbytek hub
Specifickým a velmi diskutovaným problémem v ČR i v dalších zemích, kde je
rozšířen sběr hub, je vztah sběru hub a úbytku jejich mycelií. Dnes lze již považovat
za prokázané, že samotný sběr, tedy odebírání plodnic (byť nezralých a ve
velkém měřítku), nemá praktický dopad na úbytek hub (EGLI et al. 2006). Častá
21