Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

Stručná historie ochrany hub na území České republiky
(Jan Holec & Jan Borovička)
Ochrana hub v bývalém Československu
Snahy o ochranu hub se ve větší míře začínají objevovat v sedmdesátých letech
20. století (pro úplnost je ale třeba říci, že o ochraně hub se psalo už mnohem
dříve – viz např. PROCHÁZKA 1924). Tyto snahy se objevily asi jedno až dvě desetiletí
poté, kdy se v tehdejším Československu a obecně v celé Evropě dramaticky
zhoršil stav životního prostředí, a to jak na globální, tak místní úrovni (příčiny
jsou popsány v kapitole Ohrožení hub). Od šedesátých let 20. století totiž začaly
nápadně ubývat některé dříve běžné houby, nebo dokonce celé jejich skupiny
(např. lošákovité houby, viz HROUDA 1992, 1999). Nejnápadnější byl zřetelný ústup
některých mykorhizních hub, např. z rodů Ramaria, Cantharellus, Gomphus,
Boletus, Cortinarius, Inocybe, Tricholoma, Russula a Lactarius, ale i ústup některých
vřeckovýtrusných hub (např. masečník kulovitý – Sarcosoma globosum,
řada diskomycetů, druhy z čeledi Geoglossaceae atd.). Mykologové na to reagovali
jednak pozorováním a studováním tohoto ústupu, jednak aktivní snahou
houby chránit. Od začátku bylo jasné, že největší význam má ochrana stanovišť,
kde houby rostou. Není ale možné zanedbávat ani druhovou ochranu, která má
dvojí efekt – zdůrazňuje, že i houby je třeba chránit, a navíc dává orgánům ochrany
přírody účinný nástroj pro územní ochranu (např. vyhlašování rezervací nebo
zamezení výstavby v místech s výskytem zákonem chráněných nebo ohrožených
druhů).
Houby byly na začátku sedmdesátých let 20. století na okraji zájmu státní
ochrany přírody. Dokladem je i to, že žádný druh houby nebyl zahrnut mezi organismy
chráněné zákonem. Důvodem byla jejich malá znalost mezi pracovníky
ochrany přírody i názor české veřejnosti, že houby jsou hlavně oblíbenou surovinou
do kuchyně; něco lze přičíst na vrub i malé aktivitě mykologů při prosazování
jejich ochrany. Negativní roli sehrála a dodnes sehrává i přehnaná popularizace
houbaření v ČR.
V roce 1975 vznikla při Československé mykologické společnosti (ČMS)
sekce pro ochranu životního prostředí hub, která si kladla za cíl hlavně výchovu
praktických houbařů a návštěvníků lesa. V roce 1977 vznikla v Československé
vědecké společnosti pro mykologii (ČSVSM) komise (později nazývaná sekce)
pro ochranu hub a jejich životního prostředí, která působila po odborné linii, zejména
v metodickém a organizačním vedení prací (ŠEBEK 1981), směřujících
k územní i druhové ochraně hub. O dění v ochraně hub a o činnosti sekce pravidelně
informovali S. Šebek a R. Fellner v řadě krátkých příspěvků, zejména v prvních
padesáti číslech časopisu Mykologické listy (např. ŠEBEK 1987b). Členové
sekce uspořádali několik seminářů o houbách různých typů stanovišť, ale hlavně
o problematice ochrany hub a studia hub v ohrožených ekosystémech a rezervacích
(ŠEBEK 1980, 1982, 1983; KUTHAN & KOTLABA 1990).
23