Červený seznam hub (makromycetů) České republiky

vyhlášen chráněný přírodní výtvor, dnes národní přírodní památka Luční u Tábora,
kde se na hrázi stejnojmenného rybníka vytvořilo unikátní společenstvo
vzácných teplomilných druhů hub, zejména hřibovitých, ale i dalších (BERAN &
ŠPINAR 1996, BERAN & TONDL 1997, HLAVÁČEK 2000, Špinar & Pravda in KUTHAN &
KOTLABA 1990, Valter in KUTHAN & KOTLABA 1990). Pro návštěvu rezervace a mykologický
průzkum platí přísná pravidla (ANONYMUS 2002). Další speciálně mykologickou
rezervací je Velký vrch u Vršovic na Lounsku, který byl vyhlášen za
chráněný přírodní výtvor v roce 1989 k ochraně vzácných teplomilných druhů
hub, zejména hřibů a muchomůrek (BIBER 1986, HOUDA & TICHÝ 1988, TICHÝ &
HOUDA 1988, 1989, TICHÝ 1996). V roce 1992 byl přeřazen do kategorie národní
přírodní památka (TICHÝ 1995). Za třetí „mykologickou rezervaci“ je možné považovat
národní přírodní památku Rendezvous u Valtic, která byla jako chráněné
území vyhlášena v roce 1990. Na lokalitě se vyskytují vzácné chorošovité houby,
např. rezavec Andersonův (Inonotus andersonii).
Obecnými otázkami ochrany hub se v šedesátých až osmdesátých letech 20. století
zabývali např. ŠMARDA (1965), ŠEBEK (1976a, 1976b, 1984, 1985, 1986), KUTHAN
(1976), CUDLÍN (1982), HÁJEK (1982), FELLNER (1987), LEPŠOVÁ (1988), ŠVECOVÁ
(1988) a BAIER (1989).
Ochrana hub od začátku devadesátých let 20. století
Po roce 1989, kdy došlo k výrazným změnám ve všech oblastech života v bývalém
Československu, se změnily jak podmínky k ochraně hub, tak podmínky práce
mykologů. Některé změny byly negativní, jiné pozitivní. K těm negativním patřila
téměř pětiletá prodleva před vydáním čtvrtého dílu červené knihy bývalého
Československa, přestože rukopis byl hotový už v roce 1991. Peripetie jejího vydání
a některé metodické problémy popsal KOTLABA (1994, 1995, 1996a, 1996b).
Čtvrtý svazek Červené knihy SR a ČR nakonec vyšel na Slovensku (KOTLABA et
al. 1995) a je v něm podrobně zpracováno 119 ohrožených druhů hub. Dalším
negativem byl faktický zánik sekce pro ochranu hub a jejich životního prostředí
České vědecké společnosti pro mykologii (ČVSM).
Vůbec největším negativem pro houby samotné však začal být velký tlak na
urbanizaci a exploataci krajiny a také praktické bezvládí v některých chráněných
územích, kde v řadě případů nejsou dodržovány ani nejzákladnější ochranné
podmínky (např. dochází k vytahování padlých kmenů stromů, ke kácení a umělému
zalesňování nepůvodními dřevinami, k silné eutrofizaci vlivem přikrmování
zvěře nebo k leteckému vápnění; opačným případem je zarůstání rezervací, které
chrání cenné partie bezlesí, např. skalní stepi termofytika nebo druhově bohaté
kosené louky).
Pozitivem je postupné zlepšování kvality ovzduší a vody, na což reagují obnovou
fruktifikace i zpětným šířením hlavně mykorhizní houby a některé citlivé
druhy pozemních a dřevožijných saprotrofů.
25