Základy specializace - chůze

• Maximální rychlost (MR) - je schopnost závodníka vyvinout na velice krátkých
úsecích maximální (absolutní) rychlost. Na úroveň maximální rychlosti působí
několik faktorů, a to především pohyblivost nervových procesů (nervosvalová
koordinace), výbušnost (rychlostní síla), která se uplatňuje při náhlém zrychlení a
změně frekvence chodeckého kroku a volní úsilí. Jde o opakované zátěže, kde
výdej energie je kryt štěpením ATP - adenosintrifosfátu a CP – kreatinfosfátu ve
svalu. Jde o čistě anaerobní režim zatížení organismu. Trénink rozvoje maximální
rychlosti je třeba zařazovat po odpočinku a v tréninkové jednotce s ním začínáme
hned na jejím počátku. Doba zátěže se pohybuje od 10 - 25 sec. v opakovaných
úsecích s přestávkami, během nichž klesne TF na 98% - 100% max. tepové
frekvence. U jedinců kvalitně vytrvalostně a pohybově připravených lze pracovat
až do 110% max. tepové frekvence.
Jednotlivá rychlostní pásma jsou přísně individuální. K nejvyššímu rozvoji
aerobních schopností organismu dochází v rychlostech blížících se anaerobnímu
prahu. Naopak se téměř nerozvíjejí v tempech pomalejších než je úsilí menší než 65%
TF max.
Síla - při sportovní chůzi je aktivována většina svalových skupin a proto je nezbytné
věnovat rozvoji síly patřičnou pozornost a rozvoj síly řadíme mezi tréninkové
prostředky určené pro rozvoj speciálních schopností chodce.
Vztah svalové práce a svalové síly lze dělit na :
• svalovou práci aktivní - překonávání odporu různě těžkých břemen (aktivní
dynamická síla)
• svalová práce pasivní - síla použita k zpomalování pohybu těžkých břemen
(pasivní síla)
• svalovou práci statickou - síla je v rovnováze s velikostí odporu (statická síla)
• svalová práci kombinovanou - kombinace předcházejících způsobů (kombinovaná
síla)
Podle druhu atletických činností jsou některé disciplíny charakteristické určitým
podobným způsobem svalového projevu, to znamená, že je pro ně charakteristická
12