Základy specializace - chůze

Olympijské hry v Mexiku 1968 a samotná příprava na ně ukázala nové
možnosti v tréninkové práci v disciplínách vytrvalostního charakteru. První vědecké
výsledky jednoznačně ukázaly efekt vysokohorského tréninku při zvyšování
koncentrace hemoglobinu a s tím související viditelné zvýšení množství erytrocytů.
Dalším výsledkem vědeckých analýz bylo zjištění pozitivního zvyšování aerobního
prahu, přesněji řečeno posun ANP doprava, tedy vyšší výkon při dosažení ANP. Proto
na základě všech fyziologických výzkumů lze tvrdit, že dlouhodobá příprava ve
vyšších nadmořských výškách (900 - 2500m) přináší s sebou takové pozitivní změny
ve vnitřním prostředí organismu, které lze s úspěchem využít v závodech při přechodu
do nížiny.
Je však nutno brát v úvahu, že organismus každého jedince jinak reaguje na
tyto změny a při sestavování tréninkového plánu je nutno postupovat vysoce
idividuálně.
Pro úspěšný vysokohorský trénink je nutno brát v úvahu některé skutečnosti,
které přímo ovlivňují adaptabilnost organismu v novém vysokohorském prostředí.
Jedná se o tyto aspekty:
• Nadmořská výška - přizpůsobený tréninkový program nadmořské výšce (jinak se
bude postupovat ve výšce 900 - 1500m, jinak ve výšce kolem 2500m).
• Připravenost atleta na vysokohorský trénink - to znamená atleta kondičně dobře
připraveného, zdravého, dobře trénovaného a ve všeobecné vytrvalosti dobře
připraveného. Vysokohorskému tréninku musí předcházet příprava v prostředí
středohorském.
• Opakovanost vysokohorských výcvikových táborů - je samozřejmostí, že při
přípravě tréninkových plánů se bude postupovat jinak u atleta, který absolvuje
přípravu poprvé, jinak u závodníka, který má zkušenosti s více podobných
soustředění. Zkušenosti předních chodců ukázaly, že nejúčinnější tréninková doba
ve vysokohorském prostředí má trvat minimálně 20 dní.
46