dipl.pdf

s vyjádřeným něco). Toto užití se omezuje také na slovesa nedokonavá,
jedná se o „vlastní bezpředmětové užití předmětového slovesa“ (Panevová
1980, 39). Vedle všeobecného patientu jsou časté také případy všeobecnosti
agentu. Této problematice se věnují práce J. Panevové (1973), J. Ružičky
(1968a) a dalších autorů (zde srov. kap. 4.2.3).
Podle stupně sémantické obligatornosti ve vztahu ke slovesu se tedy
rozlišují vnitřní a volná doplnění sémanticky obligatorní a přitom povrchově
nutně realizovaná (př. doplnění „koho“ u potkat, „jak“ u chovat se),
doplnění sémanticky obligatorní a přitom povrchově vypustitelná (př.
doplnění „na co“ u slovesa odpovědět, „odkud“ u odjet; ale také agens a
jednotlivé typy všeobecného patientu), 21 dále vnitřní doplnění fakultativní
(př. komu u koupit nebo říkat, popř. také bezpředmětové užití předmětových
sloves) a volná doplnění fakultativní (nevalenční; př. „kam“ nebo „proč“
u odjet). (Srov. Panevová 1974; 1978, 34n.; Hajičová – Panevová – Sgall
2002, 96.)
2.3.5 Druhy vnitřních a volných doplnění
Ve valenční teorii FGP se počítá s pěti druhy vnitřních doplnění.
V případě, že má sloveso jeden aktant nebo aktanty dva, neřídí se jejich
klasifikace sémantikou těchto doplnění, ale jejich pořadím: 22 jediný / první
21 Vedle těchto typů obligatornosti – obligatorních členů povrchově vypustitelných a
nevypustitelných – pracovala původní verze teorie valence FGP ještě s tzv. relativní
obligatorností (Panevová 1975, 23nn.): u některých sloves bylo sémanticky dostačující,
když se z doplnění tvořících jeho valenční rámec v konkrétním užití vyskytlo aspoň jedno,
mohla však být přítomna i obě (př. sloveso volat mělo v rámci obligatorní ACT a dvě
relativně obligatorní doplnění, PAT a ADDR; k druhům valenčních doplnění srov. níže).
Symbolicky se tato doplnění zapisovala do tzv. překřížených závorek. Takové pojetí
valenčního rámce však bylo později opuštěno. U některých sloves bylo rozlišeno více
významů, jimž odpovídaly rámce s běžným zápisem (s obligatorními a fakultativními
doplněními, nikoli však s relativně obligatorními: př. volat 1 s rámcem ACT PAT
a dokonavým protějškem zvolat; volat 2 s rámcem ACT a dokonavým protějškem zavolat;
volat 3 s významem zatelefonovat a s rámcem ACT (PAT) ADDR – závorky u PAT značí
fakultativnost). U jiných sloves bylo jedno z doplnění v překřížených závorkách
identifikováno jako součást lexikálního významu slovesa. U dalších sloves bylo na základě
rozsáhlejšího materiálu jedno z relativně obligatorních doplnění určeno jako fakultativní.
Těmito třemi způsoby bylo dosaženo toho, že užití překřížených závorek nebylo v zápisech
valenčních rámců dále nutné, čímž se popis valence zjednodušil (Panevová 1977; 1978,
37n.; 1980, 51nn.).
22 Klasifikací aktantů podle pořadí navazuje pojetí valence ve FGP na pojetí L. Tesnièra
(1965; pracujeme s druhým, přehlédnutým a opraveným vydáním, poprvé vyšla kniha roku
1959). Tesnière (1965, k valenci zvl. 238nn.) vypracovává závislostní popis větné stavby a
zavádí k tomu pojem valence. Doplnění slovesa jsou rozlišena na aktanty (actants) a určení
okolnostní (circonstants). Aktanty jsou ohodnoceny podle pořadí vzhledem ke slovesu –
Tesnière (1965, 108nn.) hovoří o aktantu prvním, druhém a třetím (bez ohledu na
13