dipl.pdf

podnětným příspěvkům v diskuzi o pojetí pádu, která pokračovala celé
20. století. 29
Vedle obecného významu rozlišuje Jakobson význam hlavní
(Hauptbedeutung) a jednotlivé významy speciální (specifické;
Sonderbedeutungen). Obecný význam pádu je nezávislý na větném okolí –
je předmětem nauky o slově. Naopak jednotlivé pádové významy jsou
podmíněny kontextově a mají být zkoumány v syntaxi – jednotlivé významy
jsou „kombinatorickými variantami celkového významu“ 30 (Jakobson 1936,
252; Kuryłowicz, 1949, s. 99 čes. překladu, sám upozorňuje na jistou
paralelnost své koncepce s Jakobsonovou).
Koncepce obecného významu vychází především ze vztahů uvnitř
pádového sytému, Jakobson (1936, 245) odmítá vyjít ze syntaktických
funkcí jednotlivých pádů. 31 Podle Jakobsona (1936, 246) jsou dva pády
(přesněji, jejich obecné významy) ve vztahu privativního protikladu –
privativní protiklad se zakládá na signalizaci určitého příznaku a jeho
nesignalizaci: všechny relevantní vlastnosti mají oba členy opozice stejné,
příznakový člen má však oproti nepříznakovému jednu vlastnost navíc. 32
Pro pádový systém jsou nejpodstatnější dvě binární opozice: první spočívá
v účasti (Bezug) předmětu vyjádřeného skloňovaným jménem na ději, 33
29 Jakobson (1936, 243nn.) svou teorií tzv. obecného významu navazuje na některá
východiska Hjelmslevovy lokalistické koncepce pádů (srov. pozn. 40). Tyto dvě koncepce
bývají někdy (např. Skalička 1950, 135) považovány za jeden z extrémů mezi popisy
pádového systému, opačným extrémem jsou popisy podávající pouhý výčet pádových
funkcí.
30 Obecný význam je určitým uspořádáním jednotlivých významů daného pádu, nikoli však
prostě jejich „jmenovatelem“ (Jakobson 1936, 252) – absenci jasných kritérií pro stanovení
obecného významu kritizuje V. Skalička (1950, 135n.).
31 K tomu se také vztahuje podstata pozdější Skaličkovy kritiky: podle V. Skaličky (1950,
146) spočívá nedostatečnost Jakobsonovy koncepce v tom, že se soustředí na jedinou
složku pádového významu – Skaličkou nazvanou jako tzv. samostatné významy
jednotlivých pádů –, která je v ruském pádovém systému zvlášť rozvinutá.
32 Dokulil (1958, 88nn.; 1967, 19n.) odmítá konstruování výhradně binárních vztahů mezi
členy morfologických kategorií (převádění vícečlenné řady na binární vztahy) jako málo
odpovídající jazykové realitě. Existenci invariantního významu připouští pouze jako
„pracovní hypotézu“, která zůstává abstrakcí (Dokulil 1967, 21).
33 Akuzativ v opozici k nominativu signalizuje účast skloňovaného jména na ději a jistou
hierarchii významů ve větě – nominativ účast na ději ani hierarchii významů nesignalizuje
(zároveň je však nepopírá). Akuzativ je kategorií příznakovou, nominativ bezpříznakovou.
Obdobný je vztah mezi dativem a instrumentálem.
21