dipl.pdf

než dativní realizaci této funkce nepřipouštějí, se věnuje druhá část
následující kapitoly.
4.2.3 Všeobecný agens u sloves vyjadřujících agens dativem
4.2.3.1 Všeobecnost agentu
Problematiku agentu se všeobecným významem a prostředky jeho
reprezentace v povrchové stavbě věty 96 probírá J. Panevová (1973) a
dospívá k závěru, že všeobecný význam agentu je v češtině
interpretovatelný ze tří typů konstrukcí: z konstrukce se substantivem člověk
/ se substantivní číslovkou jeden (zpravidla v pozici subjektu), z konstrukce
se slovesem ve tvaru 3. os. pl. nebo slovesem ve tvaru reflexivního pasiva. 97
Tyto tři způsoby realizace všeobecného agentu se však liší hned v několika
ohledech.
Věty se všeobecným agentem vyjádřeným substantivem člověk /
číslovkou jeden v subjektové pozici jsou věty dvojčlenné, význam slova
člověk / jeden se ve funkci všeobecného agentu modifikuje: nemyslí se jím
určité lidské individuum, které mluvčí neumí nebo nechce specifikovat
(např. jménem; př. Napsal mi nějaký člověk, že…Výstavu dnes navštívil
teprve druhý člověk.), ale obecně každý jedinec, kterého se situace
vyjádřená větou může týkat, 98 tedy i mluvčí sám (př. Jde o onemocnění
nakažlivé, proto je-li jím člověk postižen, nesmí navštěvovat lázně. – př.
uvádí Panevová, 1973, 140).
96 Všeobecnost jako sémantická vlastnost jazykové jednotky je jevem TG roviny –
v diplomové práci tak důsledně hovoříme o všeobecném agentu (popř. jiném doplnění),
nikoli o všeobecném subjektu, jak se s tím setkáváme v některých pracích. Všeobecný
agens je v některých případech v povrchové stavbě věty vyjádřen (např. subjektem člověk /
jeden), jindy je reprezentován nulou – tehdy mluvíme o nevyjádřeném větném členu
(zpravidla subjektu).
97 Jako reprezentace všeobecného agentu v povrchové stavbě věty tak nejsou chápány:
substantivum lidé, které v pozici subjektu skutečně označuje blíže nespecifikovaný
kolektiv; řídká 3. os. sg. – zde se předpokládá elidovaný podmět někdo; 1. os. pl. – ta buď
jako autorský plurál zastupuje 1. os. sg., nebo označuje kolektiv, který kromě mluvčího
zahrnuje i adresáta (posluchače); 2. os. sg. a pl. – tyto slovesné formy se obrací k adresátovi
(posluchači) sdělení, rozdíl mezi sg. a pl. je rozdílem obsahovým, nikoli významovým; také
1. os. sg. zahrnuje mluvčího (Panevová 1973).
98 SSČ vymezuje všeobecný význam slova člověk jako význam samostatný, v němž toto
slovo vystupuje v platnosti zájmena neurčitého. Podobně už Ružička (1968, 117) chápe
všeobecný člověk / jeden jako předstupeň všeobecného osobního zájmena (obdobného
německému man nebo francouzskému on).
45