dipl.pdf

4.2 Dativ agentu
Dativní tvar reprezentující sémantickou funkci agentu není v češtině
jevem výjimečným. Přesto se tato funkce českého dativu stává předmětem
pozornosti především v komparačních česko-ruských pracích (srov. např.
Běličová 1982, Hrabě 1964 a 1978, Ilek 1954, Mrázek 1978, Popela 1959):
čeština stejně jako ruština takovou formou vyjádření agentu děje disponuje,
tento prostředek je však v ruštině využíván mnohem častěji. V jednotlivých
pracích se pak probírají prostředky, které v češtině ruskému dativnímu
agentu odpovídají. I když se v této kapitole odkazům k ruštině nebo k jiným
jazykům vyhýbat nebudeme, zajímá nás především agens vyjádřený
dativním tvarem v české větě.
Pro pojednání této problematiky je v ruské syntaxi vypracována
terminologická soustava, kterou však do naší práce, využívající termínů
FGP, nepřejímáme. Zmíněné studie (zvl. Ilek 1954, Mrázek 1978, Popela
1959) hovoří o dativním subjektu, který odlišují od podmětu. Dativní
subjekt je v některých případech zároveň agentem, v jiných nikoli. Podmět
(gramatický podmět) je tedy v těchto pracích jednotkou povrchové větné
stavby, která je zpravidla vyjadřována nominativem. Funkcí nominativního
podmětu na rovině sémantické (Popela, 1959, 46, dokonce hovoří o rovině
obsahové) je subjekt (logický / obsahový / myšlenkový / sémantický /
hloubkový subjekt; srov. Mrázek 1978), subjekt však může být vyjádřen i
jiným tvarem než nominativním: genitivním, dativním či instrumentálovým
(zvl. Běličová 1982, 42nn.; Ilek 1954, 278nn.; Popela 1959, 48nn.). Subjekt
je pak souhrnným označením pro funkce specifikované jako aktor (činitel
děje), nositel děje nebo nositel stavu (Popela 1959, 46). 92
S využitím teoretického rámce FGP a jeho terminologie se
problematika zjednodušuje: podmět (plně synonymní s termínem „subjekt“)
je jakožto větný člen součástí povrchové stavby věty. V prototypické
(aktivní dvoučlenné) české větě je subjekt zpravidla vyjádřen
92 Mrázek (1978) zavádí terminologii vlastní: jednotlivé sémantické role označené jako
agens (činitel děje) a manifestans (projevovatel / jevitel) shrnuje pod název eficiens /
producens (původce). Toto terminologické rozlišení uvádíme pro úplnost, v diplomové
práci ho využívat nebudeme.
41