Modelování odtoku z povodí pomocí Boussinesqovy rovnice ... - kvhem

Rozbor literatury
Boussinesqova první aproximace (BPA) byla zavedena do výpočtů pro návrh drenážních
systémů Woodingem a Chapmanem (1966) a Childsem (1971). Tito autoři uvádějí rozdíly
ve vypočtených hodnotách pro BPA a BDA. Towner (1975) porovnal výsledky
z viskózního modelu s hodnotami vypočtenými na základě BPA a uvádí, že výsledky jsou
přijatelné i pro větší sklony. Rozdíly se mírně zvyšují s rostoucím poměrem R/K. V další
publikaci uvádí Marei a Towner (1975), že při porovnání BPA a BDA je správná teorie, že
proudnice jsou rovnoběžné s nepropustným podložím. Na základě těchto studií použil BPA
Lesaffre (1987) při odvození analytického vztahu pro návrh drenážních soustav na
skloněném nepropustném podloží.
Při porovnání maximální výšky hladiny odvozené pomocí Boussinesqovy druhé
aproximace (BDA) a výsledků studie viskózního modelu, které provedli Guitjens a Luthin
(1965), se rozdíly mezi vypočtenými hodnotami a modelem zvyšují s rostoucím sklonem a
vyšším poměrem R/K. Zároveň ale uvádějí, že při sklonech do 0,3 jsou chyby relativně
malé. Porovnání výsledků odvozených pomocí BDA s viskózním modelem do sklonu
nepropustného podloží 0,08 provedli Ram a Chauhan (1987) a uvádějí dobrý souhlas
v porovnávaných hodnotách. Pro účely návrhu drenáže dokonce doporučují pro půdy se
středními sklony použít rovnice odvozené pro horizontální nepropustnou vrstvu. Z BDA
vycházel také McEnroe (1994) při návrhu odvodnění skládek.
U BPA se ale narozdíl od BDA obtížněji určují okrajové podmínku, a proto je BDA stále
využívána při navrhování odvodňovacích soustav, které se většinou provádějí na územích
s nižší sklonitostí.
18