web-rozehrana-partie

ovlivňovány jinými faktory než samci. Samice musejí vyprodukovat spoustu jiker, které jsou energeticky drahé,
a proto se jim vyplatí být větší, z čehož vyplývá, že si mohou vybírat habitaty, které jsou výživnější, a můžou z nich
vytlačovat samce, kterým stačí méně energie. Chceme teď ověřit, jestli to takhle funguje ve sladké vodě.
Také jste mluvila o tom, že součástí vaší profese je fyzicky poměrně dost náročná práce v terénu. Jak to
teď zvládáte
To samozřejmě zvládám hůř. Teď jezdím se synem do terénu na týden nebo maximálně na čtrnáct dní v roce.
Manžel si na to vždycky vezme dovolenou, hlídá synka a já jsem u sítí. Naštěstí v týmu fungujeme perfektně, takže
už třeba nemusím v noci, pozdě večer nebo brzy ráno na vodu. Ale přes den se terénní práci normálně věnuju.
V současnosti trávíme v terénu více než dva měsíce v roce. Už máme pochopitelně víc lidí, i studentů, takže si tu
práci můžeme lépe rozdělit. Ale celý srpen a celé září jsme mimo ústav a k tomu se přidávají ještě terénní práce
na jaře a na podzim. Co se týče terénních odběrů, je to hodně náročné. Fyzická stránka je tam přítomna pořád.
Zároveň ale také rozšiřujeme laboratorní metody.
V rozhovoru z roku 2006 jste mluvila o tom, že uvažujete o dítěti a že byste ho nejraději měla do
třicítky…
Tak tenhle plán mi nevyšel (směje se). Synovi budou v sobotu dva roky a mně bude za chvíli pětatřicet let, bohužel
to první dítě přišlo až ve třiatřiceti letech. Myslím, že první důvod byl, že jsem chtěla nejprve dokončit doktorát.
Potom jsem měla možnost spolupracovat s Mississippi State University. V rámci společného projektu jsem jezdila
čtyřikrát do roka na Portoriko na čtyři nádrže odchytávat ryby. To se taky úplně nedalo skloubit s tím, že bych tam
jezdila těhotná, protože to byla další velmi fyzicky náročná práce, navíc v tropech a s techniky úplně jiné mentality,
než na jakou jsme zvyklí u nás ve střední Evropě. Měli trochu problém akceptovat příkazy od mladší holky, ale
nakonec jsme našli společnou řeč a zvládli jsme to dobře. Pak jsme myslím rekonstruovali koupelnu, kterou jsem
považovala za důležitou součást domu a důvod, proč ještě počkat (směje se). A pak už to přišlo. Bohužel se to
sešlo s tím postdoktorským projektem, takže jsem rodila čtyři měsíce po tom, co projekt začal. Určitě víte, že GA
ČR je trošku nevstřícná k přerušování grantu. Sice umožňuje přerušit grant, ale zároveň je s tím spojeno tolik
starostí a ten grant se dá přerušit jenom v půlce roku nebo ke konci roku. V tomto to tedy není úplně přátelsky
nakloněné mladým vědkyním, které jsou na mateřské.
Na jaký úvazek teď pracujete
Na grant mám osmdesát procent a k tomu mám ještě dvacetiprocentní institucionální úvazek, takže momentálně
mám plný úvazek. Samozřejmě pracuju, jak to jde. V naší práci to není o hodinách. Když byl syn ještě malý, hodně
spal a já jsem toho mohla napracovat opravdu dost. To byly zlaté doby oproti situaci, která je teď. Teď si ale můžu
zaplatit hlídání nebo občas přijedou prarodiče, kteří mi pomůžou.
Pracuju z domova, což je perfektní. Nevýhodou je, že mi trošku uniká to dění v naší skupině, společné obědy,
nemám přehled, jaké se píšou diplomky, a nevídám se s kolegy v kanceláři. Ale doufám, že to takhle ještě vydrží
pár let.
111