web-rozehrana-partie

„K čemu je, když publikujeme nepromyšlené věci“
O práci a pobytu v Itálii
V roce 2006, kdy s vámi kolegyně dělala rozhovor, jste působila v Historickém ústavu, v oddělení
historické geografie. Zajímalo by mě, jakým způsobem se těch sedm let odvíjela vaše profesní dráha.
Kde působíte teď
Jsem stále na tom samém místě, v Historickém ústavu, i ve stejné pracovní skupině. Moje pracovní náplň se ale
postupně rozšířila. Především se starám o mapovou sbírku Historického ústavu, což je velmi praktická archivářská
práce, která má s vědeckou prací poměrně málo společného, spočívá do značné míry ve fyzické péči o svěřené
archiválie, i když aktuálně probíhá i katalogizace a digitalizace sbírky, budujeme moderní elektronický katalog
přístupný on-line. Musíme to zvládat ve dvou lidech, vyčleněný na to máme jeden den v týdnu. Je to nezbytně
nutná práce, protože mapová sbírka tvoří logický základ našich dalších výzkumů. Díky této zkušenosti a práci
v mapové sbírce Archivu hlavního města Prahy jsem se také stala členkou neformální pracovní skupiny, která
připravovala takzvaná Základní pravidla pro zpracování archivního materiálu v České republice. Snažila jsem se
prosadit základní prvky popisu starých map a plánů tak, aby i okresní a oblastní archivy zpřístupnily kartografický
materiál způsobem, jakým to v současné době činí velké sbírky. Archivy budou mít lepší evidenci a badatelé snazší
přístup k dosud často skrytým a nevyužívaným historickým pramenům. Přesnější popis map umožní v budoucnu
virtuální propojení sbírek a podchycení národního kulturního dědictví v oblasti historické kartografie tak, jak se
o tom už dlouho mluví.
Pokud jde o „naši“ sbírku, její zpřístupňování probíhá v rámci jistého projektu, není to základní kmenová aktivita
Ústavu. Projekt je ale časově limitován a mám obavu, že zase zpřístupníme, byť nejmodernějšími postupy, tytéž
dokumenty, které jsou již v tištěném katalogu, a nezvládneme více. Pořád se točíme kolem jádra sbírky, i když je
samozřejmě coby nejcennější také nejvyužívanější. Pozvolna se ale dostávají do centra pozornosti historických
kartografů i jiné, mladší a dosud vůbec nepopsané mapy, které by bylo vhodné také zařadit do katalogu
a zdigitalizovat. Otázka je, jestli na to stačí čas. Nejsem si jista, zda je to tak systémově správně.
Historický ústav ovšem není archiv, ale vědecká instituce. I já mám řadu vědeckých úkolů. Kromě zpracovávání
jednotlivých svazků Historického atlasu měst (aktuálně začínáme Zlín) je to především Akademický atlas českých
dějin, kde rediguji jeden z pěti oddílů.
V rozhovoru z roku 2006 jste váhala, zda nastoupit na doktorské studium. Zdá se mi, že jste velice silně
motivována zůstat ve vědě a že je to něco, čím žijete. Proč jste tedy váhala
Máte pravdu, je naprosto jasné, že bez Ph.D. není možné zůstat ve světě vědy. Já jsem ale dlouho hledala školitele.
Vybrala jsem si v Čechách neobvyklé téma, ikonografii měst. Studuji vyobrazení měst v raném novověku, jejich
48