web-rozehrana-partie

Ano, poslední půlrok, co jsem na děti sama, si to „vychutnávám“. Je samozřejmě problém, že základní plat ve
vědě je obecně velice nízký. Rozdíly ve mzdách tvoří zvláštní příplatky za publikace, vedení grantů, mimořádné
úspěchy. Myslím, že ve vědě není problém, že by ženy braly menší plat, protože jsou ženy, ale žena, která má děti,
je omezena, jako třeba teď já, a potom nedostává doplatky, které by dostala, kdyby neměla děti a měla by víc času
na práci. Nemůžete si žádat o větší plat, když jste byla měsíc s dětmi doma, protože byly nemocné. Nejste v pozici,
kdy můžete šéfovi říct: „Podívej, jak jsem dobrá! Publikovala jsem to a to, a proto si zasloužím odměnu.“ Abych
nějaký den mohla pracovat až do večera, potřebuju hlídání. A to je tak drahé, že si to nemůžu dovolit. Takže jsem
nakonec nucena zkrátit pracovní den a jít domů dříve. Práce potom ale samozřejmě stojí. Teď to vidím jako takový
neřešitelný problém. Kluci jsou sice už velcí, ten starší by už mohl být sám, ale ten osmiletý ne. Nikdo neví, co ho
napadne (směje se).
Dva kluci jsou náročná kombinace! Myslím, že rodiče, kteří mají holčičky, mají klidnější život, protože (co vím od
svých známých) holčičky jsou mnohem samostatnější. Já si kolikrát říkám, jak je to možné, že strávím tři hodiny
denně tím, že je neustále hlídám při večeři, když dělají úkoly, čistí si zuby a jdou do postele. Kdybych je nehlídala
a neupozorňovala každých pět minut, co mají dělat, nedělali by to. Já to nechápu, ale je to tak.
Takže myslíte, že klíč k úspěchu ženy-vědkyně je mít holčičky (směje se)
Možná, v příštím životě vám to řeknu, jestli náhodou budu mít holčičku. Jen mám zkrátka pocit, že lidé, kteří mají
holčičky, mají život jednodušší.
Myslím, že být rodičem je mnohem těžší než být ředitelem nějaké firmy. Když mi občas lidé říkají, že fyzika je
hrozně složitá a že mám takovou těžkou práci, říkám jim: „To není vůbec pravda, protože když něco studuju, má
to nějaké zákonitosti, o kterých vím, jak fungují. Je těžké je pochopit, ale když už je jednou pochopíte, fungují
víceméně pořád.“ Ale život, a hlavně děti, to je samá nepředvídatelnost a je to mnohem těžší než celá fyzika.
A navíc se děti neustále mění a rozvíjejí. S dětmi je to, jako když se člověk snaží nastudovat literaturu, která se
pořád mění a člověk ji nemůže nikdy přečíst. Když už k nim najdete nějaký klíč, změní se a najednou ten klíč zase
nefunguje, musíte hledat nový. Podle mě je normální běžný život mnohem náročnější než vědecká práce, která má
nějaké zákony a pravidla.
Na druhou stranu se ale člověk od dětí naučí spoustu věcí – improvizovat, být adaptabilní, flexibilní. Já jsem se
hodně naučila, a hlavně jsem duševně strašně moc omládla. Už jsem zapomněla, jaké to je být dítě, a když se
dívám na svoje děti, vzpomínám si na hodně věcí z vlastního dětství a na určitý pocit, který mám pořád uvnitř…
18