web-rozehrana-partie

tou standardní cestou, kdy doděláte doktorát a odjedete na nějakou stáž, během které musíte hodně dřít, abyste
získala nejlepší možné publikace, protože na základě toho se bude odvíjet vaše další pracovní místo. Pokud se vám
nepodaří nasbírat publikace během prvního postdoku, musíte jet na další a poté zkusit aplikovat na pozici „PI“,
tedy principal investigator (vedoucí výzkumný pracovník). Já jsem si ale během postdoku uvědomila, že tohle
nebude moje cesta, že je to skutečně hodně náročné; člověk zjistí, jaké má možnosti, znalosti a limity. Práci jsem
se věnovala hodně, hlavně ze začátku. Ty první tři roky jsem byla nadšená – byla jsem ráda, že jsem tady, že se učím
nové věci, metody, že potkávám nové lidi. Bylo to moc hezké období. Po čtvrtém a pátém roce už moje nadšení
trochu opadalo, možná byl ten postdok zbytečně dlouhý. Teď to zpětně vidím tak, že jsem měla po těch třech letech
odejít jinam. Já jsem ale chtěla dokončit svůj projekt, který jsem vedla. Pak jsme se rozhodli, že bychom chtěli
miminko. Nechtěla jsem si proto hledat novou práci. Takže ten pátý rok, kdy už jsem byla těhotná, to pro mě
v laboratoři bylo tak trochu přežívání. Dodělávala jsem publikace a to se vždycky táhne. Myslím, že jakmile začne
nadšení z práce opadat, je to známka, že je třeba udělat další krok.
Co byl váš hlavní problém nebo s čím jste tam byla nespokojená Proč vás vaše práce už tolik netěšila
Jednak je to asi tím, že na začátku, když jsem přišla do laboratoře, jsem měla logicky větší zájem o to, co dělám,
protože to byly nové věci, nové zajímavé projekty. Po několika letech se ale už vědělo, jak můj projekt dopadl, a šlo
o to sepsat to a práci dokončit. Což ale může trvat zhruba ještě další rok. A poklesl také zájem okolí o můj projekt.
Už zase přicházeli noví lidé, jejichž projekty byly víc „sexy“. Já to dokončování nějak nemám ráda. Žiju tím, když
ty experimenty dělám, když můžu chodit do laboratoře a těšit se na to, jak to dopadlo. Když už ale jenom
sepisujete, je to hrozně zdlouhavé. Mému šéfovi také dost trvalo, než mi dal na článek zpětnou vazbu, proto jsem
ho nemohla poslat do recenzního řízení.
Jak jste v tomto případě řešili autorství tohoto článku
Já jsem na té publikaci uvedena jako první autor, protože jsem většinu těch experimentů naplánovala, vedla
a provedla, a on je poslední autor, protože to financoval a šlo to z jeho grantu. A proto musí být seznámen s tím,
co se publikuje, a musí s tím souhlasit. Článek poté precizně projde a něco málo upraví. Jeho přínos je velice
důležitý, bez něho by to nebylo možné publikovat.
Je možné porovnat české a švýcarské prostředí z hlediska pracovního a z hlediska mezilidských vztahů
Pokud jde o mezilidské vztahy, samozřejmě záleží, do jaké skupiny se dostanete, s jakými lidmi se potkáte. Na
obou stranách to bylo fajn. Je pravda, že hlavně na začátku byla v Basileji cítit velká konkurence a soutěživost mezi
lidmi. Jednomu kolegovi třeba vadilo, že jsem zahrnutá do výzkumu rodiny proteinů, na které on také pracoval.
A to přestože na tom tématu můžete zkoumat mraky věcí a přestože mi tento projekt přidělil vedoucí laboratoře.
Nebylo mi to moc příjemné, ale on pak brzy odešel a mně se ulevilo.
59