ÄÃslo 1/2007 (formÃ¡t Adobe PDF - 4.33 MB) - SpoleÄnost pÅÃ¡tel Afriky

More documents

Recommendations

Info

STÁTNÍ SVÁTKY A VÝZNAMNÁ VÝROČÍ Před půlstoletím získala Ghana svobodu Čas je nezadržitelný a jde – nehledě na různé historické peripetie – stále vpřed k pokroku a svobodě lidstva. Dne 6. března 2007 uplynulo již 50 let od dosažení nezávislosti Zlatého pobřeží v západní Africe, tehdejší britské kolonie. Zlaté pobřeží vstoupilo do novodobých lidských dějin likvidace kolonialismu pod historickým názvem Ghana (podle někdejší středověké africké říše) jako první evropská kolonie v Černé Africe po druhé světové válce, která dosáhla nezávislosti. 2. října 1958 získala nezávislost rovněž jako první kolonie v tehdejší Francouzské Černé Africe Guinea. Ghana a Guinea tak nastartovaly dekolonizační proces v Africe, známý pod názvem „Rok Afriky“ 1960. Velkou zásluhu na osvobození Zlatého pobřeží z koloniálního útlaku afrického obyvatelstva měl doktor Kwame Nkrumah (1909– –1972). Jeho politickou filozofii tvořily antikolonialismus, antirasismus a panafrikanismus. Nkrumah po absolvování základního a středního vzdělání na rodném Zlatém pobřeží studoval a přednášel v letech 1939–1945 v USA na Lincolnově univerzitě a na Pensylvánské univerzitě. V letech 1945–1947 žil ve Velké Británii, kde studoval na Londýnské univerzitě a na Londýnské škole ekonomiky a politických věd. Kwame Nkrumah započal svoji politickou činnost již v USA, kde založil Sdružení afrických studentů USA a Kanady. Po dosažení nezávislosti Ghany v roce 1957 vykonával doktor Kwame Nkrumah funkci ministerského předsedy své vlasti a v roce 1960 – Roce Afriky – byl zvolen prezidentem Republiky Ghana. V roce 1964 byl zvolen doživotním prezidentem Ghany. V roce 1963 se na africkém summitu v etiopském hlavním městě Addis Abebě aktivně podílel na založení Organizace africké jednoty (OAJ). Kontrarevolučním vojenským státním převratem 24. února 1966 – v době Nkrumahovy zahraniční cesty do Čínské lidové republiky – byla v Akkře svržena Nkrumahova progresivní vláda. Prezident Guinejské republiky Ahmed Sékou Touré tehdy slavnostně prohlásil svrženého prezidenta Nkrumaha za svého spoluprezidenta. Prezident doktor Kwame Nkrumah pak zbytek svého života prožil v exilu. Jeho milovaná Ghana se v dalším vývojovém období přes různé peripetie vládních režimů postupně vracela ke stále živým myšlenkám velkého bojovníka za svobodu Afriky a zakladatele Republiky Ghana doktora Kwame Nkrumaha. I po uplynutí půlstoletí od dosažení nezávislosti Ghany je zcela nezbytné zdůraznit to, že panafricky orientovaná africká inteligence na tehdejším Zlatém pobřeží v čele s doktorem Kwame Nkrumahem zásadně pozitivním způsobem ovlivnila další vývoj země. V říjnu 1945 se v Manchesteru konal pátý panafrický kongres, který přijal „Provolání k dělníkům, rolníkům a inteligenci koloniálních zemí“. V něm bylo mj. řečeno: „My, delegáti V. panafrického kongresu, věříme v právo všech národů na samosprávu. Potvrzujeme právo všech koloniálních národů, aby spravovaly svůj osud. Všechny kolonie musí být svobodné od cizí imperialistické kontroly, ať už politické nebo ekonomické. Národy kolonií musí mít právo zvolit vlastní vlády bez jakýchkoliv omezení ze strany cizích mocností. Říkáme koloniálním národům, že musí bojovat za dosažení těchto cílů všemi prostředky, které mají k dispozici.“ Autorem „Provolání“ byl Kwame Nkrumah, který o tom později ve své autobiografii napsal: „Kongres odhlasoval též dvě důležité deklarace, adresované imperialistickým 14
S T Á T N Í S V Á T K Y A V Ý Z N A M N Á V Ý R O Č Í mocnostem světa, z nichž jednu napsal dr. DuBois a druhou já. Tato prohlášení tlumočila pevné odhodlání lidu kolonií stát se svobodným a odsuzovala monopol kapitálu a používání osobního bohatství a průmyslu pro vlastní obohacování. Deklarace dále plně uznávaly hospodářskou demokracii jako jedinou pravou demokracii a apelovaly na všechen lid kolonií – intelektuály, příslušníky svobodných povolání a dělnictvo – aby se vzchopil k boji za svobodu a uchránil svět ze spárů imperialismu. Ačkoliv uvedená panafrická konference byla pátá svého druhu, její duch, program a ideologie byly zcela odlišné od všech čtyř předchozích. Předešlé čtyři konference byly svolány a podporovány hlavně intelektuály středních vrstev a buržoazními černošskými reformisty. V. všeafrický kongres byl obeslán dělnictvem, členy odborů, zemědělci, družstvy a africkými a jinými barevnými studenty. Poněvadž Afričané měli na Kongresu převážnou většinu, Kongres přijal za svou ideologii afrického nacionalismu – odpor afrického nacionalismu proti kolonialismu, rasismu a imperialismu v Africe a jako svou vedoucí ideu marxistický socialismus.“ Nkrumahovo provolání mělo živý ohlas v africkém antikolonialistickém hnutí v zemi. Británie nebyla takováto situace vhod a snažila se ze všech sil o upevnění svého postavení v zemi. Docházelo ke stálému zhoršování sociální situace afrických pracujících v rámci prohlubujícího se koloniálního vykořisťování zdrcující většiny afrického obyvatelstva. K boji proti drahotě se připojila i národní buržoazie. Obětí drahoty a nezaměstnanosti se stali i demobilizovaní vojáci, kteří za druhé světové války bojovali v Malajsku a v Barmě proti japonskému militarismu a po návratu do Afriky chtěli, aby jejich země dosáhla nezávislosti podobně jako některé asijské země. V lednu 1948 začal bojkot dováženého anglického zboží a 28. února 1948 došlo v hlavním městě Akkře ke krvavému potlačení pokojné demonstrace bývalých vojáků, kteří chtěli předat své oprávněné požadavky guvernérovi kolonie. Během několikadenních srážek bylo zabito 29 a zraněno 237 Afričanů. Události na Zlatém pobřeží v lednu a únoru 1948 ukázaly revolučnost situace v zemi a zároveň krach zastaralého systému nepřímé správy. V červnu 1949 vznikla nová Ústavní lidová strana (Convention People’s Party – CPP) v čele s dr. Kwame Nkrumahem, která si jabo první politická strana v dějinách Zlatého pobřeží vytyčila cíl postavit se do čela lidového hnutí za národní samostatnost. Program CPP však v sobě zahrnoval kromě požadavků nezávislosti rovněž další radikální požadavky: zničení imperialismu, zničení všech forem národnostního a rasového útlaku jakož i likvidaci kapitalistického vykořisťování člověka člověkem. Strana získala podporu dělníků, rolníků a drobných obchodníků a rovněž podporu odborů. Kwame Nkrumah vyzval na shromáždění v Akkře 8. ledna 1950 k zahájení kampaně pozitivních akcí, používající nenásilné metody boje (stávky, bojkot britského zboží, shromáždění, demonstrace apod.). Britský guvernér vyhlásil mimořádný stav a policejní silou potlačil hnutí. Vůdcové strany a odborů byli zatčeni a odsouzeni za „podněcování ke vzpouře“. Kwame Nkrumah byl odsouzen ke třem rokům vězení. Kolonizátorské represálie přispěly k růstu autority a vlivu Ústavní lidové strany v lidových masách. V srpnu 1950 už strana CPP měla 45 000 členů. A tehdy také vznikla pozdější ghanská červeno-žluto-zelená státní vlajka. Není divu, že Ústavní lidová strana přesvědčivě zvítězila v únoru 1951 ve volbách do zákonodárného shromáždění. Kwame Nkrumah musel být propuštěn z vězení a po roce práce ve výkonné radě se 5. března 1952 stal ministerským předsedou Zlatého pobřeží. V čele země však nadále byl britský guvernér s právem veta. Období let 1951–1956 bylo charakteristické politickým bojem Ústavní lidové strany za dosažení statutu dominia pro Zlaté pobřeží. Na základě nové ústavy, která vstoupila v platnost v dubnu 1954, se v měsíci červnu téhož roku konaly přímé volby do zákonodárného shromáždění na zásadě všeobecného volebního práva, jež se staly novým vítězstvím Ústavní lidové strady. Marné byly následující snahy anglických kolonizátórů, kterým nevyšly spe- 15
Page 1 and 2: OBSAH Z NAŠÍ ČINNOSTI Jiří Hla
Page 3 and 4: Z NAŠÍ ČINNOSTI Zpráva o činno
Page 5 and 6: Z N A Š Í Č I N N O S T I i v r.
Page 7 and 8: Z N A Š Í Č I N N O S T I Do př
Page 9 and 10: Z N A Š Í Č I N N O S T I ských
Page 11 and 12: Z N A Š Í Č I N N O S T I f) vš
Page 13: Z N A Š Í Č I N N O S T I Aktivi
Page 17 and 18: JUBILEA Cestovatel Miroslav Zikmund
Page 19 and 20: STUDIE A DOKUMENTY Řekni to a zem
Page 21 and 22: S T U D I E A D O K U M E N T Y nom
Page 23 and 24: S T U D I E A D O K U M E N T Y už
Page 25 and 26: S T U D I E A D O K U M E N T Y ž
Page 27 and 28: S T U D I E A D O K U M E N T Y ný
Page 29 and 30: K U L T U R A mace je plně závisl
Page 31 and 32: INFORMACE A ZAJÍMAVOSTI Nadace Ann
Page 33 and 34: I N F O R M A C E A Z A J Í M A V
Page 45 and 46: C O S I P Ř E Č Í S T zahraničn
Page 47 and 48: C O S I P Ř E Č Í S T Zdeněk V
Page 49 and 50: Z V E M E V Á S Programové odděl
Page 51 and 52: Z V E M E V Á S Cyklus výstavek n

ÄÃ­slo 1/2007 (formÃ¡t Adobe PDF - 4.33 MB) - SpoleÄnost pÅÃ¡tel Afriky

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

ÄÃslo 1/2007 (formÃ¡t Adobe PDF - 4.33 MB) - SpoleÄnost pÅÃ¡tel Afriky