ÄÃslo 1/2007 (formÃ¡t Adobe PDF - 4.33 MB) - SpoleÄnost pÅÃ¡tel Afriky

More documents

Recommendations

Info

KULTURA Ryszard Kapusćiński cestovatel, spisovatel, afrikanista S Ryszardem Kapusćińskim jsem se sešel poprvé v Addis Abebě, když tam císař Haile Selasie připravoval založení Organizace africké jednoty. Napsal jsem o tom tehdy pro své noviny zprávy a reportáže, stejně jako Ryszard napsal pro své. Za několik let o tom Ryszard napsal knihu. Zvláštní, pozoruhodnou, ne příliš rozměrnou publikaci fiktivních rozhovorů, týkajících se události, jíž jsme byli oba svědky, rozhovorů s lidmi, kteří se pohybovali kolem tehdejšího císaře a znali poměry „Na dvoře krále králů“. Tak se taky knížka jmenovala. A měla úspěch nejen v Polsku a nejen v Evropě. Když vyšla u nás, rád jsem k ní napsal doslov. Po úspěchu tohoto díla následovaly další práce Ryszarda Kapusćińského, z nichž nejvíce zaujaly esejistické reportáže z Íránu (Na dvoře šáha šáhů), ze střední Ameriky (Fotbalová válka) a později ze Sovětského svazu (Impérium). To už nebyly jen reportáže, ale úvahy plné faktů a hledání pravdy. Kapusćińského knihy se dostaly do celého světa a autor bvl označován za mistra lapidární formy a analytika politických převratů a sociálních procesů v „třetím světě“. V 90. letech, po jeho afrických esejích pod titulkem „Eben“, se stal nejen v Polsku, ale po celém světě vyznamenávaným autorem. Poláci ho zvolili novinářem století, ve Španělsku dostal cenu prince Asturského, v Německu byl navržen na cenu Egona Erwina Kische. I když psal o kterémkoli místě na světě, jež poznal, jeho největším námětem zůstávala Afrika, tedy především lidé Afriky. Kapusćiński, který prožil v Africe řadu let, nás ve svých statích a esejích přesvědčuje, že nejen dříve, ale i nyní Evropa a Amerika Africe nerozumí, a proto se k ní chová neadekvátně. Na příkladech úkazuje, že neklid v Africe je do značné míry importovaný, vyvolaný staletími kolonizace a útlaku. Přitom Afričané jsou – a v autorových esejích z Afriky je to jasně cítit – v podstatě mírumilovní a poctiví lidé, i když známe případy některých vůdců, na jejichž poctivost bychom nesázeli. Kapusćińského obraz Afriky je proto skutečně nanejvýš humanistický a zároveň pravdivější než obraz Afriky, jak jej známe ze současných sdělovacích prostředků. Ve svých posledních dílech se Kapusćiński Afrikou, ale i ostatními částmi světa, které procestoval, zabývá hlouběji, filozofičtěji, univerzálněji. Zdraví mu nedovolilo už tolik cestovat, a tak se vrací ke svým zápiskům a jaksi „ke kořenům“. Píše své zážitky jako reportér „Svět v poznámkovém bloku“ a nakonec jakousi závěrečnou zprávu „Moje cesty s Herodotem“, reflexe výprav, na něž se padesát let vydával, a to s knížkou, kterou dostal, když mu bylo 24 let a kterou prý stále vozil s sebou při putování po světě. Pasáže z „Historií“ Herodota z Hallikarnasu (5. století př. n. l.) jsou mu odrazovým můstkem, námětem k úvahám o světě dneška při srovnávání se světem před více než dvěma tisíciletími. Je to dílo plné zajímavých poznání, neuvěřitelných příhod a porozumění světu. Kapusćiński napsal kromě knih i mnoho článků, analýz a studií týkajících se žurnalismu a světa médií vůbec. V jednom americkém časopisu vyšla jeho stať o změnách v obsahu médií: „Dříve byla hodnota novinářské informace měřena tím, jak obtížné bylo nalézt pravdu. Neboť v pravdě spočíval důležitý instrument v boji o vliv a moc … Dnes hodnota informace není opřena o pravdu, nýbrž o atraktivnost. Musí se zkrátka dobře prodávat. Pravdivá informace nemá žádnou cenu, pokud není zpracována senzačně a nezaujme náladové publikum …“ Když se stalo jasným, že informace je výnosný obchod, pronikl do říše médií bezohledně velký kapitál. Dříve idealističtí hledači pravdy byli ve vrchních poschodích mediálního světa nahrazeni obchodníky. Tradiční kritéria jako „pravdivost“ nebo „vylhanost“ nejsou už vůbec důležitá. Infor- 28
K U L T U R A mace je plně závislá na pravidlech trhu, maximálním profitu a monopolu. Tyto změny nahradily i někdejší heroické bojovníky žurnalismu anonymní masou ,mediálních zaměstnanců‘ … Lidé v médiích ztratili svou nezávislost a právo na vlastní interpretaci faktů.“ Kapusćiński pak naznačuje, jak je dnes těžké pochopit dějiny. Žijeme v paradoxním světě. Na jedné straně vývoj komunikační techniky vytvořil z naší planety jeden jediný organismus. Svět by tedy měl být jednodušeji pochopitelný. Jenže na druhé straně právě velké mezinárodní problémy, otázky budoucnosti lidstva hrají – kromě válek ovšem – v médiích stale menší roli. Jsou totiž nahrazovány lokálními senzacemi, klepy a tím, co v Americe nazývají „news, you can use“. Tyto skutečnosti vylučují z médií do značné míry také problémy Afriky a ostatního třetího světa. Ryszard Kapusćiński to viděl a kriticky zaznamenával. Nyní však tato jeho práce, bohužel, skončila. Jeho nedávný odchod ze světa, těsně před tím, než by oslavil 75. narozeniny, však nemůže znamenat, že by jeho knihy, plné porozumění životu obyčejných lidí v zemích, které poznal, zmizely z vydavatelských a knihkupeckých pultů. Bořek Homola Společnost přátel Afriky Mizející Jemen Fotografie z expedic 1995–2006 Jemen, zvaný také od dob římských pro své příznivé klima a bohatství plynoucí z polohy na obchodních cestách starověku Arabia Felix, Šťastná Arábie, vždy evropské cestovatele přitahoval svou tajemností, odlehlostí, stopami historie starověkých civilizací, ale i neobyčejně krásnou krajinou a nádhernou architekturou. Světu uzavřený Jemen byl do 60. let minulého století zemí nevelkých, hradbami obklopených měst, zemí tisíců izolovaných, často opevněných venkovských sídel. Byl zapomenutým koutem světa, enklávou středověku ve dvacátém století. Byla to země bez moderní správy a ekonomiky, zato však země s nesmírně bohatým architektonickým a kulturním dědictvím. Revoluce v 60. letech, které odstranily přetrvávající středověké uspořádání společnosti, tempo změn výrazně urychlily. Populace se v posledním půlstoletí více než ztrojnásobila, lidé si museli najít obživu v nové ekonomice, která se daleko více otevřela světu. Hradby měst byly zbořeny, pevnostní usedlosti na těžko přístupných místech zvolna opouštěny. Nedostatek prostředků však vylučoval masivní modernizaci. Historická centra měst tedy nebyla vystavena grandiózním přestavbám, ale spíše pozvolné proměně a bohužel i pozvolnému chátrání. Ze zahraničí podporované snahy o záchranu památek zůstávaly vysoce selektivní, naprostá většina i těch kulturně nejhodnotnějších celků byla ponechána samovolnému vývoji. Situace se příliš nezměnila ani v současnosti. Památky UNESCO – hlavní město Ṣan’ā či Šibām v Ḥaḍramawtu – jsou výkladní skříní země, většina ostatních sídel se dochovala spíše shodou okolností. Prostředky, které jsou vynakládány na úsilí alespoň výběrově uchovat unikátní jemenskou architekturu, jsou řádově menší, než by bylo potřeba. Lze očekávat, že v přelidněném Jemenu, který se stále více zapojuje do globalizované ekonomiky, trendy nepříznivé pro uchování památek v příštích desetiletích ještě zesílí a že věci, pro které je Jemen dnes vnímán jako živoucí muzeum arabské architektury a tradic, budou i nadále zrychlujícím se tempem mizet. Pro Pavla Kumpána se první návštěva Jemenu v roce 1995 stala jen jednou z více než dvaceti za poslední desetiletí. Začal jej systematicky zkoumat a zaznamenával i jeho proměny. Vlastimil Novák je specialistou na islámské mincovnictví a do Jemenu se 29
Page 1 and 2: OBSAH Z NAŠÍ ČINNOSTI Jiří Hla
Page 3 and 4: Z NAŠÍ ČINNOSTI Zpráva o činno
Page 5 and 6: Z N A Š Í Č I N N O S T I i v r.
Page 7 and 8: Z N A Š Í Č I N N O S T I Do př
Page 9 and 10: Z N A Š Í Č I N N O S T I ských
Page 11 and 12: Z N A Š Í Č I N N O S T I f) vš
Page 13 and 14: Z N A Š Í Č I N N O S T I Aktivi
Page 15 and 16: S T Á T N Í S V Á T K Y A V Ý Z
Page 17 and 18: JUBILEA Cestovatel Miroslav Zikmund
Page 19 and 20: STUDIE A DOKUMENTY Řekni to a zem
Page 21 and 22: S T U D I E A D O K U M E N T Y nom
Page 23 and 24: S T U D I E A D O K U M E N T Y už
Page 25 and 26: S T U D I E A D O K U M E N T Y ž
Page 27: S T U D I E A D O K U M E N T Y ný
Page 31 and 32: INFORMACE A ZAJÍMAVOSTI Nadace Ann
Page 33 and 34: I N F O R M A C E A Z A J Í M A V
Page 45 and 46: C O S I P Ř E Č Í S T zahraničn
Page 47 and 48: C O S I P Ř E Č Í S T Zdeněk V
Page 49 and 50: Z V E M E V Á S Programové odděl
Page 51 and 52: Z V E M E V Á S Cyklus výstavek n

ÄÃ­slo 1/2007 (formÃ¡t Adobe PDF - 4.33 MB) - SpoleÄnost pÅÃ¡tel Afriky

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

ÄÃslo 1/2007 (formÃ¡t Adobe PDF - 4.33 MB) - SpoleÄnost pÅÃ¡tel Afriky