ÄÃslo 1/2007 (formÃ¡t Adobe PDF - 4.33 MB) - SpoleÄnost pÅÃ¡tel Afriky

More documents

Recommendations

Info

S T U D I E A D O K U M E N T Y „nezávislé“ noviny mají jen odlákat čtenáře hlavním alžírským deníkům. Pro komerční vydavatele je zase často kritika režimu jen dobře se prodávajícím artiklem a nehodlají riskovat zbytečně, bez vidiny na kompenzaci v podobě zvýšení prodeje. To je asi jedna z příčin, proč v alžírských novinách není problém nalézt dokola se opakující články o Muhammadovi Benšikúovi, urážky vládních stran a laciné karikatury zesměšňující prezidenta Butefliku. Je ale skutečnou vzácností nalézt v nich článek, který by analyzoval roli armády a důstojnických klanů v politice, nebo zasvěcený komentář o politické krizi vyvolané Buteflikovou nemocí a předpokládaným bojem o nástupnictví. Příčinu je možno hledat také v nedostatku zkušeností a vzdělání většinou velmi mladých alžírských novinářů. Problémem je ovšem také autocenzura. Novináři se vyhýbají zejména kritice armády a alžírské zahraniční politiky. Autocenzura se navíc netýká jen kritiky režimu; velké nezávislé deníky v mnohých případech neotiskly svým redaktorům kritiku opozičních stran. Nejznámějším se stal příklad Lily H. znásilněné v sídle radikálně sekulární opoziční strany RCD. Poté, co se jejím případem odmítlo zabývat vedení strany, narazila na odpor i u vedení frankofonního deníku El Watan. Příběh nezávislého Alžírského tisku ukazuje, že prosazení svobody slova naráží v muslimském prostředí v zásadě na podobné problémy jako v jiných částech světa. Výjimkou jsou 90. léta, kdy násilí páchané radikálními islamisty zasáhlo velké množství novinářů, aniž by ovšem bylo namířeno výhradně vůči nim. Násilí islamistických radikálů ale nemělo na svobodu slova v tištěných médiích v dlouhodobém horizontu zásadní vliv. Jednalo se o přechodný patologický jev. Problémy trvalejšího charakteru, např. tvrdý tlak ze strany autoritativního režimu, nezkušenost novinářů, autocenzura, stranická příslušnost novin a politické a ekonomické zájmy vydavatelů, nejsou specifikem Alžírska ani arabského světa. Zdeněk Beránek Ústav Blízkého východu a <strong>Afriky</strong> FF UK Súfismus jako příspěvek k mezináboženskému dialogu Misijní aktivity súfijských řádů (taríq), respektující specifiky prostředí, v němž působí, a přizpůsobující své vyjadřovací prostředky západnímu čtenáři či posluchači, se vydatně podílely a podílejí na formování toho, co se mnozí islamologové neváhají označovat výmluvným novotvarem euroislám. Z islámského mystického podhoubí vzešla celá dlouhá řada hnutí, řádů, proudů či společností, které dnes křehce balancují na samé hraně toho, co je běžný muslim v současnosti ochotný ještě za islám vůbec považovat. Mnohá hnutí rámec islámu již dávno překročila a samy se dnes považují za svébytná učení či náboženství (vzpomeňme namátkou jen bahá’í, o jehož islámských kořenech a východiscích nemůže být sporu) a jiné proudy těží z nepřehledného synkretismu, v němž i při nejletmějším pohledu nemůžeme nepostřehnout zřetelné stopy islámské mystiky. Nabízí se nám provokativní, leč zcela stěžejní a oprávněná otázka, zda v současnosti ještě vůbec můžeme pojmy islámská mystika a súfismus (tasawwuf) považovat bez výhrad za synonyma, zda je možné být súfijem (tedy stoupencem islámské mystiky – alespoň v původním významu tohoto slova) a přitom se nepovažovat za muslima. Tato představa, která na první pohled působí značně paradoxně, není vůbec tak nepřípustná, jak by se mohlo jevit. Řada konkrétních lidských příkladů na Západě nás může snadno přesvědčit, že cesty individuální zbožnosti jsou nevyzpytatelné; najdeme mezi nimi jedince, kteří přijali za své učení jednoho z mnoha řádů či mistrů, kteří vyvíjejí své misijní aktivity dnes i s vy- 22
S T U D I E A D O K U M E N T Y užitím moderních prostředků komunikace včetně internetu, ale přitom by se rozhodně bránili, kdyby byli přímo označeni za muslimy. Jejich súfijské přesvědčení jim nijak nebrání, aby svůj život nikterak nesvazovali se zákazy a příkazy, jež islámská ortopraxe předkládá svým stoupencům a k nimž se často stavějí přinejmenším vlažně. O vztazích mezi islámem a křesťanstvím, o perspektivách, ale též limitech, mezináboženského dialogu se léta vede živý dialog, ostatně na toto téma bylo napsáno množství více či méně zasvěcených a zdařilých děl. V tomto příspěvku bych se rád věnoval poněkud jinému tématu, a to súfismu jako „mostu k mezináboženskému dialogu“ a cennému příspěvku k myšlenkám abrahámovského ekumenismu. K tomu, čím se bude lišit přístup súfije k jinověrcům od obdobného pohledu nemysticky zaměřeného muslima, se nejlépe propracujeme, zamyslíme-li se nad samotnými specifikami islámské mystiky. Jako ústřední neuralgické body stěžující jakýkoliv křesťansko-muslimský dialog se často zmiňují především osobnost Ježíše Krista, moment lásky k Bohu a v neposlední řadě existence prostředníka mezi Stvořitelem a jeho Stvořením, tedy lidstvem, ať již má podobu pevné církevní struktury či jinou. V debatách o náboženství se přitom neustále objevují ty samé argumenty a stereotypy. Jeden z nich představuje i přesvědčení o vstřícnosti muslimů vůči Ježíšovi tak prudce kontrastující s křesťanským přístupem k proroku Muhammadovi. Postoj súfijů ke křesťanům se odvíjí v intencích jejich chápání osobnosti Ježíše Krista (respektive „chápání jeho nepochopení a desinterpretace“ křesťany samotnými – jak muslimové všeobecně předpokládají). Všeobecně známou skutečností zůstává, že postava Ježíše jako nejvýznamnějšího proroka před Muhammadem byla súfijům obzvlášť drahá. Názorný příklad nám podává život a dílo mučedníka islámské mystiky al-Halládže, který ve svém obdivu k Ježíšovi zašel dokonce tak daleko, že byl svými nepřáteli přímo obviňován ze skrytého křesťanství. Příčina těchto nařčení mohla mimo jiné spočívat v konceptu, s nímž se poprvé setkáváme právě v al-Halládžově učení a který se dále ve vývoji islámské mystiky pevně uchytil a etabloval. Al-Halládž shledával v každém člověku dvojí přirozenost – to lidské, což nazýval jako násút, a to božské přezdívané láhút. V poměru obou složek se liší člověk od člověka; obecně pak můžeme říci, že právě lidé duchovní a mezi nimi zvláště spirituální elita, kam náležejí nejen „světci“ awlijá’, ale především proroci, se vyznačují výrazně převažujícím podílem složky božské a tedy výrazně potlačeným momentem toho lidského. Zmíněná myšlenka nás ovšem nesmí ani částečně svádět k představě o bohočlověku v tom smyslu, jak ji vnímají křesťané. Jak muslimové, mluví-li o Bohu, zdůrazňují slovy Koránu: Nezplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo by mu byl roven. Na podporu tohoto postoje ostatně mohou citovat koránské verše, mezi nimiž svou jednoznačností vyniká verš 169. ze súry Ženy: Vlastníci Písma (tedy křesťané a židé – pozn. B.O.)! Nepřehánějte v náboženství svém a mluvte o Bohu jedině pravdu! Vskutku Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do Marie, a duchem z něho vycházejícím. A věřte v Boha a posly jeho a neříkejte: „Trojice!“ Přestaňte, a bude to tak pro vás lepší. Bůh vskutku je jediným Bohem, On povznesen je nad to, aby měl dítě, vždyť náleží mu vše, co na nebesích je i na zemi; a Bůh dostatečným je ochráncem. Stejně tak, jako muslimové nemohou přijmout křesťanské (či přesněji řečeno – křesťanská) vnímání Ježíšovy podstaty, rovněž je pro ně nepřijatelná představa jeho smrti na kříži a vykupitelského poslání. Kříž tak představuje pro muslimy symbol ponížení, nikoliv vykoupení. K Ježíšově smrti na kříži se vyjadřují verše 154–156. súry Ženy: A pak prokleli jsme je (židy – pozn. B.O.) za to, že porušili úmluvu svou, neuvěřili ve znamení Boží, zabíjeli nespravedlivě proroky, a také za slova jejich: „Srdce naše jsou neobřezána.“ Ba ano, Bůh jim je zapečetil kvůli nevěrectví jejich a jen málo z nich uvěřilo; a za nevěrectví jejich a za slova jejich o Marii, jež nehoráznou byla pomluvou, a za slova jejich: „Věru jsme zabili Mesiáše Ježíše, syna Mariina, posla Božího!“ Však nikoliv, oni jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo. A věru ti, kdož jsou 23
Page 1 and 2: OBSAH Z NAŠÍ ČINNOSTI Jiří Hla
Page 3 and 4: Z NAŠÍ ČINNOSTI Zpráva o činno
Page 5 and 6: Z N A Š Í Č I N N O S T I i v r.
Page 7 and 8: Z N A Š Í Č I N N O S T I Do př
Page 9 and 10: Z N A Š Í Č I N N O S T I ských
Page 11 and 12: Z N A Š Í Č I N N O S T I f) vš
Page 13 and 14: Z N A Š Í Č I N N O S T I Aktivi
Page 15 and 16: S T Á T N Í S V Á T K Y A V Ý Z
Page 17 and 18: JUBILEA Cestovatel Miroslav Zikmund
Page 19 and 20: STUDIE A DOKUMENTY Řekni to a zem
Page 21: S T U D I E A D O K U M E N T Y nom
Page 25 and 26: S T U D I E A D O K U M E N T Y ž
Page 27 and 28: S T U D I E A D O K U M E N T Y ný
Page 29 and 30: K U L T U R A mace je plně závisl
Page 31 and 32: INFORMACE A ZAJÍMAVOSTI Nadace Ann
Page 33 and 34: I N F O R M A C E A Z A J Í M A V
Page 45 and 46: C O S I P Ř E Č Í S T zahraničn
Page 47 and 48: C O S I P Ř E Č Í S T Zdeněk V
Page 49 and 50: Z V E M E V Á S Programové odděl
Page 51 and 52: Z V E M E V Á S Cyklus výstavek n

ÄÃ­slo 1/2007 (formÃ¡t Adobe PDF - 4.33 MB) - SpoleÄnost pÅÃ¡tel Afriky

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

ÄÃslo 1/2007 (formÃ¡t Adobe PDF - 4.33 MB) - SpoleÄnost pÅÃ¡tel Afriky