Číslo 1/2007 (formát Adobe PDF - 4.33 MB) - Společnost přátel Afriky

I N F O R M A C E A Z A J Í M A V O S T I
turistiky. Cesta bude začínat v Urfě (horní
Mezopotámie), povede kolem Eufratu do syrského
Halabu, dále bude pokračovat podél
řeky Orontes až do kláštera Dejr Már Músá.
Odtud bude směřovat do údolí Jordánu, Jeruzaléma
a nakonec do Hebronu (al-Chalíl), kde
leží Abrahamův hrob. Poutníci ji mohou
absolvovat pěšky či v jakémkoli dopravním
pozemním prostředku. Přínos projektu Abrahámovy
cesty se neomezí pouze na kulturní
a spirituální oblast, ale bude spojen i s ekonomickým
rozvojem přilehlých regionů.
Otec Paolo vyjádřil v interview pro ALF
obavy, že část západních křesťanů bude vydávat
katolickou církev za symbol převahy
západní civilizace a varoval před vnucováním
západního kulturního modelu světu. Kulturní
pluralismus, relativismus a vzájemné ovlivňování
musí mít prioritu v globalizovaném světě.
Je jasné, že prozelytismus nelze zakázat, ale
měly by být přijaty mezinárodní zákony na
omezení excesů a porušování lidských práv
spojených s šířením víry. Myšlení otce Paola
jde tak daleko, že odmítá ateisty označovat
hanlivě za nevěřící, a vyslovuje se pro široký
komplex tolerovaných kulturních a duchovních
identit založených více na synkretismu
než na výlučnosti, který by zahrnul i lidi nevyznávající
žádnou náboženskou víru.
Myšlení otce Paola a činnost kláštera Dejr
Már Músá odpovídá humanismu nové doby,
který zdůrazňuje právo na odlišnost, porozumění
a toleranci, což jsou i základní principy
Nadace Anny Lindhové. Otec Paolo v prosinci
převzal středomořskou cenu porozumění
během každoročního zasedání Nadace Anny
Lindhové, která byla poprvé udělena u příležitosti
zasedání nadace ve finském Tampere
v listopadu 2006. Jsem přesvědčen, že mu
po právu náleží.
Jaroslav Bureš
představitel Nadace Anny Lindhové
v České republice, SČA
Národní parky jižní Etiopie
Školní rok 2006/2007 je pro Institut tropů
a subtropů při České zemědělské univerzitě
v Praze (ČZU) ve znamení nových událostí,
jelikož byl otevřen nový magisterský studijní
obor „Management volně žijících zvířat
a jejich chovů v tropech a subtropech“. A protože
je pro univerzity podstatné podělit se
o zkušenosti a nabýt nové, byla naše cesta
do Etiopie zaměřena na navázání kontaktů se
třemi institucemi. První z nich byla Fakulta
lesnictví a přírodních zdrojů ve Wondo Genet
(Wondo Genet College of Forestry and Natural
Resources), součást Univerzity v Awasse
(275 km jižně od Addis Abeby), kde s výukou
podobného studijního oboru již mají zkušenosti
a letos otevřeli pro tento obor novou
katedru. Druhou byla etiopská pobočka
holandské nadace African Parks Foundation
(APF), se kterou již měl Institut možnost pracovat
v rámci svých aktivit v Senegalu, a třetí,
ale rozhodně ne pro čtenáře neznámou, byla
česká NGO Člověk v tísni, která již několik let
působí v oblasti, jež byla pro nás klíčová –
tedy region Jižních národů [Southern Nations,
Nationalities and People’s (SNNP) Regional
States]. Ono totiž součástí naší cesty nebylo
jen navázat kontakty na mezinárodní úrovni,
ale také navštívit poslední místa výskytu antilopy
buvolce Swayneova (Alcelaphus buselaphus
swaynei), který je etiopským endemitem
a v současné době jej můžeme nalézt pouze
ve třech chráněných oblastech Etiopie. Ty
se také staly cílem naší cesty, která se uskutečnila
v období říjen–listopad 2006; po
návštěvě Addis Abeby se tedy směr naší cesty
ubíral na jih.
Přírodní rezervace Senkelle
Swaynes’s Hartebeest Sanctuary
(SSHS)
Z Awassy směrem na západ to není daleko
(asi 20 km) do Senkelle Swaynes’s Hartebeest
Sanctuary neboli rezervace na ochranu buvolce
Swayneova. Tato rezervace byla zřízena
v roce 1974 za vlády císaře Haile Selassie, leží
32