Červenec 2010 - CRV CZ

Z VETERINÁRNÍ PRAXE
MVD r . JIŘÍ DAVÍDEK
Jiří Davídek je soukromý veterinární lékař s mezinárodními znalostmi a kontakty.
V příspěvcích se snaží na minimálním prostoru přinést praktické rady pro každodenní použití.
Nejčastější onemocnění telat a jejich prevence
Péče o nemocná telata
při dodržení postupů může dojít
I k propuknutí klinického onemocnění
u telat. Pak bychom měli s nemocnými
telaty pracovat podle předem
připraveného plánu.
Průjmová onemocnění
V prvních týdnech života telat jsou
nejčastější průjmová onemocnění.
Nejzávažnější je velká ztráta tekutin,
a proto je nutné zvládnout dehydrataci.
Léčba antibiotiky je v těchto případech
jen doplňkem. Teleti zajistíme
normální příjem živin a navíc musíme
dodat takové množství tekutin
a minerálů, abychom zcela doplnili
ztrátu způsobenou průjmem. Základní
chybou je vysazení mléka při podávání
rehydratačních roztoků, neboť
tele výrazně ochuzujeme o živiny,
zvláště proteiny, a snižujeme tak šanci
na jeho rychlé uzdravení. Nejlepší
způsob, jak dostat do telete dostatek
tekutin, je časté napájení, kdy po každém
napojení mlékem následuje
v krátkém časovém odstupu (30 minut
až 4 hodiny) napojení rehydratačním
roztokem (v létě 4x denně, v zimě
5–6x denně dle stavu dehydratace).
Telata musí všechny podávané nápoje
vypít, v případě potřeby použijeme
sondu. Voda musí být stále k dispozici.
U velmi závažných průjmů využíváme
rehydrataci do mléka spolu
s podáním rehydratačního roztoku.
Dalším rizikem je onemocnění bakteriemi
(E. Coli, klostridie). Často propukají
v zimě, kdy tele dostane velkou
dávku mléka najednou nebo kdy svou
dávku vypije velmi rychle. Úhyny jsou
velmi náhlé bez možnosti efektivní
léčby. Prevencí může být častější napájení
nebo celková antibiotická clona
u všech vnímavých telat, případně
okyselení mléka.
Respirační onemocnění
Druhým nejčastějším onemocněním
telat jsou respirační onemocnění. Obvykle
nastupují později než průjmová onemocnění.
Rizikem je ustájení starších telat
s mladými telaty. V teletnících přispívá
k šíření onemocnění také špatná ventilace.
Respirační onemocnění většinou začínají
jako viróza (BVD, BRSV, PI3, adenoviry),
jejímž následkem se v plicích uplatní
sekundární bakteriální mikroflóra (Mannheimia
haemolytica, Pasteurella multocida,
Haemophylus somnis), která je hlavní
příčinou úhynu. Pokud propukne
klinické onemocnění, je nutné okamžitě
nasadit účinnou léčbu antibiotiky a případně
i nesteroidními antiflogistiky. Další
možností je metafylaxe, tedy plošná
aplikace antibiotik všem vnímavým zvířatům
ještě před nástupem klinických
příznaků. Pokud začíná větší množství
telat v teletníku kašlat, je dobré aplikovat
antibiotika i těm telatům, která jsou ještě
klinicky zdravá, protože je u nich vysoké
riziko nakažení.
V poslední době se na mnoha chovech začíná
šířit onemocnění, jehož původcem je
Mycoplasma bovis. Toto onemocnění je
charakteristické těžkými bronchopneumoniemi,
občas onemocněním kloubů
a v některých případech i zánětem středního
ucha, který se projevuje tak, že telata
nosí hlavu na stranu. Telata je nutno
léčit antibiotiky, která nepůsobí na buněčnou
stěnu. Peniciliny všech generací
jsou zcela neúčinné. Léčba musí být zahájena
včas a musí trvat alespoň 10 dní.
Prevence
Prevence všech onemocnění spočívá
v dobré ošetřovatelské péči, správném
napojení prvním mlezivem, v suchém
a čistém prostředí s dostatečnou vrstvou
kvalitní podestýlky a ve vakcinaci. Pokud
však vakcinujeme krávy v období
stání na sucho, měli bychom zajistit,
že mlezivo od těchto krav dostane tele
včas a v dostatečném množství. Proto by
měla být kontrola napájení mlezivem
pravidlem.
CHOVSKOTU Č ERVENEC 2010
29