Škola muzejní pedagogiky 6 - Katedra výtvarné výchovy PdF UP

„Animace mohou být koncipovány jako program určený k poznání
celé expozice, lze sledovat dílčí období, výtvarnou techniku nebo tvorbu
jednotlivého autora.“ 6
(Horáček, 1998, str. 77)
3.2 Animace na krátkodobých výstavách
Pro tento typ animačních programů nemá větší smysl promýšlet
a vytvářet náročnější pracovní listy. Program můžeme zpestřit jinak,
třeba zajímavější praktickou etudou nebo využitím netradičního média,
např. promítnutím krátkého dokumentárního fi lmu, který se vztahuje
k zprostředkovávanému tématu, setkáním s autorem, kurátorem výstavy
apod.
Pozn.
To samozřejmě nevylučuje využití těchto metod i u programů ke stálým
expozicím.
Dále můžeme animační programy dělit podle četnosti opakování.
– animace pro jednorázovou návštěvu
– animace pro opakovanou návštěvu
3.3 Animace pro jednorázovou návštěvu
Takto pojatý program lze jednoduše opakovat. Změny ve scénáři
animace reagují pouze na lektorem zaregistrované chyby, které se snaží
odstranit. Tento typ programů je v muzejní praxi asi nejčastější.
3.4 Animace pro opakovanou návštěvu
Jakmile si lektor vytvoří svou klientelu z řad místních či vzdálenějších
škol, může vytvářet animace pro opakovanou návštěvu. Programy
navazují na již sdělené poznatky, které v ideálním případě ještě prohloubil
pedagog ve škole a jednotlivá témata dále rozvíjí. Tento typ animací
může účastníkům nabídnout také pohled na jiné aspekty výstavy.
30
6
HORÁČEK, R. Galerijní animace a zprostředkování umění, Akademické nakladatelství
CERM, s. r. o., 1998. s. 77