Olomoucký kraj podle autorů - Vědecká knihovna v Olomouci

král neměl práva obesílati moravského landfrídníka ze země pro věci náboženské, ani zatěžovati ho
ve věcech takových jakým závazkem. Tak se stala celá záležitost předmětem vleklého procesu,
v němž se moravská šlechta postavila zásadně za Dubčanského, a bojujíc za zachování svých práv,
žádala jeho propuštění ze závazku i z vazby. Král byl ochoten k ústupu jen potud, že by povolil
Dubčanskému a jeho druhům se ze země vyprodati, kdyby nechtěli přestoupit k církvi římské nebo
straně podobojí, pod závazkem, že nebudou nikde svého učení šířiti. Šlechta však trvala na svém,
spor se protahoval. Konečné rozhodnutí o Dubčanském padlo počátkem r. 1539; spor sice zásadně
vyřízen nebyl, a šlechta v boji o svá práva pokračovala, záležitost Dubčanského sama o sobě byla
však od jednání odloučena a Dubčanský vida, že naděje na úspěch mizí, pod ztrátou hrdla i statků se
šíření nauk lileckých vzdal, uniknuv alespoň tomu, že nebyl nucen k přestupu k některé z uznaných
církví oficiálních. Opustiv pole náboženské působnosti, věnoval se pak činnosti politické, k níž
poutal ho zájem i v letech předchozích, kdy byl znám především jako dobrý řečník na soudech.
V posledních letech svého života zastával i některé funkce veřejné. Zemřel v polovině roku 1543,
zanechav svou jednotu neodvratnému osudu; nepřežila dlouho svého zakladatele. Dubčanský asi sám
neměl přímého podílu na skládání spisů, vyšlých z lilecké jednoty. Kolem r. 1530 zřídil pro svou
náboženskou obec tiskárnu.
:KNI: Knihopis č. 2120.
:LIT: Knihopis II/3, 95; Jungmann IV, 1213; Šturm, Václav: Krátké ozvání … proti kratičkému
ohlášení Jednoty Waldenské neb Boleslavské. Praha 1584, s. 193.
Dubravius, Jan (asi 1486-1553)
:CIK: okolo roku 1511-1512 se vrátil z Itálie do vlasti a stal se sekretářem olomouckého biskupa,
humanisty Stanislava Thurzy. Pro úspěšnou činnost jmenován kanovníkem olomoucké kapituly, dne
7. května 1513 arcijáhnem téže kapituly; po smrti nástupce Thurzova r. 1541 byl zvolen biskupem
olomouckým; dne 27. června 1541 byla jeho volba schválena papežem a dne 2. ledna 1542
provedena krakovským biskupem sufraganem intronizace; r. 1548 se přel se stavy moravskými o
práva a výsady královské a markrabské, propůjčené biskupství olomouckému//
Dubravius, Jan (asi 1486-1553), též Daubrava, vl. jm. Jan Skala, po povýšení do stavu rytířského Jan
Daubravský ze Skály Daubravky a z Hradiště, narodil se asi r. 1486 v Plzni ze zámožných
katolických rodičů. Střední školu studoval ve Vídni za působení Konráda Celtesa, bohosloví a práva
v Padově, kde dosáhl doktorátu církevních práv. Okolo roku 1511-1512 se vrátil do vlasti a stal se
sekretářem olomouckého biskupa, humanisty Stanislava Thurzy. Pro úspěšnou činnost jmenován
kanovníkem olomoucké kapituly, dne 7. května 1513 arcijáhnem téže kapituly a později proboštem
v Kroměříži a Olbramkostele. R. 1517 při korunovaci krále Ludvíka v Praze pasován na rytíře sv.
Václava (eques auratus), byv nedávno předtím přijat s příbuznými od Kašpara Eberweina z Hradiště
k erbu a titulu. Na žádost Kašpara Eberweina z Hradiště z r. 1520 bylo přijetí k erbu a titulu králem
Ludvíkem schváleno listem z 9.6.1522. Již r. 1518 byl vyslán s jinými pány polskými od krále
Zikmunda do Neapole ke dvoru Jana Galeazza Sforzy, požádat jménem královým o ruku jeho dcery
Bony. Často míval účast na sjezdech, sněmech a jednáních veřejných a dostal také za úkol obrátit
k návratu do katolické církve Pavla Sperata (Spretten), evangelického faráře v Jihlavě. Dne 12.
listopadu 1526 dostal od krále Ludvíka hrad a městečko Břeclav a od biskupa Stanislava Thurza
statek Blansko. V únoru 1527 se účastnil s biskupem korunovace Ferdinandovy v Praze. Za nájezdu
Sultána Solimana do Uher a Rakous r. 1529 byl vůdcem a správcem pluku biskupa olomouckého.
V letech 1531-35 byl členem zvláštních komisí, jmenovaných sněmem moravským. ....... V únoru
1545 byl Dubravius poslán do Prahy, aby přemluvil stavy k vyslání vojska proti Turkům; zároveň se
snažil pohnouti stavy i konsistoř podobojí k vyrovnání náboženských sporů, aby mohl ) býti znovu
osazen stolec arcibiskupství pražského. Za příměří s Turky byl králem Ferdinandem zmocněn
k urovnání rozepře mezi stavy českými a slezskými, což se mu podařilo. R. 1546 vymohl na králi
Ferdinandovi mandát, jímž vypovězeni biskupové Jednoty bratrské ze zemí koruny české, avšak bez
trvalého účinku. Za stavovských bouří téhož roku 1546 byl vyslán císařským místokancléřem
13