Olomoucký kraj podle autorů - Vědecká knihovna v Olomouci

Slovacius, Pavel (-1604), též Slovák, Slavus
:CIK: studoval v Mladé Boleslavi a stal se tam r. 1592 českobratrským jáhnem. Vykonávání této
funkce bylo mu však zastaveno pro „škodlivé vady“. Na synodě přerovské r. 1594 se marně
pokoušel, aby byl zákaz zrušen. Knězem se stal teprve r. 1596 na synodě třebíčské. Od r. 1598 byl
správcem sboru lanškrounského až do své smrti dne 7. ledna 1604. R. 1601 byl přijat v Mladé
Boleslavi do úzké rady. Překladatel náboženských spisů.
:KNI: Knihopis č. 15.498-15.499.
:LIT: Knihopis II/8, 93.
Stach, Václav (1755-1831), též pseud. Václav Charda, Václav Petrýn, Podbělovský, Petr Záchodský
ze Šlevízu, V. St.
:CIK: narodil se v Přešticích 15. dubna 1755 v domě „u Chardů“ a odtud jeden jeho pseudonym. Od
r. 1766 studoval u jezuitů v Klatovech, načež k nim vstoupil do noviciátu. R. 1776 dosáhl v Praze
hodnosti doktora filozofie a dne 22. září 1781 byl vysvěcen na kněze. Po ordinaci působil v Praze
patrně jako vychovatel. R. 1783 se stal zámeckým kaplanem ve Slabcích, r. 1784 profesorem
pastorálního bohosloví v generálním semináři v klášteře Hradisko u Olomouce a po jeho zrušení r.
1790 profesorem téhož předmětu v Olomouci. R. 1799 byl dán na odpočinek a odstěhoval se do
Vídně, kde působil jako učitel češtiny v koleji redemptoristů. Brzy byl i tohoto místa zbaven pro své
podivínství a žil pak ze své nepatrné penze. Zemřel ve Vídni dne 24. května 1831. Překládal
z němčiny Feddersena, Giftschütze, Royka, Seilera; zbyly po něm některé nevydané rukopisy (ČČM
1906, s. 472).
:KNI: Knihopis č. 15.648-15.659.
:LIT: Knihopis II/8, 134; Jungmann VI, 359 a); ČČM 1872 (Rybička, A.); Doucha s. 240;
K.S/abina/: Václav Stach, jeho doba a spisy. Praha 1870; Listy filologické 1903 (Novák, A.);
Literatura česká XIX. stol., I. (Vlček, Jar.); OSN XXIII, 1031; Osvěta 1873 (Zelený, V.).
Strejc Zábřežský, Jiřík (1536-1599), též Strejček, Streyc, z Kvítkova, Vetter, Vetterus
:CIK: narodil se r. 1536 v Zábřehu, r. 1556 se stal českobratrským učedníkem v Mladé Boleslavi, r.
1560 studoval na univerzitě v Královci, r. 1561 v Tübingen. R. 1562 se stal jáhnem v Mladé
Boleslavi, r. 1567 na synodě přerovské zřízen za kněze. Spravoval bratrský sbor v Hranicích na
Moravě a oženil se tam. R. 1575 byl členem komise pro českou konfesi v Praze, od 24. srpna 1577
byl členem úzké rady a až do r. 1594 se zúčastňoval synod. R. 1590 byl na synodě lipnické
kritizován pro nekázeň a donucen k odchodu do Židlochovic. Tam zemřel 25. ledna 1599. Byl
jedním z překladatelů Kralické bible a vydal r. 1587 básnickou parafrázi žalmů (viz Žalmové). Stál
pod vlivem Kalvínovým a přeložil jeho Institutio (viz Knihopis č. 1406, k tomu práci M.
Bohatcové). Strejcův spis „Mravové aneb naučení potřebná“ vyšel jako přídavek ke spisu Summa
katechismu z r. 1600 (Knihopis č. 15.793).
:CIR: Vetterus (Strejc, Strejček, Streyc, Streyczek, Vetter), Jiří, se narodil v Zábřehu na Moravě r.
1536, od roku 1556 studoval v Mladé Boleslavi na bratrské škole, r. 1560 v Královci, o rok později
v Tübingen, r. 1567 byl v Přerově ordinován na kněze a ustanoven duchovním správcem
v Hranicích. Prokázal Jednotě bratrské významné služby tím, že jednal v jejím zastoupení a hájil její
zájmy při koncipování české konfese r. 1575. Vzhledem k těmto zásluhám a se zřením k jeho
literární práci v intencích Jednoty nevyvodila rada starších vážnější důsledky z toho, že Vetter
soustavně porušoval církevní kázeň; teprve r. 1591 došlo k důraznému napomenutí a pohrůžce, že
bude zbaven hodnosti konseniora, kterou zastával od roku 1577. Asi začátkem roku 1595 byl
přeložen do Židlochovic, kde zemřel 25.1.1599. Z jeho synů vynikli Jan a Daniel, autor popisu cesty
na Island. Nejvýznamnějším Vetterovým literárním činem bylo vydání překladu žalmů r. 1587
(Knihopis 17.528). Tento překlad se těšil velké oblibě a stal se též součástí bratrského kancionálu.
Vetter dosáhl, že česká literatura nezůstala po té stránce pozadu za literaturou francouzskou nebo
33