Olomoucký kraj podle autorů - Vědecká knihovna v Olomouci

Seldiem do Čech, aby stavy přemluvil k odstoupení od spolku s německými evangelickými knížaty.
Po vítězství u Mühlberka byl předsedou královského soudu nad stavy českými a působil ke zmírnění
trestu. R. 1548 se přel se stavy moravskými o práva a výsady královské a markrabské, propůjčené
biskupství olomouckému. Roku 1552 byl na sněmu obecném prostředníkem v záležitostech
bratrských a přímluvčím u krále Ferdinanda za stíhané a uvězněné bratry, zejména Jana Augustu a
jeho společníka. Byl činný jak ve správě církevní, tak i světské, zveleboval zboží biskupské a
působil jako latinský humanista literárně. Dne 6. nebo 9. září 1553 byl raněn mrtvicí a téhož dne
v Kroměříži zemřel. Psal pouze latinsky. Soupis jeho spisů v ČSB III, s. 621. V naší publikaci se
vyskytují jen ta díla, v nichž se vyskytují česká slova. … Dubraviův majetek připadl jako dědictví
jeho synovci Václavovi z Doubravky a Hradiště. Podle závěti dostal zámek Blansko s příslušenstvím
a Dubraviovu knihovnu. ...
:KNI: Knihopis č. 2132-2135.
:LIT: Knihopis II/3, 99; ČSB III, 620; Rukověť II, 74; Zíbrt II, 1615.
Dukát, Jakub Jan Nepomuk Sarkander (– 1730), též Ducat
:CIK: narodil se v Prostějově a vyučil se lazebnictví, zemřel 25.12.1730 v Mělníku, Dne 26. ledna
1720 byl obyvatelem města Mělníka, ale nebyl připuštěn za mistra lazebnictví. Dne 6. února 1720 se
přiženil na Mělníce do hospodářství. V červenci r. 1721 ovdověl. Dne 7. června 1720 nabyl
v Mělníce práva měšťanského, 14. ledna 1721 se připomíná jako desátník. V září 1722 bylo mu
dovoleno „komedii o sv. Ludmile pod /mělnickým/ rathauzem provozovati a při tom takovou vzác.
magistrátu poslušně dedicírovati“. R. 1724 žil mimo Mělník, r. 1727 byl ve Vídni „v kondici“. Dne
29. dubna 1727 byl v Mělníce konečně přijat za lazebníka. 10. října podruhé se oženil v Praze u sv.
Tomáše. Dne 17. července 1730 se připomíná na Mělníce jako rychtář. V této funkci zemřel dne 25.
prosince 1730 byv smrtelně postřelen.
KNI: Knihopis č. 2140-2141.
LIT: Knihopis II/3, s. 103; Jungmann V, 1327; ČČM 1900, s. 74 (Boehm, L.).
Dykastus, Jiřík (1559-1630), též Dikastus, Dykast, Dikast, Dicastus
:CIK: pocházel asi z Mířkova u Horšovského Týna, odtud Miřkovský, Miřskovský, Miřkavský,
Mirskovinus, Mirzkonius. Narodil se kolem r. 1560. Absolvoval školy v Žatci, pak studoval
v Lipsku, kde se stal magistrem a r. 1578 byl zřízen na kněžství. Působil jako kněz v Lomnici n.
Popelkou, r. 1589 byl církevním správcem v Jičíně, později duchovním správcem a vychovatelem u
Trčků na Opočně, r. 1608 farář v Prostějově na Moravě, r. 1610 duchovním správcem u sv. Štěpána
v Praze. Roku 1614 si přála osada u Panny Marie před Teynem povolati ho za faráře. Přijal toto
pozvání po zdráhání až r. 1615. Roku 1614 se stal členem utrakvistické konsistoře. Od 19. září 1619
byl novoutrakvistickým administrátorem. Spolupůsobil dne 4. listopadu 1619 při korunovaci
českého krále Fridricha Falckého. Podle příkazů vítězné strany vyzval r. 1621 nekatolické kněze
k přestupu ke katolictví. V prosinci 1621 byl s jinými kazateli vypovězen z Prahy, skrýval se nějaký
čas v Jičíně. Pak se usadil v Žitavě, kde v březnu roku 1630 zemřel. Dykastus byl odpůrcem
staroutrakvistických řádů bohosloveckých. Psal česky a překládal z němčiny (viz rejstřík). Překládal
žalmy.
:CIR: Dikastus (Dikast, Dicastus, Dykast), Jiří, syn Václava Dikasta, bývá označován jako
Miřkovský. Narodil se roku 1559 a vzdělával se na škole v Žatci, kde byli jeho učiteli Pavel
Philopater, Jiří Ostracius, Jakub Strabo, Jiří Sušilius a Václav Posthumius. R. 1577 byl ordinován na
kněze v Lipsku, působil v církevní správě v Lomnici nad Popelkou a od roku 1589 v Jičíně. Získal si
velké zásluhy o dostavění a výzdobu ohněm zničeného chrámu sv. Jakuba (nyní sv. Ignáce). Byl
oblíben u Jana Rudolfa Trčky z Lípy, který jej povolal r. 1605 do Opočna za vychovatele svých dětí.
S platností od sv. Havla /16. října/ 1608 byl ustanoven církevním správcem v Prostějově a setrval
tam do roku 1610. Toho roku se stal farářem u sv. Štěpána Většího na Novém Městě pražském a od
Jiří 1615 byl konfirmován k Týnskému chrámu na Starém Městě. Po smrti Jiřího Tesáka spravoval
14