Olomoucký kraj podle autorů - Vědecká knihovna v Olomouci

VIII. Třetí pobyt v Lešně (1654-1656). Komenský se věnoval pracím vševědným a chystal do tisku
knihu proroctví /relevací/. Znovu se chopil politické činnosti na začátku války švédsko-polské r.
1655, napsav Chvalořeč na Karla Gustava. V lednu 1656 vyjednával přímo s králem; ale 16. dubna
se před Lešnem objevily polské čety, které 27. dubna 1656 vnikly do města a zapálily je. Komenský
vyváznul zdravý, ale ztratil velký počet svých rukopisů. Po vypálení Lešna 27.4.1656 se zachránil
útěkem do Slezska, odtud do Branibor, pobyl ve Frankfurtu nad Odrou, kde jej zastihlo pozvání
Vavřince de Geer. Vydal se tedy na cestu přes Hamburk, kde se déle zdržel, přes Emden a Groninky
a dospěl v srpnu 1656 do Amsterodamu.
IX. Poslední útulek v Amsterodamě. Zde Chystal Komenský do tisku Všeobecnou poradu,
dosavadní práce didaktické a knihu proroctví. Z díla vševědného se dostaly do tisku jen soukromé
ukázky. Soubor prací didaktických (Opera didactica omnia) byl dotištěn počátkem r. 1658, kniha
proroctví Lux in tenebris vytištěna r. 1657. Pro potřeby Jednoty vydával Komenský knihy latinské i
české, z nichž vyniká Manuálník r. 1658 a Kancionál z r. 1659. Vydání revelací a některé politické
akce zapletly Komenského do polemik, jejichž prudkost se stále stupňovala; z nich mnoho zpráv o
vlastním životě podává zejména Vindicatio famae (1659) a poslední práce Komenského Continuatio
admonitionis roku 1669. Ve prospěch svých plánů pokusil se osobně zasáhnout při mírovém jednání
v Bredě r. 1667, přinášeje tam svůj traktát Anděl míru. Ale od věcí světských se uchyloval
v pietistické náladě stále více k jedinému potřebnému, čehož výrazem je Unum necessarium,
zároveň poslední odkaz Komenského. 19. září 1669 upadl v prudkou horečku, 12. ledna 1670
dozvěděl se o smrti svého zetě Figula, jenž měl být jeho nástupcem a zemřel tak jako poslední
biskup české větve Jednoty bratrské 15. listopadu 1670; byl pochován v Naardenu.
:KNI: Knihopis č. 4206–4270.
:LIT: Knihopis II/4, 129-130.
Kotva z Freifeldu, Jan Ctibor (1585-1637), též Kotwa z Freyfeldtu
:CIK: narodil se v Plzni asi r. 1585, studoval u jezuitů v Praze, povýšen na mistra svobodných
umění, r. 1609 byl zapsán jako posluchač bohosloví na univerzitě ve Štýrském Hradci a byl tam také
sodalem Mariánské kongregace a členem jejího magistratu. Dosáhl tam doktorátu bohosloví.
Roku 1615 se stal děkanem ve Smečně. R. 1617 byl jmenován kanovníkem kapituly svatovítské
v Praze, byl i čestným kanovníkem olomouckým a brněnským a vyznamenán byl i protonotářstvím
apoštolské stolice. Počátkem r. 1622 se stal administrátorem kostela Týnského. Od 12. srpna 1623
působil protireformačně na panství frýdlantském a libereckém u Albrechta z Valdštejna, na jaře r.
1624 na hradě Křivoklátě a na Rakovnicku. R. 1626 byl jmenován proboštem ve Staré Boleslavi a
setrval v místě tom 3 léta. Stal se pak proboštem litoměřickým. Zemřel v Praze dne 29. září 1637.
Působil horlivě v duchu protireformačním. Po pražské defenestraci byl jako vřelý pomocník
Jaroslava Bořity z Martinic vypovězen z Hradčan a skrýval se u minoritů na Starém Městě. Když
proslovil dne 25. června 1620 slavnostní kázání o králi Ferdinandu II. a Fridrichu Falckém, byl
zatčen a uvězněn. Byl propuštěn teprve v den bitvy na Bílé hoře. Navrátil se na Hradčany a byl činný
při protireformaci.
:KNI: Knihopis č. 4362.
:LIT: Knihopis II/4, 173; Jungmann IV, 1433.
Kuchinka, Amandus (1724-1773), též Kuchyňka
:CIK: narodil se 16. června 1724 v Přerově, slavné sliby člena cistercienského řádu na Velehradě
složil dne 12. dubna 1746, za kněze byl ordinován dne 19. září 1750, od r. 1762 farář v Boršicích u
Uherského Hradiště, kde 30. března 1773 zemřel.
:KNI: Knihopis č. 2957.
:LIT: Knihopis II/3, 342.
23